{"document_id":"ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.3028.2000.1","court":"nsoud","case_number":"21 Cdo 3028/2000","ecli":"ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.3028.2000.1","url":"https://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/24FA44922AF882E0C1257BD6003A2D7C?openDocument","decision_date":"2001-07-17","decision_type":"Rozsudek","case_domain":"PROBATE","disposition_type":"QUASHING_AND_REMAND","subject":"Posouzení platnosti vydědění potomka pro trvalý nezájem o zůstavitele a otázka retroaktivity nové právní úpravy","legal_sentence":"Z důvodu uvedeného v ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. může zůstavitel platně vydědit svého potomka jen listinou, která byla sepsána počínaje dnem 1. 1. 1992. Důvod k tomuto vydědění přitom může spočívat také v chování potomka vůči zůstaviteli, k němž došlo v době před 1. 1. 1992, trvalo-li i po tomto datu.","metadata_regulation_keys":["40/1964:§469a"],"analysis":{"subject":"Posouzení platnosti vydědění potomka pro trvalý nezájem o zůstavitele a otázka retroaktivity nové právní úpravy","facts":[{"sourceRefs":["S0001","S0009"],"text":"Zůstavitel F. H. zemřel dne 5. 2. 1997. Dne 23. 3. 1992 sepsal formou notářského zápisu listinu označenou jako závěť, kterou vydědil svého syna Z. H. (žalobce) a jeho potomky podle § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. s odůvodněním, že o něj trvale neprojevuje opravdový zájem a že ho naposledy viděl před 4 lety."},{"sourceRefs":["S0001"],"text":"Žalobce popřel, že by důvody vydědění byly dány. Tvrdil, že se vždy snažil o zůstavitele postarat a byl s ním v kontaktu, i když nepravidelně kvůli svému zaměstnání. V dědickém řízení vznikl spor, a proto byl usnesením soudu odkázán, aby podal žalobu na určení, že důvody vydědění nejsou dány a že závěť je v části týkající se vydědění neplatná."},{"sourceRefs":["S0002"],"text":"Okresní soud Plzeň - město po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce se od roku 1988 se zůstavitelem nestýkal, nezajímal se o něj a nepomáhal mu, ačkoli oba bydleli ve stejném městě. Soud shledal, že jsou dány důvody pro vydědění podle § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák., a žalobu zamítl."},{"sourceRefs":["S0003"],"text":"K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. Dovodil, že důvod vydědění podle § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. byl zaveden až od 1. 1. 1992, a že by přihlédnutí k chování žalobce před tímto datem představovalo nepřípustnou pravou retroaktivitu. Posuzoval proto pouze období od 1. 1. do 23. 3. 1992, které považoval za příliš krátké k naplnění znaku trvalosti, a prohlásil vydědění za neplatné."}],"proceduralHistory":{"firstInstance":{"court":"Okresní soud Plzeň - město","fileNumber":"neuvedeno","decisionDate":"28. 9. 1999","outcomeSummary":"Rozsudkem ze dne 28. 9. 1999 soud žalobu zamítl a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 38 625 Kč. Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žalobce se od roku 1988 se zůstavitelem nestýkal, nezajímal se o něj a nepomáhal mu, ačkoli mu v tom nebránilo pracovní zaneprázdnění ani chování zůstavitele. Shledal tak důvody pro vydědění podle § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák.","sourceRefs":["S0002"]},"appealInstance":{"court":"Krajský soud v Plzni","fileNumber":"neuvedeno","decisionDate":"5. 9. 2000","outcomeSummary":"Rozsudkem ze dne 5. 9. 2000 odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 25 650 Kč a nákladů odvolacího řízení 1 575 Kč. Odvolací soud dovodil, že důvod vydědění podle § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. byl zaveden až od 1. 1. 1992 a že přihlédnutí k chování žalobce před tímto datem by bylo nepřípustnou pravou retroaktivitou. Posuzoval proto pouze období od 1. 1. do 23. 3. 1992, které považoval za příliš krátké k naplnění znaku trvalosti, a prohlásil vydědění za neplatné.","sourceRefs":["S0003"]}},"probateMatterType":["HEIRSHIP","VALIDITY_OF_WILL"],"deceased":"F. H.","heirs":[{"label":"Z. H.","basis":"STATUTORY","outcome":"REMANDED"}],"testamentaryInstruments":[{"type":"WILL","outcome":"NOT_ASSESSED"}],"legalQuestions":[{"question":"Je přípustné při posouzení platnosti vydědění podle § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. (účinného od 1. 1. 1992) přihlédnout k chování potomka vůči zůstaviteli z doby před 1. 1. 1992, aniž by to představovalo nepřípustnou pravou retroaktivitu?","sourceRefs":["S0004"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0011","S0015","S0017","S0019"],"text":"Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku retroaktivity. Pravá retroaktivita by nastala jen tehdy, pokud by nový právní předpis měl řídit vznik právního vztahu nebo nároků, které vznikly před jeho účinností. V daném případě k vydědění došlo až po 1. 1. 1992, a proto je třeba platnost vydědění posuzovat podle nové právní úpravy. Skutečnost, že důvod vydědění může spočívat i v chování potomka před 1. 1. 1992, neznamená pravou retroaktivitu, neboť před tímto datem neexistoval žádný právní vztah ani nárok, který by byl nově posuzován. Odvolací soud proto pochybil, když k chování žalobce před 1. 1. 1992 nepřihlédl.","outcome":"ACCEPTED"},"issueType":"MERITS","arguments":[{"argument":"Dovolatelka poukázala na § 873 obč. zák. a dovodila, že použití práva platného v den smrti zůstavitele na veškeré právní vztahy a skutečnosti související s dědickým řízením, včetně jednání před účinností novely, představuje pouze nepravou retroaktivitu, která je přípustná. Uvedla, že možnost vydědit potomka podle § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. nastala až od 1. 1. 1992, a pokud by nebylo možné přihlédnout k jednání před tímto datem, znamenalo by to, že by z tohoto důvodu nebylo možné vydědit potomka po určitou dobu, což neodpovídá záměru zákonodárce.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0011","S0015","S0017"],"sourceRefs":["S0004"],"importance":"CORE","parties":["žalovaná"],"courtExplanation":"Nejvyšší soud uvedl, že v posuzovaném případě nejde o pravou retroaktivitu, protože k vydědění došlo až po účinnosti nové právní úpravy a posouzení platnosti vydědění se řídí právem účinným v době pořízení listiny. Skutečnost, že důvod vydědění může spočívat i v chování před 1. 1. 1992, nezakládá pravou retroaktivitu, neboť před tímto datem nemohl vzniknout žádný právní vztah ani nárok ohledně vydědění."}],"id":"LQ001","raisedBy":["žalovaná"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2},"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"question":"Může jednání potomka v období od 1. 1. 1992 do 23. 3. 1992 (cca 3 měsíce) naplnit znak 'trvalosti' neprojevování opravdového zájmu ve smyslu § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák.?","sourceRefs":["S0004"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0019"],"text":"Nejvyšší soud tuto otázku neřešil meritorně, neboť zrušil rozsudek odvolacího soudu pro nesprávné právní posouzení retroaktivity. V dalším řízení bude odvolací soud povinen posoudit, zda chování žalobce (včetně období před 1. 1. 1992) naplňuje znak trvalosti neprojevování opravdového zájmu.","outcome":"LEFT_OPEN"},"issueType":"MERITS","arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["žalovaná"],"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true},{"question":"Je žalobní petit na určení, že důvody vydědění nejsou dány a že závěť je v části neplatná, procesně správný, nebo měl žalobce uplatnit žalobu na určení dědického práva?","sourceRefs":["S0021"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0021"],"text":"Nejvyšší soud v rámci závazného právního názoru uvedl, že podle § 175k odst. 2 o. s. ř. má soud v dědickém řízení odkázat dědice, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, aby žalobou uplatnil své dědické právo, nikoli spornou skutečnost. V posuzovaném případě by tomu odpovídal žalobní petit na určení, že žalobce je dědicem. Otázka platnosti vydědění je pouze předběžnou otázkou. Soud proto v dalším řízení zváží, zda je třeba žalobce vyzvat k úpravě žalobního petitu.","outcome":"OTHER"},"issueType":"PROCEDURE","id":"LQ003","raisedBy":["COURT"],"continuity_gated":true}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0017","S0018"],"interpretation":"Důvod vydědění podle § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. může spočívat i v chování potomka vůči zůstaviteli, k němuž došlo před účinností tohoto ustanovení (1. 1. 1992), pokud byla listina o vydědění pořízena po tomto datu; nejde o nepřípustnou pravou retroaktivitu.","regulations":"§ 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1992, § 873 obč. zák.","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"continuity_gated":true}],"review":{"scope":{"challengedDecisions":["APPEAL_INSTANCE"],"challengedOutputs":["MERITS"],"challengedIssues":["Retroaktivita nové právní úpravy vydědění","Trvalost neprojevování zájmu","Porušení zásady dvouinstančnosti","Nepřezkoumatelnost rozsudku"]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Dovolání je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.","sourceRefs":["S0005"]},"findings":[{"reason":"Odvolací soud nesprávně dovodil, že přihlédnutí k chování potomka před 1. 1. 1992 by bylo nepřípustnou pravou retroaktivitou.","reasonSourceRefs":["S0011","S0015","S0017"],"topic":"Retroaktivita nové právní úpravy vydědění","outcome":"CORRECTED","target":"LEGAL_ASSESSMENT","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"bindingInstructions":["V dalším řízení odvolací soud posoudí platnost vydědění s přihlédnutím k chování žalobce vůči zůstaviteli i z doby před 1. 1. 1992.","Odvolací soud zváží, zda žalobní petit odpovídá požadavku § 175k odst. 2 o. s. ř., a případně vyzve žalobce k jeho úpravě na určení dědického práva."]},"dispositionType":"QUASHING_AND_REMAND","hearingType":"NON_PUBLIC","operativeOrders":[{"kind":"QUASHING_AND_REMAND","text":"Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 9. 2000 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.","outcome":"QUASHED_AND_REMANDED","targetDecision":"APPEAL_INSTANCE"}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 9/95","sourceRefs":["S0014"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Zákaz pravé retroaktivity je součástí principu právní jistoty a ochrany důvěry v právo, vyplývající z čl. 1 Ústavy České republiky.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1996:Pl.US.9.95.1","precedent_source_units":["legal_question:1000","finding:950000"],"precedent_target_units":["interpretation:900001","legal_question:1000","finding:950002","legal_question:3000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1996:Pl.US.9.95.1"}],"caseDomain":"PROBATE"},"found":true,"legal_sentence_continuity_era":"old_unchallenged","legal_sentence_continuity_sub_variant":"impact_unassessed","legal_sentence_continuity_tier":"ai_assessed","legal_sentence_continuity_reason":"Nová úprava vydědění obsahově navazuje, ale znění se liší a otázka časové působnosti důvodů není řešena.","legal_sentence_continuity_assessed_against":"2026-07-09","legal_sentence_continuity_counterparts":["89/2012:§1646","89/2012:§3028"],"legal_sentence_continuity_assessment":[{"key":"89/2012:§3028","relation":"MAY_AFFECT","reason":"Přechodné ustanovení může ovlivnit použití závěru na staré případy, ale obsahově neřeší vydědění."}],"legal_sentence_continuity_old_key":"40/1964:§469a","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":1,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":4,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.3028.2000.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.3028.2000.1"}}