{"document_id":"ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1897.2005.1","court":"nsoud","case_number":"30 Cdo 1897/2005","ecli":"ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1897.2005.1","url":"https://rozhodnuti.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/8D360F6E07828F85C1257A4E00691C49?openDocument","decision_date":"2005-10-19","decision_type":"Usnesení","case_domain":"CIVIL_GENERAL","disposition_type":"REFUSAL","subject":"Ochrana osobnosti – náhrada nemajetkové újmy – pasivní legitimace soudce – dovolání odmítnuto pro nepřípustnost","metadata_regulation_keys":["99/1963:§243b","99/1963:§218"],"analysis":{"subject":"Ochrana osobnosti – náhrada nemajetkové újmy – pasivní legitimace soudce – dovolání odmítnuto pro nepřípustnost","facts":[{"sourceRefs":["S0005"],"text":"Žalobce J. Z. byl dne 25. listopadu 2003 zatčen na základě trestního příkazu, který vydala žalovaná E. R. jako soudkyně Okresního soudu v Přerově."},{"sourceRefs":["S0005"],"text":"Žalobce tvrdil, že trestní příkaz byl vydán neoprávněně, čímž byla porušena presumpce neviny, a že jeho odvedení policií v poutech vedlo k diskreditaci a zkomplikovalo mu život."},{"sourceRefs":["S0005","S0006"],"text":"Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy v penězích ve výši 150.000 Kč podle § 13 občanského zákoníku."},{"sourceRefs":["S0006","S0007","S0008","S0009"],"text":"Soudy nižších stupňů žalobu zamítly s odůvodněním, že žalovaná není pasivně legitimována, neboť jednala v rámci své soudcovské činnosti (zákonná licence) a odpovědnost nese stát, nikoli soudce osobně."}],"proceduralHistory":{"firstInstance":{"court":"Krajský soud v Ostravě","fileNumber":"23 C 57/2004","decisionDate":"19. října 2004","outcomeSummary":"Rozsudkem ze dne 19.10.2004, č.j. 23 C 57/2004-25, soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 150.000 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Důvodem byl závěr, že vydání trestního příkazu a příkazu k zatčení nebylo neoprávněným zásahem do osobnostních práv žalobce (zákonná licence) a že žalovaná není pasivně legitimována, neboť se zásahu dopustila v rámci činnosti soudu.","sourceRefs":["S0006","S0007"]},"appealInstance":{"court":"Vrchní soud v Olomouci","fileNumber":"1 Co 4/2005","decisionDate":"23. února 2005","outcomeSummary":"Rozsudkem ze dne 23.2.2005, č.j. 1 Co 4/2005-39, odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že skutková zjištění i právní závěry soudu prvního stupně jsou správné, a zdůraznil, že při posouzení pasivní legitimace je třeba užít analogicky § 420 odst. 2 o.z., podle něhož za škodu způsobenou při činnosti právnické osoby odpovídá právnická osoba, nikoli fyzická osoba, která činnost vykonávala.","sourceRefs":["S0008","S0009"]}},"legalQuestions":[{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Má napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. z důvodu, že soud nepostupoval podle § 43 odst. 1 o.s.ř. a nepoučil žalobce o nedostatku pasivní legitimace žalované?","sourceRefs":["S0011","S0024","S0025"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0021","S0024","S0025","S0026"],"text":"Napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Otázka poučovací povinnosti soudu o hmotném právu je v judikatuře (nález Ústavního soudu I. ÚS 119/96, usnesení I. ÚS 153/94) již vyřešena a soudy nižších stupňů postupovaly správně, když žalobce nepoučily o nedostatku pasivní legitimace. Dovolání proto není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.","outcome":"DOES_NOT_ESTABLISH_ADMISSIBILITY"},"arguments":[{"argument":"Žalobce namítal, že soudu muselo být již na počátku řízení zřejmé, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována, a že jej proto měl soud poučit podle § 43 odst. 1 věta druhá o.s.ř. jako o vadě podání (žaloby). Neuposlechnutí této povinnosti považoval za vadu řízení a důvod pro zrušení rozhodnutí.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0024","S0025"],"sourceRefs":["S0011"],"importance":"CORE","parties":["žalobce J. Z."],"courtExplanation":"Soud není povinen poučovat účastníka o hmotném právu, tedy ani o otázce věcné legitimace. Žaloba byla z procesního hlediska řádná – žalovaná byla označena konkrétně, nešlo o vadu podání. Případné poučování o hmotném právu by bylo zásahem do procesní rovnosti účastníků."}],"id":"LQ001","raisedBy":["žalobce J. Z."],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0024"],"interpretation":"Soud není povinen poučovat účastníka o hmotném právu, tedy ani o otázce věcné legitimace; poučovací povinnost se vztahuje pouze na procesní vady podání.","regulations":"§ 43 odst. 1 o.s.ř.","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedDecisions":["APPEAL_INSTANCE"],"challengedOutputs":["MERITS"],"challengedIssues":["pasivní legitimace soudce","poučovací povinnost soudu podle § 43 o.s.ř."]},"admissibility":{"overallStatus":"INADMISSIBLE","reason":"Dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam.","sourceRefs":["S0013","S0020","S0021"],"questionAssessments":[{"questionId":"LQ001","outcome":"DOES_NOT_ESTABLISH_ADMISSIBILITY","status":"INADMISSIBLE"}]},"findings":[{"reason":"Námitka nezakládá zásadní právní význam, neboť otázka poučovací povinnosti o hmotném právu je v judikatuře vyřešena a soudy nižších stupňů postupovaly správně.","reasonSourceRefs":["S0024","S0025"],"topic":"Námitka dovolatele o nedostatku poučení podle § 43 o.s.ř.","outcome":"DOES_NOT_ESTABLISH_ADMISSIBILITY","target":"ADMISSIBILITY","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}]},"dispositionType":"REFUSAL","hearingType":"NON_PUBLIC","operativeOrders":[{"kind":"REFUSAL_OF_CASSATION","text":"Dovolání žalobce se odmítá.","outcome":"REFUSED","targetDecision":"APPEAL_INSTANCE"},{"kind":"COSTS","text":"Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.","outcome":"OTHER","targetDecision":"NONE"}],"costs":"Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.","precedentLinks":[{"fileNumber":"I. ÚS 119/96","sourceRefs":["S0024"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Soud není povinen poučovat o hmotném právu.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1996:1.US.119.96","precedent_source_units":["legal_question:1000","interpretation:900000","finding:950000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1996:1.US.119.96"}],"caseDomain":"CIVIL_GENERAL"},"found":true,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":1,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":false,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1897.2005.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1897.2005.1"}}