{"document_id":"ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.3491.2009.1","court":"nsoud","case_number":"28 Cdo 3491/2009","ecli":"ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.3491.2009.1","url":"https://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/28291F54ABC391D4C1257A4E0065F1FF?openDocument","decision_date":"2011-06-08","decision_type":"Rozsudek","case_domain":"CIVIL_GENERAL","disposition_type":"QUASHING_AND_REMAND","subject":"Náhrada škody za nesprávný úřední postup státu v souvislosti s regulací nájemného","metadata_regulation_keys":["82/1998:§13","82/1998:§14"],"analysis":{"subject":"Náhrada škody za nesprávný úřední postup státu v souvislosti s regulací nájemného","facts":[{"sourceRefs":["S0004"],"text":"Žalobkyně je vlastnicí domu s byty, ve kterých uplatňovala regulované nájemné."},{"sourceRefs":["S0004"],"text":"V letech 2002 až 2006 činil rozdíl mezi regulovaným a obvyklým tržním nájemným celkem 1.238.516 Kč, což žalobkyně považuje za škodu způsobenou státem."},{"sourceRefs":["S0004"],"text":"Stát (Ministerstvo financí) podle žalobkyně nečinně přenášel finanční zátěž na pronajímatele tím, že nepřijal deregulační zákon, čímž omezil její vlastnické právo bez náhrady."},{"sourceRefs":["S0004"],"text":"Žalobkyně se domáhala náhrady škody vůči státu, neboť tvrdila, že nesprávný úřední postup spočívá v dlouhodobé legislativní nečinnosti."}],"proceduralHistory":{"firstInstance":{"court":"Obvodní soud pro Prahu 1","fileNumber":"13 C 284/2006","decisionDate":"19. 6. 2008","outcomeSummary":"Žaloba zamítnuta; soud dovodil, že legislativní činnost není nesprávným úředním postupem a zákon č. 82/1998 Sb. se na ni nevztahuje.","sourceRefs":["S0005"]},"appealInstance":{"court":"Městský soud v Praze","fileNumber":"13 Co 506/2008","decisionDate":"25. 3. 2009","outcomeSummary":"Rozsudek soudu prvního stupně potvrzen; odvolací soud doplnil, že žalobkyně měla nejprve žalovat nájemce, a že odpovědnost státu by mohla nastat jen subsidiárně.","sourceRefs":["S0006","S0007"]}},"legalQuestions":[{"issueType":"MERITS","question":"Odpovědnost státu za škodu způsobenou legislativní nečinností (nepřijetím deregulačního zákona) podle zákona č. 82/1998 Sb. a obecné občanskoprávní odpovědnosti.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0019"],"text":"Nejvyšší soud nerozhodl o meritu této otázky, ale uložil nižším soudům, aby v novém řízení posoudily dopad nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2220/08 a Sdělení č. 136/2009 Sb. na projednávanou věc. Uvedl, že žaloba může být oprávněná za období od 20. 3. 2003 do podání žaloby v roce 2006.","outcome":"LEFT_OPEN"},"arguments":[{"argument":"Žalobkyně tvrdila, že dlouhodobá nečinnost Parlamentu při deregulaci nájemného je nesprávný úřední postup zakládající odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb., případně podle § 420 obč. zák. Odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2220/08 a Sdělení č. 136/2009 Sb.","courtTreatment":"RECAP_ONLY","courtSourceRefs":["S0016","S0019"],"sourceRefs":["S0008","S0017"],"importance":"CORE","parties":["žalobkyně"],"courtExplanation":"Nejvyšší soud uvedl, že nižší instance vycházely z tehdejší judikatury, ale s ohledem na nový nález Ústavního soudu je třeba věc znovu posoudit."}],"id":"LQ001","raisedBy":["žalobkyně"],"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":true,"precedent_relies_on_superseded_indirect":true},{"issueType":"MERITS","question":"Subsidiární charakter nároku na náhradu škody vůči státu ve vztahu k nároku proti nájemci na zvýšení nájemného.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0017"],"text":"Nejvyšší soud konstatoval, že podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2220/08 má nárok vůči státu subsidiární charakter pouze pro období po podání žaloby; za dobu před podáním žaloby může pronajímatel uplatnit nárok přímo proti státu. Tento závěr je závazný pro další řízení.","outcome":"ACCEPTED"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["žalobkyně"],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":true,"precedent_relies_on_superseded_indirect":true}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0017"],"interpretation":"Nárok na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny a zákona č. 82/1998 Sb. má subsidiární charakter vůči nároku pronajímatele proti nájemci na zvýšení nájemného jen za dobu počínající dnem podání žaloby; za dobu předcházející lze uplatnit nárok přímo.","regulations":"čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, zákon č. 82/1998 Sb.","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":true,"precedent_relies_on_superseded_indirect":true}],"review":{"scope":{"challengedDecisions":["APPEAL_INSTANCE","FIRST_INSTANCE"],"challengedOutputs":["MERITS"],"challengedIssues":["Odpovědnost státu za škodu z legislativní nečinnosti, subsidiární charakter nároku"]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Dovolání bylo shledáno přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve světle nového nálezu Ústavního soudu.","sourceRefs":["S0013"]},"findings":[{"reason":"Nejvyšší soud nerozhodl o správnosti právního posouzení nižších soudů, ale zrušil jejich rozhodnutí pro změnu judikatury Ústavního soudu.","reasonSourceRefs":["S0019"],"topic":"Odpovědnost státu za legislativní nečinnost","outcome":"OUTSIDE_REVIEW","target":"LEGAL_ASSESSMENT"}],"bindingInstructions":["Nižší soudy jsou povinny v novém řízení posoudit dopad nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2220/08 a Sdělení č. 136/2009 Sb. na projednávanou věc, zejména z hlediska subsidiárního charakteru nároku a možnosti přímého nároku za období před podáním žaloby."]},"dispositionType":"QUASHING_AND_REMAND","hearingType":"UNKNOWN","operativeOrders":[{"kind":"QUASHING_AND_REMAND","text":"Rozsudky Obvodního soudu v Praze 1 ze dne 19. 6. 2008, č. j. 13 C 284/2006-26, i Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2009, č. j. 13 Co 506/2008-45, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.","outcome":"QUASHED_AND_REMANDED","targetDecision":"BOTH"}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I. ÚS 2220/08","sourceRefs":["S0017"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Nárok na náhradu za nucené omezení vlastnického práva má subsidiární charakter jen za dobu po podání žaloby; za dobu předcházející lze uplatnit nárok přímo proti státu.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2009:1.US.2220.08.1","precedent_source_units":["legal_question:1000","legal_question:2000","interpretation:900000"],"precedent_target_units":["interpretation:900000","legal_question:2000","legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2009:1.US.2220.08.1"}],"caseDomain":"CIVIL_GENERAL"},"found":true,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":2,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":false,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.3491.2009.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.3491.2009.1"}}