{"document_id":"ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.523.2016.1","court":"nsoud","case_number":"32 Cdo 523/2016","ecli":"ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.523.2016.1","url":"https://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/41254D11A76B1BDCC12581E9004CDAAE?openDocument","decision_date":"2017-08-30","decision_type":"Rozsudek","case_domain":"PROBATE","disposition_type":"QUASHING_AND_REMAND","subject":"Uspokojení pohledávky z úvěru ze zástavního práva a promlčení","metadata_regulation_keys":["99/1963:§237","513/1991:§340","513/1991:§392","513/1991:§397","513/1991:§402","513/1991:§408"],"analysis":{"subject":"Uspokojení pohledávky z úvěru ze zástavního práva a promlčení","facts":[{"sourceRefs":["S0007","S0008","S0010","S0011"],"text":"Dne 19. 8. 1992 uzavřela Investiční banka, a. s. se Z. J. (dlužník) smlouvu o úvěru č. 4209252 I na 12 000 000 Kč, později navýšenou na 20 000 000 Kč, sjednanou ve čtvrtletních splátkách. Dodatky č. 3 a 4 (z 25. 11. 1993 a 8. 3. 1994) změnily splátkový kalendář, přičemž poslední splátka byla splatná 20. 7. 1999."},{"sourceRefs":["S0012","S0013","S0014"],"text":"Dne 21. 12. 1994 zřídili dlužník a žalovaný V. J. (spoluvlastníci nemovitostí) zástavní právo k nemovitostem k zajištění pohledávky z úvěru. Dlužník zemřel 1. 1. 1997; dědictví nabyli Z. J. a Š. J. (dědici). Dne 7. 12. 1998 dědici písemně uznali závazek z úvěru co do důvodu a výše."},{"sourceRefs":["S0015","S0016","S0045"],"text":"Pohledávka byla postupně postoupena žalobkyni ARTA REAL, k. s. Dne 9. 12. 2002 (resp. 6. 12. 2002 faxem) podala žalobkyně proti dědicům žalobu o zaplacení 67 265 724,47 Kč (sp. zn. 35 C 239/2002), která skončila pravomocným rozsudkem zavazujícím každého dědice k úhradě 12 674 970,84 Kč."},{"sourceRefs":["S0003","S0004"],"text":"Dne 20. 2. 2006 podala žalobkyně proti žalovanému V. J. (a původně i dědicům) žalobu o zaplacení 11 300 000 Kč s příslušenstvím, s tím, že uspokojení se má dít pouze z výtěžku zpeněžení jeho spoluvlastnického podílu na nemovitostech. Vůči dědicům vzala žalobu zpět."}],"proceduralHistory":{"firstInstance":{"court":"Obvodní soud pro Prahu 10","fileNumber":"46 C 47/2006","decisionDate":"19. 5. 2011","outcomeSummary":"Rozsudkem č. j. 46 C 47/2006-211 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 1 400 000 Kč s příslušenstvím (uspokojení pouze z výtěžku zpeněžení spoluvlastnického podílu) a ve zbývající části 9 900 000 Kč žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že část pohledávky (29. až 59. splátka) není promlčena, ale zbytek ano.","sourceRefs":["S0005","S0018"]},"appealInstance":{"court":"Městský soud v Praze","fileNumber":"18 Co 455/2011","decisionDate":"23. 11. 2011","outcomeSummary":"Rozsudkem č. j. 18 Co 455/2011-259 potvrdil zamítavý výrok soudu prvního stupně a změnil vyhovující výrok tak, že žalobu o zaplacení 1 400 000 Kč s příslušenstvím zamítl. Důvodem bylo, že čtyřletá promlčecí doba po uznání závazku uplynula 7. 12. 2002 a desetiletá promlčecí doba uplynula postupně od 20. 6. 2004 do 20. 1. 2006, tedy před podáním žaloby.","sourceRefs":["S0019","S0023","S0024"]}},"deceased":"Z. J. (dlužník)","legalQuestions":[{"question":"Zda byla čtyřletá promlčecí doba po uznání závazku dědici dne 7. 12. 1998 přerušena podáním žaloby proti dědicům dne 6. 12. 2002 (faxem) nebo 9. 12. 2002 (osobně), a zda tedy uplynula marně.","sourceRefs":["S0027"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0045","S0046","S0047"],"text":"Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud pochybil, když dospěl k závěru o marném uplynutí čtyřleté promlčecí doby. Žaloba byla podána včas (6. 12. 2002 faxem, resp. 9. 12. 2002 osobně, přičemž 7. 12. 2002 byla sobota). Tento závěr je nesprávný.","outcome":"ACCEPTED"},"issueType":"MERITS","arguments":[{"argument":"Žaloba byla podána faxem 6. 12. 2002, tedy před uplynutím čtyřleté doby (7. 12. 2002 byla sobota, posledním dnem lhůty bylo pondělí 9. 12. 2002). Odvolací soud nesprávně zjistil datum podání.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0045","S0046","S0047"],"sourceRefs":["S0027"],"importance":"CORE","parties":["žalobkyně"],"courtExplanation":"Ze spisu vyplývá, že žaloba byla podána faxem 6. 12. 2002 a originál doručen 9. 12. 2002; navíc 7. 12. 2002 byla sobota, takže lhůta skončila v pondělí 9. 12. 2002. Čtyřletá promlčecí doba tedy nebyla marně uplynutá."}],"id":"LQ001","raisedBy":["žalobkyně"],"continuity_era":"old_unchallenged","continuity_sub_variant":"impact_unassessed","continuity_tier":"ai_assessed","continuity_reason":"Nově tříletá promlčecí lhůta, ale otázka se týká staré čtyřleté doby.","continuity_assessed_against":"2026-07-28","continuity_counterparts":["89/2012:§629","89/2012:§642"],"continuity_assessment":[{"key":"89/2012:§642","relation":"MAY_AFFECT","reason":"Uznání dluhu, ale nová úprava mění lhůty a běh, dopad nejasný."}],"continuity_old_key":"513/1991:§392"},{"question":"Zda desetiletá promlčecí doba podle § 408 odst. 1 obch. zák. pro 18. až 48. splátku úvěru začala běžet ode dne původní splatnosti podle smlouvy ve znění dodatku č. 1, nebo ode dne splatnosti podle dodatku č. 4 (tj. od 20. 2. 1996 do 20. 8. 1998).","sourceRefs":["S0026"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0048","S0049","S0050"],"text":"Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud nesprávně posoudil počátek běhu desetileté promlčecí doby. Ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. neupravuje vlastní počátek; ten se řídí § 392 obch. zák., tedy dnem splatnosti. Dodatky č. 3 a 4 změnily splatnost, a proto pro 18. až 48. splátku začala desetiletá doba běžet až od nově sjednaných dat (20. 2. 1996 až 20. 8. 1998). Ke dni podání žaloby 20. 2. 2006 tato doba neuplynula.","outcome":"ACCEPTED"},"issueType":"MERITS","arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["žalobkyně"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0050"],"interpretation":"Desetiletá promlčecí doba podle § 408 odst. 1 obch. zák. začíná poprvé běžet ode dne, kdy měl být závazek splněn (den splatnosti), a to i v případě, že byla splatnost později změněna dodatkem ke smlouvě; pro určení počátku běhu této doby je rozhodující aktuální splatnost podle platného znění smlouvy.","regulations":"§ 408 odst. 1 obch. zák.","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"continuity_gated":true},{"sourceRefs":["S0038","S0049"],"interpretation":"Promlčecí doba u práva na plnění závazku běží ode dne, kdy měl být závazek splněn; u dílčích plnění běží pro každé dílčí plnění samostatně ode dne jeho splatnosti.","regulations":"§ 392 odst. 1 a 2 obch. zák.","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"continuity_gated":true}],"review":{"scope":{"challengedDecisions":["APPEAL_INSTANCE"],"challengedOutputs":["MERITS","COSTS"],"challengedIssues":["Promlčení pohledávky a zástavního práva"]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.","sourceRefs":["S0034"]},"findings":[{"reason":"Odvolací soud nesprávně určil počátek desetileté promlčecí doby podle § 408 odst. 1 obch. zák. z původní splatnosti, aniž zohlednil změnu splatnosti dodatkem č. 4.","target":"LEGAL_ASSESSMENT","reasonSourceRefs":["S0048","S0049","S0050"],"topic":"Počátek běhu desetileté promlčecí doby","outcome":"CORRECTED","continuity_gated":true},{"reason":"Odvolací soud nesprávně zjistil, že žaloba byla podána až 9. 12. 2002, ačkoli byla podána faxem 6. 12. 2002, a navíc 7. 12. 2002 byla sobota.","reasonSourceRefs":["S0045","S0046","S0047"],"topic":"Datum podání žaloby proti dědicům","outcome":"CORRECTED","target":"PROCEDURE"}],"bindingInstructions":["Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 o. s. ř.)."]},"dispositionType":"QUASHING_AND_REMAND","hearingType":"NON_PUBLIC","operativeOrders":[{"kind":"QUASHING_AND_REMAND","text":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011, č. j. 18 Co 455/2011-259, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.","outcome":"QUASHED_AND_REMANDED","targetDecision":"APPEAL_INSTANCE"}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"29 Cdo 5536/2007","sourceRefs":["S0024","S0026"],"usage":"DISTINGUISHED","proposition":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 29 Cdo 5536/2007, na které odvolací soud odkázal, se týkalo dohody o zaplacení dluhu, nikoli dodatku ke smlouvě o úvěru, a proto není přiléhavé.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.5536.2007.1","precedent_source_units":["legal_question:2000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.5536.2007.1"}],"caseDomain":"PROBATE"},"found":true,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":2,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":4,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":false,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.523.2016.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.523.2016.1"}}