{"document_id":"ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3378.2018.1","court":"nsoud","case_number":"30 Cdo 3378/2018","ecli":"ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3378.2018.1","url":"https://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/04F1BE14D2E49355C1258478001833B7?openDocument","decision_date":"2019-06-26","decision_type":"Rozsudek","case_domain":"CIVIL_GENERAL","disposition_type":"REJECTION","subject":"Odpovědnost státu za újmu způsobenou porušením práva EU rozhodnutím Ústavního soudu – povinnost Ústavního soudu předložit předběžnou otázku SDEU","legal_sentence":"Odpovědnost státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva Evropské unie soudem, proti jehož rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, může být založena výhradně rozhodnutím obecného soudu, nikoli rozhodnutím Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti.","metadata_regulation_keys":[],"analysis":{"subject":"Odpovědnost státu za újmu způsobenou porušením práva EU rozhodnutím Ústavního soudu – povinnost Ústavního soudu předložit předběžnou otázku SDEU","facts":[{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Žalobce A. Ž. se domáhal po žalované České republice – Ministerstvu financí zaplacení 1 845 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou mu mělo způsobit usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3828/12, jímž byla odmítnuta jeho ústavní stížnost."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Žalobce tvrdil, že Ústavní soud porušil právo Evropské unie tím, že jako soud poslední instance nepředložil Soudnímu dvoru Evropské unie předběžnou otázku k výkladu směrnic 2000/43/ES a 2000/78/ES, ačkoli k tomu byl podle čl. 267 SFEU povinen."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Svůj nárok opíral o judikaturu SDEU (Francovich, Brasserie, Köbler) a dovozoval přímou odpovědnost České republiky za škodu způsobenou porušením unijního práva, aniž by bylo nutné předchozí zrušení rozhodnutí Ústavního soudu."},{"sourceRefs":["S0010"],"text":"Soud prvního stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že rozhodnutí Ústavního soudu nelze přezkoumávat jinými orgány veřejné moci a že nárok je předčasný, dokud se k věci nevyjádří Evropský soud pro lidská práva."},{"sourceRefs":["S0012"],"text":"Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s tím, že obecné soudy nemohou přezkoumávat postup Ústavního soudu a že žalobce měl podat stížnost k ESLP."}],"proceduralHistory":{"firstInstance":{"court":"Obvodní soud pro Prahu 1","fileNumber":"26 C 73/2016","decisionDate":"22. 6. 2017","outcomeSummary":"Zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1 845 000 Kč (výrok I) a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok II).","sourceRefs":["S0006"]},"appealInstance":{"court":"Městský soud v Praze","fileNumber":"21 Co 364/2017","decisionDate":"7. 11. 2017","outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobci nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč (výrok II).","sourceRefs":["S0007"]}},"legalQuestions":[{"issueType":"MERITS","question":"Zda je Ústavní soud soudem, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva ve smyslu čl. 267 alinea 3 SFEU, a tedy má povinnost předložit SDEU předběžnou otázku.","sourceRefs":["S0027"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0053","S0054"],"text":"Nejvyšší soud dospěl k závěru, že Ústavní soud není soudem, na který by dopadla povinnost dle čl. 267 alinea 3 SFEU, neboť není součástí soustavy obecných soudů a jeho úkolem je ochrana ústavnosti, nikoli dohled nad dodržováním unijního práva. Proto nelze přezkoumávat jeho rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení práva EU.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"arguments":[{"argument":"Žalobce argumentoval rozsudkem SDEU ve věci Köbler a další judikaturou, podle níž členský stát odpovídá za škodu způsobenou porušením unijního práva rozhodnutím soudu poslední instance, a dovozoval, že Ústavní soud je takovým soudem.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0047","S0052"],"sourceRefs":["S0014"],"importance":"CORE","parties":["žalobce A. Ž."],"courtExplanation":"Nejvyšší soud uvedl, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, není soudem poslední instance v daném řízení, a nemá povinnost předložit předběžnou otázku."}],"id":"LQ001","raisedBy":["žalobce A. Ž."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"MERITS","question":"Zda je uplatnění nároku na náhradu škody způsobené porušením práva EU rozhodnutím Ústavního soudu podmíněno předchozím konstatováním porušení práv ze strany ESLP.","sourceRefs":["S0016"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0039","S0040","S0041"],"text":"Závěr odvolacího soudu o nezbytnosti podání stížnosti k ESLP je nesprávný, neboť ESLP není orgánem Společenství a neaplikuje unijní právo. Nicméně tento závěr byl obiter dictum; nosným důvodem je, že Ústavní soud neměl povinnost předložit předběžnou otázku.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["žalobce A. Ž."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"MERITS","question":"Zda mohou obecné soudy přezkoumávat věcnou správnost vykonatelného rozhodnutí Ústavního soudu v případě, že je uplatněn nárok na náhradu škody z porušení práva EU.","sourceRefs":["S0027"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0053","S0055"],"text":"Nejvyšší soud potvrdil, že rozhodnutí Ústavního soudu nelze přezkoumávat z hlediska tvrzeného porušení práva EU, neboť Ústavní soud není soudem poslední instance s povinností předložit předběžnou otázku.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["žalobce A. Ž."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0052","S0053"],"interpretation":"Ústavní soud České republiky není soudem, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva ve smyslu čl. 267 alinea 3 SFEU, a nemá tedy povinnost předložit SDEU předběžnou otázku v řízení o ústavní stížnosti.","regulations":"čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1}}],"review":{"scope":{"challengedDecisions":["APPEAL_INSTANCE"],"challengedOutputs":["MERITS","COSTS"],"challengedIssues":["přezkum rozhodnutí Ústavního soudu z hlediska porušení práva EU","podmínka předchozího rozhodnutí ESLP"]},"admissibility":{"overallStatus":"PARTLY_ADMISSIBLE","reason":"Dovolání je přípustné ve vztahu k výroku o věci samé, neboť otázka, zda může obecný soud přezkoumávat rozhodnutí Ústavního soudu z hlediska porušení práva EU, dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu řešena. Ve vztahu k nákladovým výrokům je dovolání objektivně nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.","partialAssessments":[{"reason":"Otázka dosud neřešená v judikatuře dovolacího soudu.","sourceRefs":["S0027"],"scope":"MERITS","status":"ADMISSIBLE"},{"reason":"Dovolání proti nákladovým výrokům není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.","sourceRefs":["S0022"],"scope":"COSTS","status":"INADMISSIBLE"}],"sourceRefs":["S0027","S0022"]},"findings":[{"reason":"Nejvyšší soud potvrdil, že rozhodnutí Ústavního soudu nelze přezkoumávat z hlediska tvrzeného porušení práva EU, neboť Ústavní soud není soudem poslední instance s povinností předložit předběžnou otázku.","reasonSourceRefs":["S0053","S0055"],"topic":"Nemožnost přezkumu rozhodnutí Ústavního soudu obecnými soudy","outcome":"CONFIRMED","target":"LEGAL_ASSESSMENT","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1}},{"reason":"Odvolací soud nesprávně dovodil, že nárok na náhradu škody je podmíněn předchozím konstatováním porušení práv ESLP; tento závěr byl obiter dictum a Nejvyšší soud jej označil za nesprávný.","reasonSourceRefs":["S0039","S0041"],"topic":"Podmínka předchozího rozhodnutí ESLP","outcome":"CORRECTED","target":"LEGAL_ASSESSMENT","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}]},"dispositionType":"REJECTION","hearingType":"NON_PUBLIC","operativeOrders":[{"kind":"REJECTION_OF_CASSATION","obligatedParty":"žalobce A. Ž.","beneficiaryParty":"žalovaná Česká republika - Ministerstvo financí","text":"Dovolání žalobce se v rozsahu, v němž směřuje proti výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2017, č. j. 21 Co 364/2017-91, pokud jím byl potvrzen výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 6. 2017, č. j. 26 C 73/2016-74, zamítá.","outcome":"REJECTED","targetDecision":"APPEAL_INSTANCE"},{"kind":"REFUSAL_OF_CASSATION","obligatedParty":"žalobce A. Ž.","beneficiaryParty":"žalovaná Česká republika - Ministerstvo financí","text":"jinak se dovolání odmítá.","outcome":"REFUSED","targetDecision":"APPEAL_INSTANCE"}],"costs":"Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","precedentLinks":[{"fileNumber":"28 Cdo 2927/2010","sourceRefs":["S0034"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Systém odpovědnosti za porušení unijního práva je autonomní, postavený na odlišných podmínkách než OdpŠk.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.2927.2010.1","precedent_source_units":[],"precedent_target_units":["legal_question:3000","interpretation:900002","finding:950000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.2927.2010.1"}],"caseDomain":"CIVIL_GENERAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":5,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3378.2018.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3378.2018.1"}}