{"document_id":"ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.303.2021.1","court":"nsoud","case_number":"28 Cdo 303/2021","ecli":"ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.303.2021.1","url":"https://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/71E86EA25A9A5205C12586DA00187024?openDocument","decision_date":"2021-02-23","decision_type":"Rozsudek","case_domain":"CIVIL_GENERAL","disposition_type":"QUASHING_AND_REMAND","subject":"Posouzení, zda poskytnutí peněžité náhrady podle zákona o zmírnění křivd zakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté pro pozdější restituční nárok podle zákona o půdě.","metadata_regulation_keys":["99/1963:§159a"],"analysis":{"subject":"Posouzení, zda poskytnutí peněžité náhrady podle zákona o zmírnění křivd zakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté pro pozdější restituční nárok podle zákona o půdě.","facts":[{"sourceRefs":["S0004"],"text":"Žalobce J. M. obdržel v roce 1995 peněžitou náhradu podle § 14 zákona č. 403/1990 Sb. (zákon o zmírnění křivd) za část parcely XY, která mu byla odňata na základě vládního nařízení č. 15/1959 Sb."},{"sourceRefs":["S0003","S0004"],"text":"Následně žalobce uplatnil restituční nárok k téže nemovitosti také podle zákona č. 229/1991 Sb. (zákon o půdě) u Státního pozemkového úřadu."},{"sourceRefs":["S0001","S0003"],"text":"Státní pozemkový úřad vydal dne 19. 10. 2018 rozhodnutí č. j. PÚ 699/91/2, které se týkalo tohoto nároku."}],"proceduralHistory":{"firstInstance":{"court":"Obvodní soud pro Prahu 9","fileNumber":"24 C 65/2018","decisionDate":"12. 2. 2020","outcomeSummary":"Rozsudkem ze dne 12. 2. 2020, č. j. 24 C 65/2018-70, soud nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu výrokem, dle něhož žalobce není vlastníkem části parcely XY o výměře 124 280 m2 a za nevydanou nemovitost mu náleží náhrada podle zákona o půdě.","sourceRefs":["S0003"]},"appealInstance":{"court":"Městský soud v Praze","fileNumber":"29 Co 210/2020","decisionDate":"8. 10. 2020","outcomeSummary":"Rozsudkem ze dne 8. 10. 2020, č. j. 29 Co 210/2020-93, odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se správní řízení zastavuje (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). Důvodem byla překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť žalobci byla již dříve přiznána peněžitá náhrada podle zákona o zmírnění křivd.","sourceRefs":["S0003","S0004"]}},"legalQuestions":[{"issueType":"MERITS","question":"Zda poskytnutí peněžité náhrady podle § 14 zákona o zmírnění křivd zakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k projednání restitučního nároku téže osoby vážícího se k témuž odňatému majetku uplatněnému před pozemkovým úřadem v režimu zákona o půdě.","sourceRefs":["S0005"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0018"],"text":"Restituční nároky podle zákona o zmírnění křivd a zákona o půdě se opírají o zcela odlišné rozhodné skutečnosti (odlišná skutková tvrzení), pročež i pro případ shodného obsazení sporu a žalobního petitu nepůjde při jejich uplatnění o totožný předmět řízení (stejnou věc), jenž by mohl zakládat existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř.). Z uvedeného důvodu judikatura nevylučuje uplatnění téhož restitučního nároku jak podle zákona o zmírnění křivd, tak i podle zákona o půdě. Závěry odvolacího soudu, dle nichž vyplacení peněžité náhrady podle § 14 zákona o zmírnění křivd zabraňuje projednání restitučního nároku vzneseného později toutéž osobou ve vztahu k totožnému odňatému majetku rovněž v režimu zákona o půdě, tudíž jako správné neobstojí.","outcome":"ACCEPTED"},"arguments":[{"argument":"Dovolatel tvrdil, že otázka nebyla dosud vyřešena a odvolací soud se odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5700/2017 a usnesení sp. zn. 21 Cdo 1831/2017, 21 Cdo 2091/2005 a 21 Cdo 4537/2011.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0008","S0018"],"sourceRefs":["S0005"],"importance":"CORE","parties":["žalobce"],"courtExplanation":"Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným, neboť odvolací soud posoudil otázku existence překážky věci pravomocně rozhodnuté odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu."}],"id":"LQ001","raisedBy":["žalobce"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"MERITS","question":"Zda poskytnutím peněžité náhrady podle § 14 zákona o zmírnění křivd zaniká ve vztahu k témuž odňatému majetku restituční nárok v režimu zákona o půdě.","sourceRefs":["S0005"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0019"],"text":"Nejvyšší soud neshledal důvod k přezkumu této otázky, neboť napadené rozhodnutí na jejím vyřešení nezáviselo.","outcome":"OUTSIDE_REVIEW"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["žalobce"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0018"],"interpretation":"Restituční nároky uplatněné podle zákona o zmírnění křivd a podle zákona o půdě se opírají o odlišné rozhodné skutečnosti, a proto nepředstavují totožný předmět řízení; poskytnutí peněžité náhrady podle jednoho z těchto zákonů nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté pro projednání nároku podle druhého zákona.","regulations":"§ 159a odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 1 zákona č. 403/1990 Sb. a § 1 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedDecisions":["APPEAL_INSTANCE"],"challengedOutputs":["MERITS","COSTS"],"challengedIssues":["existence překážky věci pravomocně rozhodnuté"]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky existence překážky věci pravomocně rozhodnuté, jež byla odvolacím soudem posouzena odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.","sourceRefs":["S0008"]},"findings":[{"reason":"Odvolací soud nesprávně posoudil otázku překážky věci pravomocně rozhodnuté, neboť restituční nároky podle zákona o zmírnění křivd a zákona o půdě nejsou totožným předmětem řízení.","reasonSourceRefs":["S0018"],"topic":"existence překážky věci pravomocně rozhodnuté","outcome":"CORRECTED","target":"LEGAL_ASSESSMENT","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false}],"bindingInstructions":["Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§ 243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.)."]},"dispositionType":"QUASHING_AND_REMAND","hearingType":"UNKNOWN","operativeOrders":[{"kind":"QUASHING_AND_REMAND","text":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2020, č. j. 29 Co 210/2020-93, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.","outcome":"QUASHED_AND_REMANDED","targetDecision":"APPEAL_INSTANCE"}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Cpjn 36/95","sourceRefs":["S0017"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Skutečnost, že oprávněná osoba neuspěla se svým nárokem podle zákona o zmírnění křivd, neznamená, že byl její nárok vyloučen z uplatnění podle zákona o půdě.","resolvedDecisionId":null,"precedent_source_units":[],"precedent_target_units":[]}],"caseDomain":"CIVIL_GENERAL"},"found":true,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":false,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.303.2021.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.303.2021.1"}}