{"document_id":"ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.5.95","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS 5/95","ecli":"ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.5.95","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-5-95","decision_date":"1995-11-08","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"NORM_PETITION_REJECTED","subject":"Návrh na zrušení § 17 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, pro rozpor s ústavním pořádkem","legal_sentence":"1. Článek 12 odst. 2 Ústavy reaguje zejména na instituci odnětí státního občanství z doby před listopadem 1989 a snaží se ústavně právní úpravou takovému zásahu do práv občana zabránit. Účelem ústavního příkazu zakotveného v článku 12 odst. 2 Ústavy tedy bylo a je vyloučení možnosti, aby zákonodárce vytvořil takovou právní úpravu, která by zbavení státního občanství koncipovala jako sankci za eventuální protiprávní jednání občana. tato koncepce je plně v souladu s myšlenkou článku 15 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv, který stanoví, že nikdo nesmí být svévolně zbaven své státní příslušnosti. V souzené věci však napadený § 17 zákona č. 40/1993 Sb. sleduje jiný cíl, jestliže předpokládá, že občan vyvinul vlastní iniciativu cizí státní občanství získat. Z tohoto hlediska nejde u občana o zbavení státního občanství, nýbrž o ztrátu státního občanství získáním občanství jiného státu. Z toho je patrno, že smysl článku 12 odst. 2 Ústavy je zcela jiný než dovozuje stěžovatel. Pokud by byla jeho interpretace článku 12 odst. 2 Ústavy - v porovnání s § 17 citovaného zákona - správná, znamenalo by to ve svých důsledcích, že Ústava zakazuje zákonodárci, aby vyloučil existenci dvojího či vícenásobného státního občanství. Takový zákaz by ovšem byl zcela absurdní, neboť by omezoval právo suverénního státu čelit bipolitismu a byl by v rozporu s platnými i s připravovanými mezinárodními smlouvami v současné demokratické Evropě. Ústavní soud považuje za podstatné, že k nabytí cizího státního občanství podle § 17 cit. zákona dochází vlastním projevem vůle občana a že zákonným následkem takového projevu vůle je ztráta státního občanství České republiky. Jestliže tedy občan projevil vůli nabýt na vlastní žádost cizí státní občanství, musel si být vzhledem k jasnému a kategorickému znění napadeného zákonného ustanovení - tedy předpisu obecně závazného - vědom toho, že de lege lata pozbude státní občanství České republiky, jakmile získá státní občanství cizího státu. 2. Článek 12 odst. 2 Ústavy na straně jedné a článek 12 odst. 1 Ústavy a § 17 zákona č. 40/1993 na straně druhé používají odlišných termínů (\"zbavení\" státního občanství\" \"pozbytí\" státního občanství). Tento terminologický rozdíl naznačuje úmysl zákonodárce odlišit dvě kvalitativně různé situace. Uvedený záměr lze dovodit zejména porovnáním obou odstavců článku 12 Ústavy . (Článek 12 odst. 1 praví, že nabývání a pozbývání státního občanství České republiky stanoví zákon. Článek 12 odst. 2 stanoví, že nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.) Je totiž stěží myslitelné, že by ústavodárce v jediném ustanovení použil dva různé termíny, pokud by tím nechtěl vyvolat odlišné právní následky a řešit tak situace nikoli stejné, nýbrž různé. 3. V mezinárodním i v domácím právu se prosadil výklad, podle něhož principy zákazu diskriminace a rovnosti lidí v zásadě nejsou chráněny samy o sobě, ale toliko v souvislosti s porušením jiného základního práva nebo svobody, které zaručuje ústavní zákon či mezinárodní smlouva ve smyslu čl. 10 Ústavy . Rovnost tedy zpravidla vyžaduje relaci k jiné sociální hodnotě. Porušení principu rovnosti tedy předpokládá vztah k jiným základním právům a tím i intenzitu, která je do roviny základních lidských práv posunuje (nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 1995 sp. zn. PI. ÚS 4/95). 4. Rovnost jako ústavněprávní instituce vždy byla a je kategorií nikoli abstraktní (absolutní), ale toliko relativní a nelze ji chápat mechanicky a egalitářsky. To vyslovil v rozhodnutí č. 11/1992 Sbírky usnesení a nálezů již Ústavní soud ČSFR. Uvedl, že \"je věcí státu, aby v zájmu zajištění svých funkcí rozhodl, že určité skupině poskytne méně výhod než jiné. Ani zde však nesmí postupovat libovolně. V souzené věci však zakotvením napadeného ustanovení § 17 do zákona č. 40/1993 Sb. k libovolnému postupu nedošlo. Český právní řád právem rozlišuje mezi státními občany ČR a mezi občany dřívějšími, kteří projevili vůli stát se občany jiného státu, byť podle platného zákona České republiky věděli, že nabytím cizího státního občanství na vlastní žádost pozbývají státní občanství České republiky. V těchto případech šlo o uvědomělé jednání dosavadních občanů republiky a pokud platné právo v některých aspektech činí rozdíl mezi právním postavením občana České republiky a občana jiného státu (bývalého občana ČR), pak jde o nerovnost akceptovatelnou a o právní stav, který nemá diskriminační povahu. 5. Naše současná právní úprava vychází ze zásady jediného výlučného státního občanství. Nelze akceptovat kategorické a obecně formulované tvrzení stěžovatele, že žádný právní předpis České republiky ani její ústavní pořádek neobsahují princip zákazu dvojího státního občanství, které prý naopak výslovně připouštějí. 6. V oblasti mezinárodněprávní je bipolitismus obecně považován za jev nežádoucí. Obecnou praxi států lze charakterizovat tak, že a) osoba s několikerým státním občanstvím se nemůže odvolávat na své jiné státní občanství v poměru ke státu, jehož je rovněž občanem; b) třetí stát má osobou s několikerým státním občanstvím pokládat za občana pouze jednoho státu, a to podle vlastní volby. Snaha o vyloučení bipolitismu je zřejmá i z dvoustranných Úmluv, jež v minulosti uzavřela Československá republika (popř. někdejší ČSSR) s některými sousedními státy, konkrétně se SSSR, Maďarskem a Polskem. 7. Právní úprava zániku státního občanství České republiky je v plném souladu s tendencí současné moderní demokratické Evropy. V tomto směru je významná zejména Dohoda o omezení případů několikanásobné státní příslušnosti a o službě v ozbrojených silách v případě několikanásobné státní příslušnosti ze dne 6. května 1963. Ta stanoví v článku 1 odstavci 1, že zletilé osoby, mající státní příslušnost smluvní strany, které získají projevem vlastní svobodné vůle, naturalizací, opcí nebo znovunabytím státní příslušnost jiné strany, ztratí svoji dřívější státní příslušnost. Nejsou oprávněny ponechat si svoji dřívější státní příslušnost. Obdobná úprava se týká i osob nezletilých. Česká republika sice dosud signatářem této Dohody není, leč sama její existence zřetelně naznačuje tendenci členských států Rady Evropy. Ani připravovaná Evropská úmluva o státním občanství a vojenské povinnosti v případě vícenásobného státního občanství neznamená průlom do principů dosud platné - byť nikoli pro Českou republiku - Dohody z 6. 5. 1963. Úpravu srovnatelnou s ustanovením § 17 zákona č. 40/1993 Sb. lze nalézt i v řadě jiných zemí Evropy. Jde např. o Rakousko, Finsko, Švédsko, Norsko, Dánsko, Nizozemí.","metadata_regulation_keys":["40/1993:§17","6/1996","1/1993:čl12","2/1993:čl3","2/1993:čl14","209/1992:čl14"],"analysis":{"proceedingType":"NORM_CONTROL_STATUTE","subject":"Návrh na zrušení § 17 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, pro rozpor s ústavním pořádkem","facts":[{"sourceRefs":["S0026","S0027","S0028"],"text":"Stěžovatel, občan České republiky, nabyl dne 30. 6. 1993 volbou státní občanství Slovenské republiky podle § 3 zákona Národní rady Slovenské republiky č. 40/1993 Zb."},{"sourceRefs":["S0029","S0030","S0031","S0032","S0033"],"text":"Následně požádal Obvodní úřad v Praze 2 o vydání osvědčení o státním občanství České republiky, přičemž výslovně uvedl, že získal slovenské občanství, ale neprojevil vůli pozbýt české."},{"sourceRefs":["S0034","S0035","S0036","S0037","S0038","S0039","S0040","S0041"],"text":"Obvodní úřad v Praze 2 rozhodnutím ze dne 6. 6. 1994, č.j. 606/4-2571/94, podle § 13 písm. c) a § 17 zákona č. 40/1993 Sb. určil, že osvědčení nelze vydat, neboť pozbytí státního občanství je vázáno na nabytí cizího občanství bez ohledu na formu projevu vůle."},{"sourceRefs":["S0042","S0043","S0044","S0045","S0046","S0047","S0048"],"text":"Odvolání stěžovatele bylo zamítnuto rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 11. 8. 1994, č.j. MHMP 70379/OVS 1176/1994, s obdobným odůvodněním."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"č.j. 606/4-2571/94","sourceRefs":["S0034","S0035","S0036","S0037","S0038","S0039","S0040","S0041"],"outcomeSummary":"Rozhodl, že podle § 13 písm. c) a § 17 zákona č. 40/1993 Sb. nelze stěžovateli vydat osvědčení o státním občanství České republiky, neboť pozbytí občanství je vázáno na nabytí cizího občanství bez ohledu na formu projevu vůle.","court":"Obvodní úřad v Praze 2, odbor vnitřní správy","decisionDate":"6. 6. 1994"},{"fileNumber":"č.j. MHMP 70379/OVS 1176/1994","sourceRefs":["S0042","S0043","S0044","S0045","S0046","S0047","S0048"],"outcomeSummary":"Zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně s tím, že žadatel nebyl zbaven státního občanství aktem státního orgánu ve smyslu čl. 12 odst. 2 Ústavy.","court":"Magistrát hl. m. Prahy, odbor vnitřní správy","decisionDate":"11. 8. 1994"},{"fileNumber":"č.j. 38 Ca 4/94-13","sourceRefs":["S0054","S0055","S0056","S0057","S0058","S0059","S0060","S0061","S0062","S0063","S0064","S0065","S0066","S0067","S0068","S0069","S0070","S0071","S0072","S0073","S0074","S0075","S0076","S0077","S0078","S0079","S0080","S0081","S0082","S0083","S0084"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu stěžovatele. Uvedl, že s nabytím cizího státního občanství na vlastní žádost zákon spojuje pozbytí českého občanství bez dalšího, a že volba občanství je projevem vůle, který lze považovat za žádost. Ustanovení § 17 není v rozporu s čl. 12 Ústavy.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"31. 10. 1994"}],"legalQuestions":[{"question":"Zda ustanovení § 17 zákona č. 40/1993 Sb. je v rozporu s čl. 12 odst. 2 Ústavy (zákaz zbavení státního občanství proti vůli).","sourceRefs":["S0085","S0086","S0087","S0088","S0089","S0090","S0091","S0092","S0093","S0094","S0095","S0096","S0097","S0098","S0099","S0100","S0101","S0102","S0103","S0104","S0105","S0106","S0107","S0108","S0109","S0110","S0111","S0112","S0113","S0114","S0115","S0122","S0123","S0124","S0125","S0126","S0127","S0128"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0416","S0417","S0418"],"testApplied":"OTHER","text":"Ustanovení § 17 zákona č. 40/1993 Sb. není v rozporu s čl. 12 odst. 2 Ústavy. K pozbytí státního občanství dochází na základě vlastního projevu vůle občana nabýt cizí státní občanství, nikoli mocenským zásahem státu. Čl. 12 odst. 2 chrání před zbavením občanství jako sankcí, nikoli před ztrátou v důsledku dobrovolného jednání. Gramatický výklad potvrzuje rozdíl mezi 'zbavením' a 'pozbytím'.","outcome":"NO_VIOLATION"},"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","arguments":[{"argument":"Ustanovení § 17 spojuje pozbytí státního občanství České republiky pouze s nabytím cizího státního občanství, aniž by vyžadovalo nepochybné zjištění, že pozbytí není v rozporu s vůlí občana. Tím dochází ke zbavení občanství proti vůli, což je v rozporu s čl. 12 odst. 2 Ústavy.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0327","S0328","S0329","S0330","S0331","S0332","S0333","S0334","S0335","S0336","S0337","S0338","S0339","S0340","S0341","S0342","S0343","S0344","S0345","S0346","S0347","S0348","S0349","S0350","S0351","S0352","S0353","S0354","S0355","S0378","S0379","S0380","S0381","S0382","S0383","S0384","S0385","S0386","S0387","S0388","S0389","S0390","S0391","S0392","S0393","S0394","S0395","S0396","S0397","S0398","S0399","S0400","S0401","S0402","S0403","S0404","S0405","S0406","S0407","S0408","S0409","S0410","S0411","S0412","S0413","S0414","S0415","S0416","S0417","S0418"],"sourceRefs":["S0085","S0086","S0087","S0088","S0089","S0090","S0091","S0092","S0093","S0094","S0095","S0096","S0097","S0098","S0099","S0100","S0101","S0102","S0103","S0104","S0105","S0106","S0107","S0108","S0109","S0110","S0111","S0112","S0113","S0114","S0115","S0122","S0123","S0124","S0125","S0126","S0127","S0128"],"importance":"CORE","parties":["navrhovatel Ing. P. U."],"courtExplanation":"Ústavní soud dovodil, že čl. 12 odst. 2 Ústavy chrání před zbavením občanství jako sankcí, nikoli před ztrátou v důsledku vlastní iniciativy občana. Gramatický výklad rozlišuje mezi 'zbavením' (mocenský zásah) a 'pozbytím' (ztráta na základě vlastního projevu vůle)."}],"id":"LQ001","raisedBy":["navrhovatel Ing. P. U."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":4},"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true},{"question":"Zda § 17 zákona č. 40/1993 Sb. porušuje svobodu pohybu a pobytu (čl. 14 odst. 1 Listiny) a právo vstoupit do vlastní země (čl. 3 Protokolu č. 4 k Úmluvě, čl. 12 odst. 4 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech).","sourceRefs":["S0128","S0129","S0130","S0131","S0132","S0133","S0134","S0135","S0136","S0137","S0138","S0139","S0140","S0141","S0142","S0143","S0144","S0145"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0458","S0459","S0460","S0461","S0462"],"text":"Ustanovení § 17 zákona č. 40/1993 Sb. není v rozporu s čl. 14 odst. 1 Listiny, čl. 3 Protokolu č. 4 k Úmluvě ani čl. 12 odst. 4 Mezinárodního paktu, neboť se týká pouze pozbytí státního občanství, nikoli omezení svobody pohybu nebo práva vstoupit do země.","outcome":"NO_VIOLATION"},"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["navrhovatel Ing. P. U."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":3},"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true},{"question":"Zda § 17 zákona č. 40/1993 Sb. porušuje zásadu rovnosti a zákaz diskriminace (čl. 3 odst. 1 Listiny, čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech).","sourceRefs":["S0149","S0150","S0151","S0152","S0153","S0154","S0155","S0156","S0157","S0463","S0464","S0465","S0466","S0467","S0468","S0469","S0470","S0471","S0472","S0473","S0474","S0475","S0476","S0477","S0478","S0479","S0480","S0481","S0482","S0483","S0484","S0485","S0486","S0487","S0488","S0489","S0490","S0491","S0492"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0579","S0580","S0581","S0582","S0583"],"text":"Ustanovení § 17 zákona č. 40/1993 Sb. není v rozporu s čl. 3 odst. 1 Listiny, čl. 14 Úmluvy ani čl. 26 Mezinárodního paktu. Rozlišování mezi státními občany a osobami, které dobrovolně nabyly cizí občanství, má objektivní a rozumné odůvodnění a není diskriminační.","outcome":"NO_VIOLATION"},"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["navrhovatel Ing. P. U."],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":4,"REFERENCED":8},"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false,"precedent_followed_by_superseded_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0416","S0417","S0418"],"interpretation":"Pozbytí státního občanství České republiky podle § 17 zákona č. 40/1993 Sb. není zbavením státního občanství ve smyslu čl. 12 odst. 2 Ústavy, neboť k němu dochází na základě vlastního projevu vůle občana nabýt cizí státní občanství.","regulations":"§ 17 zákona č. 40/1993 Sb., čl. 12 odst. 2 Ústavy","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":4},"continuity_gated":true},{"sourceRefs":["S0060","S0061","S0062","S0063","S0064","S0065","S0066","S0067","S0068","S0069","S0070","S0071","S0072","S0073","S0074","S0075","S0076","S0077","S0078","S0079"],"interpretation":"Pro účely § 17 zákona č. 40/1993 Sb. se za 'vlastní žádost' považuje i volba cizího státního občanství, pokud je projevem svobodné vůle občana.","regulations":"§ 17 zákona č. 40/1993 Sb.","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":2,"REFERENCED":2},"continuity_gated":true,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0005","S0006"],"description":"ustanovení § 17 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky","type":"STATUTE"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 12 odst. 2 Ústavy","right":"právo nebýt zbaven státního občanství proti své vůli"},{"regulations":"čl. 14 odst. 1 Listiny, čl. 3 Protokolu č. 4 k Úmluvě, čl. 12 odst. 4 Mezinárodního paktu","right":"svoboda pohybu a pobytu"},{"regulations":"čl. 3 odst. 1 Listiny, čl. 14 Úmluvy, čl. 26 Mezinárodního paktu","right":"rovnost před zákonem a zákaz diskriminace"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Návrh na zrušení ustanovení § 17 zákona č. 40/1993 Sb. byl podán spolu s ústavní stížností v souladu s § 74 zákona o Ústavním soudu, neboť jeho aplikace vedla k napadenému rozhodnutí Městského soudu v Praze.","sourceRefs":["S0169","S0170","S0171","S0172","S0173","S0174","S0175","S0176","S0177","S0178"]},"findings":[{"reason":"Ustanovení § 17 nezbavuje občana občanství proti jeho vůli, neboť k pozbytí dochází na základě vlastního projevu vůle nabýt cizí občanství.","regulations":"čl. 12 odst. 2 Ústavy","reasonSourceRefs":["S0416","S0417","S0418"],"right":"čl. 12 odst. 2 Ústavy","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":2,"REFERENCED":2},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"},{"reason":"Ustanovení § 17 se netýká svobody pohybu ani práva vstoupit do země.","regulations":"čl. 14 odst. 1 Listiny, čl. 3 Protokolu č. 4, čl. 12 odst. 4 Mezinárodního paktu","reasonSourceRefs":["S0458","S0459","S0460","S0461","S0462"],"right":"čl. 14 odst. 1 Listiny, čl. 3 Protokolu č. 4, čl. 12 odst. 4 Mezinárodního paktu","outcome":"NOT_VIOLATED"},{"reason":"Rozlišování mezi občany a osobami, které dobrovolně nabyly cizí občanství, je objektivní a rozumné, není diskriminační.","regulations":"čl. 3 odst. 1 Listiny, čl. 14 Úmluvy, čl. 26 Mezinárodního paktu","reasonSourceRefs":["S0579","S0580","S0581","S0582","S0583"],"right":"čl. 3 odst. 1 Listiny, čl. 14 Úmluvy, čl. 26 Mezinárodního paktu","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":1},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}]},"dispositionType":"NORM_PETITION_REJECTED","operativeOrders":[{"targetAct":"ustanovení § 17 zákona č. 40/1993 Sb.","kind":"REJECT","text":"Návrh se zamítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 4/95","sourceRefs":["S0534"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Rovnost není autonomní, ale akcesorická; porušení rovnosti předpokládá vztah k jinému základnímu právu.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.4.95","precedent_source_units":["legal_question:3000"],"precedent_target_units":["legal_question:1000","legal_sentence:990000","finding:950000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.4.95"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_continuity_era":"old_unchallenged","legal_sentence_continuity_sub_variant":"assessed","legal_sentence_continuity_tier":"ai_assessed","legal_sentence_continuity_assessed_against":"2026-07-09","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":4,"REFERENCED":5},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":1,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":1,"legal_sentence_continuity_old_key":"40/1993:§17","precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_followed_by_superseded_hidden":1,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":2,"precedent_superseded_hidden":1,"arguments_hidden":3,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":5,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.5.95","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.5.95"}}