{"document_id":"ECLI:CZ:US:1996:1.US.27.96","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 27/96","ecli":"ECLI:CZ:US:1996:1.US.27.96","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-27-96","decision_date":"1996-07-02","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"REJECTION","subject":"Posouzení platnosti zástavní smlouvy (kauce) v pracovněprávním vztahu a kogentní povaha zákoníku práce","legal_sentence":"Ústavní soud ve shodě s obecnými soudy usuzuje, že \"Zástavní smlouvu - kauci\" (která byla podmínkou uzavření pracovní smlouvy a pracovník by na její vrácení ztratil nárok v případě, že by závažným způsobem nedodržel sjednaná smluvní ustanovení) je nutno posuzovat jako pracovněprávní vztah, na který se plně vztahují předpisy z oblasti pracovního práva. Ustálená teorie i praxe dosud stále vycházejí z myšlenky, že zákoník práce má zásadně kogentní povahu. To - mimo jiné - znamená, že účastníci pracovněprávních vztahů mohou uzavřít jen ty smlouvy, které jsou typově upraveny (nebo alespoň předvídány) pracovněprávními předpisy, a že jejich smluvní volnost se uplatní jen tam, kde to pracovněprávní předpisy umožňují. Kogentní povaha zákoníku práce vyplývá i z jeho ust. § 244 odst. 1, podle něhož je smlouva (dohoda) sjednaná podle příslušných ustanovení pracovněprávních předpisů uzavřena, jakmile se účastníci shodli na jejím obsahu. Zákoník práce tedy předpokládá uzavření smluv (dohod) \"podle příslušných ustanovení pracovněprávních předpisů\" a neobsahuje takové ustanovení jako např. občanský zákoník v § 51 (nepojmenované smlouvy). Právě v zásadně kogentní povaze pracovněprávních předpisů lze spatřovat jeden z podstatných rozdílů mezi nimi a předpisy občanskoprávními. V případě, že pracovněprávní předpisy účastníkům pracovněprávních vztahů neumožňují odchylnou úpravu vzájemných práv a povinností, je třeba to, co těmto předpisům nevyhovuje, považovat za zakázáno. Tato kogentnost má své místo i v současné době, neboť - i při rovnosti obou účastníků pracovněprávního vztahu před zákonem - zaměstnavatel je a bude i nadále pars potentior, takže ochrana zaměstnanců i touto formou má své opodstatnění. Případ nepřípustné úpravy vzájemných práv a povinností mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obecné soudy v souzené věci právem považovaly i \"Zástavní smlouvu - kauci\". (V podmínkách této smlouvy bylo zakotveno, že \"závažné nedodržení sjednaných ustanovení (podmínek) uvedených v pracovní smlouvě má za následek ztrátu nároku na kauci. Podle ust. § 242 odst. 1 písm. a) zákoníku práce je neplatný právní úkon, který se svým obsahem nebo účelem příčí zákonu nebo jej obchází nebo se jinak příčí zájmům společnosti. Na základě výše zmíněné kogentní povahy pracovněprávních předpisů je tedy zřejmé, že obecné soudy právem kvalifikovaly \"Zástavní smlouvu - kauci\" ze dne 1. 1. 1993 jako neplatný právní úkon, neboť se svým obsahem příčí zákonu a obchází jej. Stěžovatelovo tvrzení, že \" zákoník práce nedává dostatečnou ochranu organizaci před excesním jednáním pracovníka\" může být pouze podkladem pro úvahy de lege ferenda, avšak nikoliv důvodem pro obcházení platné právní úpravy. Ústavní soud neshledává protiústavnost v názoru obecných soudů, pokud jde o odlišování oblastí občanskoprávní a pracovněprávní regulace ve stávajícím právním řádu. Právní úprava oblasti pracovněprávních vztahů se vyznačuje některými specifickými rysy. Zejména je pro oblast pracovního práva typická kogentnost právních norem, která (mimo jiné) znamená, že se smluvní volnost v zásadě může uplatnit pouze v těch případech, kde to pracovněprávní předpisy umožňují. Ústavní soud již dříve judikoval, že čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy nacházejí své uplatnění i v oblasti pracovněprávních vztahů, neboť v demokratické společnosti představuje velmi významnou záruku svobody a současně i pojistku proti totalitarizaci společnosti (nález II. ÚS 192/95 ). Od tohoto právního názoru se však Ústavní soud v souzené věci neodchyluje, neboť stěžovatel jednal v rozporu se zákonem a napadenými rozsudky - jak již bylo uvedeno - k porušení čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky nedošlo. Ostatně, v citovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 192/95 šlo skutkově i právně v řadě aspektů o problematiku odlišnou od této souzené věci.","metadata_regulation_keys":["40/1964:§51","65/1965:§242","65/1965:§243","65/1965:§244","1/1993:čl2","2/1993:čl2","2/1993:čl3","2/1993:čl4"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Posouzení platnosti zástavní smlouvy (kauce) v pracovněprávním vztahu a kogentní povaha zákoníku práce","facts":[{"sourceRefs":["S0017","S0020","S0021"],"text":"Dne 30. 12. 1992 byla mezi stěžovatelem O., a.s. a Ing. P. S. uzavřena pracovní smlouva na dobu neurčitou s nástupem 4. 1. 1993."},{"sourceRefs":["S0022","S0023","S0024","S0025","S0026"],"text":"Dne 1. 1. 1993 uzavřeli stěžovatel a Ing. P. S. smlouvu nazvanou 'Zástavní smlouva - kauce', na jejímž základě Ing. S. složil kauci 75 000 Kč jako podmínku pro uzavření pracovní smlouvy."},{"sourceRefs":["S0027","S0028","S0029","S0030","S0031","S0032","S0033","S0034","S0035","S0036","S0037","S0038","S0039"],"text":"Podle smlouvy měla být kauce vrácena jen v omezených případech (např. skončení dohodou, výpovědí zaměstnavatele), jinak propadla při závažném porušení pracovní smlouvy."},{"sourceRefs":["S0040","S0041"],"text":"Pracovní poměr byl ukončen výpovědí Ing. P. S. dne 31. 5. 1993."},{"sourceRefs":["S0017","S0018","S0019","S0042","S0043"],"text":"Ing. P. S. se následně domáhal u obecných soudů vydání částky 75 000 Kč jako neoprávněného majetkového prospěchu, neboť kauce byla poskytnuta z neplatného právního úkonu."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"40 C 96/95","sourceRefs":["S0008","S0009","S0049","S0050","S0051","S0052","S0053","S0054","S0055","S0056","S0057","S0058","S0059","S0060","S0061","S0062","S0063","S0064"],"outcomeSummary":"Rozsudkem uložil stěžovateli zaplatit Ing. P. S. částku 75 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Soud dovodil neplatnost 'Zástavní smlouvy - kauce' pro rozpor se zákoníkem práce (§ 242 odst. 1) a povinnost vydat neoprávněný majetkový prospěch (§ 243).","court":"Okresní soud v Ostravě","decisionDate":"20. 6. 1995"},{"fileNumber":"16 Co 422/95","sourceRefs":["S0007","S0008","S0049","S0050","S0051","S0052","S0053","S0054","S0055","S0056","S0057","S0058","S0059","S0060","S0061","S0062","S0063","S0064"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek okresního soudu. Shodně posoudil smlouvu jako neplatný pracovněprávní úkon a uložil povinnost vydat neoprávněný majetkový prospěch.","court":"Krajský soud v Ostravě","decisionDate":"19. 10. 1995"}],"legalQuestions":[{"question":"Zda 'Zástavní smlouva - kauce' spadá do oblasti pracovněprávní nebo občanskoprávní.","sourceRefs":["S0153","S0154","S0155","S0156","S0157"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0219","S0220","S0221","S0222","S0223"],"text":"Ústavní soud konstatoval, že smlouva byla uzavřena v době trvání pracovního poměru a byla podmínkou pro jeho uzavření, což svědčí o její pracovněprávní povaze. Věcná a formální propojenost s pracovní smlouvou a účel (zajištění loajality) potvrzují, že jde o pracovněprávní vztah.","outcome":"ACCEPTED"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[{"argument":"Stěžovatel tvrdil, že smlouva je občanskoprávním závazkem, neboť mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem mohou vznikat i občanskoprávní vztahy (např. půjčka).","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0219","S0220","S0221","S0222","S0223"],"sourceRefs":["S0083","S0084","S0085","S0086","S0087"],"importance":"CORE","parties":["O., a.s."],"courtExplanation":"Ústavní soud ve shodě s obecnými soudy dovodil, že smlouva je pracovněprávní, neboť byla uzavřena po vzniku pracovního poměru a byla podmínkou pro uzavření pracovní smlouvy, a svým obsahem souvisí s pracovním poměrem."}],"id":"LQ001","raisedBy":["O., a.s."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":1},"continuity_gated":true},{"question":"Zda je 'Zástavní smlouva - kauce' přípustná podle zákoníku práce, resp. zda její neplatnost a povinnost vrátit kauci porušuje čl. 2 odst. 3 a čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.","sourceRefs":["S0224","S0225","S0226","S0227","S0328","S0329","S0330"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0228","S0229","S0230","S0231","S0232","S0233","S0234","S0235","S0236","S0237","S0238","S0239","S0240","S0241","S0242","S0243","S0244","S0245","S0246","S0247","S0248","S0249","S0250","S0251","S0252","S0253","S0254","S0255","S0256","S0257","S0258","S0259","S0260","S0261","S0262","S0263","S0264","S0265","S0266","S0267","S0268","S0269","S0270","S0271","S0272","S0273","S0274","S0275","S0276","S0277","S0278","S0279","S0280","S0281","S0282","S0283","S0284","S0285","S0286","S0287","S0288","S0289","S0290","S0291","S0292","S0293","S0294","S0295","S0296","S0297","S0298","S0299","S0300","S0301","S0302","S0303","S0304","S0305","S0306","S0307","S0308","S0309","S0310","S0311","S0312","S0313","S0314","S0315","S0316","S0317","S0318","S0319","S0320","S0321","S0322","S0323","S0324","S0325","S0326","S0327","S0328","S0329","S0330","S0331","S0332","S0333","S0334","S0335","S0336","S0337","S0338","S0339","S0340","S0341","S0342","S0343","S0344","S0345","S0346","S0347","S0348","S0349","S0350","S0351","S0352","S0353","S0354","S0355"],"text":"Ústavní soud konstatoval, že zákoník práce má kogentní povahu; smlouvy, které nejsou typově upraveny nebo předvídány, jsou neplatné. Stěžovatel jednal v rozporu se zákonem, proto nedošlo k porušení čl. 2 odst. 3. Čl. 3 odst. 3 se neuplatní, neboť nejde o uplatňování základních práv. Smlouva navíc omezovala právo zaměstnance ukončit pracovní poměr výpovědí, což je v rozporu s § 242 odst. 1 písm. c) zákoníku práce.","outcome":"NO_VIOLATION"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["O., a.s."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":15,"REFERENCED":19},"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0228","S0229","S0230","S0231","S0232","S0233","S0234","S0235","S0236","S0237","S0238","S0239","S0240","S0241","S0242","S0243","S0244","S0245","S0246","S0247","S0248","S0249","S0250","S0251","S0252","S0253","S0254","S0255","S0256","S0257","S0258","S0259","S0260","S0261","S0262","S0263","S0264","S0265","S0266","S0267","S0268","S0269"],"interpretation":"V pracovněprávních vztazích je smluvní volnost omezena kogentní povahou předpisů; smlouvy, které zákoník práce neupravuje ani nepředpokládá, jsou neplatné, zejména pokud omezují právo zaměstnance ukončit pracovní poměr výpovědí.","regulations":"§ 244 odst. 1, § 242 odst. 1 písm. a) a c) zákoníku práce","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":14,"REFERENCED":19},"continuity_gated":true}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0007","S0008","S0009"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 1995, sp. zn. 16 Co 422/95, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. 40 C 96/95, kterými byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit 75 000 Kč jako neoprávněný majetkový prospěch z neplatné zástavní smlouvy.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod","right":"čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod"},{"regulations":"čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod","right":"čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla včasná a splňovala formální náležitosti.","sourceRefs":["S0103","S0104","S0105"]},"findings":[{"reason":"Stěžovatel jednal v rozporu se zákonem, proto nedošlo k porušení čl. 2 odst. 3.","regulations":"čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0334","S0335","S0336","S0337","S0338","S0339","S0340","S0341","S0342","S0343","S0344","S0345","S0346","S0347","S0348","S0349","S0350"],"right":"čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod","outcome":"NOT_VIOLATED"},{"reason":"Čl. 3 odst. 3 se neuplatní, neboť nejde o uplatňování základních práv.","regulations":"čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0350","S0351","S0352","S0353","S0354","S0355"],"right":"čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}]},"dispositionType":"REJECTION","operativeOrders":[{"kind":"REJECT","text":"Ústavní stížnost se zamítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"II. ÚS 192/95","sourceRefs":["S0356","S0357","S0358","S0359","S0360","S0361","S0362","S0363","S0364","S0365","S0366","S0367"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Čl. 2 odst. 3 Listiny nachází uplatnění i v pracovněprávních vztazích, ale v dané věci nedošlo k porušení, protože stěžovatel jednal protizákonně.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1995:2.US.192.95","precedent_source_units":["legal_question:2000","finding:950001"],"precedent_target_units":["legal_question:2000","interpretation:900001","legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1995:2.US.192.95"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_continuity_era":"old_unchallenged","legal_sentence_continuity_sub_variant":"impact_unassessed","legal_sentence_continuity_tier":"ai_assessed","legal_sentence_continuity_reason":"Nový zákoník práce upravuje neplatnost právních jednání, ale kogentnost a typovou omezenost smluv není výslovně řešena.","legal_sentence_continuity_assessed_against":"2026-08-07","legal_sentence_continuity_counterparts":["262/2006:§18"],"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":13,"REFERENCED":19}},"legal_sentence_continuity_old_key":"65/1965:§242","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":0,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":3,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:1996:1.US.27.96","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:1996:1.US.27.96"}}