{"document_id":"ECLI:CZ:US:1996:3.US.83.96","court":"usoud","case_number":"III. ÚS 83/96","ecli":"ECLI:CZ:US:1996:3.US.83.96","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-83-96","decision_date":"1996-09-25","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Porušení práva na obhajobu v trestním řízení ustanovením obhájce navzdory existujícímu zvolenému obhájci","legal_sentence":"1) Ústavně zaručené právo na obhajobu ( čl. 37 odst. 2 , čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod - dále jen \"Listina\") spolu s presumpcí neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny) jsou základními podmínkami spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny), v němž vina obviněného (obžalovaného) má být zjištěna; tyto ústavní záruky se promítají i do procesního předpisu, trestního řádu ( § 33 odst. 1 tr. ř. ), který ve shodě s ústavou je vybudován na zcela zřetelné zásadě priority volby obhájce (§§ 33 odst. 1, 37 odst. 2 tr. ř. ), kterou je obviněný (obžalovaný) oprávněn uplatnit v kterémkoli stádiu neskončeného řízení ( § 37 odst. 2 tr. ř. ); je proto vždy věcí obviněného (obžalovaného), kdy a koho z osob oprávněných k poskytování právní pomoci formou obhajoby v trestním řízení ( § 37 tr. ř. ) svou obhajobou pověří, příp. zda svého práva volby vůbec využije. Za uskutečněnou volbu ovšem obviněný (obžalovaný) nese odpovědnost sám, a již proto není obecný soud oprávněn posuzovat \"kvalitu\" obhajoby či \"nečinnost\" obhájce, neboť jemu (obhajovanému) nelze upřít právo na volbu procesní taktiky, jíž zamýšlí svůj záměr v řízení před soudem prosadit; opak by totiž znamenal očividný zásah státní moci do ústavně zaručeného základního práva na obhajobu a případně též jistou - zřetelně nežádoucí a především ústavně nepřípustnou - formu státní kontroly nad jeho výkonem. Obdobně platí uvedené i v případech, kdy obviněný (obžalovaný) svého práva na volbu obhájce nevyužije; toliko tehdy, jde-li o řízení, v němž obviněný (obžalovaný) ex lege obhájce mít musí, je obecný soud oprávněn (povinnen) při neuskutečněné volbě obhájce, obviněnému (obžalovanému) obhájce ustanovit ( § 38 odst. 1 tr. ř. ), aniž by však i v takovém případě byl oprávněn na výkon přikázané obhajoby jakkoli dozírat ( § 41 odst. 1 , 2 , 6 tr. ř. ). Z práva svobodné volby obhájce a jisté autonomnosti jeho postavení v řízení před soudem (jinými orgány veřejné moci) ovšem současně vyplývá obhájcova povinnost nejen podřídit výkon obhajoby podmínkám zákona ( § 41 tr. ř. , § 16 zák. č. 85/1996 Sb. ), ale současně též jeho povinnost dbát při poskytování právní pomoci etických pravidel svého povolání; za splnění povinností daných ustanovením § 41 odst. 1, 2, a 6 tr. ř. však obhájce odpovídá nikoli soudu (orgánu veřejné moci), ale obhajovanému, příp. orgánu, jemuž je kárně podroben ( § 32 zák. č. 85/1996 Sb. ), a proto poruší-li obhájce při výkonu obhajoby jemu svědčící povinnosti (nebo poskytuje-li právní pomoc non lege artis a nejde-li přitom o trestný čin), nelze nápravu sjednat jinak než cestou advokátní komory. 2) Z odpovědnosti obhajovaného za (včasnou) volbu obhájce však nikterak nevyplývá povinnost obecného soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům obhájce (obžalovaného), byť by obžalobu převzal obhájce v sebekratší době; běh času potřebného k přípravě obhajoby (včetně využití práva na volbu obhájce) je totiž třeba zaměřit od soudu k obhájci a nikoli naopak, takže je věcí (profesní odpovědností) obhájce, převezme-li zastoupení \"na poslední chvíli\", jak se se svými zákonnými a etickými povinnostmi vypořádá; změnou v osobě zvoleného obhájce není proto obecný soud v průběhu řízení co do jeho režimu nikterak vázán. Z takto rozvedených zásad posléze vyplývá, že nahradit v řízení před soudem (v přípravném řízení) zvoleného obhájce obhájcem ustanoveným, příp. vedle zvoleného obhájce vnutit obžalovanému (obviněnému) obhájce ex offo, je v zásadě ústavně nepřípustné, a to i tehdy, jestliže (kupř. z hlediska délky vyšetřovací vazby) hrozí nebezpečí z prodlení. Je totiž věcí státu (a soudní moci samotné), aby pro výkon spravedlnosti vytvořil takové podmínky, které by umožňovaly splnit limity, které si sám zákonem stanovil, stejně jako je povinností orgánů soudní moci těchto limitů dbát. 3) K obecnému zájmu na řádném a ústavně souladném výkonu spravedlnosti dlužno přiřadit i právo samotného státu na spravedlivý proces, zejména když v trestním řízení stát sám, v limitech, které si stanovil, je zúčastněnou (procesní) stranou. Ke zmíněným limitům zcela nesporně náleží i povinnost státu, aby spravedlnost (ve spravedlivém procesu) byla vykonána bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny) a v přiměřené lhůtě (čl. 9 odst. 3 Mezinárodního paktu o obč. a pol. právech, jímž je Česká republika ve smyslu čl. 10 úst. zák. č. 1/1993 Sb. vázána). Pro oblast trestního soudnictví ve vazebních věcech je za přiměřenou lhůtu třeba pokládat lhůtu v maximální hranici čtyř let ( § 71 odst. 4 tr. ř. ), v níž vazební trestní věc musí být jako taková pravomocně skončena; této zákonné lhůtě, zcela konformní s ústavními kautelami, rozumí Ústavní soud tak, že jde o nepřekročitelný časový limit směřující vůči státu, který v takto určené lhůtě musí být svými orgány k tomu povolanými (čl. 40 odst. 1 Listiny) připraven spravedlnost vykonat nebo obžalovaného (obviněného) z vazby propustit na svobodu. Tato objektivní lhůta - ač směřující především vůči státu jako ochrana obžalovaného (obviněného) - však váže nejen stát samotný, ale - přihlížeje k její podstatě a smyslu - vztahuje se svým způsobem i na postavení obžalovaného (obviněného) v řízení, a to v tom smyslu, že nepokrývá takové překážky (okolnosti), na které stát (jeho orgány činné v trestním řízení) nemá vliv. Jestliže součinnost obžalovaného (obviněného) na procesní aktivitě nelze zásahy státu nikterak vynucovat (§ 33 odst. 1 al. 1 tr. ř. ), a to ani tehdy, jestliže účast obžalovaného (obviněného) u provádění důkazů je nepominutelnou procesní podmínkou (§ 202 odst. 3 al. 1 tr. ř. ), jeví se Ústavnímu soudu - z ústavního hlediska - přiměřené a spravedlivé (tj. všem zákonným a ústavním podmínkám odpovídající) - při zvýrazněném požadavku na všechny orgány činné v trestním řízení sledovat účel trestního řízení s vynaložením veškerého úsilí a prostředků, které jsou jim ze zákona k dispozici, aby řádný výkon spravedlnosti nebyl ohrožován takovými okolnostmi, na které, přes ono úsilí a prostředky, stát sám jako procesní strana nemá vliv; řečeno jinými slovy, jestliže překážky bránící státu, navzdory realizované snaze vazební trestní věc ve stanovené lhůtě pravomocně skončit, jsou v extrémním rozporu s účelem trestního řízení ( § 1 tr. ř. ), svou podstatou a cílem porušují nejen zákon, ale současně též i podmínky spravedlivého procesu (stanoveného postupu), jak tyto vyplývají z ústavního pořádku republiky (čl. 36 odst. 1 Listiny). Sem spadají nejen zřejmé snahy (záměry) obžalovaného (obviněného) vyhnout se obmyslným jednáním důsledkům spojeným s trestním stíháním (sebepoškození, simulace či agravace ve zdravotním stavu apod.), tedy jednání nesoucí zřetelné snahy procesní obstrukce, ale i takové, které - ačkoli takové znaky postrádají - sledují již mimoprocesní cíle; takovýmto jevům zřetelně vybočujícím na úkor státu jak z ústavně chráněných procesních kautel, tak dokonce i ze samotného rámce právnosti státu (čl. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb. ), je však nutno čelit. Na základě těchto úvah dospěl proto Ústavní soud posléze k závěru, že doba stěžovatele strávená ve vazbě a vyznačená ve znělce tohoto nálezu, tj. doba ode dne, kdy stěžovatelem zvolený obhájce s předložením plné moci požádal odvolací soud o odročení již nařízeného veřejného zasedání, do dne, kdy byl bez jakékoli součinnosti zvoleného obhájce odvolacím soudem vynesen tímto nálezem zrušený rozsudek, má charakter překážky, kterou z důvodů již rozvedených nelze včlenit do běhu lhůty dané ustanovením § 71 odst. 4 tr. ř.","metadata_regulation_keys":["141/1961:§33","141/1961:§37","141/1961:§38","141/1961:§41","141/1961:§71","141/1961:§202","293/1996","85/1996:§16","85/1996:§32","1/1993:čl10","2/1993:čl37","2/1993:čl40","2/1993:čl36","2/1993:čl38"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Porušení práva na obhajobu v trestním řízení ustanovením obhájce navzdory existujícímu zvolenému obhájci","facts":[{"sourceRefs":["S0059","S0105"],"text":"Stěžovatel byl trestně stíhán pro vraždu, loupež a útok na veřejného činitele a od 8. února 1992 byl ve vazbě."},{"sourceRefs":["S0135","S0209","S0256"],"text":"Po prvním odsouzení a kasaci odvolacím soudem proběhlo nové vyšetřování, které trvalo téměř 22 měsíců, a poté byl stěžovatel znovu odsouzen k 15 letům odnětí svobody."},{"sourceRefs":["S0301","S0302"],"text":"V odvolacím řízení si stěžovatel dne 5. ledna 1996 zvolil nového obhájce, který předložil plnou moc a požádal o odročení veřejného zasedání."},{"sourceRefs":["S0309","S0313","S0334"],"text":"Odvolací soud zasedání odročil, ale poté, co se zvolený obhájce omluvil pro nemoc, ustanovil stěžovateli dne 23. ledna 1996 obhájce JUDr. J. Ž., a to i přes nesouhlas stěžovatele."},{"sourceRefs":["S0344","S0353"],"text":"U veřejného zasedání dne 6. února 1996 zastupoval stěžovatele pouze ustanovený obhájce, který se omezil na odkaz na písemný návrh předchozího obhájce, aniž by aktivně hájil."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"42 T 16/95","sourceRefs":["S0209","S0215"],"outcomeSummary":"Stěžovatel uznán vinným trestnými činy vraždy, loupeže a útoku na veřejného činitele a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 let.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"27.10.1995"},{"fileNumber":"7 To 175/95","sourceRefs":["S0229","S0236"],"outcomeSummary":"Částečně potvrzen rozsudek ohledně trestných činů loupeže a útoku na veřejného činitele (trest 6 let), částečně zrušen ohledně vraždy a věc vrácena k novému projednání.","court":"Vrchní soud v Praze","decisionDate":"6.2.1996"},{"fileNumber":"42 T 16/95","sourceRefs":["S0008","S0453"],"outcomeSummary":"Rozsudek (obsah blíže neuveden) zrušen Ústavním soudem.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"14.5.1996"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda ustanovení obhájce odvolacím soudem obžalovanému, který si již zvolil obhájce, a to i přes jeho nesouhlas, představuje porušení práva na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.","sourceRefs":["S0004","S0020","S0022"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0365","S0407","S0437","S0430"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud shledal, že postup odvolacího soudu, který ustanovil obhájce navzdory existenci zvoleného obhájce, porušil čl. 40 odst. 3 Listiny. Právo na svobodnou volbu obhájce je základní a nelze je omezit ani z důvodu procesní ekonomie či hrozby prodlení. Soud není oprávněn posuzovat kvalitu obhajoby ani nečinnost obhájce; odpovědnost za obhajobu nese obhájce vůči obhajovanému a advokátní komoře. Ustanovený obhájce navíc neměl dostatek času na řádnou přípravu, což rovněž porušilo právo na obhajobu.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel si zvolil obhájce, který předložil plnou moc, přesto odvolací soud ustanovil jiného obhájce, čímž zasáhl do práva na svobodnou volbu obhájce.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0365","S0380"],"sourceRefs":["S0022","S0025"],"importance":"CORE","parties":["Z. R."],"courtExplanation":"Ústavní soud konstatoval, že právo na svobodnou volbu obhájce je základní podmínkou spravedlivého procesu a soud není oprávněn posuzovat kvalitu obhajoby ani nečinnost obhájce."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Z. R."],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":22,"REFERENCED":21},"arguments_hidden":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"},{"issueType":"INTERPRETATION_OF_LAW","question":"Zda doba, po kterou obžalovaný zvolený obhájce zmařil konání veřejného zasedání, má být vyloučena z běhu lhůty vyšetřovací vazby podle § 71 odst. 4 tr. ř.","sourceRefs":["S0556","S0562"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0556","S0562"],"text":"Ústavní soud dovodil, že doba od 9. 1. 1996 do 6. 2. 1996, kdy stěžovatelem zvolený obhájce požádal o odročení a následně se nedostavil, má charakter překážky, kterou nelze včlenit do běhu lhůty podle § 71 odst. 4 tr. ř., neboť stát neměl na tyto okolnosti vliv.","outcome":"ACCEPTED"},"id":"LQ002","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":3,"REFERENCED":2}}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0365","S0380"],"interpretation":"Právo na svobodnou volbu obhájce je základní podmínkou spravedlivého procesu; obecný soud není oprávněn nahradit zvoleného obhájce ustanoveným, ani posuzovat kvalitu obhajoby či nečinnost obhájce.","regulations":"čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, § 33 odst. 1, § 37 odst. 2 tr. ř.","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":20,"REFERENCED":34}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0006"],"description":"Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6.2.1996, sp. zn. 7 To 175/95","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0007"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14.5.1996, sp. zn. 42 T 16/95","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0013"],"description":"Opatření Vrchního soudu v Praze ze dne 23.1.1996, jímž byl ustanoven obhájce JUDr. J. Ž.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na obhajobu"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Včasná a formálně bezchybná ústavní stížnost.","sourceRefs":["S0015"]},"findings":[{"reason":"Odvolací soud ustanovil obhájce navzdory existenci zvoleného obhájce, čímž porušil právo na svobodnou volbu obhájce a právo na účinnou obhajobu.","regulations":"čl. 40 odst. 3 Listiny","reasonSourceRefs":["S0365","S0437"],"right":"právo na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":8,"REFERENCED":12},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}],"bindingInstructions":["Vrchnímu soudu v Praze se ukládá, aby při rozhodování o vazbě obžalovaného Z. R. nepřihlížel k době od 9. 1. 1996 do 6. 2. 1996 včetně."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6.2.1996 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14.5.1996","kind":"QUASH_DECISION","text":"I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 1996, sp. zn. 7 To 175/95, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. května 1996, sp. zn. 42 T 16/95, se v části, týkající se stěžovatele, zrušují."},{"targetAct":"rozhodování o vazbě","kind":"OTHER","text":"II. Vrchnímu soudu v Praze, jako soudu odvolacímu, se ukládá, aby při rozhodování o vazbě obžalovaného Z. R. nepřihlížel k době od 9. 1. 1996 do 6. 2. 1996 včetně."},{"targetAct":"opatření Vrchního soudu v Praze ze dne 23.1.1996","kind":"QUASH_DECISION","text":"III. Opatření Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 1996, jímž byl ustanoven stěžovateli obhájce JUDr. J. Ž., se zrušuje."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"IV. ÚS 55/94","sourceRefs":["S0445"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Stát je povinen vytvořit podmínky pro splnění lhůt, které si sám zákonem stanovil.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1994:4.US.55.94","precedent_source_units":[],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1994:4.US.55.94"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":18,"REFERENCED":35}},"precedent_superseded_count":2,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":0,"precedent_superseded_hidden":2,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:1996:3.US.83.96","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:1996:3.US.83.96"}}