{"document_id":"ECLI:CZ:US:1996:Pl.US-st.1.96.1","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS-st. 1/96","ecli":"ECLI:CZ:US:1996:Pl.US-st.1.96.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=St-1-96_1","decision_date":"1996-05-21","decision_type":"Stanovisko pléna","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"OTHER","subject":"Povinné právní zastoupení advokáta před Ústavním soudem a ústavní posouzení odměny obhájce za odročené hlavní líčení","legal_sentence":"1) Smyslem a účelem ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je stanovení obecné povinnosti být v řízení před Ústavním soudem kvalifikovaně právně zastoupen, a to bez diferenciace vzhledem k druhu řízení před Ústavním soudem, jakož i vzhledem k druhu řízení, jež mu předcházelo, a současně i bez diferenciace povinnosti právního zastoupení v závislosti na stupni právní kvalifikace účastníků nebo vedlejších účastníků řízení. 2) Stanovení výše náhrad, poskytovaných státem za práce a služby podle čl. 9 odst. 2 Listiny základních práv a svobod , prováděných na základě zákona a na něj navazujícího jednostranného rozhodnutí orgánu veřejné moci za účelem ochrany ústavou garantovaných hodnot, není věcí omezení smluvní volnosti za účelem ochrany zaměstnanců. Ústavní soud tudíž v této souvislosti nepovažuje za možné aplikovat analogický úsudek z obsahu soukromoprávního na obsah veřejnoprávního vztahu, a tedy z porušení § 151 odst. 2 tr. ř. , § 23 odst. 2 , § 15 odst. 1 písm. b) a § 16 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 270/1990 Sb. , ve znění vyhlášky č. 573/1990 Sb. , dovodit dotčení základního práva, obsaženého v čl. 28 Listiny. Při posuzování rozporu rozhodnutí obecných soudů s ustanoveními vyhlášky č. 270/1990 Sb. , ve znění vyhlášky č. 573/1990 Sb. , z hlediska ústavního je tudíž rozhodné, zdali tento rozpor se dotýká článku 9 odst. 2 písm. d) Listiny intenzitou narušující princip proporcionality, tj. způsobem spojujícím nepřiměřenou pracovní zátěž k úrovni přiznané odměny a náhrady hotových výdajů.","metadata_regulation_keys":["141/1961:§151","182/1993:§30","182/1993:§23","270/1990:§23","270/1990:§15","270/1990:§16","2/1993:čl9","2/1993:čl28"],"analysis":{"proceedingType":"PLENARY_OPINION","subject":"Povinné právní zastoupení advokáta před Ústavním soudem a ústavní posouzení odměny obhájce za odročené hlavní líčení","facts":[{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Stěžovatelka JUDr. V. B., advokátka, byla usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 23. listopadu 1994 ustanovena obhájcem obžalovaného podle § 39 tr. ř."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Hlavní líčení nařízené na 1. prosince 1994 bylo odročeno bez jednání z důvodu nedodržení lhůty k přípravě podle § 198 odst. 1 tr. ř."},{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Stěžovatelka vyúčtovala odměnu za účast na hlavním líčení podle vyhlášky č. 270/1990 Sb., okresní soud jí odměnu nepřiznal s odůvodněním, že neprovedla žádný úkon právní pomoci, a přiznal pouze náhradu 40 Kč za promeškaný čas."},{"sourceRefs":["S0010","S0011"],"text":"Krajský soud v Plzni stížnost stěžovatelky zamítl s tím, že jednání ani nezapočalo, a odmítl se řídit nálezem I. ÚS 89/94 s odůvodněním, že nebyl publikován."},{"sourceRefs":["S0012","S0015","S0031"],"text":"Stěžovatelka podala ústavní stížnost, v níž se dovolávala právního názoru vysloveného v nálezu I. ÚS 89/94; III. senát Ústavního soudu se s tímto názorem ztotožnil a předložil věc plénu k rozhodnutí o odchylném právním názoru."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"1 T 76/93","sourceRefs":["S0009"],"outcomeSummary":"Usnesením nebyla stěžovatelce přiznána odměna za obhajobu při hlavním líčení dne 1. prosince 1994, neboť hlavní líčení bylo odročeno bez jednání a obhájce neprovedl žádný úkon právní pomoci; přiznána byla pouze náhrada 40 Kč za promeškaný čas.","court":"Okresní soud v Chebu","decisionDate":"7. února 1995"},{"fileNumber":"9 To 78/95","sourceRefs":["S0011"],"outcomeSummary":"Zamítl stížnost stěžovatelky proti usnesení okresního soudu; uvedl, že pro naplnění pojmu úkonu právní pomoci nepostačuje pouhé dostavení se k soudu, nýbrž je třeba, aby jednání alespoň započalo, což se nestalo; nález I. ÚS 89/94 není právně účinný, neboť nebyl publikován.","court":"Krajský soud v Plzni","decisionDate":"12. dubna 1995"}],"legalQuestions":[{"issueType":"PROCEDURE","question":"Je advokát jako účastník řízení před Ústavním soudem povinen být zastoupen jiným advokátem podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, nebo je smyslem a účelem tohoto ustanovení zajištění kvalifikovaného zastoupení, které advokát svou profesí splňuje i bez formálního zastoupení?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0004","S0024","S0028","S0029"],"testApplied":"OTHER","text":"Plénum dospělo k závěru, že § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ukládá všem fyzickým a právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem, komerčním právníkem nebo notářem, a to bez ohledu na jejich právní kvalifikaci. Výklad e ratione legis, který by tuto povinnost vyloučil u advokátů, není možný, neboť doslovné znění je jasné a není v rozporu se smyslem a účelem zákona; smyslem je nejen kvalifikované uplatňování práv, ale i zajištění vyšší objektivity a univerzálnosti řízení. Předchozí právní názor vyjádřený v nálezu I. ÚS 89/94 je proto překonán.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"arguments":[{"argument":"V nálezu I. ÚS 89/94 Ústavní soud dovodil, že advokát jako stěžovatel svou profesí zaručuje naplnění účelu nuceného zastoupení, a proto není třeba, aby byl zastoupen jiným advokátem.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0019","S0024","S0025","S0028","S0029"],"sourceRefs":["S0016"],"importance":"CORE","parties":["COURT"],"courtExplanation":"Plénum shledalo, že doslovné znění § 30 odst. 1 je jasné a kogentní; smyslem a účelem je stanovení obecné povinnosti kvalifikovaného zastoupení bez jakékoli diferenciace, a to i s ohledem na univerzálnost řízení před Ústavním soudem a potřebu objektivity účastníků."}],"id":"LQ001","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":69,"OVERRULED":1,"PROCEDURAL_REFERENCE":14,"REFERENCED":86},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":2,"precedent_superseded_usage":"OVERRULED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Porušuje nepriznání odměny obhájci za účast na hlavním líčení, které bylo odročeno bez jednání, základní práva obhájce, zejména právo na spravedlivou odměnu podle čl. 28 Listiny základních práv a svobod, případně právo nebýt nucen k nucené práci podle čl. 9 odst. 2 písm. d) Listiny?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0036","S0039","S0040","S0042"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Plénum uvedlo, že čl. 28 Listiny se vztahuje na soukromoprávní pracovněprávní vztahy, zatímco vztah mezi státem a ustanoveným obhájcem je veřejnoprávní, založený jednostranným rozhodnutím orgánu veřejné moci. Porušení vyhlášky č. 270/1990 Sb. samo o sobě nezakládá porušení čl. 28 Listiny. Ústavní přezkum se musí soustředit na to, zda rozhodnutí obecných soudů není v rozporu s čl. 9 odst. 2 písm. d) Listiny, a to z hlediska proporcionality mezi pracovní zátěží a výší přiznané odměny a náhrady hotových výdajů. V posuzované věci nebyla tato disproporce shledána, neboť stěžovatelce byla přiznána alespoň náhrada za promeškaný čas a nešlo o nepřiměřenou zátěž.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["JUDr. V. B."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":9,"REFERENCED":3},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0031","S0032","S0033"],"interpretation":"Pojem 'účast na jednání před soudem' je třeba vykládat obecně, nikoli pouze s ohledem na jeden procesní předpis (např. trestní řád). Zahájením hlavního líčení dochází k jednání soudu bez ohledu na to, zda je následně odročeno bez projednání věci samé; účast obhájce na takovém jednání je úkonem právní pomoci.","regulations":"§ 16 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 270/1990 Sb., o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci, ve znění vyhlášky č. 573/1990 Sb."}],"dispositionType":"OTHER","operativeOrders":[{"targetAct":"§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.","kind":"OTHER","text":"Smyslem a účelem ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je stanovení obecné povinnosti být v řízení před Ústavním soudem kvalifikovaně právně zastoupen, a to bez diferenciace vzhledem k druhu řízení před Ústavním soudem, jakož i vzhledem k druhu řízení, jež mu předcházelo, a současně i bez diferenciace povinnosti právního zastoupení v závislosti na stupni právní kvalifikace účastníků nebo vedlejších účastníků řízení."},{"targetAct":"čl. 9 odst. 2 písm. d) Listiny základních práv a svobod","kind":"OTHER","text":"Stanovení výše náhrad, poskytovaných státem za práce a služby podle čl. 9 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, prováděných na základě zákona a na něj navazujícího jednostranného rozhodnutí orgánu veřejné moci za účelem ochrany ústavou garantovaných hodnot, není věcí omezení smluvní volnosti za účelem ochrany zaměstnanců. Ústavní soud tudíž v této souvislosti nepovažuje za možné aplikovat analogický úsudek z obsahu soukromoprávního na obsah veřejnoprávního vztahu, a tedy z porušení § 151 odst. 2 tr. ř., § 23 odst. 2, § 15 odst. 1 písm. b) a § 16 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 270/1990 Sb., ve znění vyhlášky č. 573/1990 Sb., dovodit dotčení základního práva, obsaženého v čl. 28 Listiny. Při posuzování rozporu rozhodnutí obecných soudů s ustanoveními vyhlášky č. 270/1990 Sb., ve znění vyhlášky č. 573/1990 Sb., z hlediska ústavního je tudíž rozhodné, zdali tento rozpor se dotýká článku 9 odst. 2 písm. d) Listiny intenzitou narušující princip proporcionality, tj. způsobem spojujícím nepřiměřenou pracovní zátěž k úrovni přiznané odměny a náhrady hotových výdajů."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I. ÚS 89/94","sourceRefs":["S0016","S0021","S0028"],"usage":"OVERRULED","proposition":"Právní názor, že advokát jako stěžovatel není povinen být zastoupen jiným advokátem, byl překonán; plénum stanovilo, že § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ukládá povinné zastoupení všem účastníkům bez výjimky.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1994:1.US.89.94","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":["legal_question:1000","legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1994:1.US.89.94"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":42,"PROCEDURAL_REFERENCE":12,"REFERENCED":63}},"precedent_superseded_count":5,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"OVERRULED","precedent_followed_by_superseded_hidden":2,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":2,"precedent_superseded_hidden":5,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:1996:Pl.US-st.1.96.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:1996:Pl.US-st.1.96.1"}}