{"document_id":"ECLI:CZ:US:1997:3.US.149.97","court":"usoud","case_number":"III. ÚS 149/97","ecli":"ECLI:CZ:US:1997:3.US.149.97","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-149-97","decision_date":"1997-12-04","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Právo svědka odepřít výpověď pro nebezpečí trestního stíhání a ukládání pořádkové pokuty za odepření výpovědi","legal_sentence":"Ústavně chráněné právo svědka na odepření výpovědi pro nebezpečí trestního stíhání jeho nebo osob v zákoně vyjmenovaných není (na rozdíl od důvodů spočívajících v příbuzenském či obdobném vztahu) absolutní; absolutní v tom smyslu, že právo odepřít výpověď by se mělo vztahovat k výpovědi jako celku. Jestliže zákon (§ 101 odst. 2 al. 2 tr. ř. , § 126 odst. 3 al. 1 o. s. ř. ) vyžaduje, aby na počátku výslechu byla dána svědkovi možnost, aby spontánně a souvisle vylíčil, co o věci ví, je mu tím současně umožněno, aby ve své výpovědi pominul to, co (ze zákonem stanoveného důvodu) pokládá pro sebe (pro zákonem vyjmenované osoby) za nebezpečné; teprve tehdy, jsou-li mu kladeny upřesňující či doplňující otázky, přísluší mu oprávnění odpověď na ně odmítnout. Kritéria důvodnosti odepření výpovědi jsou výrazně flexibilní a v rozhodovací praxi se mohou vzájemně významně lišit, takže je dostatečně vyčerpávajícím způsobem nelze vtěsnat do obecného pravidla (výkladu); vždy však musí platit, že při úvaze nad důvodností odepření výpovědi nelze výpověď od odpírajícího svědka vyžadovat takové údaje, které by ve své konkrétnosti mohly pro něj vytvořit takovou situaci, v níž by byl na svém ústavně zaručeném základním právu ( čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ) zkrácen nebo jen ohrožen. Zákonný znak (zákonný důvod) pro odepření svědecké výpovědi neznamená, že by muselo jít jen o nebezpečí plynoucí toliko z okolností daných projednávanou trestní věcí, příp. ze spojení s právní kvalifikací, jíž je projednávaný trestný čin ohrožen, ale může se vztahovat k okolnostem orgánům trestního řízení dosud zcela neznámým. Zákaz sebeobvinění (nebezpečí trestního stíhání) v každé jednotlivé věci nutno vyložit z jejich individuálních režimů a podmínek, za nichž k odepření výpovědi (její části) dochází, a to pod zřetelným důrazem ústavně chráněného jeho zákazu, jemuž při případné kolizi s jinými zájmy je třeba dát přednost.","metadata_regulation_keys":["141/1961:§100","99/1963:§126","2/1993:čl37"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Právo svědka odepřít výpověď pro nebezpečí trestního stíhání a ukládání pořádkové pokuty za odepření výpovědi","facts":[{"sourceRefs":["S0055","S0059","S0062"],"text":"Stěžovatel P. M. pracoval v nakladatelství V. jako šéfredaktor (podle svého tvrzení) a byl v trestní věci proti T. K. a spol. pro trestný čin šíření toxikománie vyzván ke svědecké výpovědi."},{"sourceRefs":["S0063","S0065"],"text":"Stěžovatel odepřel výpověď s odkazem na § 100 odst. 2 tr. ř., neboť se obával, že pravdivá výpověď by mu mohla přivodit nebezpečí trestního stíhání."},{"sourceRefs":["S0066","S0069","S0072"],"text":"Orgány činné v přípravném řízení toto odepření akceptovaly, ale Okresní soud v Olomouci v hlavním líčení posoudil odepření jako nedůvodné a uložil stěžovateli pořádkovou pokutu 3 000 Kč."},{"sourceRefs":["S0075","S0078","S0080"],"text":"Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, stížnost stěžovatele zamítl s odůvodněním, že skutečnosti, o nichž měl vypovídat, jsou strohé a úzce ohraničené."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"6 T 150/96","sourceRefs":["S0006","S0008","S0072"],"outcomeSummary":"Uložil stěžovateli pořádkovou pokutu 3 000 Kč za odepření svědecké výpovědi, neboť neshledal odepření důvodným.","court":"Okresní soud v Olomouci","decisionDate":"6. 2. 1997"},{"fileNumber":"2 To 172/97","sourceRefs":["S0005","S0009","S0077","S0080"],"outcomeSummary":"Zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu, neboť se ztotožnil s jeho závěrem a považoval okruh otázek za úzce ohraničený.","court":"Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci","decisionDate":"3. 3. 1997"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda uložení pořádkové pokuty stěžovateli za odepření svědecké výpovědi z důvodu nebezpečí trestního stíhání porušilo jeho právo podle čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0081","S0222","S0238"],"text":"Ústavní soud shledal, že obecné soudy neposoudily správně subjektivní povahu práva odepřít výpověď. Téma výpovědi (náplň práce šéfredaktora) bylo příliš těsně spojeno se skutkovými podstatami trestného činu šíření toxikománie, takže stěžovatel mohl být ohrožen na svém právu neusvědčovat sám sebe. Soudy měly nejprve opatřit jiné důkazy a teprve poté rozhodnout o důvodnosti odepření. Uložením pořádkové pokuty došlo k porušení čl. 37 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel tvrdil, že pravdivá svědecká výpověď by mu mohla přivodit nebezpečí trestního stíhání, a proto měl právo odepřít výpověď podle § 100 odst. 2 tr. ř. a čl. 37 odst. 1 Listiny.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0054","S0238"],"sourceRefs":["S0063","S0065"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel P. M."],"courtExplanation":"Ústavní soud uznal, že stěžovatelovo odepření bylo důvodné a že soudy jeho právo nerespektovaly."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel P. M."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":10,"REFERENCED":4},"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0114","S0120","S0126","S0140","S0164"],"interpretation":"Právo svědka odepřít výpověď pro nebezpečí trestního stíhání je subjektivním ústavně zaručeným právem, o jehož využití rozhoduje svědek sám podle svého subjektivního vnímání; soud nesmí svědka nutit k výpovědi, pokud by tím mohl být ohrožen na svém právu neusvědčovat sám sebe, a to ani prostřednictvím požadavku na konkrétní zdůvodnění odepření.","regulations":"čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, § 100 odst. 2 tr. ř., § 101 odst. 2 tr. ř.","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":19,"REFERENCED":7},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"},{"sourceRefs":["S0170","S0175"],"interpretation":"Nebezpečí trestního stíhání jako důvod pro odepření výpovědi se nemusí omezovat jen na okolnosti projednávané trestní věci, ale může se vztahovat i k okolnostem orgánům trestního řízení dosud neznámým.","regulations":"§ 101 odst. 2 tr. ř., § 126 odst. 1 o. s. ř.","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":4,"REFERENCED":4}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004","S0006","S0008","S0010"],"description":"Usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 2. 1997, sp. zn. 6 T 150/96, kterým byla stěžovateli uložena pořádková pokuta 3 000 Kč za odepření svědecké výpovědi, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 3. 3. 1997, sp. zn. 2 To 172/97, kterým byla zamítnuta stížnost proti tomuto usnesení.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo neusvědčovat sám sebe (právo odepřít výpověď)"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas a splňovala formální náležitosti.","sourceRefs":["S0011","S0013"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy neposoudily správně subjektivní povahu práva odepřít výpověď a uložily pořádkovou pokutu, čímž porušily stěžovatelovo ústavně zaručené právo.","regulations":"čl. 37 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0238","S0240"],"right":"čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1}}],"bindingInstructions":["Obecné soudy mají opatřit z jiných důkazních pramenů dostatečný skutkový podklad o skutečném pracovním postavení stěžovatele, vyžádat si od něj osvětlení důvodů odepření výpovědi při respektování ústavních kautel, a teprve poté rozhodnout o důvodnosti odepření výpovědi."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 2. 1997, sp. zn. 6 T 150/96, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 3. 3. 1997, sp. zn. 2 To 172/97","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 2. 1997, sp. zn. 6 T 150/96, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 3. 3. 1997, sp. zn. 2 To 172/97, se zrušují."}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":20,"REFERENCED":7},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":1,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":3,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":0,"precedent_superseded_hidden":3,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:1997:3.US.149.97","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:1997:3.US.149.97"}}