{"document_id":"ECLI:CZ:US:1997:4.US.98.97","court":"usoud","case_number":"IV. ÚS 98/97","ecli":"ECLI:CZ:US:1997:4.US.98.97","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=4-98-97","decision_date":"1997-06-30","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Posouzení objektu trestných činů vlastizrady a vyzvědačství v období nesvobody; hodnotová báze právních norem","legal_sentence":"U trestných činů proti republice podle hlavy první zvláštní části trestního zákona č. 140/1961 Sb. byl jako objekt těchto trestných činů daleko převažujícím způsobem zakotven disimulovaný zájem vládnoucí stranické oligarchie, uplatňující ve vztahu ke \"zbytku obyvatelstva\" všechny atributy totalitní moci. Stěžovatelovo jednání, kvalifikované v trestním řízení jako trestný čin vlastizrady podle ustanovení § 91 trestního zákona a trestný čin vyzvědačství podle ustanovení § 105 trestního zákona , bylo tedy způsobilé zpochybnit nanejvýš zájmy této moci. Navíc existence suverénního státu byla v inkriminované době pouhou fikcí, neboť československý stát, ve svých vnitřních poměrech se prezentující jako totalitní systém, byl ve skutečnosti pouhým vazalem cizí mocnosti, okupující jeho území. Jestliže tedy na jedné straně lze podle článku 7 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod soudit a trestat i za činy, jejichž skutkové podstaty nejsou v našem trestním zákonu buď vůbec nebo náležitě vymezeny, lze na straně druhé jen stěží soudit a trestat ty osoby, jejichž jednání v období nesvobody sice vykazovalo některé formální znaky trestných činů proti základům a bezpečnosti republiky, nicméně v situaci, kdy zde chyběl objekt trestného činu.","metadata_regulation_keys":["119/1990:§14","119/1990:§30","140/1961:§91","140/1961:§105","141/1961:§266","1/1993:čl90","1/1993:čl95","2/1993:čl36","209/1992:čl7"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Posouzení objektu trestných činů vlastizrady a vyzvědačství v období nesvobody; hodnotová báze právních norem","facts":[{"sourceRefs":["S0091","S0092","S0093","S0094","S0095","S0096","S0097","S0098","S0099"],"text":"Stěžovatel ing. F. V. byl v letech 1969 až 1976 jako československý občan v úmyslu poškodit obranyschopnost republiky předával orgánům cizí zpravodajské služby informace o organizaci a činnosti československých ozbrojených sil a o pracovnících MNO a bezpečnosti, které měly charakter státního tajemství zvláštní důležitosti."},{"sourceRefs":["S0087","S0088","S0089","S0090","S0105","S0106","S0107","S0108","S0109"],"text":"Rozsudkem Vyššího vojenského soudu v Příbrami ze dne 30.11.1978 byl stěžovatel uznán vinným trestnými činy vyzvědačství podle § 105 odst. 1, odst. 3 písm. b), d) tr. zák. a vlastizrady podle § 91 tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 25 let a k náhradě škody."},{"sourceRefs":["S0114","S0115","S0116","S0117","S0118","S0119","S0120","S0121"],"text":"Po změně režimu se stěžovatel neúspěšně domáhal soudní rehabilitace; návrh na přezkumné řízení byl zamítnut usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, ze dne 26.4.1994 a stížnost proti tomuto usnesení byla zamítnuta Vrchním soudem v Praze dne 28.7.1994."},{"sourceRefs":["S0122","S0123","S0124","S0125","S0131","S0132","S0133","S0134","S0135","S0136","S0137","S0138","S0139","S0140","S0141","S0142","S0143","S0144","S0145","S0146","S0147","S0148","S0149","S0150"],"text":"Ministr spravedlnosti podal ve prospěch stěžovatele stížnost pro porušení zákona proti usnesení bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 15.3.1979. Nejvyšší soud České republiky tuto stížnost zamítl usnesením ze dne 23.1.1997 s odůvodněním, že jednání stěžovatele bylo trestné i podle současného práva a že soudy nemohou hodnotit politické okolnosti okupace Československa."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"1 T 5/78","sourceRefs":["S0087","S0088","S0089","S0090","S0105","S0106","S0107","S0108","S0109"],"outcomeSummary":"Stěžovatel uznán vinným trestnými činy vyzvědačství a vlastizrady, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody 25 let a k náhradě škody 293 901 Kčs.","court":"Vyšší vojenský soud v Příbrami","decisionDate":"30.11.1978"},{"fileNumber":"1 Tov 1/79","sourceRefs":["S0110","S0111","S0112","S0113"],"outcomeSummary":"Zamítnuto odvolání stěžovatele a bývalého vyššího vojenského prokurátora.","court":"Bývalý Nejvyšší soud ČSSR","decisionDate":"15.3.1979"},{"fileNumber":"9 Rtv 19/92","sourceRefs":["S0114","S0115","S0116","S0117","S0118"],"outcomeSummary":"Zamítnut návrh na přezkumné řízení podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci.","court":"Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka Tábor","decisionDate":"26.4.1994"},{"fileNumber":"8 Torz 9/94","sourceRefs":["S0119","S0120","S0121"],"outcomeSummary":"Zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor.","court":"Vrchní soud v Praze","decisionDate":"28.7.1994"},{"fileNumber":"1 Tzn 0011/96","sourceRefs":["S0122","S0123","S0124","S0131","S0132","S0133"],"outcomeSummary":"Zamítnuta stížnost pro porušení zákona podaná ministrem spravedlnosti ve prospěch stěžovatele.","court":"Nejvyšší soud České republiky","decisionDate":"23.1.1997"}],"legalQuestions":[{"question":"Zda Nejvyšší soud porušil právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy tím, že při rozhodování o stížnosti pro porušení zákona nezkoumal otázku objektu trestného činu a existence suverénního státu v době spáchání.","sourceRefs":["S0009","S0010","S0011","S0012","S0013","S0014","S0015","S0016","S0017","S0018","S0019","S0020","S0021","S0022","S0023","S0024","S0025"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0151","S0152","S0153","S0154","S0155","S0156","S0157","S0158","S0159","S0160","S0161","S0162","S0163","S0164","S0165","S0166","S0167","S0168","S0169","S0170","S0171","S0172","S0173","S0174","S0175","S0176","S0177","S0178","S0179","S0180","S0181","S0182","S0183","S0184","S0185","S0186","S0187","S0188","S0189","S0190","S0191","S0192","S0193","S0194","S0195","S0196","S0197","S0198","S0199","S0200","S0201","S0202","S0203","S0204","S0205","S0206","S0207","S0208","S0209","S0210","S0211","S0212","S0213","S0214","S0215","S0216","S0217","S0218","S0219","S0220","S0221","S0222","S0223","S0224","S0225","S0226","S0227","S0228","S0229","S0230","S0231","S0232","S0233","S0234","S0235","S0236","S0237","S0238","S0239","S0240","S0241","S0242"],"text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že Nejvyšší soud porušil právo stěžovatele na soudní ochranu, neboť v řízení o stížnosti pro porušení zákona byl povinen zkoumat objekt trestného činu. Objektem trestných činů vlastizrady a vyzvědačství je suverénní stát, jeho ústavní zřízení, bezpečnost a obranyschopnost. V inkriminované době (1969-1976) však československý stát nebyl skutečně suverénní, byl pouhým vazalem cizí mocnosti okupující jeho území; existence suverénního státu byla fikcí. Proto chyběl objekt trestného činu a jednání stěžovatele nemohlo být trestné. Nejvyšší soud se touto otázkou odmítl zabývat s odkazem na nemožnost hodnotit politické okolnosti, čímž porušil čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud rovněž poukázal na čl. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který vyžaduje, aby trestnost byla posuzována v souladu s obecnými právními zásadami civilizovaných národů reflektujícími hodnotový řád.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[{"argument":"Stěžovatel namítá, že napadené rozhodnutí hodnotí věc pouze z hlediska trestního řádu, nikoli s přihlédnutím k ústavně zaručeným základním podmínkám spravedlivého procesu, a že je problematické chránit atributy státní suverenity státem, o jehož suverenitě lze mít vážné pochybnosti.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0151","S0152","S0153","S0154","S0155","S0156","S0157","S0158","S0159","S0160","S0161","S0162","S0163","S0164","S0165","S0166","S0167","S0168","S0169","S0170","S0171","S0172","S0173","S0174","S0175","S0176","S0177","S0178","S0179","S0180","S0181","S0182","S0183","S0184","S0185","S0186","S0187","S0188","S0189","S0190","S0191","S0192","S0193","S0194","S0195","S0196","S0197","S0198","S0199","S0200","S0201","S0202","S0203","S0204","S0205","S0206","S0207","S0208","S0209","S0210","S0211","S0212","S0213","S0214","S0215","S0216","S0217","S0218","S0219","S0220","S0221","S0222","S0223","S0224","S0225","S0226","S0227","S0228","S0229","S0230","S0231","S0232","S0233","S0234","S0235","S0236","S0237","S0238","S0239","S0240","S0241","S0242"],"sourceRefs":["S0015","S0016","S0017","S0018","S0019","S0020","S0021","S0022"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel ing. F. V."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že Nejvyšší soud byl povinen zkoumat objekt trestného činu a že v dané věci objekt (suverénní stát) chyběl, proto stížnost pro porušení zákona měla být vyhověna."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel ing. F. V."],"continuity_era":"old_unchallenged","continuity_sub_variant":"impact_unassessed","continuity_tier":"ai_assessed","continuity_reason":"Nový § 316 upravuje vyzvědačství, ale otázka suverenity státu jako objektu není výslovně řešena.","continuity_assessed_against":"2026-07-09","continuity_counterparts":["40/2009:§316"],"continuity_old_key":"140/1961:§105","arguments_hidden":2},{"question":"Zda je při posuzování trestnosti činů z období nesvobody třeba aplikovat čl. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a obecné právní zásady uznávané civilizovanými národy, které reflektují hodnotový řád.","sourceRefs":["S0189","S0190","S0191","S0192","S0193","S0194","S0195","S0196","S0197","S0198","S0199","S0200","S0201","S0202","S0203","S0204","S0205","S0206","S0207","S0208","S0209","S0210","S0211","S0212"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0189","S0190","S0191","S0192","S0193","S0194","S0195","S0196","S0197","S0198","S0199","S0200","S0201","S0202","S0203","S0204","S0205","S0206","S0207","S0208","S0209","S0210","S0211","S0212"],"text":"Ústavní soud konstatoval, že čl. 7 odst. 2 Úmluvy umožňuje soudit a trestat i za činy, které nejsou výslovně uvedeny v trestním zákoně, pokud jsou trestné podle obecných právních zásad civilizovaných národů. Tyto zásady reflektují hodnotový řád, který musí být základem výkladu a aplikace práva. V daném případě je třeba posoudit, zda jednání stěžovatele bylo v souladu s těmito zásadami, a to zejména s ohledem na absenci objektu trestného činu (suverénního státu). Právní normy nemohou být vykládány izolovaně od hodnotového zázemí společnosti.","outcome":"ACCEPTED"},"issueType":"INTERPRETATION_OF_LAW","id":"LQ002","raisedBy":["COURT"],"continuity_gated":true}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0159","S0160","S0161","S0162","S0163","S0164","S0165","S0166","S0167","S0168","S0169","S0170","S0171","S0172","S0173","S0174","S0175","S0176","S0177","S0178","S0179","S0180","S0181","S0182"],"interpretation":"Objektem trestných činů vlastizrady a vyzvědačství je suverénní stát, jeho ústavní zřízení, bezpečnost a obranyschopnost. Pokud v době spáchání stát není skutečně suverénní (např. v důsledku okupace a totalitního režimu), chybí objekt trestného činu a jednání nemůže být trestné, i když formálně naplňuje znaky skutkové podstaty.","regulations":"§ 91, § 105 odst. 1, odst. 3 písm. b), d) trestního zákona č. 140/1961 Sb.","continuity_gated":true},{"sourceRefs":["S0189","S0190","S0191","S0192","S0193","S0194","S0195","S0196","S0197","S0198","S0199","S0200","S0201","S0202","S0203","S0204","S0205","S0206","S0207","S0208","S0209","S0210","S0211","S0212"],"interpretation":"Při posuzování trestnosti činů z období nesvobody je třeba aplikovat čl. 7 Úmluvy, který vyžaduje, aby trestnost byla posuzována v souladu s obecnými právními zásadami uznávanými civilizovanými národy. Tyto zásady reflektují hodnotový řád, který musí být základem výkladu a aplikace práva; právní normy nelze vykládat izolovaně od hodnotového zázemí společnosti.","regulations":"čl. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod"}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0005","S0006","S0007","S0008"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.1.1997, čj. 1 Tzn 0011/96-34, kterým byla zamítnuta stížnost pro porušení zákona podaná ministrem spravedlnosti ve prospěch stěžovatele.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 37 odst. 2, čl. 40 odst. 3, čl. 39 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na spravedlivý proces (rovnost účastníků, právo na obhajobu, nullum crimen sine lege)"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas a není důvod ji odmítnout.","sourceRefs":["S0009"]},"findings":[{"reason":"Nejvyšší soud nezkoumal otázku objektu trestného činu, ačkoli byl povinen tak učinit, čímž porušil právo stěžovatele na soudní ochranu.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky","reasonSourceRefs":["S0238","S0239","S0240","S0241","S0242"],"right":"právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy)","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["Nejvyšší soud je při novém rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu, že v dané věci chyběl objekt trestného činu (suverénní stát), a proto je povinen stížnosti pro porušení zákona vyhovět."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.1.1997, čj. 1 Tzn 0011/96-34","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.1.1997, čj. 1 Tzn 0011/96-34, se zrušuje."}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"precedent_superseded_count":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":0,"precedent_superseded_hidden":1,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":2,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:1997:4.US.98.97","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:1997:4.US.98.97"}}