{"document_id":"ECLI:CZ:US:1999:3.US.224.98","court":"usoud","case_number":"III. ÚS 224/98","ecli":"ECLI:CZ:US:1999:3.US.224.98","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-224-98","decision_date":"1999-07-08","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Interpretace přechodných ustanovení zákona č. 116/1994 Sb. ve vztahu k restitučním nárokům a podmínka vyčerpání procesních prostředků pro přípustnost ústavní stížnosti","legal_sentence":"1. Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Za procesní prostředek k ochraně práva nutno přitom považovat pouze takový procesní postup, vedoucí k přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné moci, jenž je v procesní dispozici účastníka řízení a je nezávislý na rozhodnutí příslušného orgánu. Z uvedeného důvodu jím není jak podnět ke stížnosti pro porušení zákona v řízení trestním, tak i návrh odvolacímu soudu na připuštění dovolání dle § 239 odst. 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení. Nadto je nutno zdůraznit, že účelem přípustnosti dovolání dle § 239 je přezkoumání dovolacích důvodů dle § 241 odst. 3 o. s. ř. pouze v těch případech, jedná-li se o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, čili je-li dána potřeba sjednocování judikatury, tj. sjednocování interpretace a aplikace jednoduchého práva. Vyhovění návrhu na připuštění dovolání dle § 239 odst. 2 o. s. ř. není proto spjato s možným dotčením na právech účastníků řízení, nýbrž se závažností potřeby sjednocení judikatury. Pokud však účastník řízení podá návrh na připuštění dovolání dle § 239 odst. 2 o. s. ř. , jenž byl odvolacím soudem zamítnut, nutno pro přípustnost ústavní stížnosti vyžadovat podání dovolání dle uvedeného ustanovení o. s. ř. 2. Z pohledu ústavněprávního nutno stanovit podmínky, za jejichž splnění nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv a svobod. Ústavní soud spatřuje tyto podmínky v následujících okolnostech: Základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá dotčení na základním právu a svobodě. V posuzované věci obecné soudy nesprávně aplikovaly čl. II bod 2. zákona č. 116/1994 Sb. , a to v rozporu s interpretačními pravidly, určujícími smysl jednotlivých ustanovení novely zákona v závislosti na její struktuře, což nelze kvalifikovat jinak, než porušení principu zákazu svévole. Tímto způsobené nevydání věci, ačkoli pro ně byly dány zákonné důvody ve smyslu zákona o mimosoudních rehabilitacích , představuje pak porušení čl. 11 odst. 3 Listiny, dle něhož vlastnictví nesmí být zneužito na újmu práv druhých, v daném případě vlastnictví státu na újmu práva oprávněné osoby na vydání věci.","metadata_regulation_keys":["116/1994","182/1993:§75","87/1991:§3","92/1991","99/1963:§239","99/1963:§241","2/1993:čl11","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Interpretace přechodných ustanovení zákona č. 116/1994 Sb. ve vztahu k restitučním nárokům a podmínka vyčerpání procesních prostředků pro přípustnost ústavní stížnosti","facts":[{"sourceRefs":["S0024","S0025","S0026","S0027","S0028","S0029","S0030"],"text":"Stěžovatel G. F. uplatnil dne 28. prosince 1994 návrh na vydání nemovitostí podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a to na základě nálezu Ústavního soudu č. 164/1994 Sb., kterým byla zrušena podmínka trvalého pobytu na území České republiky."},{"sourceRefs":["S0031","S0032","S0033","S0034","S0035","S0036"],"text":"Povinná osoba B., s.p. (vedlejší účastník) návrhu nevyhověla s poukazem na usnesení vlády č. 437 ze dne 10. srpna 1994 o privatizaci dotčených nemovitostí a na čl. II bod 2 zákona č. 116/1994 Sb., který chrání privatizující subjekty."},{"sourceRefs":["S0050","S0051","S0052","S0053","S0054","S0055","S0056"],"text":"Nemovitosti byly státem odňaty právnímu předchůdci stěžovatele v rozhodném období (25. 2. 1948 – 1. 1. 1990) podle předpisů o znárodnění z let 1945–1948, aniž byla poskytnuta náhrada."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"5 C 849/95","sourceRefs":["S0037","S0038","S0039","S0040","S0041"],"outcomeSummary":"Žalobu zamítl s odůvodněním, že směřuje proti účastníku, který není povinnou osobou (státní podnik měl pouze právo hospodaření, vlastnické právo náleželo státu).","court":"Okresní soud v Jablonci nad Nisou","decisionDate":"31. května 1996"},{"fileNumber":"30 Co 527/96","sourceRefs":["S0042","S0043","S0044","S0045","S0046"],"outcomeSummary":"Rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení; konstatoval, že povinným subjektem je žalovaný státní podnik, který ke dni účinnosti zákona č. 87/1991 Sb. nemovitosti držel na základě práva hospodaření.","court":"Krajský soud v Ústí nad Labem","decisionDate":"29. října 1996"},{"fileNumber":"5 C 849/95","sourceRefs":["S0047","S0048","S0049","S0050","S0051","S0052","S0053","S0054","S0055","S0056","S0057","S0058","S0059","S0060","S0061","S0062","S0063","S0064","S0065","S0066"],"outcomeSummary":"Žalobu opětovně zamítl ze dvou důvodů: (1) podle § 2 odst. 3 věty druhé zákona o mimosoudních rehabilitacích, neboť k odnětí vlastnického práva došlo podle předpisů o znárodnění bez náhrady, a nárok lze uplatnit jen podle zvláštního zákona (č. 92/1991 Sb.); (2) podle čl. II bodu 2 zákona č. 116/1994 Sb., protože před uplatněním výzvy bylo přijato rozhodnutí vlády o privatizaci.","court":"Okresní soud v Jablonci nad Nisou","decisionDate":"10. září 1997"},{"fileNumber":"30 Co 699/97","sourceRefs":["S0067","S0068","S0069","S0070","S0071","S0072","S0073","S0074","S0075","S0076","S0077","S0078","S0079","S0080","S0081","S0082","S0083","S0084"],"outcomeSummary":"Potvrdil zamítavý rozsudek okresního soudu; nepřisvědčil prvnímu důvodu (§ 2 odst. 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích), ale za rozhodující považoval ochranu privatizujících subjektů podle čl. II bodu 2 zákona č. 116/1994 Sb., který podle jeho názoru představuje obecnou překážku vydání věci, nikoli pouze pro nároky založené novelou.","court":"Krajský soud v Ústí nad Labem","decisionDate":"3. února 1998"},{"fileNumber":"23 Cdo 1376/98","sourceRefs":["S0092","S0093","S0094","S0095"],"outcomeSummary":"Dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné, neboť neshledal naplnění podmínek přípustnosti podle § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"21. prosince 1998"}],"legalQuestions":[{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Zda nepodání návrhu na připuštění dovolání podle § 239 odst. 2 o. s. ř. činí ústavní stížnost nepřípustnou.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0139","S0140","S0141","S0142","S0143","S0144","S0145","S0146","S0147","S0148","S0149","S0150","S0151","S0152","S0153","S0154","S0155","S0156","S0157","S0158","S0159","S0160","S0161"],"text":"Ústavní soud považuje ústavní stížnost za přípustnou, protože návrh na připuštění dovolání podle § 239 odst. 2 o. s. ř. není procesním prostředkem, který by musel být vyčerpán podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Tento návrh není v dispozici účastníka a jeho účelem je sjednocování judikatury, nikoli ochrana práv účastníka. Pokud by však odvolací soud návrhu vyhověl a dovolání připustil, pak by podání dovolání bylo nutné.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, protože neučinil návrh na připuštění dovolání dle § 239 odst. 1, 2 o. s. ř.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0139","S0140","S0141","S0142","S0143","S0144","S0145","S0146","S0147","S0148","S0149","S0150","S0151","S0152","S0153","S0154","S0155","S0156","S0157","S0158","S0159","S0160","S0161"],"sourceRefs":["S0122","S0123","S0124","S0125","S0126","S0127","S0128","S0129","S0130","S0131","S0132","S0133","S0134","S0135","S0136","S0137","S0138"],"importance":"CORE","parties":["Krajský soud v Ústí nad Labem"],"courtExplanation":"Návrh na připuštění dovolání není procesním prostředkem k ochraně práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, protože není v dispozici účastníka a jeho účelem je sjednocování judikatury, nikoli ochrana práv účastníka."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Krajský soud v Ústí nad Labem"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":3,"REFERENCED":6}},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda aplikace čl. II bodu 2 zákona č. 116/1994 Sb. na restituční nárok stěžovatele, který se stal oprávněnou osobou na základě nálezu Ústavního soudu č. 164/1994 Sb., porušila jeho základní práva.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0226","S0227","S0228","S0229","S0230","S0231","S0232","S0233","S0234","S0235","S0236","S0237","S0238","S0239","S0240","S0241","S0242","S0243","S0244","S0245","S0246"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Obecné soudy aplikovaly čl. II bod 2 zákona č. 116/1994 Sb. v rozporu s interpretačními pravidly, což představuje porušení zákazu svévole. Tím došlo k porušení čl. 11 odst. 3 Listiny, neboť vlastnictví státu bylo zneužito na újmu práva oprávněné osoby na vydání věci. Nesprávná aplikace jednoduchého práva zakládá porušení základních práv, pokud je svévolná nebo v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["G. F."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":21,"PROCEDURAL_REFERENCE":1,"REFERENCED":221},"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0182","S0183","S0184","S0185","S0186","S0187","S0188","S0189","S0190","S0191","S0192","S0193","S0194","S0195","S0196","S0197","S0198","S0199","S0200","S0201","S0202","S0203","S0204","S0205","S0206","S0207","S0208","S0209","S0210","S0211","S0212","S0213","S0214","S0215","S0216","S0217","S0218","S0219","S0220","S0221","S0222","S0223","S0224","S0225"],"interpretation":"Ustanovení čl. II bod 2 zákona č. 116/1994 Sb., které brání vydání věci v případě privatizace, se vztahuje pouze na restituční nároky osob, které se staly oprávněnými na základě novely provedené čl. I tohoto zákona, nikoli na nároky osob, které se staly oprávněnými v důsledku nálezu Ústavního soudu.","regulations":"čl. II bod 2 zákona č. 116/1994 Sb."},{"sourceRefs":["S0139","S0140","S0141","S0142","S0143","S0144","S0145","S0146","S0147","S0148","S0149","S0150","S0151","S0152","S0153","S0154","S0155","S0156","S0157","S0158","S0159","S0160","S0161"],"interpretation":"Návrh na připuštění dovolání podle § 239 odst. 2 o. s. ř. není procesním prostředkem k ochraně práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, protože není v dispozici účastníka a jeho účelem je sjednocování judikatury, nikoli ochrana práv účastníka.","regulations":"§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 239 odst. 2 o. s. ř.","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":4}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0006","S0007","S0008","S0009","S0010","S0011","S0012"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. února 1998, sp. zn. 30 Co 699/97, a rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10. září 1997, sp. zn. 5 C 849/95.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","right":"Právo na soudní ochranu"},{"regulations":"čl. 11 odst. 3 Listiny","right":"Vlastnické právo"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, ale návrh na připuštění dovolání podle § 239 odst. 2 o. s. ř. není procesním prostředkem, který by musel být vyčerpán podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.","sourceRefs":["S0139","S0140","S0141","S0142","S0143","S0144","S0145","S0146","S0147","S0148","S0149","S0150","S0151","S0152","S0153","S0154","S0155","S0156","S0157","S0158","S0159","S0160","S0161"],"questionAssessments":[{"questionId":"LQ001","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"}]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy svévolně aplikovaly čl. II bod 2 zákona č. 116/1994 Sb., čímž porušily zákaz zneužití vlastnictví na újmu oprávněné osoby.","regulations":"čl. 11 odst. 3 Listiny","reasonSourceRefs":["S0226","S0227","S0228","S0229","S0230","S0231","S0232","S0233","S0234","S0235","S0236","S0237","S0238","S0239","S0240","S0241","S0242","S0243","S0244","S0245","S0246"],"right":"čl. 11 odst. 3 Listiny","outcome":"VIOLATED"}]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. února 1998, sp. zn. 30 Co 699/97, a rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10. září 1997, sp. zn. 5 C 849/95.","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. února 1998, sp. zn. 30 Co 699/97, a rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10. září 1997, sp. zn. 5 C 849/95, se zrušují."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"III.ÚS 102/94, III.ÚS 114/94, III.ÚS 84/94, III.ÚS 142/98","sourceRefs":["S0167","S0168","S0169","S0170","S0171","S0172","S0173","S0174"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Hodnocení ústavnosti zásahu se skládá z posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení, dodržení procesních práv a ústavně konformní interpretace.","resolvedDecisionId":null,"precedent_source_units":[],"precedent_target_units":[]}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":28,"PROCEDURAL_REFERENCE":5,"REFERENCED":376}},"precedent_superseded_count":3,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":3,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:1999:3.US.224.98","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:1999:3.US.224.98"}}