{"document_id":"ECLI:CZ:US:1999:4.US.135.99","court":"usoud","case_number":"IV. ÚS 135/99","ecli":"ECLI:CZ:US:1999:4.US.135.99","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=4-135-99","decision_date":"1999-05-14","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"PARTLY_GRANTED","subject":"Použití svědeckých výpovědí získaných cestou mezinárodní právní pomoci bez možnosti obhajoby klást otázky a jejich soulad s právem na spravedlivý proces","legal_sentence":"Zpřísněné podmínky uvedené v ustanovení § 211 odst. 3 trestního řádu platí i v situaci, kdy dožádaný cizí orgán tyto zpřísněné podmínky z různých důvodů nesplní či splnit nemůže. V článku 3 odst. 1 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních (č. 550/1992 Sb. ), která vzhledem k ustanovení § 384 trestního řádu má povahu lex specialis, je zakotvena dohoda signatářů mezinárodní smlouvy o tom, jakým procesním režimem se řídí provedení či získání dožádaného úkonu, totiž procesním režimem dožádané strany. Respektuje tuto skutečnost, jakož i skutečnost, že právní úprava dožádaného státu může být, co se týče procesních garancí práva obviněného na obhajobu v přípravném řízení, rozdílná, má Ústavní soud nicméně za to, že i při použití takového lex specialis musí být garantována práva zakotvená v článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která je podle článku 10 Ústavy ČR bezprostředně závazná a má přednost před zákonem. Neměl-li tedy obviněný či jeho obhájce v průběhu trestního řízení možnost klást svědkům otázky, pak zejména v situaci, kdy tyto výpovědi nejsou podporovány dalšími přímými důkazy nebo ucelenou soustavou nepřímých důkazů, takové svědecké výpovědi, byť provedené v souladu s právem dožádaného státu, nemohou být pro rozpor s článkem 6 odst. 1 ve spojení s odst. 3 písm. d) Úmluvy použity jako důkazy, na jejichž základě by byl obviněný odsouzen. Účelem Úmluvy o vzájemné pomoci, jak se konstatuje v její preambuli, je sice dosažení větší jednoty mezi jejími členy, v současné etapě vyznačující se stále existujícími rozdíly v právní úpravě této oblasti, nemůže být ani případná nemožnost u dožadované strany vyhovět podmínkám stanoveným v právním řádu dožadující strany na újmu ústavně zaručených práv obviněného.","metadata_regulation_keys":["140/1961:§187","141/1961:§211","141/1961:§383","141/1961:§100","2/1993:čl37","2/1993:čl36","209/1992:čl6","550/1992:čl3"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Použití svědeckých výpovědí získaných cestou mezinárodní právní pomoci bez možnosti obhajoby klást otázky a jejich soulad s právem na spravedlivý proces","facts":[{"sourceRefs":["S0011","S0012","S0013","S0017","S0018"],"text":"Stěžovatel P. P. byl obviněn z trestného činu nedovolené výroby a držení psychotropních látek a jedů. Klíčovými důkazy proti němu byly výpovědi svědků I. P. a skrytého vyšetřovatele R., získané německými policejními orgány na základě dožádání v rámci mezinárodní právní pomoci."},{"sourceRefs":["S0020","S0021","S0022","S0023","S0024"],"text":"Obhájce stěžovatele požádal o účast při všech vyšetřovacích úkonech, avšak německé orgány účast obhájců při policejních výsleších svědků nepovolily, neboť německý trestní řád s takovou účastí nepočítá."},{"sourceRefs":["S0024","S0025","S0026","S0027","S0119","S0120","S0121"],"text":"V hlavním líčení před Městským soudem v Praze svědek I. P. využil práva odepřít výpověď podle § 100 odst. 2 trestního řádu. Soud následně přečetl jeho výpověď z přípravného řízení s odkazem na § 211 odst. 3 trestního řádu a použil ji jako důkaz. Výpověď svědka R. byla přečtena podle § 211 odst. 2 písm. a) trestního řádu."},{"sourceRefs":["S0014","S0015","S0016","S0036","S0037","S0038"],"text":"Stěžovatel namítal, že použití těchto výpovědí je v rozporu s jeho právem na obhajobu a právem konfrontovat svědky, neboť on ani jeho obhájce neměli možnost se výslechů zúčastnit a klást svědkům otázky."},{"sourceRefs":["S0030","S0031","S0032","S0033","S0034","S0035","S0036","S0090","S0091","S0092","S0093"],"text":"Vrchní soud v Praze v odvolacím řízení námitku stěžovatele zamítl s odůvodněním, že výslech byl proveden v souladu s právem dožádaného státu (Německa) podle zásady locus regit actum zakotvené v Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních, a že takto opatřené důkazy lze použít i přes odlišnou úpravu v českém právu."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"2 T 15/97","sourceRefs":["S0065","S0066","S0067","S0068","S0069","S0070","S0071"],"outcomeSummary":"Rozsudkem ze dne 25. 6. 1998, čj. 2 T 15/97-888, uznal stěžovatele vinným trestným činem nedovolené výroby a držení psychotropních látek a jedů a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání tří let se zařazením do věznice s ostrahou a k peněžitému trestu ve výši 500 000 Kč.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"25. 6. 1998"},{"fileNumber":"11 To 64/98","sourceRefs":["S0004","S0005","S0071","S0072","S0073","S0074","S0075","S0076","S0087","S0088","S0089","S0090","S0091"],"outcomeSummary":"Rozsudkem ze dne 14. 12. 1998, čj. 11 To 64/98-967, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a sám rozhodl tak, že stěžovatele uznal vinným podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání devíti let se zařazením do věznice s ostrahou a k peněžitému trestu ve výši 500 000 Kč. Odvolací soud neshledal procesní vadu týkající se práva na obhajobu a opřel se o zásadu locus regit actum.","court":"Vrchní soud v Praze","decisionDate":"14. 12. 1998"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Porušil Vrchní soud v Praze právo stěžovatele na spravedlivý proces a právo na obhajobu podle čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod tím, že jako důkaz použil svědecké výpovědi, při jejichž výslechu neměl stěžovatel ani jeho obhájce možnost klást otázky?","sourceRefs":["S0014","S0015","S0016","S0036","S0037","S0038","S0050","S0051","S0052","S0053"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0238","S0239","S0240","S0241","S0242","S0243","S0244"],"text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem a rozhodnutím Vrchního soudu v Praze byla porušena stěžovatelova ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. I při provádění důkazů cestou mezinárodní právní pomoci podle zásady locus regit actum musí být respektována práva obhajoby podle čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy. Neměl-li obviněný či jeho obhájce v průběhu trestního řízení možnost klást svědkům otázky, pak zejména v situaci, kdy tyto výpovědi nejsou podporovány dalšími přímými důkazy nebo ucelenou soustavou nepřímých důkazů, takové svědecké výpovědi nemohou být pro rozpor s čl. 6 odst. 1 ve spojení s odst. 3 písm. d) Úmluvy použity jako důkazy, na jejichž základě by byl obviněný odsouzen.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel namítal, že použití výpovědí svědků I. P. a R., při jejichž výslechu neměl možnost být přítomen ani klást otázky, je v rozporu s § 211 odst. 3 trestního řádu a s právem na obhajobu a spravedlivý proces zaručeným Úmluvou a Listinou.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0238","S0239","S0240","S0241","S0242","S0243","S0244"],"sourceRefs":["S0014","S0015","S0016","S0028","S0029","S0036","S0037","S0038"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel P. P."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že postup Vrchního soudu porušil stěžovatelova ústavně zaručená práva, neboť svědecké výpovědi, při nichž obhajoba neměla možnost klást otázky, nemohou být použity jako důkazy, na jejichž základě by byl obviněný odsouzen, zejména pokud nejsou podporovány dalšími přímými nebo ucelenou soustavou nepřímých důkazů."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel P. P."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":3},"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0202","S0203","S0204","S0205","S0206","S0207","S0208","S0209","S0210","S0211","S0212","S0213","S0214","S0215","S0216","S0217","S0218","S0219","S0220","S0221","S0222","S0223","S0224","S0225"],"interpretation":"I při provádění důkazů cestou mezinárodní právní pomoci podle zásady locus regit actum musí být respektována práva obviněného podle čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy; pokud obhajoba neměla možnost klást svědkům otázky, nelze takové svědecké výpovědi použít jako důkazy, na jejichž základě by byl obviněný odsouzen, zejména nejsou-li podporovány dalšími přímými nebo ucelenou soustavou nepřímých důkazů.","regulations":"čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, § 211 odst. 3 trestního řádu","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":3,"REFERENCED":3}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004","S0005","S0006"],"description":"Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 1998, čj. 11 To 64/98-967, kterým byl stěžovatel uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let a peněžitému trestu 500 000 Kč.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0005","S0006"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 1998, čj. 2 T 15/97-888, kterým byl stěžovatel uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a peněžitému trestu 500 000 Kč.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 a 96 odst. 1 Ústavy ČR","right":"právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas a splňovala podmínky řízení.","sourceRefs":["S0011"]},"findings":[{"reason":"Vrchní soud v Praze použil jako důkaz svědecké výpovědi, při nichž obhajoba neměla možnost klást otázky, čímž porušil stěžovatelova ústavně zaručená práva.","regulations":"čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0238","S0239","S0240","S0241","S0242","S0243","S0244"],"right":"právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1}}]},"dispositionType":"PARTLY_GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 1998, čj. 11 To 64/98-967","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 1998, čj. 11 To 64/98-967, se zrušuje."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Kostovski v. Nizozemsko, 1989, A-166","sourceRefs":["S0170","S0171","S0172","S0173","S0174","S0175","S0176"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Použití výpovědi z přípravného řízení samo o sobě neodporuje čl. 6 Úmluvy, pokud byla respektována práva obhajoby; obviněný musí mít přiměřenou příležitost svědka vyslýchat.","resolvedDecisionId":null}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"REFERENCED":1}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:1999:4.US.135.99","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:1999:4.US.135.99"}}