{"document_id":"ECLI:CZ:US:1999:Pl.US.19.98.1","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS 19/98","ecli":"ECLI:CZ:US:1999:Pl.US.19.98.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-19-98_1","decision_date":"1999-02-03","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"REJECTION","subject":"Nenastoupení služby v ozbrojených silách","legal_sentence":"V demokratickém právním státě, který je chápán především jako materiální právní stát, nelze připustit užití platného zákonného ustanovení způsobem, který odporuje některé z fundamentálních ústavních zásad, za niž lze nepochybně pokládat i procesní princip „ne bis in idem” v článku 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod . Ústavní soud je přesvědčen, že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé, konkrétní a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem, ústavních zásad, ustanovení Listiny základních práv a svobod a závazků plynoucích z mezinárodních smluv. Prostor takové interpretace a její význam, je nepochybně větší tam, kde jde o aplikaci zákonných předpisů, které nejsou sice již zcela vyhovující, avšak nejsou ve své podstatě ani protiústavní. Z mnoha myslitelných výkladů zákona je třeba v každém případě použít pouze takový, který respektuje ústavní principy (je-li takovýto výklad možný), a ke zrušení ustanovení zákona pro neústavnost přistoupit teprve, nelze-li dotčené ustanovení použít, aniž by byla porušena ústavnost (princip minimalizace zásahu). To platí především o § 269 a § 270 trestního zákona . Pokud jde o samotné právo odmítnout vojenskou činnou službu, pokládá Ústavní soud za svou povinnost zdůraznit, že se jedná o právo, které je ústavně vázáno na splnění podmínky čl. 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a musí být proto všemi soudy chápáno jako specielní úprava svobody svědomí, jež je jednou ze základních ústavních svobod. Teprve stane-li se výkon vojenské služby zásadním mravním konfliktem vlastního svědomí, může intenzita tohoto vnitřního konfliktu založit ochranu ústavního subjektivního práva svobody svědomí vůči stanoveným zákonným povinnostem. Za této situace čl. 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod neumožňuje státu, aby vynutil výkon vojenské služby. Pokud jde o návrh na zrušení § 22 odst. 1 branného zákona dospěl Ústavní soud předně k závěru, že z hlediska principu „ne bis in idem” nelze opětovné povolávání k vojenské činné službě vojenskou správou vzhledem ke znění branného zákona zcela vyloučit pouze za předpokladu, že by tento zákon byl vykládán bez ohledu na následnou soudní ochranu občanů. Citovaný ústavní princip se totiž vztahuje pouze na trestní stíhání a proti této eventualitě skýtá dostatečnou ochranu. To vyplývá jednoznačně z textu článku 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod , podle něhož nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Lze proto namítnout, že - i když opětovné povolávání branný zákon samo o sobě výslovně nezakazuje - je v případech osob, jež byly pro odmítnutí služby již jednou odsouzeny anebo zproštěny obžaloby, jejich opětovné povolání z hlediska principu přiměřenosti, který platí v právním státě, zbytečné, neboť není vhodným prostředkem k dosažení žádaného cíle, totiž výkonu služby, jestliže soud splní svou povinnost a následně aplikuje princip „ne bis in idem” všude, kde je povinen tak učinit. Jádrem problému tedy není chování vojenských správ, ale především obecných soudů v případě, že princip „ne bis in idem” nerespektují. Za této situace je proto na místě hledat jiné možnosti interpretace branného zákona tam, kde povolávací činnost vojenských správ v konečném efektu naráží na ústavní principy a přináší státu zbytečné výdaje nejen soudní, ale i výdaje na oprávněnou obhajobu postižených osob. Stát musí počítat s tím, že bude hradit náklady takové obrany všude tam, kde v důsledku nesprávného úředního postupu postiženým vznikly náklady na obhajobu.","metadata_regulation_keys":["140/1961:§269","140/1961:§270","92/1949:§22","2/1993:čl2"],"analysis":{"proceedingType":"NORM_CONTROL_STATUTE","subject":"Nenastoupení služby v ozbrojených silách","facts":[{"sourceRefs":["S0053","S0064"],"text":"Branný zákon č. 92/1949 Sb. v § 22 odst. 1 upravuje důvody propuštění z vojska, mezi nimiž není uvedeno pravomocné odsouzení pro trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 trestního zákona. Služební povinnost tak trvá i po odsouzení."},{"sourceRefs":["S0065","S0071"],"text":"Trestní zákon č. 140/1961 Sb. v § 269 stanoví trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách s úmyslem trvale se jí vyhnout a v § 270 postihuje nenastoupení služby do 24 hodin po lhůtě. Tato ustanovení nevylučují opětovné trestní stíhání za opakované nenastoupení."},{"sourceRefs":["S0065","S0071","S0072","S0080"],"text":"Vojenské orgány jsou povinny opětovně povolávat k výkonu služby osoby, které již byly pro odmítnutí služby pravomocně odsouzeny, což vede k opakovanému trestnímu stíhání a odsuzování za týž skutek, v rozporu se zásadou ne bis in idem."},{"sourceRefs":["S0087","S0101"],"text":"Nejvyšší soud ČR podal návrh na zrušení těchto ustanovení, protože tato situace je podle něj v rozporu s principy právního státu, zejména s čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 40 odst. 5 Listiny."}],"legalQuestions":[{"question":"Je § 22 odst. 1 branného zákona v rozporu s ústavním pořádkem, protože neumožňuje propuštění z vojska osobám pravomocně odsouzeným pro trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách, čímž umožňuje opětovné povolávání a trestní stíhání?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0364","S0383","S0394","S0402"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že § 22 odst. 1 branného zákona není protiústavní. Princip ne bis in idem se vztahuje pouze na trestní stíhání, a soudy jsou povinny jej aplikovat. Opětovné povolávání vojenskou správou není samo o sobě protiústavní, pokud soudy následně zajistí ochranu. Ustanovení lze vykládat ústavně konformně.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","arguments":[{"argument":"Ustanovení § 22 odst. 1 branného zákona neumožňuje propuštění z vojska osobám odsouzeným pro trestný čin nenastoupení služby, čímž vzniká situace, kdy vojenské orgány musí opětovně povolávat a soudy opětovně stíhat, což je v rozporu se zásadou ne bis in idem a principem právního státu.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0364","S0383"],"sourceRefs":["S0053","S0064","S0087","S0101"],"importance":"CORE","parties":["Nejvyšší soud České republiky"],"courtExplanation":"Ústavní soud uvedl, že princip ne bis in idem se vztahuje pouze na trestní stíhání, nikoli na administrativní povolávání, a že soudy jsou povinny aplikovat tento princip, čímž je zajištěna ochrana. Samotné ustanovení není protiústavní."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Nejvyšší soud České republiky"],"continuity_era":"old_unchallenged","continuity_sub_variant":"impact_unassessed","continuity_tier":"ai_assessed","continuity_reason":"Nově omezuje trestnost nenastoupení služby na nouzový stav, mění skutkovou podstatu.","continuity_assessed_against":"2026-07-09","continuity_counterparts":["40/2009:§373"],"continuity_old_key":"140/1961:§269","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":3},"arguments_hidden":2,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"question":"Jsou § 269 a § 270 trestního zákona v rozporu s ústavním pořádkem, protože umožňují opětovné trestní stíhání za týž skutek, čímž porušují zásadu ne bis in idem?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0283","S0296","S0415","S0425"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že § 269 a § 270 trestního zákona nejsou protiústavní. Jejich interpretace nevylučuje výklad respektující zásadu ne bis in idem. Soudy jsou povinny aplikovat čl. 40 odst. 5 Listiny a nepřipustit opětovné stíhání za týž skutek.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["Nejvyšší soud České republiky"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":2},"arguments_hidden":3,"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0415","S0425"],"interpretation":"Ustanovení § 269 a § 270 trestního zákona nejsou protiústavní, pokud jsou vykládány v souladu se zásadou ne bis in idem (čl. 40 odst. 5 Listiny), která vylučuje opětovné trestní stíhání za týž skutek. Opakované nenastoupení služby při trvajícím úmyslu vyhnout se jí trvale není novým trestným činem.","regulations":"§ 269 a § 270 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona","continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0006","S0007"],"description":"§ 22 odst. 1 branného zákona č. 92/1949 Sb., ve znění pozdějších předpisů","type":"STATUTE"},{"sourceRefs":["S0007","S0008"],"description":"§ 269 a § 270 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona","type":"STATUTE"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na spravedlivý proces (zásada ne bis in idem)"},{"regulations":"čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod","right":"princip právního státu (určitost a vynutitelnost práva)"},{"regulations":"čl. 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod","right":"svoboda svědomí (výhrada svědomí)"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE"},"findings":[{"reason":"Ustanovení lze ústavně konformně vykládat a soudy jsou povinny aplikovat zásadu ne bis in idem.","regulations":"čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod","right":"zásada ne bis in idem (čl. 40 odst. 5 Listiny)","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"PROCEDURAL_REFERENCE":1,"REFERENCED":10}},{"reason":"Nejde o vynutitelnost povinnosti, ale o trestní stíhání jejího nesplnění; soudy musí každý případ posoudit individuálně.","regulations":"čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod","right":"princip právního státu (čl. 2 odst. 2 Listiny)","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1}},{"reason":"Právo odmítnout vojenskou službu z důvodů svědomí je chráněno, ale § 269 dopadá na případy, kdy výhrada není uplatněna zákonným způsobem.","regulations":"čl. 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod","right":"svoboda svědomí (čl. 15 odst. 3 Listiny)","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1}}]},"dispositionType":"REJECTION","operativeOrders":[{"targetAct":"návrh na zrušení § 22 odst. 1 branného zákona a § 269 a § 270 trestního zákona","kind":"REJECT","text":"Návrh se zamítá."}],"dissentingOpinions":[{"summary":"Domnívá se, že § 269 tr. zák. je třeba zrušit, protože jeho skutková podstata je vágní a vede k nerovnosti, a že je v rozporu s čl. 1 Ústavy, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 3, čl. 39 a čl. 36 odst. 1 Listiny.","judges":["JUDr. I. J."]},{"summary":"Měl být vyhověno návrhu, protože napadená ustanovení jsou reliktem minulosti a jejich ústavně konformní výklad není respektován; princip minimalizace zásahů by měl mít výjimku pro předpisy z doby před rokem 1989.","judges":["JUDr. P. V."]}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"IV. ÚS 81/95","sourceRefs":["S0072","S0080"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Pro trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák. může být občan odsouzen pouze jednou; každé další nenastoupení při trvajícím úmyslu je totožným skutkem.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1995:4.US.81.95","precedent_source_units":["legal_question:2000"],"precedent_target_units":["interpretation:900000","legal_question:1000","legal_sentence:990000","finding:950000","legal_question:2000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1995:4.US.81.95"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"PROCEDURAL_REFERENCE":1,"REFERENCED":6}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":2,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":5,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":2,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:1999:Pl.US.19.98.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:1999:Pl.US.19.98.1"}}