{"document_id":"ECLI:CZ:US:1999:Pl.US.9.99","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS 9/99","ecli":"ECLI:CZ:US:1999:Pl.US.9.99","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-9-99","decision_date":"1999-10-06","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"NORM_PETITION_REJECTED","subject":"Podmínka státního občanství pro uplatnění nároku na vydání majetku soudně rehabilitovanými osobami podle zákona o mimosoudních rehabilitacích","legal_sentence":"1) Čl. 11 odst. 2 Listiny je speciálním ustanovením k ústavnímu principu rovnosti všech subjektů ohledně nabývání a ochrany vlastnického práva (příkladem jeho promítnutí do právního řádu je ustanovení § 17 zákona č. 219/1995 Sb. , devizového zákona), přičemž je to právě čl. 11 odst. 2 Listiny, jenž vytváří pro zákonodárce ústavní prostor omezení okruhu oprávněných osob v restitučním zákonodárství. Pokud z pohledu dosavadní judikatury Ústavního soudu podmínka státního občanství pro uplatňování nároku na vydání věci dle zákona o mimosoudních rehabilitacích není v rozporu s ústavnímu zákony ani mezinárodními smlouvami dle čl. 10 Ústavy , nutno se zabývat základní otázkou, zda stejným zacházením i pro soudně rehabilitované osoby v případě uplatňování nároku na vydání majetku, vyplývajícího ze zrušení výroku o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, zákonodárce neporušil ústavní princip rovnosti. Jinými slovy, zda zákonodárce tím, že aplikoval podmínku státního občanství na celou skupinu oprávněných osob dle zákona o mimosoudních rehabilitacích , čili tím, že neodlišil subjekty a práva (tj. soudně rehabilitované osoby v podmínce státního občanství), ačkoliv tak dle přesvědčení navrhovatelů učinit měl, neporušil ústavní princip rovnosti. Ve své již ustálené judikatuře Ústavní soud interpretuje ústavní princip rovnosti z dvojího pohledu [ Pl. ÚS 16/93 (ÚS, sv. 1, s. 194-195, 205-206), Pl. ÚS 36/93 (ÚS, sv. 1, s. 179), Pl. ÚS 5/95 (ÚS, sv. 4, s. 218), Pl. ÚS 9/95 (ÚS, sv. 5, s. 137)]. První je dán požadavkem vyloučení libovůle v postupu zákonodárce při odlišování skupin subjektů a jejich práv, druhý pak požadavkem ústavněprávní akceptovatelnosti hledisek odlišování, tj. nepřípustnosti dotčení některého se základních práv a svobod odlišováním subjektů a práv ze strany zákonodárce. Z hlediska těchto kritérií nutno posuzovat i možnou protiústavnost v postupu zákonodárce, pokud neodlišil skupiny subjektů a jejich práva, ačkoli tak, s ohledem na ústavně relevantní okolnosti, učinit měl. Jakkoli vyšší míru křivdy danou omezením osobní svobody nelze plně odčinit, její zmírnění je účelem speciálního zákona č. 119/1990 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, jenž vytváří rozdíl v rozsahu satisfakce mezi soudně rehabilitovanými osobami a osobami oprávněnými dle zákona o mimosoudních rehabilitacích . Nelze tudíž zákonodárci vytknout v této souvislosti nerozlišení postavení skupin subjektů (tj. soudně rehabilitovaných osob a oprávněných osob dle zákona o mimosoudních rehabilitacích ) ohledně jejich práv, jež by porušovalo ústavní princip rovnosti. 2) U soudně rehabilitovaných osob, jež nesplňují podmínku státního občanství a nemohou tudíž uplatnit nárok na vydání věci dle zákona o mimosoudních rehabilitacích a v jejichž případě byly vysloveny zrušující výroky o uložení trestu odnětí svobody a na ně navazující výroky o propadnutí majetku, nedochází tímto k nové expropriaci. Jakkoli tyto osoby nemohou uplatnit nárok na vydání věci dle zákona č. 87/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, nelze v jejich případě apriori vyloučit uplatnění práva na reivindikaci podle občanského zákoníku (viz nález sp. zn. II. ÚS 43/94 in: ÚS, sv. 3, s. 99-102). Rozdíl v postavení obou skupin osob, tj. soudně rehabilitovaných, splňujících podmínku státního občanství, a osob tuto podmínku nesplňujících, pro uplatnění práva na vydání věci lze vyjádřit následujícím způsobem. Skupina první v režimu zákona o mimosoudních rehabilitacích je zvýhodněna odstraněním možnosti uplatnění námitky vydržení povinnou osobou, skupině druhé v režimu občanského zákoníku by nezbylo, než čelit této možné námitce držitele věci.","metadata_regulation_keys":["182/1993:§64","289/1999","87/1991:§19","2/1993:čl4","2/1993:čl11"],"analysis":{"proceedingType":"NORM_CONTROL_STATUTE","subject":"Podmínka státního občanství pro uplatnění nároku na vydání majetku soudně rehabilitovanými osobami podle zákona o mimosoudních rehabilitacích","legalQuestions":[{"question":"Zda podmínka státního občanství v § 19 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. pro uplatnění nároku na vydání majetku soudně rehabilitovanými osobami je v souladu s ústavním principem rovnosti a právem vlastnit majetek.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0024","S0025","S0028"],"testApplied":"RATIONALITY","text":"Ústavní soud konstatoval, že čl. 11 odst. 2 Listiny je speciálním ustanovením k principu rovnosti a vytváří ústavní prostor pro omezení okruhu oprávněných osob v restitučním zákonodárství. Podmínka státního občanství není svévolná, neboť je založena na ústavním zmocnění a cílech restitučního zákonodárství. Soudně rehabilitované osoby bez občanství mohou uplatnit nárok na vydání věci podle občanského zákoníku, i když bez výhody vyloučení námitky vydržení.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","arguments":[{"argument":"Podmínka státního občanství je diskriminační, vede k nerovnosti a není založena na rozumných a objektivních rozlišovacích znacích; porušuje čl. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 3, čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0020","S0021","S0024"],"sourceRefs":["S0006","S0007"],"importance":"CORE","parties":["skupina poslanců Poslanecké sněmovny"],"courtExplanation":"Ústavní soud neshledal rozpor, neboť čl. 11 odst. 2 Listiny zmocňuje zákonodárce k omezení vlastnictví na občany a podmínka není svévolná."}],"id":"LQ001","raisedBy":["skupina poslanců Poslanecké sněmovny"],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":5,"FOLLOWED":2},"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":5,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"question":"Zda vyšší míra křivdy u soudně rehabilitovaných osob (ztráta osobní svobody) vyžaduje odlišné zacházení v podmínce státního občanství.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0027"],"text":"Ústavní soud uvedl, že vyšší míra křivdy je již zohledněna v zákoně o soudní rehabilitaci, a proto zákonodárce neporušil princip rovnosti tím, že podmínku občanství aplikoval i na soudně rehabilitované osoby.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["skupina poslanců Poslanecké sněmovny"],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2},"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":2,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0032"],"interpretation":"Toto ustanovení je nutno vykládat restriktivně s ohledem na požadavek minimalizace omezení základních práv (čl. 4 odst. 4 Listiny).","regulations":"čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod"}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0001"],"description":"ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřené slovy ', splňují-li podmínky uvedené v § 3 odst. 1 nebo 2 zákona,'","type":"STATUTE"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 1 Ústavy","right":"princip právního státu"},{"regulations":"čl. 3 Listiny, čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech","right":"princip rovnosti"},{"regulations":"čl. 11 odst. 1 Listiny","right":"právo vlastnit majetek"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Návrh byl podán oprávněnou skupinou poslanců a je přípustný dle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy.","sourceRefs":["S0005"]},"findings":[{"reason":"Podmínka státního občanství je v souladu s čl. 11 odst. 2 Listiny a není diskriminační.","regulations":"čl. 1 Ústavy, čl. 3, čl. 11 Listiny","reasonSourceRefs":["S0031"],"right":"princip rovnosti a právo vlastnit majetek","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2}}]},"dispositionType":"NORM_PETITION_REJECTED","operativeOrders":[{"targetAct":"ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.","kind":"REJECT","text":"Návrh na zrušení ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřeného slovy ', splňují-li podmínky uvedené v § 3 odst. 1 nebo 2 zákona,', se zamítá."}],"dissentingOpinions":[{"summary":"Nesouhlasí s výkladem čl. 11 odst. 2 Listiny a považuje podmínku občanství za diskriminační, neboť rehabilitace obnovila vlastnictví a zákon č. 87/1991 Sb. nemůže toto vlastnictví popřít.","judges":["JUDr. Antonín Procházka"]},{"summary":"Zákon č. 119/1990 Sb. definoval okruh oprávněných osob bez omezení, pozdější zákon č. 87/1991 Sb. nepřípustně zúžil tento okruh podmínkou občanství, což je v rozporu s čl. 1 Ústavy.","judges":["JUDr. Eva Zarembová"]},{"summary":"Napadené ustanovení devalvuje funkci právní normy, neboť soudní výrok o zrušení propadnutí majetku se stává prázdným gestem; rozlišování na základě občanství je diskriminační a v rozporu s čl. 1 Ústavy a čl. 1 Listiny.","judges":["JUDr. Vladimír Čermák"]}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 3/94","sourceRefs":["S0019","S0020"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Čl. 11 odst. 2 Listiny zmocňuje zákonodárce ke stanovení podmínky státního občanství v restitučním zákonodárství.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1994:Pl.US.3.94","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":["legal_sentence:990000","legal_question:1000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1994:Pl.US.3.94"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_continuity_era":"old_unchallenged","legal_sentence_continuity_sub_variant":"assessed","legal_sentence_continuity_tier":"ai_assessed","legal_sentence_continuity_reason":"Podmínka státního občanství pro oprávněné osoby zůstává, což odpovídá závěru o ústavní konformitě.","legal_sentence_continuity_assessed_against":"2026-07-09","legal_sentence_continuity_counterparts":["87/1991:§19","87/1991:§3"],"legal_sentence_continuity_assessment":[{"key":"87/1991:§19","relation":"PRESERVES","reason":"Ustanovení navazuje na podmínky oprávněných osob a zachovává rozlišení dle zákona o soudní rehabilitaci."}],"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":5,"FOLLOWED":2},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":5,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":10,"legal_sentence_continuity_old_key":"219/1995:§17","precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":1,"precedent_superseded_hidden":10,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":2,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:1999:Pl.US.9.99","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:1999:Pl.US.9.99"}}