{"document_id":"ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.6.2000.1","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS 6/2000","ecli":"ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.6.2000.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-6-2000_1","decision_date":"2001-01-31","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"NORM_ANNULLED","subject":"Návrh na zrušení § 44 odst. 2 trestního řádu pro rozpor s ústavním pořádkem","legal_sentence":"A) V tomto směru Ústavní soud v první řadě konstatuje, že napadené ustanovení umožňuje soudu v řízení o trestných činech náležejících do příslušnosti krajského soudu rozhodnout o účasti poškozeného podle povahy projednávané věci. Přitom trestné činy, náležející do příslušnosti krajského soudu, vymezuje trestní řád (§ 17) jako takové trestné činy, za něž zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let anebo za něž lze uložit výjimečný trest. O trestném činu teroru, záškodnictví, sabotáže a o trestných činech podle zákona na ochranu míru koná v prvním stupni řízení krajský soud i tehdy, je-li dolní hranice trestu nižší. Je tedy zřejmé, že řízení o trestných činech náležejících do příslušnosti krajského soudu se týká těch trestných činů, které je možno charakterizovat vyšším stupněm společenské nebezpečnosti. Proti rozhodnutí o nepřipuštění účasti poškozeného v trestním řízení není přípustná stížnost (srov. ustanovení § 141 odst. 2 trestního řádu a contrario). B) Ústavní soud se dále věnoval – se zřetelem na napadené ustanovení trestního řádu – vlastnímu postavení poškozeného v trestním řízení. V tomto směru je určující zejména ustanovení § 43 trestního řádu , jež poškozeného definuje jako osobu, které bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda. Poškozený má právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisů, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání a před skončením řízení se k věci vyjádřit. Poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla trestným činem způsobena, je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Navíc, trestní stíhání některých taxativně uvedených činů, lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného, přičemž souhlas s trestním stíháním může poškozený výslovným prohlášením vzít kdykoliv zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě ( § 163a trestního řádu ). C) Koncepce trestního řízení v České republice tedy – ohledně postavení poškozeného - vychází z toho, že poškozený je samostatnou stranou řízení s poměrně širokými procesními právy ( § 12 odst. 6 trestního řádu ). Přitom je třeba mít na zřeteli, že poškozený neztrácí své postavení v trestním řízení tím, že mu byla již škoda plně nahrazena (např. před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu) a pojem poškozeného je proto širší než pojem subjektu adhezního řízení, neboť zahrnuje i takového poškozeného, který není oprávněn uplatnit nárok na náhradu škody v trestním řízení. Přestože tedy adhezní řízení, v němž se projednává nárok poškozeného na náhradu škody, je součástí trestního řízení a splývá s ním (srov. Šámal/Král/Baxa/Púry: Trestní řád – komentář, 1. vyd., C.H. Beck, 1995, str. 171 a násl.), je možno učinit dílčí závěr, že procesní práva poškozeného, jakožto strany trestního řízení, se neredukují toliko na právo na náhradu škody. Komentář k napadenému ustanovení trestního řádu uvádí (cit. dílo, str. 185), že důvody, umožňující krajskému soudu rozhodnout o nepřipuštění poškozených - a tedy i smysl napadeného ustanovení § 44 odst. 2 trestního řádu - mohou spočívat např. v tom, že se v řízení projednávají otázky státního tajemství, jedná se o závažnou, složitou a rozsáhlou trestní věc, kde rozhodování o náhradě škody může přesahovat rámec účelu trestního stíhání nebo kde krajský soud může mít potíže s doručováním s ohledem na velký počet poškozených, kteří jsou jako osoby fyzické cizími státními příslušníky nebo cizími právnickými osobami, čímž by mohlo dojít k porušení zásady rychlosti řízení apod.). 1.Na základě výše uvedených východisek dospěl Ústavní soud k následujícím závěrům. A) Ústavní soud při svých úvahách vycházel v prvé řadě ze skutečnosti, že postavení poškozeného je rozdílně upraveno v řízení o trestných činech náležejících do příslušnosti krajského soudu oproti řízení o trestných činech náležejících do příslušnosti okresního soudu. Jestliže totiž v prvním případě krajský soud má podle napadeného ustanovení § 44 odst. 2 trestního řádu možnost o účasti poškozeného v trestním řízení rozhodnout „podle povahy projednávané věci“, v řízení o trestných činech v kompetenci okresního soudu trestní řád soudu takovouto pravomoc nepřiznává. Rozdílnost postavení poškozeného v řízení před uvedenými soudy - v tomto směru - nepovažuje Ústavní soud za odůvodněnou a smysluplnou, neboť stejně jako v řízení před krajským soudem může také v řízení před soudem okresním dojít např. k tomu, že se v něm projednávají otázky státního tajemství, jedná se o závažnou, složitou a rozsáhlou trestní věc, kde rozhodování o náhradě škody může přesahovat rámec účelu trestního stíhání nebo kde soud může mít potíže s doručováním s ohledem na velký počet poškozených, kteří jsou jako osoby fyzické cizími státními příslušníky nebo cizími právnickými osobami, čímž by mohlo dojít k porušení zásady rychlosti řízení apod. Především z tohoto důvodu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadené ustanovení je protiústavní, neboť ve svých důsledcích vyvolává neodůvodněnou nerovnost účastníků řízení při uplatňování jejich práv v řízení před okresním a krajským soudem. Tím porušuje čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny. B) Ústavní soud dále vycházel z toho, že – jak již bylo uvedeno - poškozený je podle právní úpravy trestního řízení České republiky samostatnou stranou řízení s poměrně rozsáhlými procesními právy, jež se neomezují pouze na právo na náhradu škody. Z toho vyplývá, že má právo se trestního řízení účastnit a v jeho rámci uplatňovat procesní práva, vymezená trestním řádem. Napadené ustanovení § 44 odst. 2 trestního řádu dává krajskému soudu právo o účasti poškozeného rozhodovat „podle povahy projednávané věci“. Přestože v konkrétním případě jistě může nastat situace, kdy účast poškozeného (poškozených) v trestním řízení skutečně může ohrožovat jeho samotný smysl a vést k negativním důsledkům, není možné - z ústavně právního hlediska – bez pochybností plně akceptovat takovou zákonnou úpravu, která umožňuje krajskému soudu rozhodnout o nepřípustnosti účasti poškozeného v trestním řízení i v těch případech, kdy jeho účastí žádný z účelů trestního řízení ohrožen být nemůže. Nelze totiž přehlédnout ani skutečnost, že proti usnesení, kterým je krajský soud oprávněn o nepřipuštění poškozeného rozhodovat, nelze podat stížnost a toto usnesení je tedy nepřezkoumatelné. I tato okolnost - podle názoru Ústavního soudu - zakládá protiústavnost napadeného ustanovení trestního řádu . Jestliže je totiž podle čl. 1 Ústavy ČR Česká republika demokratický právní stát, znamená to - mimo jiné - že její právní řád má odpovídat principu předvídatelnosti důsledků právního předpisu a jeho určitosti a srozumitelnosti. Pouze takový zákon, u něhož lze jeho důsledky jasně předvídat, totiž odpovídá uvedenému pojetí demokratického právního státu. V případě napadeného ustanovení § 44 odst. 2 trestního řádu však dodržení principu předvídatelnosti zákona není nezpochybnitelné, jelikož toto ustanovení umožňuje krajskému soudu rozhodnout o nepřipuštění účasti poškozeného v trestním řízení prakticky bez jakýchkoliv blíže specifikovaných kritérií. Možné riziko je umocněno i tím, že příslušné rozhodnutí není přezkoumatelné soudem vyššího stupně. Protiústavnost napadeného ustanovení proto spatřuje Ústavní soud i v tom, že porušuje právo poškozeného (jakožto strany a tedy účastníka trestního řízení) na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Blíže nespecifikovanou možností vyloučení účasti poškozeného v řízení je porušován rovněž ústavní princip rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a ve svých důsledcích také čl. 38 odst. 2 Listiny, zaručující každému, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.","metadata_regulation_keys":["141/1961:§44","141/1961:§43","77/2001","2/1993:čl1","2/1993:čl3","2/1993:čl36","2/1993:čl37","2/1993:čl38"],"analysis":{"proceedingType":"NORM_CONTROL_STATUTE","subject":"Návrh na zrušení § 44 odst. 2 trestního řádu pro rozpor s ústavním pořádkem","facts":[{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Stěžovatelka N. K. si dne 25. 3. 1993 půjčila obžalovanému L. Š. částku 25.000 Kč proti slibu zajištění půjčky zastavením pozemků. L. Š. půjčku nezajistil a pozemky dal do zástavy jiné bance."},{"sourceRefs":["S0006","S0007"],"text":"Proti L. Š. bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu a zároveň byl na jeho majetek prohlášen konkurz usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 8. 11. 1996, č.j. 92K 39/96, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 1997, sp. zn. 4 Ko 396/96."},{"sourceRefs":["S0005","S0007"],"text":"Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 1999, sp. zn. 1 T 45/98, nepřipustil účast poškozených (včetně stěžovatelky) u hlavního líčení s odkazem na § 44 odst. 2 trestního řádu a na § 14 zákona o konkurzu a vyrovnání."},{"sourceRefs":["S0008","S0013"],"text":"Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti tomuto usnesení a současně návrh na zrušení § 44 odst. 2 trestního řádu."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"92K 39/96","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Prohlášení konkurzu na majetek dlužníka L. Š.","court":"Krajský obchodní soud v Praze","decisionDate":"8. 11. 1996"},{"fileNumber":"4 Ko 396/96","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Potvrzení usnesení o prohlášení konkurzu.","court":"Vrchní soud v Praze","decisionDate":"2. 4. 1997"},{"fileNumber":"1 T 45/98","sourceRefs":["S0005"],"outcomeSummary":"Nepřipuštění účasti poškozených u hlavního líčení podle § 44 odst. 2 trestního řádu.","court":"Krajský soud v Praze","decisionDate":"12. 1. 1999"}],"legalQuestions":[{"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","question":"Je ustanovení § 44 odst. 2 trestního řádu v rozporu s čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 1 Ústavy?","sourceRefs":["S0024"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0032","S0033","S0034"],"text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené ustanovení § 44 odst. 2 trestního řádu je protiústavní, neboť vyvolává neodůvodněnou nerovnost účastníků řízení při uplatňování jejich práv v řízení před okresním a krajským soudem, čímž porušuje čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny. Dále porušuje princip předvídatelnosti zákona a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, rovnost účastníků podle čl. 37 odst. 3 Listiny a právo na veřejné projednání a vyjádření podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Ustanovení umožňuje soudu rozhodnout o nepřipuštění poškozeného bez bližších kritérií a bez možnosti přezkumu, což je v rozporu s principy právního státu.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Napadené ustanovení umožňuje soudu libovolně a nepřezkoumatelně rozhodovat o účasti poškozeného bez stanovených kritérií, čímž porušuje právo na spravedlivý proces, rovnost účastníků a veřejnost řízení.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0032","S0033","S0034"],"sourceRefs":["S0008","S0009","S0010","S0011","S0012"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatelka N. K."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že ustanovení zakládá neodůvodněnou nerovnost mezi poškozenými v řízení před okresním a krajským soudem, postrádá předvídatelnost a není přezkoumatelné, čímž porušuje uvedená ústavní práva."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatelka N. K."],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1},"arguments_hidden":2,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"},{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Jsou splněny formální předpoklady pro meritorní projednání návrhu na zrušení zákona?","sourceRefs":["S0021"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0022","S0023"],"text":"Ústavní soud shledal, že napadené zákonné ustanovení bylo v souzené věci obecnými soudy aplikováno, a tedy je dán důvod k zahájení řízení o konkrétní kontrole norem podle § 64 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 74 zákona o Ústavním soudu. Zákon byl vydán před účinností Ústavy, proto se přezkoumává pouze obsahový soulad s ústavním pořádkem.","outcome":"ACCEPTED"},"id":"LQ002","raisedBy":["COURT"],"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0029","S0032","S0033"],"interpretation":"Poškozený v trestním řízení je samostatnou stranou řízení s procesními právy, která se neomezují pouze na nárok na náhradu škody. Zákonné omezení těchto práv musí být stanoveno jasně a předvídatelně a musí podléhat soudnímu přezkumu; jinak je v rozporu s právem na spravedlivý proces a rovností účastníků.","regulations":"§ 44 odst. 2 tr. ř., čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":12}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0005"],"description":"Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 1. 1999, sp. zn. 1 T 45/98, kterým nebyla připuštěna účast poškozených u hlavního líčení.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů.","type":"STATUTE"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","right":"právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny)"},{"regulations":"čl. 37 odst. 3 Listiny","right":"rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny)"},{"regulations":"čl. 38 odst. 2 Listiny","right":"právo na veřejné projednání a vyjádření (čl. 38 odst. 2 Listiny)"},{"regulations":"čl. 1 Ústavy","right":"princip právního státu (čl. 1 Ústavy)"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní soud shledal, že jsou splněny formální předpoklady pro meritorní projednání, včetně aktivní legitimace stěžovatelky a aplikace napadeného ustanovení v její věci.","sourceRefs":["S0021","S0022","S0023"],"questionAssessments":[{"questionId":"LQ002","outcome":"ACCEPTED","status":"ADMISSIBLE"}]},"findings":[{"reason":"Napadené ustanovení umožňuje vyloučit poškozeného z řízení bez jasných kritérií a bez možnosti přezkumu, čímž porušuje právo na spravedlivý proces.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0032","S0033"],"right":"právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":3}},{"reason":"Ustanovení zakládá neodůvodněnou nerovnost mezi poškozenými v řízení před okresním a krajským soudem.","regulations":"čl. 37 odst. 3 Listiny","reasonSourceRefs":["S0032"],"right":"rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny)","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"Vyloučením účasti poškozeného je porušeno právo být přítomen a vyjádřit se k důkazům.","regulations":"čl. 38 odst. 2 Listiny","reasonSourceRefs":["S0034"],"right":"právo na veřejné projednání a vyjádření (čl. 38 odst. 2 Listiny)","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"Ustanovení nesplňuje požadavek předvídatelnosti a určitosti zákona.","regulations":"čl. 1 Ústavy","reasonSourceRefs":["S0034"],"right":"princip právního státu (čl. 1 Ústavy)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1}}]},"dispositionType":"NORM_ANNULLED","operativeOrders":[{"targetAct":"§ 44 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád","kind":"ANNUL_NORM","text":"Ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů."}],"dissentingOpinions":[{"summary":"Soudci nesouhlasí s většinovým názorem, že ustanovení je protiústavní. Domnívají se, že zákonodárce má právo upravit podmínky účasti poškozeného v odlišných druzích řízení, že neexistuje důkaz o zneužívání, a že princip předvídatelnosti se na procesní normy nevztahuje. Rovněž nesouhlasí s tím, že by byla porušena rovnost účastníků, neboť jde o odlišná řízení.","judges":["JUDr. Vlastimil Ševčík","JUDr. Pavel Varvařovský"]}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 5/98","sourceRefs":["S0022"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Pro přezkum ústavnosti zákona vydaného před účinností Ústavy se posuzuje pouze obsahový soulad s ústavním pořádkem, nikoli procedura vzniku.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1999:Pl.US.5.98","precedent_source_units":["legal_question:2000"],"precedent_target_units":["legal_question:1000","finding:950001","legal_sentence:990000","legal_question:2000","finding:950000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1999:Pl.US.5.98"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"REFERENCED":3}},"precedent_superseded_count":2,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":2,"precedent_superseded_hidden":2,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.6.2000.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.6.2000.1"}}