{"document_id":"ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.9.01","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS 9/01","ecli":"ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.9.01","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-9-01","decision_date":"2001-12-05","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"PARTLY_GRANTED","subject":"Ústavnost lustračních zákonů po jejich prodloužení na neurčito","legal_sentence":"Za \"Ústavní soud\" ve smyslu § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nelze považovat \"Ústavní soud ČSFR\". Systematický výklad § 35 odst. 1 tohoto zákona vede k závěru, že uvedené ustanovení má na mysli pouze Ústavní soud ČR, neboť je součástí té části Ústavy ČR, kterou se zřizuje Ústavní soud ČR. V průběhu více než osmi let od vydání nálezu Ústavního soudu ČSFR došlo ve společnosti ke značným změnám, které Ústavní soud nikterak nezpochybňuje. Proto nález Ústavního soudu ČSFR z 26. 11. 1992 nezakládá překážku rei iudicatae podle § 35 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. I když nálezy Ústavního soudu ČSFR nevytvářejí pro Ústavní soud ČR formálně překážku rozhodnuté věci, představují pro něj reálnou autoritu založenou na tom, že Ústavní soud ČSFR byl \"soudním orgánem ochrany ústavnosti\" s působností na území České republiky, jímž je nyní on sám. Postulát kontinuity poskytované ochrany, jenž je příznačný pro rozhodování soudního orgánu, který vstupuje na místo orgánu zaniklého nebo zrušeného, má dvě stránky. Na jedné straně novému soudu dovoluje odchýlit se od právního názoru soudu předchozího, pokud došlo ke změně okolností, za nichž tento předchozí soud rozhodoval, na straně druhé mu ukládá nezpochybňovat rozhodnutí předchozího soudu, jestliže k takové změně okolností nedošlo. Určení stupně rozvoje demokracie v určitém státě je otázkou bytostně sociální a politickou, nikoli ústavně právní. Ústavní soud tudíž není schopen tvrzení o \"dovršení\" či naopak o \"nedovršení\" demokratického procesu prostředky, které má k dispozici, přezkoumat. Demokratický stát, a to nejen v přechodném období po pádu totality, může vázat vstup jednotlivce do státní správy a veřejných služeb a setrvání v nich na splnění určitých předpokladů, zejména na splnění požadavku (politické) loajality. Ústavní soud vychází z toho, že pojem \"loajality\" je třeba vykládat - stejně jako jiné uzlové pojmy, např. nestrannosti a nezávislosti soudů - dvěma komplementárními způsoby. Pojem loajality pokrývá jednak stav loajality každého jednotlivce působícího ve veřejných službách, jednak stav loajality veřejných služeb jako celku. Relevantní přitom není pouze to, zda jsou veřejné služby skutečně loajální, ale i, zda se jako loajální jeví veřejnosti. K tomu je třeba, aby nevznikaly o jejich loajalitě pochybnosti. Takové pochybnosti podrývají důvěru veřejnosti ve veřejné služby a potažmo v demokratický stát, který tyto služby ztělesňují. Nedůvěryhodné veřejné služby a státní správa ve svých důsledcích ohrožují demokracii a demokratický stát je oprávněn se proti takovému ohrožení bránit tím, že zajistí, aby se veřejné služby veřejnosti jako nedůvěryhodné nemohly jevit, tím, že eliminuje důvody k pochybnostem. Postoje jednotlivce k demokratickému zřízení určují především jeho reálné činy. Čím delší období od zhroucení totalitního režimu uplynulo, tím více a důkladněji prověří postoj jedince k demokratickému státu jeho každodenní interakce s ním a s demokratickou společností. Jinými slovy, s postupujícím časem relativní význam postojů a postavení osob v totalitním státě sice zajisté nemizí, určitě se však zmenšuje. V tomto ohledu v Evropě zjevně existuje konsenz. Velký i malý lustrační zákon dosud chrání existující veřejný zájem, či - jinak řečeno - sledují legitimní cíl, jímž je aktivní ochrana demokratického státu před nebezpečím, jež by mu mohly přivodit nedostatečně loajální a málo důvěryhodné veřejné služby. Těsnou sounáležitost osob s totalitním režimem a jeho represivními složkami považuje Ústavní soud ČR ve shodě se svým československým předchůdcem stále za relevantní okolnost, jež může zpochybnit politickou loajalitu a poškodit důvěryhodnost veřejných služeb demokratického státu a potažmo ohrozit takový stát i jeho zřízení. Obdobně pohlížejí na tento aspekt minulosti svých veřejných zástupců a úředníků v současné době i další nově demokratické evropské státy. Lustrační zákony v omezené míře a stanovením specifického předpokladu pro působení ve státní službě suplují absenci klíčového zákona o státní služebně požadovaného čl. 79 odst. 2 Ústavy , a jejich existence je tedy za daného stavu v české demokratické společnosti nadále nezbytná. Ústavní soud však nepovažuje tento současný stav za optimální. Zákonodárce by měl urychleně upravit předpoklady přístupu k veřejným funkcím v celém rozsahu a zakotvit v normě s takto obecnou působností osobní předpoklady přímo ve vztahu k demokratické společnosti, nikoli pouze zprostředkovaně a negativně - s odkazem na minulou přílišnou loajalitu k totalitnímu státu a jeho represivním složkám.","metadata_regulation_keys":["182/1993:§35","198/1993","279/1992:§3","279/1992:§5","279/1992:§6","279/1992:§8","279/1992:§9","279/1992:§10a","35/2002","422/2000","424/2000","451/1991:§20","1/1993:čl1","1/1993:čl3","120/1976:čl4","2/1993:čl2","2/1993:čl4","2/1993:čl21"],"analysis":{"proceedingType":"NORM_CONTROL_STATUTE","subject":"Ústavnost lustračních zákonů po jejich prodloužení na neurčito","facts":[{"sourceRefs":["S0014","S0015","S0016"],"text":"Dne 2. 3. 2001 podala skupina 44 poslanců návrh na zrušení velkého a malého lustračního zákona a jejich novel z roku 2000."},{"sourceRefs":["S0005","S0569","S0570","S0571","S0572"],"text":"Velký lustrační zákon (č. 451/1991 Sb.) byl původně přijat s časově omezenou platností do 31. 12. 1996, později prodloužen do roku 2000 a novelou č. 422/2000 Sb. byla jeho platnost prodloužena na neurčito."},{"sourceRefs":["S0022","S0023","S0024","S0025","S0026","S0608","S0609","S0610"],"text":"Malý lustrační zákon (č. 279/1992 Sb.) nebyl dosud přezkoumán Ústavním soudem a jeho platnost byla rovněž novelou č. 424/2000 Sb. prodloužena na neurčito."},{"sourceRefs":["S0099","S0100","S0101","S0102","S0103","S0104","S0105","S0106","S0107","S0108","S0125","S0126","S0127","S0128"],"text":"Navrhovatelé tvrdí, že veřejný zájem, který odůvodňoval omezení základních práv, již pominul, neboť demokratický proces byl dovršen a existují jiné právní prostředky ochrany."}],"legalQuestions":[{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Překážka rei iudicatae z nálezu Ústavního soudu ČSFR","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0411","S0412","S0413","S0414","S0415","S0416","S0463","S0464","S0465","S0466","S0467"],"text":"Nález Ústavního soudu ČSFR nezakládá překážku rei iudicatae, neboť Ústavní soud ČR není formálním právním nástupcem a došlo ke změně okolností (novelizace zákona, změna společenské situace).","outcome":"REJECTED"},"id":"LQ001","raisedBy":["COURT"]},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda lustrační zákony po prodloužení na neurčito porušují právo na rovný přístup k veřejným funkcím (čl. 21 odst. 4 Listiny) a zákaz diskriminace (čl. 1 Listiny) a zda jsou omezení přiměřená (čl. 4 odst. 2,4 Listiny)","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0980","S0981","S0982","S0983","S0984","S0985","S0986","S1024","S1025","S1026","S1027","S1028","S1029","S1030","S1031","S1032","S1033","S1034","S1035","S1036","S1037","S1038","S1039","S1040","S1041","S1042"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud konstatoval, že lustrační zákony sledují legitimní cíl ochrany demokratického státu (wehrhafte Demokratie) a omezení jsou přiměřená, neboť se vztahují jen na omezený okruh funkcí, počet dotčených osob je nízký a dosud nebyl přijat zákon o státní službě, který by nahradil jejich funkci.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"arguments":[{"argument":"Veřejný zájem na obměně osob pominul, demokratický proces je dovršen, existují jiné právní prostředky (zákon o utajovaných skutečnostech, zpravodajské služby).","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0975","S0976","S0977","S0978","S0979","S0980","S0981","S0982","S0983","S1034","S1035","S1036","S1037","S1038","S1039","S1040","S1041","S1042"],"sourceRefs":["S0099","S0100","S0101","S0102","S0103","S0104","S0105","S0106","S0107","S0108","S0125","S0126","S0127","S0128"],"importance":"CORE","parties":["skupina 44 poslanců"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že veřejný zájem na ochraně demokracie trvá a lustrační zákony jsou stále nezbytné vzhledem k absenci zákona o státní službě."}],"id":"LQ002","raisedBy":["skupina 44 poslanců"]},{"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","question":"Zda ustanovení § 3 odst. 1 písm. d), § 3 odst. 3, § 3 odst. 4 a § 5 odst. 2 zákona č. 279/1992 Sb. jsou v rozporu s Listinou a mezinárodními smlouvami","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0633","S0634","S0635","S0636","S0637","S0638","S0639","S0640","S0641","S0642","S0643","S0644","S1076","S1077","S1078","S1079","S1080","S1081","S1082","S1083","S1084","S1085"],"text":"Ustanovení jsou protiústavní, neboť jsou totožná s dříve zrušenými ustanoveními velkého lustračního zákona a zakládají neodůvodněnou nerovnost mezi pracovníky různých resortů.","outcome":"ACCEPTED"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["skupina 44 poslanců"],"arguments_hidden":1}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0005"],"description":"Zákon č. 451/1991 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí, ve znění pozdějších předpisů (velký lustrační zákon)","type":"STATUTE"},{"sourceRefs":["S0005"],"description":"Zákon č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí příslušníků Policie ČR a Sboru nápravné výchovy, ve znění pozdějších předpisů (malý lustrační zákon)","type":"STATUTE"},{"sourceRefs":["S0005"],"description":"Zákon č. 422/2000 Sb., novela velkého lustračního zákona","type":"STATUTE"},{"sourceRefs":["S0005"],"description":"Zákon č. 424/2000 Sb., novela malého lustračního zákona","type":"STATUTE"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 21 odst. 4 Listiny","right":"právo na rovný přístup k veřejným funkcím"},{"regulations":"čl. 1 Listiny","right":"zákaz diskriminace"},{"regulations":"čl. 4 odst. 2 a 4 Listiny","right":"omezení základních práv jen na základě zákona a při zachování podstaty"},{"regulations":"čl. 4 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva č. 111","right":"právo na práci bez diskriminace"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Návrh není stižen překážkou rei iudicatae a je přípustný.","sourceRefs":["S0463","S0464","S0465","S0466","S0467"],"questionAssessments":[{"questionId":"LQ001","outcome":"REJECTED"}]},"findings":[{"reason":"Velký lustrační zákon jako celek není v rozporu s ústavním pořádkem; omezení jsou přiměřená.","regulations":"Listina základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0975","S0976","S0977","S0978","S0979","S0980","S0981","S0982","S0983","S0984","S0985","S0986"],"right":"čl. 21 odst. 4 Listiny, čl. 1 Listiny, čl. 4 odst. 2 a 4 Listiny","outcome":"NOT_VIOLATED"},{"reason":"Ustanovení § 3 odst. 1 písm. d), § 3 odst. 3, § 3 odst. 4 a § 5 odst. 2 zákona č. 279/1992 Sb. jsou v rozporu s uvedenými ustanoveními.","regulations":"Listina základních práv a svobod, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech","reasonSourceRefs":["S1076","S1077","S1078","S1079","S1080","S1081","S1082","S1083","S1084","S1085"],"right":"čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 a 3 Listiny, čl. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED"}]},"dispositionType":"PARTLY_GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Zákon ČNR č. 279/1992 Sb., § 3 odst. 1 písm. d), § 3 odst. 3, § 3 odst. 4, § 5 odst. 2","kind":"ANNUL_NORM","text":"Ustanovení § 3 odst. 1 písm. d), § 3 odst. 3, § 3 odst. 4 a § 5 odst. 2 zákona ČNR č. 279/1992 Sb. se zrušují dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů."},{"targetAct":"Návrh na zrušení zákona č. 451/1991 Sb., zákona č. 279/1992 Sb. v nezměněné části, zákona č. 422/2000 Sb. a zákona č. 424/2000 Sb.","kind":"REJECT","text":"V ostatním se návrh zamítá."}],"dissentingOpinions":[{"summary":"Soudce nesouhlasí se zrušením ustanovení o vědomé spolupráci s StB, neboť ochrana demokracie má přednost a tato ustanovení jsou důležitá pro bezpečnostní sbory. Domnívá se, že demokratický proces nebyl dovršen a hrozí návrat totalitních tendencí.","judges":["JUDr. A. P."]}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 1/92 (Ústavní soud ČSFR)","sourceRefs":["S0043","S0044","S0045","S0046","S0047","S0048","S0049","S0050","S0051","S0052","S0053","S0054"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Posouzení ústavnosti velkého lustračního zákona v roce 1992; konstatování, že zákon je ústavně konformní za podmínky časového omezení.","resolvedDecisionId":null,"precedent_source_units":[],"precedent_target_units":[]}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.9.01","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.9.01"}}