{"document_id":"ECLI:CZ:US:2002:1.US.89.02","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 89/02","ecli":"ECLI:CZ:US:2002:1.US.89.02","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-89-02","decision_date":"2002-05-21","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"PARTLY_GRANTED","subject":"Opožděné dovolání v důsledku nesprávného poučení odvolacího soudu o lhůtě k podání dovolání","legal_sentence":"Poučovací povinnost obecných soudů představuje jeden ze základních předpokladů práva na spravedlivý proces, zaručeného především v čl. 36 odst. 1 Listiny. Podle tohoto ustanovení každý má právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Obecné soudy představují orgány veřejné moci (státní orgány) a obecný ústavní limit jejich činnosti proto tvoří zásada, že mohou činit pouze to, co stanoví zákon (čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR). Jedním ze základních principů jejich činnosti je proto i její předvídatelnost, neboť je zřejmé, že účastníci řízení před obecnými soudy mají právo očekávat od obecných soudů postup, který je vymezen zákonem a který vyplývá i z okolností konkrétního soudního řízení. Podle ustanovení § 5 o.s.ř. soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Povinnost poučení o opravném prostředku jako jedna ze základních náležitostí soudního rozhodnutí vyplývá z ustanovení § 157 odst. 1 o.s.ř. , které se subsidiárně použije též pro řízení u odvolacího soudu ( § 211 o.s.ř. ). Jestliže tedy v daném případě krajský soud účastníky řízení v napadeném rozsudku - podle názoru Nejvyššího soudu chybně - poučil o možnosti \"podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech\" a jestliže tak stěžovatelka v takové lhůtě učinila, nelze jí přičítat k tíži, že dovolání podala (v souladu s chybným poučením) opožděně. Přijetí opačného názoru by totiž ve svých důsledcích představovala denegatio iustitiae a tedy porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Nemůže proto obstát ani námitka vedlejšího účastníka, že přijetí opožděného dovolání Nejvyšším soudem by znamenalo porušení principu právní jistoty ve vztahu k němu. Je totiž zřejmé, že - jak ve svém vyjádření k ústavní stížnosti správně uvádí Krajský soud v Plzni - v soudní praxi docházelo ke značně rozdílným způsobům interpretace ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. ohledně dovolacích lhůt; porušení principu právní jistoty tedy nastalo především tím, že dovolací soud odmítl podané dovolání pro opožděnost, byť zmeškání lhůty nastalo v prvé řadě chybným poučením odvolacího soudu, nikoliv případným přijetím opožděného dovolání. V této souvislosti je totiž nutno vidět, že úkolem i obecných soudů je ochrana základních práv a svobod ( čl. 4 Ústavy ČR) a že proto doslovné lpění na splnění procesních podmínek a předpokladů příslušných úkonů - k němuž došlo v této konkrétní souzené věci - nesmí ve svém důsledku vést k nadměrnému formalismu a tedy i k vytváření neústavních překážek, bránících v přístupu k soudům. K návrhu stěžovatelky, aby Ústavní soud \"svým výrokem pozdržel výkon rozhodnutí do doby, než bude o této ústavní stížnosti rozhodnuto\", je nutno uvést, že možnost odkladu vykonatelnosti upravuje ustanovení § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu . Základní podmínkou postupu podle tohoto ustanovení však je skutečnost, že se jedná o odklad vykonatelnosti rozhodnutí, napadeného ústavní stížností. Tato podmínka však v souzené věci zjevně splněna není, neboť ústavní stížnost brojí proti citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Plzni, leč rozhodnutí, \"pozdržení\" jehož výkonu se stěžovatelka domáhá, je rozhodnutím jiným (usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 18. 10. 2001, č.j. 22 E 572/2001-7 ), jež představuje formálně samostatné rozhodnutí. Za situace, kdy stěžovatelka uvedené rozhodnutí ústavní stížností nenapadla, zjevně není oprávněna k podání návrhu na odklad jeho vykonatelnosti.","metadata_regulation_keys":["182/1993:§79","99/1963:§240","99/1963:§5","99/1963:§157","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Opožděné dovolání v důsledku nesprávného poučení odvolacího soudu o lhůtě k podání dovolání","facts":[{"sourceRefs":["S0010","S0011","S0012","S0013"],"text":"Stěžovatelka V. C. se jako žalobkyně domáhala vyklizení pozemku proti P. P. Okresní soud v Karlových Varech žalobu zamítl."},{"sourceRefs":["S0014","S0015","S0024","S0025","S0026"],"text":"Krajský soud v Plzni rozsudek okresního soudu potvrdil a v poučení uvedl, že dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí."},{"sourceRefs":["S0016","S0017","S0018","S0019","S0020","S0021","S0022","S0023"],"text":"Stěžovatelka podala dovolání v této dvouměsíční lhůtě, avšak zákonná lhůta byla jednoměsíční."},{"sourceRefs":["S0016","S0017","S0018","S0019","S0020","S0021","S0022","S0023"],"text":"Nejvyšší soud ČR dovolání odmítl jako opožděné."},{"sourceRefs":["S0031","S0032","S0033","S0034","S0035"],"text":"Vedlejší účastník P. P. podal návrh na výkon rozhodnutí a Okresní soud v Příbrami nařídil výkon rozhodnutí."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"12 C 301/97","sourceRefs":["S0010","S0011","S0012","S0013"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu stěžovatelky na vyklizení pozemku.","court":"Okresní soud v Karlových Varech","decisionDate":"12. 12. 2000"},{"fileNumber":"18 Co 88/2001","sourceRefs":["S0014","S0015"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek okresního soudu.","court":"Krajský soud v Plzni","decisionDate":"22. 8. 2001"},{"fileNumber":"22 Cdo 2167/2001","sourceRefs":["S0016","S0017","S0018","S0019","S0020","S0021","S0022","S0023"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání stěžovatelky pro opožděnost.","court":"Nejvyšší soud ČR","decisionDate":"9. 1. 2002"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda odmítnutí dovolání pro opožděnost, způsobené nesprávným poučením odvolacího soudu o lhůtě k podání dovolání, porušilo právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.","sourceRefs":["S0024","S0025","S0026","S0027","S0028","S0029","S0030","S0031"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0112","S0113","S0114","S0115","S0116","S0117","S0136","S0137","S0138","S0139","S0140","S0151","S0152","S0153","S0154","S0155","S0156","S0165","S0166","S0167"],"text":"Odmítnutí dovolání pro opožděnost v důsledku nesprávného poučení odvolacího soudu představuje porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť by vedlo k denegatio iustitiae a přepjatému formalismu. Ústavní soud zdůraznil, že poučovací povinnost je základním předpokladem práva na spravedlivý proces a že doslovné lpění na procesních podmínkách nesmí vést k neústavním překážkám v přístupu k soudu.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Nesprávné poučení krajského soudu o dvouměsíční lhůtě nemůže být vykládáno v její neprospěch; podání dovolání v této lhůtě bylo v souladu s poučením.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0136","S0137","S0138","S0139","S0140"],"sourceRefs":["S0024","S0025","S0026","S0027","S0028"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatelka V. C."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že stěžovatelka jednala v důvěře v poučení soudu a nelze jí přičítat k tíži, že dovolání podala opožděně."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatelka V. C."],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2,"FOLLOWED":4,"REFERENCED":4},"arguments_hidden":2,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":2,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda postupem obecných soudů došlo k porušení čl. 90 Ústavy ČR.","sourceRefs":["S0029","S0030","S0031"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0172","S0173","S0174","S0175","S0176","S0177"],"text":"Čl. 90 Ústavy není subjektivním veřejným právem, nýbrž organizačním principem činnosti soudů, a proto se jej nelze dovolávat formou ústavní stížnosti.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatelka V. C."]},{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Přípustnost ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z hlediska subsidiarity.","sourceRefs":["S0208","S0209","S0210","S0211","S0212","S0213","S0214"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0208","S0209","S0210","S0211","S0212","S0213","S0214"],"text":"Stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, protože zrušením usnesení Nejvyššího soudu se otevřel prostor pro nové rozhodnutí o dovolání; tato část ústavní stížnosti je proto nepřípustná.","outcome":"INADMISSIBLE"},"id":"LQ003","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1}},{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Přípustnost návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami.","sourceRefs":["S0216","S0217","S0218","S0219","S0220","S0221","S0222","S0223","S0224","S0225","S0226","S0227","S0228","S0229","S0230","S0231","S0232"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0221","S0222","S0223","S0224","S0225","S0226","S0227","S0228","S0229","S0230","S0231","S0232"],"text":"Návrh směřuje proti rozhodnutí, které není napadeno ústavní stížností, a stěžovatelka není oprávněna k podání návrhu na odklad jeho vykonatelnosti; návrh byl podán osobou zjevně neoprávněnou.","outcome":"INADMISSIBLE"},"id":"LQ004","raisedBy":["stěžovatelka V. C."]}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0005","S0006","S0007","S0008","S0016","S0017","S0018","S0019","S0020","S0021","S0022","S0023"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2167/2001, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky pro opožděnost.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0004","S0005","S0014","S0015"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. 18 Co 88/2001, kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"Právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 90 Ústavy ČR","right":"Právo na soudní ochranu"}]},"admissibility":{"overallStatus":"PARTLY_ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["INADMISSIBLE_SUBSIDIARITY","UNAUTHORIZED_PETITIONER"],"reason":"Část ústavní stížnosti směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni je nepřípustná pro nevyčerpání procesních prostředků; návrh na odklad vykonatelnosti byl podán osobou zjevně neoprávněnou.","sourceRefs":["S0208","S0209","S0210","S0211","S0212","S0213","S0214","S0231","S0232"],"questionAssessments":[{"questionId":"LQ003","outcome":"INADMISSIBLE","status":"INADMISSIBLE"},{"questionId":"LQ004","outcome":"INADMISSIBLE","status":"INADMISSIBLE"}]},"findings":[{"reason":"Odmítnutí dovolání pro opožděnost v důsledku nesprávného poučení odvolacího soudu porušilo právo stěžovatelky na spravedlivý proces.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0165","S0166","S0167"],"right":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2,"FOLLOWED":3,"REFERENCED":3},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":2,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"},{"reason":"Čl. 90 Ústavy není subjektivním právem, námitka není důvodná.","regulations":"čl. 90 Ústavy","reasonSourceRefs":["S0172","S0173","S0174","S0175","S0176","S0177"],"right":"čl. 90 Ústavy ČR","outcome":"NOT_VIOLATED"}],"bindingInstructions":["Nejvyšší soud ČR je povinen znovu rozhodnout o dovolání stěžovatelky, aniž by byl vázán svým předchozím usnesením o odmítnutí."]},"dispositionType":"PARTLY_GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2167/2001","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2167/2001, se zrušuje."},{"targetAct":"Zbývající část ústavní stížnosti (proti rozsudku Krajského soudu v Plzni a návrh na odklad vykonatelnosti)","kind":"REFUSE","text":"Zbývající část ústavní stížnosti se odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"III. ÚS 269/99","sourceRefs":["S0084","S0085"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Porušení jednoduchého práva v důsledku svévole nebo interpretace v extrémním rozporu s principy spravedlnosti zakládá porušení základního práva a svobody.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2000:3.US.269.99","precedent_source_units":[],"precedent_target_units":["legal_question:2000","interpretation:900001","legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2000:3.US.269.99"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.2167.2001.1","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2,"FOLLOWED":3},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":2,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":9,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":1,"precedent_superseded_hidden":9,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2002:1.US.89.02","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2002:1.US.89.02"}}