{"document_id":"ECLI:CZ:US:2002:2.US.143.02","court":"usoud","case_number":"II. ÚS 143/02","ecli":"ECLI:CZ:US:2002:2.US.143.02","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-143-02","decision_date":"2002-07-17","decision_type":"Usnesení","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"REFUSAL","subject":"Totožnost skutku a právo na obhajobu v trestním řízení","legal_sentence":"Byť i základem celého trestního řízení je skutek, trestní řád tento pojem blíže nedefinuje a neuvádí výslovně ani to, co se rozumí pod pojmem totožnosti skutku. Neuvádí o tom výslovně nic ani trestní zákon . Vymezení pojmu skutku je tedy ponecháno teorii práva hmotného a procesního a soudní praxi. Vzhledem k tomu, že základní trestní právní předpisy nedefinují, co tvoří skutek v konkrétní projednávané věci a kdy je totožnost skutku zachována, je nutné zkoumat tyto otázky vždy podle individuálních okolností každé jednotlivé trestní věci. Obecně je možno pouze konstatovat, že skutkem se rozumí určitá událost ve vnějším světě záležející v jednání člověka, která může mít znaky trestného činu či trestných činů anebo nemusí vykazovat znaky žádného trestného činu. Podstatu skutku tedy tvoří jednání pachatele a následek tímto jednáním způsobený, který je relevantní z hlediska trestního práva. Jako skutek je taková událost vymezena v příslušném aktu orgánu činného v trestním řízení, tj. v záznamu o sdělení obvinění (nyní v usnesení o zahájení trestního stíhání), a dále např. v obžalobě, v rozsudku, v usnesení o zastavení trestního stíhání. Skutkem v trestním řízení je souhrn skutkových okolností popsaných v těchto aktech, nikoliv jejich právní posouzení, skutkem se tedy rozumí trestný čin a změna právního posouzení se totožnosti skutku netýká. Obžalovací zásada vyžaduje, aby skutek, o kterém soud rozhoduje, byl totožný s tím, který je uveden v žalobním návrhu. Velmi složitým problémem, který tu vzniká, je, zda vůbec, a v kladném případě do jaké míry se může soud odchýlit od vylíčení skutku v obžalobě, aniž by porušil tuto zásadu. Je třeba konstatovat, že teorie a praxe nechápe totožnost skutku jen jako naprostou shodu mezi skutkovými okolnostmi popsanými v žalobním návrhu (ve shodě se sdělením obvinění) a výrokem soudu. Postačí shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi, přičemž soud může a musí přihlížet i k těm změnám skutkového stavu, k nimž došlo při soudním projednávání věci. Z rozboru ustanovení trestního řádu plyne, že tento trestněprocesní předpis počítá s tím, že skutkový děj popsaný v žalobním návrhu může doznat změny na podkladě výsledků hlavního líčení, aniž by tím totožnost skutku byla dotčena. Je možno poukázat např. na ustanovení § 221 odst. 1 trestního řádu , které umožňuje soudu vrátit věc státnímu zástupci k došetření, ukazují-li výsledky hlavního líčení na \"podstatnou změnu okolností případu\". Jak již bylo shora uvedeno, podstatu skutku tvoří jednání pachatele, kterým se rozumí projevy vůle pachatele ve vnějším světě, pokud jsou zahrnuty zaviněním, a jen jednáním může být způsoben následek významný pro trestní právo, který spočívá v porušení nebo ohrožení hodnot chráněných trestním zákonem . Dle současných závěrů teorie i praxe totožnost skutku v poměru obžaloby a rozhodnutí o ní bude zachována - samozřejmě vedle naprosté shody jednání i následku - také tehdy, je-li dána shoda alespoň v jednání při rozdílném následku nebo shoda alespoň v následku při rozdílném jednání, ale rovněž i tehdy, je-li jednání nebo následek (případně obojí) shodné alespoň částečně, za předpokladu, že bude dána shoda v podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu. Nebude-li tedy shoda mezi jednáním uvedeným v žalobním návrhu a tím, které bylo prokázáno v hlavním líčení, může udržovat totožnost skutku totožnost způsobeného následku a naopak. Totožnost skutku bude zachována při rozdílném následku i tehdy, když skutečnosti zjištěné v hlavním líčení, které charakterizují jednání obžalovaného, jsou alespoň částečně totožné s popisem jednání v návrhu obžaloby, to znamená i tehdy, jestliže některé části jednání obžalovaného odpadnou či se změní. Totožnosti skutku se nedotkne ani to, jestliže přistoupí okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby nebo naopak, jestliže tato okolnost nebude prokázána.","metadata_regulation_keys":["140/1961:§160","141/1961:§222","2/1993:čl2","2/1993:čl8","2/1993:čl36","2/1993:čl38"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Totožnost skutku a právo na obhajobu v trestním řízení","facts":[{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Stěžovatel, policejní důstojník, byl v roce 1998 obviněn, že jako vedoucí skupiny finanční kriminality v rozporu s nařízením nadřízeného kontaktoval svědka Ing. K. B., bývalého finančního ředitele společnosti S., a. s., a navodil u něj dojem, že je schopen ovlivnit vyšetřování hospodářské trestné činnosti této společnosti tak, aby svědek nebyl trestně stíhán a vzat do vazby. Stěžovatel instruoval svědka o postupu a způsobu výpovědi a vyvolal v něm očekávání, že za svou aktivitu obdrží finanční vyrovnání."},{"sourceRefs":["S0006","S0019"],"text":"Dne 20. 3. 1998 došlo k předání obálky s částkou 250 000 Kč, kterou stěžovatel převzal; bezprostředně poté byl zadržen Policií ČR. Tato částka byla poskytnuta z prostředků policie na základě dohody se svědkem."},{"sourceRefs":["S0007","S0019","S0020"],"text":"Ústavní soud nálezem ze dne 22. 6. 2000, sp. zn. III. ÚS 597/99, zrušil předchozí odsuzující rozhodnutí obecných soudů, neboť shledal, že převzetí úplatku bylo výsledkem nepřípustné policejní provokace. Současně uvedl, že se toto rozhodnutí netýká jednání stěžovatele předcházejícího předání částky, které může být dále trestně stíháno."},{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Po vrácení věci soud prvního stupně (Obvodní soud pro Prahu 7) znovu projednal trestní stíhání, avšak pouze pro tu část skutku, která spočívala v jednání předcházejícím předání úplatku. Rozsudkem ze dne 27. 7. 2001 uznal stěžovatele vinným trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele a přijímání úplatku (ve formě žádosti) a uložil mu trest odnětí svobody na 3 roky a trest zákazu činnosti na 10 let."},{"sourceRefs":["S0006","S0008"],"text":"Odvolací soud (Městský soud v Praze) rozsudkem ze dne 30. 11. 2001 potvrdil výrok o vině a trestu odnětí svobody, změnil pouze trest zákazu činnosti na zákaz výkonu služby u Policie ČR a obecní policie na 10 let. Stěžovatel podal dovolání, které bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"III. ÚS 597/99","sourceRefs":["S0007","S0019"],"outcomeSummary":"Zrušil předchozí odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 8. 6. 1999, sp. zn. 3 T 36/98, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 1999, sp. zn. 6 To 376/99, pro nepřípustnou policejní provokaci při převzetí úplatku; věc vrátil k novému projednání.","court":"Ústavní soud","decisionDate":"22. 6. 2000"},{"fileNumber":"24 T 79/2000","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Uznal stěžovatele vinným trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák. a uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let a trest zákazu činnosti na 10 let.","court":"Obvodní soud pro Prahu 7","decisionDate":"27. 7. 2001"},{"fileNumber":"6 To 426/2001","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Zrušil výrok o trestu zákazu činnosti a sám uložil trest zákazu činnosti spočívající v činnosti příslušníka Policie ČR a Městské (obecní) policie na dobu 10 let; jinak odvolání zamítl.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"30. 11. 2001"},{"fileNumber":"3 Tdo 148/2002","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"16. 5. 2002"}],"legalQuestions":[{"question":"Zda postup obecných soudů po zrušení předchozích rozhodnutí Ústavním soudem, kdy byl stěžovatel uznán vinným pouze za část skutku předcházející předání úplatku, porušil zásadu obžalovací a právo na obhajobu zaručené čl. 38 odst. 2 a čl. 36 Listiny.","sourceRefs":["S0009"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0017","S0035","S0037"],"testApplied":"EXTREME_INCONSISTENCY","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy postupovaly v souladu s ústavními principy. Totožnost skutku byla zachována, neboť podstatné skutkové okolnosti zůstaly nezměněny; soud pouze vyloučil tu část skutku, kterou Ústavní soud označil za nezákonnou. Právo na obhajobu nebylo porušeno, neboť stěžovatel měl možnost se k celému skutku vyjádřit.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[{"argument":"Stěžovatel namítal, že skutek, pro který byl uznán vinným, není totožný se skutkem popsaným v obžalobě a ve sdělení obvinění, a že soud měl věc vrátit státnímu zástupci k došetření nebo postupovat podle § 186 tr. ř.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0030","S0031","S0032","S0033","S0034","S0035","S0036","S0037"],"sourceRefs":["S0009"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel JUDr. J. M."],"courtExplanation":"Ústavní soud konstatoval, že totožnost skutku byla zachována, neboť podstatné skutkové okolnosti (jednání stěžovatele, jeho funkce, kontakt se svědkem, vyvolání obav a žádost o úplatek) zůstaly shodné; vypuštění části o převzetí úplatku bylo důsledkem závazného nálezu ÚS a neporušilo zásadu obžalovací."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel JUDr. J. M."],"continuity_era":"old_unchallenged","continuity_sub_variant":"assessed","continuity_tier":"ai_assessed","continuity_assessed_against":"2026-07-09","continuity_old_key":"140/1961:§160"},{"question":"Zda nezpřístupnění celého operativního spisu Inspekce ministra vnitra stěžovateli porušilo jeho právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 Úmluvy.","sourceRefs":["S0009"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0051"],"testApplied":"EXTREME_INCONSISTENCY","text":"Ústavní soud neshledal porušení práva na obhajobu. Obecné soudy oprávněně posoudily, které části operativního spisu jsou relevantní; nezpřístupnění irelevantních částí nezasáhlo do práva stěžovatele vyjádřit se k důkazům.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel JUDr. J. M."],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true},{"question":"Zda hodnocení důkazů obecnými soudy, zejména výpovědi svědka Ing. B., a závěr o neexistenci policejní provokace, bylo svévolné a porušilo právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy.","sourceRefs":["S0009"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0017","S0044"],"testApplied":"EXTREME_INCONSISTENCY","text":"Ústavní soud neshledal důvod k zásahu. Obecné soudy se důkazní situací zabývaly podrobně a jejich hodnocení není svévolné. Závěr o neexistenci provokace je podložen tím, že svědek sám upozornil policii na jednání stěžovatele.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["stěžovatel JUDr. J. M."],"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true},{"question":"Zda procesní postup po zrušení rozhodnutí Ústavním soudem (nedoručení nové obžaloby, neprovedení předběžného projednání obžaloby) porušil právo na spravedlivý proces.","sourceRefs":["S0009"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0021","S0025"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Postup obecných soudů byl v souladu s tehdejší právní úpravou; absence výslovné úpravy po nálezu ÚS nevedla k porušení ústavních práv. Soudy postupovaly přiměřeně a stěžovatel nebyl zkrácen na svých právech.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"issueType":"PROCEDURE","arguments":[],"id":"LQ004","raisedBy":["stěžovatel JUDr. J. M."],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0031","S0034"],"interpretation":"Skutkem v trestním řízení se rozumí souhrn skutkových okolností popsaných v příslušných aktech (sdělení obvinění, obžaloba, rozsudek), nikoliv jejich právní posouzení. Totožnost skutku je zachována, je-li dána shoda alespoň v podstatných skutkových okolnostech, zejména těch, které charakterizují jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace.","regulations":"§ 220 odst. 1 tr. ř., § 176 odst. 2 tr. ř.","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":20,"REFERENCED":24},"precedent_followed_by_superseded_hidden":2},{"sourceRefs":["S0042"],"interpretation":"O policejní provokaci se jedná pouze tehdy, pokud neexistuje žádné podezření, že určitá osoba páchá či hodlá spáchat trestný čin a policie záměrně vyvolá rozhodnutí konkrétní osoby trestný čin spáchat a pro to vytvoří předpoklady. Pokud prvotní kontakt s osobou, která má být úplatkem získána, iniciuje sama tato osoba (nikoli policie), nejde o provokaci.","regulations":"§ 160 tr. zák. (trestný čin přijímání úplatku)","continuity_gated":true}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. 6 To 426/2001","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 7. 2001, sp. zn. 24 T 79/2000","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 Listiny, čl. 6 Úmluvy","right":"právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 38 odst. 2 Listiny","right":"právo vyjádřit se ke všem důkazům"},{"regulations":"čl. 2 odst. 2 Listiny","right":"zákaz svévole"},{"regulations":"čl. 8 odst. 2 Listiny","right":"právo na osobní svobodu"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["MANIFESTLY_UNFOUNDED"],"reason":"Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou osobou, řádně zastoupena a po vyčerpání všech procesních prostředků; byla shledána přípustnou, ale věcně zjevně neopodstatněnou.","sourceRefs":["S0010","S0017"]},"findings":[{"reason":"Postup obecných soudů byl v souladu s principy spravedlivého procesu; skutkový stav byl spolehlivě zjištěn a právní závěry řádně odůvodněny.","regulations":"čl. 36 Listiny, čl. 6 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0017"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny, čl. 6 Úmluvy)","outcome":"NOT_ASSESSED"}]},"dispositionType":"REFUSAL","operativeOrders":[{"kind":"REFUSE","text":"Ústavní stížnost se odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"III. ÚS 597/99","sourceRefs":["S0019","S0020"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Ústavní soud v tomto nálezu vyloučil možnost odsouzení stěžovatele za převzetí úplatku z důvodu nepřípustné policejní provokace; obecné soudy tento závazný právní názor respektovaly a vyloučily tuto část skutku z nového odsouzení.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2000:3.US.597.99","precedent_source_units":["legal_question:4000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2000:3.US.597.99"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":26,"REFERENCED":32}},"precedent_superseded_count":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_followed_by_superseded_hidden":3,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":0,"precedent_superseded_hidden":1,"arguments_hidden":3,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":4,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2002:2.US.143.02","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2002:2.US.143.02"}}