{"document_id":"ECLI:CZ:US:2002:2.US.305.01","court":"usoud","case_number":"II. ÚS 305/01","ecli":"ECLI:CZ:US:2002:2.US.305.01","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-305-01","decision_date":"2002-07-23","decision_type":"Usnesení","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"REFUSAL","subject":"Restituční nárok nemovitosti konfiskované za nacistické okupace, aplikace mezinárodních náhradových dohod mezi Československem a Velkou Británií","legal_sentence":"\"Náhradové dohody\" se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska sice nejsou součástí právního řádu, jsou však samozřejmě závazné podle mezinárodního práva a orgány státu jsou povinny se jimi řídit. Vyplývá to z principů právního státu ( čl. 1 Ústavy České republiky ). Jedná se sice toliko o dohody mezivládní, jež tudíž přímo zavazují pouze vlády obou států, některá jejich ustanovení se však týkají i orgánů soudních. Pokud soudní orgány postupují podle těchto náhradových dohod, nemůže být jejich postup považován druhou smluvní stranou za porušení mezinárodního práva a podle českého práva nemůže jít o postup protiústavní. Podle čl. 31 Vídeňské úmluvy o smluvním právu z r. 1969 (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 15/1988 Sb. ) musí být smlouva vykládána v dobré víře a v daných souvislostech, za něž se mj. považuje jakákoli pozdější praxe smluvních stran při provádění smlouvy, která založila dohodu stran ohledně jejího výkladu. Ze spisu vyplývá, že majetek stěžovatele byl zahrnut do soupisu zpracovaného britskou náhradovou komisí, jež jeho nárok uznala a odškodnila jej. V daném případě tak došlo k následné dohodě mezi smluvními stranami o tom, že náhradová dohoda z r. 1949 je vůči typu osob, mezi něž patří i stěžovatel, aplikovatelná. Taková následná dohoda o výkladu není ani v rozporu s pravidly obecného mezinárodního práva o výkonu diplomatické ochrany, jež mají dispozitivní povahu a mohou být nahrazena jiným smluvním ujednáním mezi příslušnými státy. Stěžovatelův poukaz na to, že podle platných kolizních norem mezinárodního práva (soukromého) se na něj pohlíží výlučně jako na občana České republiky, není případný, neboť daná norma českého práva má svou relevanci toliko v případě, neexistuje-li odlišná mezinárodní smluvní úprava, jíž je ovšem v dané záležitosti právě náhradová dohoda. Náš stát byl proto na jejím základě povinen přihlédnout i ke stěžovatelově britské příslušnosti.","metadata_regulation_keys":["108/1945","15/1988:čl31","87/1991","1/1993:čl1","2/1993:čl11","2/1993:čl37"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Restituční nárok nemovitosti konfiskované za nacistické okupace, aplikace mezinárodních náhradových dohod mezi Československem a Velkou Británií","facts":[{"sourceRefs":["S0007","S0024"],"text":"Stěžovatelův právní předchůdce ing. B. V. byl vlastníkem nemovitostí, které byly v roce 1940 jako židovský majetek převedeny na Německou říši a po válce konfiskovány dekretem presidenta republiky č. 108/1945 Sb."},{"sourceRefs":["S0009","S0024"],"text":"Ing. B. V. požádal v roce 1949 o restituci podle zákona č. 128/1946 Sb.; Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 4. 9. 1950 rozhodl o obnově jeho vlastnického práva, toto usnesení však nenabylo právní moci, neboť Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 5. 1951 řízení zastavil s poukazem na čl. II Dohody mezi ČSR a Velkou Británií ze dne 28. 9. 1949."},{"sourceRefs":["S0007","S0034"],"text":"Na základě uvedené dohody obdržel ing. B. V. (který byl britským občanem) finanční náhradu za své nemovitosti z globální částky 8 milionů liber; britská náhradová komise jeho nárok uznala a odškodnila jej."},{"sourceRefs":["S0006","S0007","S0008","S0009"],"text":"Stěžovatel, jako dědic, uplatnil v roce 1995 restituční nárok podle zákona č. 87/1991 Sb. na vydání předmětných nemovitostí; Okresní soud v Opavě a následně Krajský soud v Ostravě jeho návrh zamítly s odůvodněním, že vlastnické právo právního předchůdce nebylo obnoveno a že již byl odškodněn podle mezivládní dohody."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"12 C 295/95","sourceRefs":["S0006","S0007"],"outcomeSummary":"Zamítl návrh stěžovatele na vydání nemovitostí, neboť nebyla prokázána kontinuita vlastnického práva právního předchůdce a nároky by byly v rozporu s účelem zákona č. 87/1991 Sb. s ohledem na dřívější odškodnění podle mezinárodní dohody.","court":"Okresní soud v Opavě","decisionDate":"7. 8. 1998"},{"fileNumber":"13 Co 1439/98","sourceRefs":["S0008","S0009"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek prvního stupně s odůvodněním, že stěžovatel není oprávněnou osobou podle zákona č. 87/1991 Sb., neboť vlastnické právo jeho právního předchůdce nebylo obnoveno a ten již byl odškodněn podle mezivládní dohody.","court":"Krajský soud v Ostravě","decisionDate":"3. 1. 2001"},{"fileNumber":"28 Cdo 1248/2001-117","sourceRefs":["S0013"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné, neboť neshledal, že by napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam.","court":"Nejvyšší soud České republiky","decisionDate":"6. 11. 2001"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda postupem obecných soudů došlo k porušení čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny (vlastnické právo) tím, že neuznaly kontinuitu vlastnického práva právního předchůdce stěžovatele a neaplikovaly zákon č. 87/1991 Sb.","sourceRefs":["S0004","S0010"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0024","S0036"],"text":"Čl. 11 Listiny chrání již konstituované vlastnické právo, nikoli pouhý nárok na něj. Vlastnické právo právního předchůdce stěžovatele nebylo obnoveno, kontinuita vlastnického práva nebyla zachována, a proto čl. 11 není v daném restitučním řízení aplikovatelný. Obecné soudy postupovaly ústavně konformně, jejich právní závěry odpovídají skutkovým zjištěním a nejsou s nimi v extrémním rozporu.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 66/98, podle něhož nelze restituentovi přičítat k tíži zpětvzetí návrhu podle zákona č. 128/1946 Sb. v důsledku politické persekuce; tvrdí, že obdobně nelze přičítat k tíži zastavení řízení v roce 1951.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0023"],"sourceRefs":["S0012","S0022"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel H. P. V."],"courtExplanation":"Uvedený nález se týkal odlišné situace, kdy došlo ke zpětvzetí návrhu a nedošlo k odškodnění; v projednávaném případě právní předchůdce stěžovatele nevzal návrh zpět, ale řízení bylo zastaveno na základě mezivládní dohody a došlo k jeho odškodnění."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel H. P. V."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda aplikací mezinárodních náhradových dohod (z let 1949 a 1982), které nebyly publikovány ve Sbírce zákonů, došlo k porušení čl. 37 odst. 3 Listiny (rovnost účastníků) a principů spravedlivého procesu.","sourceRefs":["S0010","S0025"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0027","S0028","S0029"],"text":"Náhradové dohody jsou závazné podle mezinárodního práva a soudy jsou oprávněny k nim přihlížet; nejde o porušení rovnosti účastníků ani spravedlivého procesu. Stěžovatelova námitka o nedostatku vnitrostátní účinnosti je nepřípadná.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel H. P. V."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":5,"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda mezinárodní náhradové dohody byly na případ stěžovatele aplikovány správně, když stěžovatel nebyl britským občanem v době 'příslušného československého opatření'.","sourceRefs":["S0010","S0030"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0031","S0032","S0034"],"text":"Výklad krajského soudu, že dohoda je aplikovatelná, není svévolný a odpovídá mezinárodním závazkům státu. I kdyby byl výklad sporný, následná praxe smluvních stran potvrzuje aplikovatelnost. K odškodnění právního předchůdce stěžovatele fakticky došlo, čímž byl naplněn účel restituce.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["stěžovatel H. P. V."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":4,"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0027","S0028","S0035"],"interpretation":"Mezinárodní náhradové dohody nejsou součástí vnitrostátního právního řádu a nezakládají přímé nároky jednotlivců, ale jsou závazné pro státní orgány podle mezinárodního práva; pokud došlo k odškodnění na základě takové dohody, je tím naplněn účel restitučního zákona a nelze uplatnit další restituční nárok.","regulations":"čl. II Dohody mezi Československem a Velkou Británií a Severním Irskem ze dne 28. 9. 1949; zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":6,"REFERENCED":1},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 1. 2001, sp. zn. 13 Co 1439/98, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Opavě zamítající restituční nárok stěžovatele.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod","right":"vlastnické právo"},{"regulations":"čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod","right":"rovnost účastníků řízení"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["MANIFESTLY_UNFOUNDED"],"reason":"Návrh je zjevně neopodstatněný, neboť obecné soudy postupovaly ústavně konformně a nedošlo k porušení základních práv stěžovatele.","sourceRefs":["S0037"]},"findings":[{"reason":"Návrh byl odmítnut jako zjevně neopodstatněný; čl. 11 není v daném restitučním řízení aplikovatelný, neboť vlastnické právo právního předchůdce nebylo obnoveno.","regulations":"čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0024","S0037"],"right":"vlastnické právo (čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny)","outcome":"NOT_ASSESSED"},{"reason":"Návrh byl odmítnut jako zjevně neopodstatněný; aplikace mezinárodních dohod nebyla protiústavní.","regulations":"čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0029","S0037"],"right":"rovnost účastníků (čl. 37 odst. 3 Listiny)","outcome":"NOT_ASSESSED"}]},"dispositionType":"REFUSAL","operativeOrders":[{"kind":"REFUSE","text":"Návrh se odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"II. ÚS 66/98","sourceRefs":["S0022","S0023"],"usage":"DISTINGUISHED","proposition":"Nález se týkal situace, kdy došlo ke zpětvzetí návrhu a nedošlo k odškodnění; v projednávaném případě bylo řízení zastaveno na základě mezivládní dohody a došlo k odškodnění, proto není aplikovatelný.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1999:2.US.66.98","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1999:2.US.66.98"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":7},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":1,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":1,"precedent_superseded_hidden":1,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2002:2.US.305.01","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2002:2.US.305.01"}}