{"document_id":"ECLI:CZ:US:2002:Pl.US.18.01.1","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS 18/01","ecli":"ECLI:CZ:US:2002:Pl.US.18.01.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-18-01_1","decision_date":"2002-04-30","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"NORM_ANNULLED","subject":"Podmínění nároku na náhradu nákladů řízení v rámci náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím vznikem jiné škody","legal_sentence":"Občanské právo, jehož součástí je i zákon č. 82/1998 Sb ., definuje škodu jako majetkovou újmu, kterou lze objektivně vyjádřit obecným ekvivalentem, tj. penězi. Za skutečnou škodu se považuje majetková újma vyjádřitelná penězi, která spočívá ve zmenšení, ve snížení či v jiném znehodnocení již existujícího majetku poškozeného, jakož i ve vynaložení nákladů na odstranění tohoto znehodnocení. Již ze samotné této definice je zřejmé, že škodou mohou být také účastníky řízení skutečně vynaložené náklady na to které řízení, a že stát tak nese odpovědnost i za takto vzniklou škodu, samozřejmě za splnění dalších podmínek vzniku tohoto odpovědnostního vztahu, totiž existence příčinné souvislosti vzniku této škody se zákonem předpokládanou škodnou událostí, tedy s vydáním nezákonného rozhodnutí nebo s nesprávným úředním postupem. Zákonodárce sám sice, jak plyne z dikce ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. , výslovně náklady řízení do škody odškodnitelné podle tohoto zákona zahrnuje, nicméně, jak patrno ze srovnání následujících dvou odstavců, nezachovává stejný přístup ke všem v úvahu přicházejícím subjektům. Rozdílně totiž stanoví podmínky, za nichž lze vynaložené náklady řízení podle zákona odškodnit, když v poměru k poškozeným nesprávným úředním postupem stanoví jako podmínku jedinou příčinnou souvislost mezi vynaložením nákladů řízení a uvedeným postupem (odst. 2), zatímco v poměru k těm subjektům, které byly poškozeny nezákonným rozhodnutím (kromě podmínky, že náklady řízení již nebyly přiznány podle procesních předpisů, která je akceptovatelná), podmiňuje dále odškodnění vynaložených nákladů existencí škody rozhodnutím vzniklé. Řečeno slovy důvodové zprávy „náklady řízení lze hradit v rámci náhrady škody způsobené rozhodnutím, nesmí však jít o škodu jedinou“. Takto pak i samotné napadené ustanovení fakticky rozděluje ty subjekty, na které se vztahuje, jimž vznikla újma na majetku v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí do dvou kategorií. Jednu tvoří ti, jimž vznikla škoda, spočívající „pouze“ ve vynaložených nákladech řízení, a druhou ti, jimž současně vznikla škoda další, přičemž jen tato posléze uvedená skupina má podle odst. 3 nárok na náhradu nákladů řízení v rámci náhrady škody (za předpokladu, že náhrada těchto nákladů nebyla přiznána podle procesních předpisů). Zákonodárce tak dle názoru Ústavního soudu činí rozdíly, které nemohou být zdůvodněny kvalifikovaným způsobem, neboť v obou případech dochází ke zmenšení majetku poškozeného, a jde tedy o škodu ve výše uvedeném smyslu, právo, na jejíž náhradu je zaručováno čl. 36 odst. 3 Listiny. Ve smyslu ustanovení čl. 4 odst. 2 Listiny mohou být meze základních práv a svobod upraveny za podmínek stanovených tímto ústavním dokumentem pouze zákonem, přičemž při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu, a taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena (čl. 4 odst. 4 Listiny). Má-li tedy každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, přičemž podmínky a podrobnosti realizace tohoto práva stanoví zákon (čl. 36 odst. 3, odst. 4 Listiny), pak takový zákon, vydaný na základě ústavního zmocnění, nemůže nárok na náhradu škody, v důsledku zmíněného jednání vzniklé, zcela anulovat (negovat), a tím tedy ústavně zaručené základní právo, byť toliko v určitých případech, popřít. V případě osob, kterým vznikla škoda spočívající \"pouze\" v nákladech řízení, tak došlo postupem zákonodárce promítnutým v napadeném ustanovení k naprostému vyloučení této kategorie subjektů z práva na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy. Takový postup je v příkrém rozporu s ústavním pořádkem České republiky a nerespektuje princip minimalizace zásahu do základních práv v podobě jejich případného omezení a maximalizace uchování obsahové podstaty základního práva. Ústavní soud proto napadené ustanovení pro jeho rozpor s čl.36 odst. 3, ve spojení s čl. 1 odst. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny zrušil.","metadata_regulation_keys":["82/1998:§31","2/1993:čl36","2/1993:čl1","2/1993:čl3","2/1993:čl4"],"analysis":{"proceedingType":"NORM_CONTROL_STATUTE","subject":"Podmínění nároku na náhradu nákladů řízení v rámci náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím vznikem jiné škody","facts":[{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Proti žalobcům (E. H., V. H. a J. Š.) bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin zkrácení daně, které bylo následně zastaveno, neboť nebylo prokázáno, že spáchali skutek."},{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Vzhledem k horní hranici trestu odnětí svobody přesahující pět let měli žalobci povinnou obhajobu, a proto vynaložili náklady na právní zastoupení."},{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Žalobci uplatnili nárok na náhradu škody u Ministerstva spravedlnosti, které jejich žádost zamítlo s odůvodněním, že podle §31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. vznikne nárok na náhradu nákladů řízení pouze tehdy, pokud rozhodnutím vznikla také jiná škoda."},{"sourceRefs":["S0006","S0007"],"text":"Žalobci podali žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 10, který řízení přerušil a předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení §31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. pro rozpor s čl. 36 odst. 3 Listiny."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"9 C 6/2001","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Usnesením přerušil řízení a předložil věc Ústavnímu soudu k posouzení ústavnosti §31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.","court":"Obvodní soud pro Prahu 10","decisionDate":"25. 6. 2001"}],"legalQuestions":[{"issueType":"PROCEDURE","question":"Zda byl zákon č. 82/1998 Sb. přijat a vydán v mezích ústavně stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0012"],"text":"Zákon byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.","outcome":"ACCEPTED"},"id":"LQ001","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1}},{"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","question":"Zda §31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je v souladu s čl. 36 odst. 3, čl. 1 odst. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0022","S0023","S0024"],"testApplied":"OTHER","text":"Napadené ustanovení bezdůvodně rozlišuje mezi poškozenými, kterým vznikla škoda pouze v podobě nákladů řízení, a těmi, kterým vznikla i jiná škoda. Toto rozlišení není odůvodněno žádným ústavně akceptovatelným důvodem a vede k popření práva na náhradu škody u první skupiny. Ustanovení je proto v rozporu s čl. 36 odst. 3 ve spojení s čl. 1 odst. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Ustanovení podmiňuje nárok na náhradu nákladů řízení vznikem jiné škody, čímž vytváří neodůvodněnou nerovnost mezi poškozenými a odporuje čl. 36 odst. 3 Listiny, který zaručuje právo na náhradu škody bez takového omezení.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0022","S0023","S0024"],"sourceRefs":["S0007","S0020"],"importance":"CORE","parties":["Obvodní soud pro Prahu 10"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že napadené ustanovení skutečně vytváří neodůvodněnou nerovnost a vylučuje některé poškozené z práva na náhradu škody."}],"id":"LQ002","raisedBy":["Obvodní soud pro Prahu 10"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":6,"REFERENCED":6},"arguments_hidden":2,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":5,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0022","S0024"],"interpretation":"Nárok na náhradu nákladů řízení v rámci náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím nelze podmínit vznikem jiné škody; náklady řízení samy o sobě představují škodu, na jejíž náhradu má poškozený právo podle čl. 36 odst. 3 Listiny.","regulations":"§31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2,"FOLLOWED":7,"REFERENCED":7},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":2,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Ustanovení §31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.","type":"STATUTE"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím"},{"regulations":"čl. 1 odst. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny","right":"princip rovnosti a zákaz diskriminace"},{"regulations":"čl. 4 odst. 4 Listiny","right":"zákaz zneužití omezení základních práv"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Návrh byl podán oprávněným soudem v souvislosti s jeho rozhodovací činností, splňuje formální náležitosti a nejsou dány důvody pro odmítnutí.","sourceRefs":["S0008"]},"findings":[{"reason":"Ustanovení bezdůvodně vylučuje z náhrady škody ty, jimž vznikla škoda pouze v podobě nákladů řízení, čímž porušuje princip rovnosti a podstatu základního práva.","regulations":"čl. 36 odst. 3, čl. 1 odst. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 4 Listiny","reasonSourceRefs":["S0024"],"right":"právo na náhradu škody podle čl. 36 odst. 3 Listiny","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":6,"REFERENCED":5}}]},"dispositionType":"NORM_ANNULLED","operativeOrders":[{"targetAct":"§31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.","kind":"ANNUL_NORM","text":"Ustanovení § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 120/2001 Sb., se zrušuje dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 16/93","sourceRefs":["S0023"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Výklad principu rovnosti a zákazu diskriminace.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1994:Pl.US.16.93","precedent_source_units":["legal_question:2000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1994:Pl.US.16.93"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":3,"FOLLOWED":6,"REFERENCED":8},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":3,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":12,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":5,"precedent_superseded_hidden":12,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2002:Pl.US.18.01.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2002:Pl.US.18.01.1"}}