{"document_id":"ECLI:CZ:US:2003:3.US.395.02","court":"usoud","case_number":"III. ÚS 395/02","ecli":"ECLI:CZ:US:2003:3.US.395.02","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-395-02","decision_date":"2003-03-13","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"PARTLY_GRANTED","subject":"Výklad §8 odst. 4 zákona o půdě a podmínky vlastnictví v době uplatnění nároku ve vztahu k prekluzivní lhůtě; právo na soudní ochranu a rovnost před zákonem","legal_sentence":"V § 8 odst. 3 (nyní 4) zákona č. 229/1991 Sb. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, po novelizaci zákonem č. 183/1993 Sb. , byla pro rozhodnutí soudu o zrušení smlouvy či úhradě ceny pozemků stanovena podmínka vlastnictví osoby, jíž byly pozemky darovány nebo bezúplatně převedeny, ke dni účinnosti zákona č. 183/1993 Sb. Důvodová zpráva se výslovně k důvodům stanovení této podmínky nevyjadřuje. Z koncepce jak zákona o půdě , tak zákona č. 183/1993 Sb. však je třeba vykládat tuto podmínku k prospěchu oprávněných osob. Nelze dovozovat, že se zákonodárce snažil vyloučit nároky osob, které se oprávněnými stanou po dvouměsíční prekluzivní lhůtě, zvláště těch, které by se staly oprávněnými po lhůtě pouze v důsledku pomalé činnosti správního orgánu. Takový výklad by byl v rozporu se smyslem jak zákona o půdě , tak zákona č. 183/1993 Sb. Naopak v souladu se smyslem obou zákonů je výklad, dle nějž tato podmínka v zájmu oprávněných osob stanovuje povinnost vydávat pozemky těm, kteří jsou vlastníky ke dni účinnosti zákona, a nedává jim tedy možnost se této povinnosti zbavit převodem předmětného pozemku. Nález sp. zn. Pl. ÚS 16/93 (Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, č. 25; vyhlášen pod č. 131/1994 Sb. v otázce § 8 odst. 3 (nyní 4) především chrání nárok oprávněné osoby vůči osobě povinné pro případy, kdy osoba povinná \"ještě je\" vlastníkem předmětné nemovitosti. Pokud tedy Ústavní soud formuloval podmínku vlastnictví osoby v době uplatnění nároku jakožto výjimku z obecného pravidla, vyjádřeného v § 154 odst. 2 občanského soudního řádu , pak se tato výjimka uplatní pouze tam, kde slouží účelu zákona, totiž ochraně oprávněných osob, a nelze ji vykládat k jejich škodě.","metadata_regulation_keys":["120/1976:čl26","183/1993","229/1991:§8","99/1963:§154","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Výklad §8 odst. 4 zákona o půdě a podmínky vlastnictví v době uplatnění nároku ve vztahu k prekluzivní lhůtě; právo na soudní ochranu a rovnost před zákonem","facts":[{"sourceRefs":["S0006","S0016"],"text":"V roce 1963 darovala L. K., sestra stěžovatelky, pozemky náležející k usedlosti č. p. 5 v B. v rámci kupní smlouvy na budovu; darovací doložka byla vynucena nátlakem státních orgánů."},{"sourceRefs":["S0006","S0009"],"text":"V rámci restitucí podle zákona o půdě se stěžovatelka stala oprávněnou osobou (sukcesor) a domáhala se zrušení darovací části smlouvy a určení vlastnictví k pozemkům."},{"sourceRefs":["S0017","S0019"],"text":"Zákon č. 183/1993 Sb. stanovil pro uplatnění nároku na zrušení smlouvy podle §8 odst. 4 zákona o půdě dvouměsíční prekluzivní lhůtu od 1. 7. 1993 do 1. 9. 1993, přičemž podmínkou bylo, že pozemky jsou v době uplatnění nároku ve vlastnictví osoby, jíž byly darovány."},{"sourceRefs":["S0023"],"text":"V době této lhůty však pozemky ještě nebyly ve vlastnictví obdarované osoby, protože řízení o vydání pozemků podle §9 zákona o půdě nebylo ukončeno; pozemkový úřad rozhodl o vlastnictví až 3. 3. 1994, tedy po uplynutí lhůty, a to v důsledku své nečinnosti."},{"sourceRefs":["S0006","S0007","S0008"],"text":"Obecné soudy (okresní, krajský i Nejvyšší) zamítly návrh stěžovatelky s odůvodněním, že v době prekluzivní lhůty nebyla splněna podmínka vlastnictví obdarované osoby, a že po zrušení smlouvy by nastoupil režim nově najevo vyšlého majetku, nikoli posloupnost oprávněných osob."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"9 C 357/99","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Částečně vyhověl žalobě: zrušil darovací část smlouvy z 19. 11. 1963 (výrok I.), zamítl žalobu na zrušení smlouvy ohledně dalších pozemků (výrok II.) a zamítl žalobu na určení vlastnictví stěžovatelky (výrok III.).","court":"Okresní soud v Semilech","decisionDate":"27. 3. 2000"},{"fileNumber":"23 Co 605/2000","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek okresního soudu v napadených výrocích; uvedl, že podmínka vlastnictví v době uplatnění nároku nebyla splněna a že po zrušení smlouvy nelze stěžovatelku považovat za vlastníka.","court":"Krajský soud v Hradci Králové","decisionDate":"26. 4. 2001"},{"fileNumber":"28 Cdo 1759/2001","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Zamítl dovolání stěžovatelky; potvrdil právní posouzení odvolacího soudu jako správné.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"18. 3. 2002"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda podmínka vlastnictví osoby, jíž byly pozemky darovány, v době uplatnění nároku podle §8 odst. 4 zákona o půdě ve spojení s čl. II zákona č. 183/1993 Sb. a nálezem Pl. ÚS 16/93, má být vykládána restriktivně ve prospěch oprávněných osob, a zda se uplatní i v případě, kdy oprávněná osoba nemohla nárok uplatnit v prekluzivní lhůtě v důsledku nečinnosti pozemkového úřadu.","sourceRefs":["S0009","S0013"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0013","S0015","S0022","S0024","S0027"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud konstatoval, že podmínka vlastnictví v době uplatnění nároku je výjimkou z obecného pravidla a musí být vykládána restriktivně k prospěchu oprávněných osob. V případě stěžovatelky, kdy nečinnost pozemkového úřadu znemožnila uplatnění nároku v prekluzivní lhůtě, nelze tuto výjimku uplatnit a je třeba použít obecné pravidlo §154 odst. 1 o. s. ř. Tím došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatelka namítala, že výklad podmínky vlastnictví v době uplatnění nároku je v jejím případě nespravedlivý, protože nemohla nárok uplatnit v prekluzivní lhůtě v důsledku nečinnosti pozemkového úřadu, a že takový výklad je diskriminační.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0013","S0015","S0022","S0024"],"sourceRefs":["S0009"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatelka"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že obecné soudy pochybily, když podmínku vlastnictví vyložily bez ohledu na účel zákona a v neprospěch stěžovatelky, a že v případě nečinnosti státního orgánu je třeba uplatnit obecné pravidlo §154 odst. 1 o. s. ř."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatelka"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda zamítnutí návrhu na určení vlastnického práva stěžovatelky k pozemkům, s odůvodněním, že po zrušení smlouvy nastupuje režim nově najevo vyšlého majetku, je v souladu s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.","sourceRefs":["S0009","S0025"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0025"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud konstatoval, že procesnímu právu stěžovatelky musí odpovídat i právo hmotné; v případě zrušení smlouvy podle §8 odst. 4 zákona o půdě nastupuje posloupnost oprávněných osob podle zákona o půdě, nikoli režim nově najevo vyšlého majetku. Opačný výklad by stěžovatelce odepřel soudní ochranu.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatelka"],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"PROCEDURE","question":"Zda obecné soudy měly poučit stěžovatelku o vhodnějším petitu (vydání pozemků namísto určení vlastnictví) v rámci restitučního řízení.","sourceRefs":["S0026"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0026"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud odkázal na svou judikaturu o poučovací povinnosti v restitučních věcech (např. II. ÚS 79/94, I. ÚS 289/95, III. ÚS 74/94) a konstatoval, že soudy měly stěžovatelku poučit, aby předešly formalistickému odmítnutí nároku. Tím došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"id":"LQ003","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0015","S0022","S0024"],"interpretation":"Podmínka vlastnictví osoby, jíž byly pozemky darovány nebo bezúplatně převedeny, v době uplatnění nároku je výjimkou z obecného pravidla §154 odst. 1 o. s. ř. a musí být vykládána restriktivně ve prospěch oprávněných osob; neuplatní se, pokud oprávněná osoba nemohla nárok uplatnit v prekluzivní lhůtě v důsledku nečinnosti státního orgánu.","regulations":"§8 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"sourceRefs":["S0025"],"interpretation":"Oprávněná osoba, která vstupuje do procesních práv svého předchůdce podle §4 odst. 2 zákona o půdě, vstupuje i do jeho hmotných práv; po zrušení smlouvy podle §8 odst. 4 nastupuje posloupnost oprávněných osob podle zákona o půdě, nikoli režim nově najevo vyšlého majetku.","regulations":"§4 odst. 2 a §8 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb."}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 3. 2002 sp. zn. 28 Cdo 1759/2001","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 4. 2001 sp. zn. 23 Co 605/2000","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 27. 3. 2000 sp. zn. 9 C 357/99","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na soudní ochranu"},{"regulations":"čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech","right":"právo na rovnost před zákonem"}]},"admissibility":{"overallStatus":"PARTLY_ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["OTHER"],"reason":"Návrh na zrušení rozhodnutí okresního a krajského soudu byl odmítnut jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, protože po zrušení rozhodnutí dovolacího soudu mohou být tato rozhodnutí přezkoumána v dalším řízení.","sourceRefs":["S0028"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy interpretovaly podmínku vlastnictví v §8 odst. 4 zákona o půdě formalisticky a v neprospěch stěžovatelky, čímž jí odepřely soudní ochranu.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0027"],"right":"právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2}},{"reason":"Popřena rovnost před zákonem, když se osobám ve srovnatelném postavení dostalo rozdílné možnosti domoci se svých práv v důsledku opomenutí státu.","regulations":"čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech","reasonSourceRefs":["S0027"],"right":"právo na rovnost před zákonem (čl. 26 Mezinárodního paktu)","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["V dalším řízení je třeba vycházet z toho, že podmínka vlastnictví v době uplatnění nároku se neuplatní, pokud oprávněná osoba nemohla nárok uplatnit v prekluzivní lhůtě v důsledku nečinnosti státního orgánu, a že po zrušení smlouvy nastupuje posloupnost oprávněných osob podle zákona o půdě."]},"dispositionType":"PARTLY_GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 3. 2002 sp. zn. 28 Cdo 1759/2001","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 3. 2002 sp. zn. 28 Cdo 1759/2001 se ruší."},{"targetAct":"Návrh na zrušení rozsudků Okresního soudu v Semilech a Krajského soudu v Hradci Králové","kind":"REFUSE","text":"Zbývající část návrhu se odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 16/93","sourceRefs":["S0014","S0018","S0021"],"usage":"DISTINGUISHED","proposition":"Nález Pl. ÚS 16/93 stanovil podmínku vlastnictví v době uplatnění nároku jako výjimku, ale nelze jej vykládat v neprospěch oprávněných osob, zejména pokud lhůta uplynula vinou státu.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1994:Pl.US.16.93","precedent_source_units":["legal_question:1000","interpretation:900000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1994:Pl.US.16.93"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":2}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":5,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2003:3.US.395.02","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2003:3.US.395.02"}}