{"document_id":"ECLI:CZ:US:2003:4.US.150.01","court":"usoud","case_number":"IV. ÚS 150/01","ecli":"ECLI:CZ:US:2003:4.US.150.01","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=4-150-01","decision_date":"2003-10-09","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"PARTLY_GRANTED","subject":"Nárok na příspěvek za službu bývalého příslušníka BIS a otázka nicotnosti dřívějšího správního rozhodnutí","legal_sentence":"Podstatou uplatňování veřejné moci v demokratickém právním státu ( čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky ) je kromě jiného také princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci a ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci, ať už v individuálním případě plynou přímo z normativního právního aktu nebo z aktu aplikace práva. Princip dobré víry působí bezprostředně v rovině subjektivního základního práva jako jeho ochrana, v rovině objektivní se pak projevuje jako princip presumpce správnosti aktu veřejné moci. Je nutné trvat na striktním rozlišování pravomoci a kompetence. Pravomocí státního orgánu je třeba chápat samotnou realizaci státní moci v příslušné formě (tj. ve formě normotvorné nebo individuálně rozhodovací), zatímco kompetence jsou již zcela konkrétním věcným vymezením otázek realizovaných v procesu výkonu pravomoci. Dohoda uzavíraná mezi Bezpečnostní informační službou České republiky a Ministerstvem vnitra se netýkala převodu pravomoci, nýbrž jen převodu kompetence. Kompetence orgánů vykonávajících veřejnou moc jsou stanoveny toliko zákonem, od něhož se nelze dohodou mezi orgány odchýlit, ledaže by zákon uzavření takové veřejnoprávní smlouvy výslovně předpokládal. Z tohoto hlediska nelze připustit, aby někdejší Bezpečnostní informační služba České republiky přenesla kompetence stanovené zákonem na jiný orgán státní moci, Ministerstvo vnitra. Jinak je však třeba hodnotit situaci, kdy státní orgán takto přenesenou kompetenci uplatní vůči jednotlivci v individuálním právním aktu, přičemž jednotlivec je v dobré víře ve správnost tohoto aktu a současně jedná v dobré víře v nabytá práva vyplývající z tohoto aktu. V takovém případě nastupuje do popředí právě požadavek ochrany dobré víry jednotlivce ve správnost aktů, jimiž je vůči němu uplatňována veřejná moc, a to za podmínky, že taková veřejná moc disponuje nezbytnou demokratickou legitimitou. Ostatně setrvání na těchto postulátech je samo o sobě předpokladem trvání takové legitimity.","metadata_regulation_keys":["527/1992:§158","71/1967:§65","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Nárok na příspěvek za službu bývalého příslušníka BIS a otázka nicotnosti dřívějšího správního rozhodnutí","facts":[{"sourceRefs":["S0011"],"text":"Stěžovatel byl ve služebním poměru k ozbrojeným složkám od 1. 3. 1981 do 31. 1. 1993, přičemž od 1. 10. 1990 působil v Úřadu FMV na ochranu ústavy a demokracie a následně ve Federální informační službě a Federální bezpečnostní informační službě."},{"sourceRefs":["S0024","S0026"],"text":"Dne 5. 2. 1993 požádal stěžovatel BIS ČR o přiznání příspěvku za službu; žádost byla postoupena Orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra, který dne 30. 6. 1993 rozhodl o přiznání příspěvku (č. j. ZS-15035/70-93) na základě ústní dohody s BIS."},{"sourceRefs":["S0009","S0010","S0018"],"text":"Po více než šesti letech vyplácení příspěvku ředitel BIS rozhodnutími ze dne 31. 7. 2000 a 29. 12. 2000 konstatoval, že stěžovateli příspěvek nenáleží, neboť nesplňuje podmínku deseti let služby podle § 130 odst. 1 zákona o BIS ČR, a dřívější rozhodnutí považoval za nicotné z důvodu věcné nepříslušnosti OSZ MV."},{"sourceRefs":["S0009","S0012"],"text":"Stěžovatel namítal, že napadená rozhodnutí porušují zásadu ne bis in idem, neboť o jeho nároku bylo již pravomocně rozhodnuto v roce 1993, a toto rozhodnutí nebylo v řádném řízení zrušeno."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"28 Ca 105/2001","sourceRefs":["S0005","S0030","S0031"],"outcomeSummary":"Usnesení, kterým byla správní žaloba proti rozhodnutím ředitele BIS odmítnuta pro nepřípustnost (věc vyloučena ze soudního přezkumu).","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"31. 8. 2001"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda rozhodnutí ředitele BIS z roku 2000, která stěžovateli odepřela příspěvek za službu, porušila zásadu ne bis in idem a princip ochrany dobré víry, jestliže dřívější rozhodnutí OSZ MV z roku 1993 nebylo zrušeno v řádném řízení.","sourceRefs":["S0040","S0041"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0056","S0057"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí porušila čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 2 odst. 3 a čl. 1 odst. 1 Ústavy, neboť správní orgán ignoroval dřívější rozhodnutí, které nebylo zrušeno, a tím porušil princip presumpce správnosti aktů veřejné moci a ochranu dobré víry.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Rozhodnutí OSZ MV z 30. 6. 1993 je pravomocné a nebylo zrušeno; napadená rozhodnutí o téže věci podruhé porušují zásadu ne bis in idem a presumpci správnosti správního aktu.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0050","S0051"],"sourceRefs":["S0012","S0013"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že rozhodnutí OSZ MV nebylo nicotné, neboť se jednalo o nedostatek kompetence, nikoli pravomoci; bylo třeba je zrušit v řádném řízení, nikoli ignorovat."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel"],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":2},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"INTERPRETATION_OF_LAW","question":"Zda stěžovatel splňuje podmínku deseti let služby pro nárok na příspěvek za službu podle § 130 a § 158 zákona o BIS ČR.","sourceRefs":["S0010","S0011"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0057"],"text":"Ústavní soud se hmotněprávním posouzením nároku nezabýval, neboť dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí byla zrušena pro procesní pochybení.","outcome":"LEFT_OPEN"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel"],"arguments_hidden":2},{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Zda je ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze přípustná.","sourceRefs":["S0031","S0058"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0058"],"text":"Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze byla podána po lhůtě stanovené zákonem, a proto byla v této části odmítnuta.","outcome":"INADMISSIBLE"},"id":"LQ003","raisedBy":["COURT"]},{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Zda je přípustný návrh na zrušení části § 158 zákona o BIS ČR.","sourceRefs":["S0034"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0034"],"text":"Návrh na zrušení části § 158 zákona o BIS ČR byl podán poté, co bylo toto ustanovení zrušeno zákonem č. 154/1994 Sb., a proto byl odmítnut.","outcome":"INADMISSIBLE"},"id":"LQ004","raisedBy":["COURT"],"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003","S0004"],"description":"Rozhodnutí ředitele BIS ze dne 31. 7. 2000 č. j. 83-12/2000-BIS-1, kterým bylo konstatováno, že stěžovateli nenáleží příspěvek za službu.","type":"ADMIN_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003","S0004"],"description":"Rozhodnutí ředitele BIS ze dne 29. 12. 2000 č. j. 532-22/2000-BIS-1 (odvolací).","type":"ADMIN_DECISION"},{"sourceRefs":["S0005"],"description":"Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2001 sp. zn. 28 Ca 105/2001, kterým byla správní žaloba odmítnuta.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 2 odst. 3 a čl. 1 odst. 1 Ústavy","right":"právo na uplatňování státní moci jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon"}]},"admissibility":{"overallStatus":"PARTLY_ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["TIME_BARRED","OTHER"],"reason":"Ústavní stížnost proti rozhodnutím ředitele BIS byla přípustná; proti usnesení Městského soudu byla podána po lhůtě; návrh na zrušení části zákona byl podán po zrušení napadeného ustanovení.","sourceRefs":["S0031","S0034","S0058"],"questionAssessments":[{"questionId":"LQ003","outcome":"INADMISSIBLE","status":"INADMISSIBLE"},{"questionId":"LQ004","outcome":"INADMISSIBLE","status":"INADMISSIBLE"}]},"findings":[{"reason":"Správní orgán ignoroval dřívější pravomocné rozhodnutí, které nebylo zrušeno, čímž porušil princip presumpce správnosti a ochranu dobré víry.","regulations":"čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 2 odst. 3 a čl. 1 odst. 1 Ústavy","reasonSourceRefs":["S0056"],"right":"čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 2 odst. 3 a čl. 1 odst. 1 Ústavy","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":3}},{"reason":"Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu byla odmítnuta pro opožděnost, aniž by byl meritorně posouzen zásah do práva na soudní ochranu.","regulations":"čl. 36 odst. 2 Listiny","reasonSourceRefs":["S0058"],"right":"právo na soudní ochranu (čl. 36 Listiny)","outcome":"NOT_ASSESSED"}]},"dispositionType":"PARTLY_GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"rozhodnutí ředitele BIS ze dne 31. 7. 2000 č. j. 83-12/2000-BIS-1 a ze dne 29. 12. 2000 č. j. 532-22/2000-BIS-1","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozhodnutí ředitele Bezpečnostní informační služby ze dne 31. 7. 2000 č. j. 83-12/2000-BIS-1 a ze dne 29. 12. 2000 č. j. 532-22/2000-BIS-1 se ruší pro rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a s čl. 2 odst. 3 a čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR."},{"targetAct":"usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2001 sp. zn. 28 Ca 105/2001","kind":"REFUSE","text":"Návrh na zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2001 sp. zn. 28 Ca 105/2001 se odmítá."},{"targetAct":"část § 158 zákona č. 527/1992 Sb., v rozsahu slov \"služebně zařazeným v Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie nebo Federální informační službě\"","kind":"REFUSE","text":"Návrh na zrušení části ustanovení § 158 zákona č. 527/1992 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky, ve znění zákona č. 316/1993 Sb., v rozsahu slov: \"služebně zařazeným v Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie nebo Federální informační službě\" se odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"II. ÚS 164/01","sourceRefs":["S0049","S0050"],"usage":"DISTINGUISHED","proposition":"Druhý senát považoval rozhodnutí OSZ MV za nicotné; čtvrtý senát se od tohoto názoru odchýlil a dovodil, že se jednalo o vadu kompetence, nikoli pravomoci.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2002:2.US.164.01","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2002:2.US.164.01"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":14,"REFERENCED":46}},"precedent_superseded_count":2,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_followed_by_superseded_hidden":4,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":2,"arguments_hidden":3,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2003:4.US.150.01","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2003:4.US.150.01"}}