{"document_id":"ECLI:CZ:US:2003:Pl.US.6.03","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS 6/03","ecli":"ECLI:CZ:US:2003:Pl.US.6.03","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-6-03","decision_date":"2003-07-09","decision_type":"Usnesení","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"NORM_PETITION_REJECTED","subject":"Ústavnost ustanovení umožňujících samostatné stíhání dílčích útoků pokračujícího trestného činu a ukládání společného trestu","legal_sentence":"Zásada \"ne bis in idem\", vyjadřující zákaz někoho stíhat nebo potrestat dvakrát za stejnou věc, je neodmyslitelnou a nezpochybnitelnou součástí spravedlivého trestního procesu a jako taková byla v ústavní rovině výslovně vyjádřena v Listině základních práv a svobod (dále jen \"Listina\"). Na úrovni běžného zákona je zásada obsažena v § 11 odst. 1 trestního řádu a navrhovatel zjevně považuje napadené ustanovení trestního řádu (§ 11 odst. 2) za nepřípustnou výjimku z této zásady. Lze přisvědčit navrhovatelovu názoru, že zásada ne bis in idem platí bezvýjimečně, avšak zároveň je nutno konstatovat, že napadené ustanovení uvedenou zásadu z hlediska materiální ústavnosti neprolamuje. Výkladový problém spočívá ve ztotožňování nebo rozlišování pojmu skutek tvořený dílčími útoky pokračujícího trestného činu, jak jej používá trestní řád , s pojmem čin, který užívá Listina. Výklad předestřený navrhovatelem oba pojmy ztotožňuje a vychází tak z fikce, že rozhodnutí, byť jen o jediném dílčím útoku téhož pokračujícího trestného činu, je rozhodnutím o celém pokračujícím trestném činu. Vyjde-li se z předpokladu, že smyslem a účelem ústavní zásady ne bis in idem je zabránit opakovanému stíhání trestně odpovědné osoby za stejné faktické jednání, pak lze ve specifickém případě pokračujícího trestného činu ztotožnit Listinou používaný pojem \"čin\" s pojmem \"dílčí útok\" a výkladové potíže mizí. Nutno poznamenat, že také ustanovení mezinárodních smluv o lidských právech vyjadřující tutéž zásadu (čl. 14 bod 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech nebo čl. 4 bod 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod) pracují s pojmem \"offence\", který označuje jednání postižitelné normami trestního práva, což je nepochybně širší vymezení, než vymezení spojené s pojmem trestný čin (\"crime\"), který však použit nebyl. Napadená ustanovení tedy sama o sobě nejsou v rozporu s čl. 40 odst. 5 Listiny.","metadata_regulation_keys":["140/1961:§37a","141/1961:§11","141/1961:§224","2/1993:čl40","1/1993:čl95"],"analysis":{"proceedingType":"NORM_CONTROL_STATUTE","subject":"Ústavnost ustanovení umožňujících samostatné stíhání dílčích útoků pokračujícího trestného činu a ukládání společného trestu","legalQuestions":[{"question":"Zda ustanovení § 11 odst. 2 trestního řádu a § 37a trestního zákona, která umožňují samostatné stíhání dílčích útoků pokračujícího trestného činu a následné uložení společného trestu, jsou v rozporu s čl. 40 odst. 5 Listiny (zákaz dvojího stíhání pro tentýž čin).","sourceRefs":["S0005"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0015","S0016","S0017","S0018","S0019","S0020"],"text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená ustanovení nejsou v rozporu s čl. 40 odst. 5 Listiny, neboť pojem 'čin' v Listině lze v kontextu pokračujícího trestného činu vykládat jako dílčí útok. Zásada ne bis in idem není bezvýjimečně prolomena, protože trestní stíhání zbylých dílčích útoků je možné pouze za předpokladu, že tyto útoky samy o sobě (alespoň v souhrnu) naplňují konkrétní společenskou nebezpečnost. Samotné nebezpečí neústavního výkladu nezakládá rozpor napadených ustanovení s ústavním pořádkem.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","arguments":[{"argument":"Napadená ustanovení sistují překážku věci rozhodnuté v případě dílčího útoku pokračujícího trestného činu, který nebyl předmětem předchozího pravomocného odsouzení, a umožňují následné uložení společného trestu za všechny dílčí útoky, což je v rozporu s čl. 40 odst. 5 Listiny, který zakazuje stíhání pro tentýž čin.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0015","S0016","S0017","S0018","S0019"],"sourceRefs":["S0005"],"importance":"CORE","parties":["Vrchní soud v Praze"],"courtExplanation":"Ustanovení nejsou sama o sobě v rozporu s čl. 40 odst. 5 Listiny, neboť pojem 'čin' lze v případě pokračujícího trestného činu ztotožnit s pojmem 'dílčí útok' a zásada ne bis in idem není prolomena, pokud zbylé dílčí útoky samy o sobě naplňují materiální stránku trestného činu."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Vrchní soud v Praze"],"continuity_era":"old_unchallenged","continuity_sub_variant":"assessed","continuity_tier":"ai_assessed","continuity_assessed_against":"2026-07-09","continuity_old_key":"140/1961:§37a","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":2}}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0016","S0017","S0019"],"interpretation":"Pojem 'čin' v čl. 40 odst. 5 Listiny lze v případě pokračujícího trestného činu ztotožnit s pojmem 'dílčí útok' ve smyslu trestního řádu. Ustanovení § 11 odst. 2 trestního řádu a § 37a trestního zákona nejsou v rozporu s čl. 40 odst. 5 Listiny, pokud jsou aplikována tak, že zbylé dílčí útoky samy o sobě (alespoň v souhrnu) naplňují konkrétní společenskou nebezpečnost.","regulations":"čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, § 11 odst. 2 trestního řádu, § 37a trestního zákona","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":2}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"§ 37a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, a § 11 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád","type":"STATUTE"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod","right":"zákaz dvojího stíhání pro tentýž čin (ne bis in idem)"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Návrh byl posouzen jako zjevně neopodstatněný, neboť napadená ustanovení nejsou v rozporu s ústavním pořádkem.","sourceRefs":["S0011","S0020"]},"findings":[{"reason":"Napadená ustanovení nejsou v rozporu s čl. 40 odst. 5 Listiny, pokud jsou vykládána ústavně konformně.","regulations":"čl. 40 odst. 5 Listiny","reasonSourceRefs":["S0015","S0016","S0019"],"right":"čl. 40 odst. 5 Listiny","outcome":"NOT_VIOLATED"}]},"dispositionType":"NORM_PETITION_REJECTED","operativeOrders":[{"targetAct":"§ 37a trestního zákona a § 11 odst. 2 trestního řádu","kind":"REJECT","text":"Návrh se odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"22/1991 SbRt","sourceRefs":["S0017"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Materiální stránka trestného činu u pokračujícího deliktu nemusí být naplněna u každého dílčího útoku, ale postačí v souhrnu.","resolvedDecisionId":null}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":5,"REFERENCED":5}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":0,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":0,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2003:Pl.US.6.03","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2003:Pl.US.6.03"}}