{"document_id":"ECLI:CZ:US:2004:1.US.146.04","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 146/04","ecli":"ECLI:CZ:US:2004:1.US.146.04","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-146-04","decision_date":"2004-07-12","decision_type":"Usnesení","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"REFUSAL","subject":"Užívání bytu v rozporu s kolaudačním rozhodnutím","legal_sentence":"Ze skutečností, které Ústavní soud zjistil, lze dovodit, že základním problémem je v daném případě to, zda se soudy ústavně konformním způsobem vypořádaly s otázkou vztahu mezi fakticitou užívání bytové jednotky, resp. užíváním, které vyplývá z nájemního vztahu (\"sjednaným\" režimem užívání podle občanskoprávních předpisů), a právním režimem užívání, resp. režimem vyplývajícím ze stavebních předpisů. Na jedné straně totiž stojí skutečnost, že stěžovatelce byl v roce 1974 přidělen byt označený jako 1 + 1 sestávající z pokoje a kuchyně, a z důkazního řízení je rovněž nepochybné, že takto byl byt stěžovatelkou a její rodinou užíván. Na druhé straně stojí stavebněprávní regulace a stavebněprávní určení užívání bytu a jeho jednotlivých místností. V daném případě je podle Ústavního soudu nepominutelnou skutečností to, že mezi stěžovatelkou a vedlejšími účastníky nevznikl nájemní vztah smluvně, tedy shodným projevem vůle obou těchto stran, nýbrž stěžovatelce byl předmět současného nájemního vztahu přidělen direktivně správním rozhodnutím a teprve následně byl takový vztah ex lege v roce 1992 transformován na obligační nájemní vztah s tím, že vedlejší účastníci do takto založeného právního vztahu vstoupili dodatečně, když nabyli k nájemnímu domu vlastnické právo. Ústavní soud k tomu již v minulosti opakovaně traktoval názor, že vztahy k bytům konstituované před rokem 1989 nevznikly v běžných podmínkách právního státu. Tehdejším účelem bytové politiky bylo zajistit uspokojování bytových potřeb pracujících \"za každou cenu\" bez ohledu na to, zda jsou přidělované byty vůbec způsobilé takového užívání. Často tak dostala prioritu možnost faktického užívání bytu před jeho právním režimem, resp. faktické užívání bylo v rozporu s právní způsobilostí k takovému užívání. Takový rozpor pak byl ze strany státu nadále aprobován či tolerován, neboť jak stavebněprávní dohled, tak působnost vlastníka nemovitosti, vykonával jeden subjekt, tedy stát. Shora uvedené skutečnosti však nelze v současnosti klást k tíži současným vlastníkům předmětné nemovitosti, kteří do takto konstituovaného vztahu vstoupili jako právní nástupci původního vlastníka, jehož jednáním vlastně byl mimo jiné současný spor mezi stěžovatelkou a vedlejšími účastníky vyvolán. Podle Ústavního soudu je třeba především vážit to, že vztah mezi stěžovatelkou a těmito vlastníky nemovitosti nevznikl na základě svobodně projevené vůle smluvních stran, nýbrž direktivně správním aktem státu, a byl to někdejší stát, který svým jednáním k současnému sporu mezi stěžovatelkou a vedlejšími účastníky přispěl, resp. jej založil.","metadata_regulation_keys":["99/1963:§132","99/1963:§157","2/1993:čl11","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Užívání bytu v rozporu s kolaudačním rozhodnutím","facts":[{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Stěžovatelka je nájemkyní bytu v domě č. p. 1369 v Praze 10. V roce 1974 jí byl byt přidělen jako byt 1+1 (pokoj a kuchyně) a takto byl evidován v pasportu bytu a evidenčních listech, na jejichž základě bylo vypočítáváno nájemné."},{"sourceRefs":["S0007","S0008"],"text":"Vlastníci nemovitosti (vedlejší účastníci) v listopadu 2000 bez předchozího varování zastavili přívod vody do místnosti, kterou stěžovatelka užívala jako kuchyni. Podle kolaudačního rozhodnutí z roku 1939 je tato místnost určena jako komora, nikoli kuchyň."},{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Stěžovatelka se domáhala, aby soud uložil vedlejším účastníkům povinnost zajistit přívod vody do kuchyně. Obecné soudy její žalobu zamítly s odůvodněním, že rozhodující je kolaudační rozhodnutí, podle něhož místnost není kuchyní, a faktické užívání ani dokumenty nájemního vztahu na tom nemohou nic změnit."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"7 C 38/2001","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se domáhala stanovení povinnosti vedlejším účastníkům zajistit přívod vody do kuchyně.","court":"Obvodní soud pro Prahu 10","decisionDate":"10.12.2001"},{"fileNumber":"25 Co 212/2002","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"26.11.2002"},{"fileNumber":"26 Cdo 2465/2003","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání jako nepřípustné, neboť neshledal jeho přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"20.1.2004"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda postup obecných soudů, které při posouzení povinnosti vlastníka zajistit přívod vody do místnosti užívané jako kuchyně vycházely z kolaudačního rozhodnutí z roku 1939, a nikoli z faktického užívání a dokumentů nájemního vztahu, porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy.","sourceRefs":["S0009","S0010"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0018","S0019","S0025","S0027"],"text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí nejsou projevem přepjatého formalismu, jsou řádně odůvodněna a nezasahují do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Soudy správně vycházely z kolaudačního rozhodnutí, které určuje právní režim užívání místností. Faktické užívání a dokumenty nájemního vztahu nemohou překonat stavebněprávní určení. Navíc v daném případě stojí proti sobě vlastnické právo pronajímatelů a odvozené právo nájemce, které nemá ústavněprávní ochranu. Ústavní soud rovněž poukázal na historický kontext vzniku nájemního vztahu, který byl založen administrativně, a na možnost narovnání smluvně.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"arguments":[{"argument":"Soudy se nevypořádaly se všemi důkazy a v odůvodnění absentuje hmotněprávní opora; jejich rozhodnutí je výsledkem přepjatého formalismu, který je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0018","S0019"],"sourceRefs":["S0009"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatelka JUDr. J. L."],"courtExplanation":"Ústavní soud neshledal, že by napadená rozhodnutí byla projevem přepjatého formalismu; jsou řádně odůvodněna a soudy správně vycházely z kolaudačního rozhodnutí."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatelka JUDr. J. L."],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0006"],"description":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10.12.2001, sp. zn. 7 C 38/2001, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na uložení povinnosti vedlejším účastníkům zajistit přívod vody do kuchyně; a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26.11.2002, sp. zn. 25 Co 212/2002, kterým byl potvrzen.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","right":"právo na spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["MANIFESTLY_UNFOUNDED"],"reason":"Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť napadená rozhodnutí nevykazují znaky přepjatého formalismu a jsou řádně odůvodněna; soudy správně vycházely z kolaudačního rozhodnutí.","sourceRefs":["S0015","S0027"]},"findings":[{"reason":"Ústavní soud neshledal porušení základních práv, stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.","regulations":"čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","reasonSourceRefs":["S0027"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny, čl. 6 Úmluvy)","outcome":"NOT_ASSESSED"}]},"dispositionType":"REFUSAL","operativeOrders":[{"targetAct":"ústavní stížnost","kind":"REFUSE","text":"Ústavní stížnost se odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 8/02","sourceRefs":["S0022"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Vztahy k bytům konstituované před rokem 1989 vznikly transformací uživatelských vztahů založených administrativním aktem státu, nikoli svobodnou vůlí smluvních stran.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2002:Pl.US.8.02.1","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2002:Pl.US.8.02.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"REFERENCED":2}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":0,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":0,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2004:1.US.146.04","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2004:1.US.146.04"}}