{"document_id":"ECLI:CZ:US:2004:1.US.176.04","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 176/04","ecli":"ECLI:CZ:US:2004:1.US.176.04","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-176-04","decision_date":"2004-05-11","decision_type":"Usnesení","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"REFUSAL","subject":"Omezení práva petičního a práva shromažďovacího. Právo na veřejné projednání věci.","legal_sentence":"Výzvu k prokázání totožnosti bylo nutno za dané situace (neoznámená \"spontánní\" akce spočívající v rozdávání letáků a sbírání podpisů za použití megafonu, probíhající bez souhlasu majitele v jeho objektu) považovat za oprávněnou, protože existovalo důvodné podezření z přestupku neoprávněného zabrání veřejně přístupného objektu či neoprávněného užívání cizího majetku. Situace, v níž policisté zasahovali, nevykazovala takové jednoznačné skutkové znaky, aby bylo možno jednoznačně stanovit, který z těchto dvou přestupků je pravděpodobně páchán, když nebylo namístě dospět k závěru, že o žádný přestupek nejde. Jinak řečeno, omezení petičního práva popisovaným zásahem nepovažuje Ústavní soud za neproporcionální vzhledem k ústavně konformnímu zájmu na ochraně veřejného pořádku. Právo na veřejné projednání věci je důležitou složkou práva na spravedlivý proces, která má pomocí veřejné kontroly bránit zneužívání veřejné moci. Proto je možno od tohoto principu ustupovat pouze výjimečně. Pokud zákonodárce takový postup umožnil v řízení o mimořádném opravném prostředku, které pojmově přichází v úvahu až poté, co je veřejné projednání věci umožněno u nalézacího a odvolacího soudu, postupoval v souladu s ústavním pořádkem. Tuto úvahu je nutno doplnit i vymezením materiálně přípustného typu věcí, které lze odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost. Ze systematiky ustanovení § 265i odst. 1 trestního řádu je zřejmé, že tato kategorie umožňuje jednodušší procedurou odmítat ta dovolání, kterým by nebylo možno vyhovět ani po provedení veřejného zasedání. Nelze přehlédnout, že dovolacímu soudu je tak vytvořen prostor pro jistou selekci podání a zabránění jeho zahlcení podáními, kterým sice v dovolacím řízení nelze vyhovět, ale jejichž projednání běžnou procedurou by blokovalo rozhodovací kapacitu dovolacího soudu, a omezovalo by tak ostatní dovolatele v jejich právu na projednání věci v přiměřené lhůtě. Jinými slovy, právo na veřejné projednání věci, v níž nelze dosáhnout úspěchu v dovolacím řízení, zde neobstojí v konkurenci s právy ostatních dovolatelů. Zjevnou neopodstatněnost nelze odvíjet od tvrzené složitosti odůvodnění rozhodnutí, která se přirozeně odvíjí od složitosti podání, které vypořádává, a od složitosti věci, kterou řeší. Přitom složitost věci může záležet právě např. pouze v počtu právních předpisů, které je nutno aplikovat. Ani taková skutečnost však nemusí znamenat, že po provedení subsumpce pod jednotlivé právní normy není věc nakonec viděna jako jasná a dovolání jako zjevně neopodstatněné. Transparentnost rozhodování je pak zajištěna povinností Nejvyššího soudu odmítnutí odůvodňovat a také tím, že všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejně dostupná (www.nsoud.cz/rozhod.php).","metadata_regulation_keys":["141/1961:§265i","200/1990:§47","2/1993:čl18","2/1993:čl38"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Omezení práva petičního a práva shromažďovacího. Právo na veřejné projednání věci.","facts":[{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Stěžovatel se účastnil petiční akce spočívající v rozdávání letáků a sbírání podpisů v pasáži Světozor před prodejnou Nike."},{"sourceRefs":["S0008","S0013"],"text":"Na žádost majitele objektu přijela policie a vyzvala účastníky k ukončení akce, neboť akce nebyla ohlášena a probíhala bez souhlasu majitele."},{"sourceRefs":["S0007","S0008"],"text":"Jeden z účastníků byl vyzván k prokázání totožnosti pro podezření z přestupku neoprávněného záboru veřejného prostranství; stěžovatel považoval tento zákrok za nezákonný."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Stěžovatel fyzicky napadl policistu, který prováděl zákrok vůči jiné osobě, chytil ho zezadu za krk a snažil se ho strhnout na zem, čímž mu způsobil povrchní plošné oděrky."},{"sourceRefs":["S0003","S0005"],"text":"Stěžovatel byl uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v délce 80 hodin."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"2 T 144/2001","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Rozsudkem uznal stěžovatele vinným trestným činem útoku na veřejného činitele a uložil trest obecně prospěšných prací.","court":"Obvodní soud pro Prahu 1","decisionDate":"15. 7. 2001"},{"fileNumber":"5 To 344/2002","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Usnesením zamítl odvolání stěžovatele jako nedůvodné, potvrdil rozsudek prvního stupně.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"11. 9. 2002"},{"fileNumber":"5 Tdo 1492/2003","sourceRefs":["S0009","S0010"],"outcomeSummary":"Usnesením odmítl dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné v neveřejném zasedání.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"29. 1. 2004"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda postup policie a následné odsouzení stěžovatele za útok na veřejného činitele porušily jeho právo petiční podle čl. 18 Listiny a princip legality podle čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy, zejména zda stěžovatel jednal v nutné obraně proti nezákonnému zásahu do petičního práva.","sourceRefs":["S0006","S0007","S0013"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0013"],"text":"Ústavní soud konstatoval, že omezení petičního práva nebylo neproporcionální, neboť existovalo důvodné podezření z přestupku (neoznámené shromáždění, neoprávněné užívání cizího majetku). Stěžovatelovo jednání nebylo nutnou obranou, neboť nehrozilo bezprostřední nebezpečí petičnímu právu. Policejní zákrok byl v mezích zákona.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel tvrdil, že policejní zákrok byl nezákonný, protože petiční akce byla v souladu se zákonem o právu petičním, a že jeho fyzický zásah byl legitimní obranou proti nezákonnému zásahu do petičního práva. Důvod perlustrace nebyl dán a policisté nepožívali ochrany veřejného činitele.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0013"],"sourceRefs":["S0006","S0007"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel"],"courtExplanation":"Ústavní soud neshledal, že by petičnímu právu hrozilo bezprostřední nebezpečí, a považoval policejní zákrok za proporcionální vzhledem k ochraně veřejného pořádku. Důvodné podezření z přestupku bylo dáno, a policisté jednali v rámci svých pravomocí."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel"],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1}},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem v neveřejném zasedání pro zjevnou neopodstatněnost porušilo právo stěžovatele na veřejné projednání věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny.","sourceRefs":["S0006","S0014","S0015"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0014","S0015"],"text":"Ústavní soud neshledal porušení práva na veřejné projednání. Nejvyšší soud aplikoval § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v souladu s ústavním pořádkem, jeho závěr nebyl svévolný a byl náležitě odůvodněn. Právo na veřejné projednání v dovolacím řízení není bezvýjimečné.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":3},"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0014","S0015"],"interpretation":"Zjevně neopodstatněným dovoláním je takové dovolání, u něhož je po důkladném seznámení a analýze bez jakýchkoli pochybností zřejmé, že mu nelze vyhovět; neopodstatněnost plyne z ustálené rozhodovací praxe a z argumentů v odůvodnění. Odmítnutí dovolání pro zjevnou neopodstatněnost bez veřejného zasedání není porušením práva na veřejné projednání věci, pokud je řádně odůvodněno a není výrazem libovůle.","regulations":"§ 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":1}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003","S0009"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1492/2003, o odmítnutí dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněného.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod","right":"Právo na spravedlivý proces (veřejné projednání věci)"},{"regulations":"čl. 18 Listiny základních práv a svobod","right":"Právo petiční"},{"regulations":"čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy České republiky","right":"Princip legality výkonu veřejné moci"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["MANIFESTLY_UNFOUNDED"],"reason":"Stěžovateli se nepodařilo prokázat porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod.","sourceRefs":["S0011"]},"findings":[{"reason":"Stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná; Ústavní soud neshledal porušení těchto práv.","regulations":"čl. 18 Listiny, čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy","reasonSourceRefs":["S0011","S0013"],"right":"Právo petiční a princip legality (čl. 18 Listiny, čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy)","outcome":"NOT_ASSESSED"},{"reason":"Stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná; Ústavní soud neshledal porušení tohoto práva.","regulations":"čl. 38 odst. 2 Listiny","reasonSourceRefs":["S0011","S0014","S0015"],"right":"Právo na veřejné projednání věci (čl. 38 odst. 2 Listiny)","outcome":"NOT_ASSESSED"}]},"dispositionType":"REFUSAL","operativeOrders":[{"targetAct":"ústavní stížnost stěžovatele","kind":"REFUSE","text":"Ústavní stížnost se odmítá."}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":3}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":0,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2004:1.US.176.04","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2004:1.US.176.04"}}