{"document_id":"ECLI:CZ:US:2004:1.US.370.04","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 370/04","ecli":"ECLI:CZ:US:2004:1.US.370.04","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-370-04","decision_date":"2004-10-27","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Nestrannost soudce rozhodujícího současně v konkursním řízení a incidenčním sporu","legal_sentence":"Integrální součástí práva na spravedlivý (fair) proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát ( čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky ). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Ústavní soud k tomu již v minulosti judikoval na straně jedné, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. sp. zn. I. ÚS 167/94 Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, nález č. 127, str. 429), na druhé straně však vyslovil, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto; nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (srov. sp. zn. II. ÚS 105/01 Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 23, nález č. 98, str. 11). Rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce (personal conviction of a particular judge) v dané věci, objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (guarantees sufficient to exclude any legitimate doubt in this respect, srov. rozhodnutí ve věcech Saraiva de Carvalho vs. Portugalsko, 1994, Gautrin a další vs. Francie, 1998). Otázkou vyloučení soudce z důvodu, že tentýž soudce projednává a rozhoduje v konkursním řízení a rovněž v incidenčním řízení vyvolaném stejným konkursním řízení, se Ústavní soud již v minulosti zabýval; v tehdejších případech judikoval, že nelze dospět k závěru o podjatosti soudce z pouhého faktu, že soudce jedná a rozhoduje ve dvou souvisejících věcech, že důvody zakládající pochybnost o jeho nepodjatosti (nestrannosti) nelze vyvozovat pouze v rovině teoretické z toho, že se soudce účastní rozhodování ve dvou souvisejících věcech (srov. usnesení ze dne 23. 9. 2003 sp. zn. I. ÚS 390/03 nepublikováno). Ústavní soud - který tehdy usnesením odmítl ústavní stížnost - současně zdůraznil, že není ovšem vyloučeno posouzení soudcovy nepodjatosti na základě konkrétních okolností, k nimž došlo v souvislosti s řízením a rozhodováním v dané věci či v jiných věcech, pokud je zde důvod pochybovat o nepodjatosti soudce vzhledem k jeho vztahu k věci. Ústavní soud se však v předchozích případech nezabýval dalšími faktory, které mohou zakládat důvod pochybností o nepodjatosti (nestrannosti) soudce tak, jak je v projednávaném případě nastínila stěžovatelka a jak se rovněž po jejich zvážení jeví Ústavnímu soudu. Podle názoru Ústavního soudu je třeba vyjít z koncepce vztahu mezi konkursním soudem a správcem podstaty a z koncepce postavení správce podstaty tak, jak jsou obsaženy v zákoně č. 328/1991 Sb. , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. Správce podstaty nemá v konkursním řízení postavení jeho účastníka, jeho postavení je tedy odlišné od postavení věřitelů či úpadce, o jejichž právech a povinnostech se v konkursním řízení rozhoduje. Současné pojetí vychází z úzkého vztahu mezi konkursním soudem a správcem podstaty, kdy správce podstaty je osobou sice nezávislou na konkursních věřitelích, nicméně je osobou, která má úzkou vazbu na rozhodujícího konkursního soudce. Tyto vazby se projevují ve způsobu a mechanismu ustanovení správce podstaty do funkce (správce je ustaven na základě rozhodnutí konkursního soudce), ve způsobu a mechanismu jeho zprošťování (správce může zprostit funkce pouze konkursní soudce), ve funkční závislosti správce na soudu v oblasti dohlédací činnosti soudu (konkursní soudce je oprávněn udělovat správci pokyny a přijímat jiná opatření), v oblasti sankcionování správce za neplnění povinností (konkursní soudce je oprávněn udělovat správci podstaty pořádkovou pokutu za neplnění povinností) a konečně i ve sféře odměňování (o odměně správce rozhoduje konkursní soud, který může povolit vyplácení záloh, může odměnu přiměřeně snižovat či zvyšovat). Z toho vyplývá, že vztah mezi konkursním soudcem a správcem podstaty není vztahem neutrálním; je to vztah vzájemné funkční závislosti a do jisté míry spolupráce, projevující se jak samotným ustanovením správce do funkce (již samotné ustavení do funkce a zproštění funkce závisí na uvážení soudce), tak komplexem dílčích vztahů, které se vyskytují v průběhu konkursního řízení. V případě správce podstaty lze podjatost a nikoli nestrannost soudce v konkursním řízení předpokládat; vzhledem k tomu, že správce není účastníkem řízení, je však tato otázka v konkursním řízení irelevantní. Jinak tomu je v případě incidenčního řízení vyvolaného příslušným konkursem, kde správce podstaty figuruje vedle věřitelů a úpadce jako účastník řízení, přičemž předmětem řízení je osvědčení pravosti, výše a pořadí pohledávky přihlášené do konkursního řízení. V tomto řízení je totiž třeba přihlížet právě ke vztahu mezi soudcem a správcem podstaty v konkursním řízení, které vyvolalo incidenční řízení a pro jehož \"potřebu\" je incidenční řízení konáno. Incidenční řízení je již řízením sporným, kde proti sobě stojí účastníci, přičemž jedním z nich je správce podstaty disponující v příslušném řízení konkursním zvláštním, nikoliv neutrálním a nezaujatým vztahem k soudci a naopak. Podle přesvědčení Ústavního soudu je třeba právě tuto okolnost považovat za objektivní důvod, který je způsobilý vyvolávat pochybnost o nepodjatosti a nestrannosti soudce tak, jak stanoví § 14 odst. 1 občanského soudního řádu . Ústavní soud k tomu poznamenává, že samotná otázka vztahu mezi insolvenčním řízením a řízením incidenčním je z hlediska případné podjatosti soudce nepodstatná, rozhodující je právě konstrukce vztahu mezi konkursním soudcem a správcem podstaty. Jinými slovy, dokud je vztah mezi soudcem a správcem podstaty koncipován na zásadách uvedených shora, nelze připustit, aby tentýž soudce rozhodoval jak v konkursním řízení, tak v incidenčním řízení vyvolaném tímto konkursem, bez ohledu na to, zda jsou to řízení formálně odlišná prováděná v různých procesních formách nebo zda incidenční řízení probíhá jako součást řízení insolvenčního. Ostatně Ústavní soud (I. senát) v nálezu k obdobné věci sp. zn. I. ÚS 371/04 již právní názor vyslovil a ve věci meritorně rozhodl (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, nález č. 121). Tento právní názor, na kterém rozhodnutí ve věci spočívá, je závazný podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky pro všechny osoby (v oblasti práva soukromého) i orgány (v oblasti práva veřejného), a to včetně Ústavního soudu (podrobněji srov. Filip J., Holländer P., Šimíček V.: Zákon o Ústavním soudu, Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2001, str. 85).","metadata_regulation_keys":["328/1991","99/1963:§14","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Nestrannost soudce rozhodujícího současně v konkursním řízení a incidenčním sporu","facts":[{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Stěžovatelka je konkursním věřitelem úpadce M. s. K., a.s., na jehož majetek je vedeno konkursní řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 26 K 21/99, v němž rozhoduje soudkyně JUDr. L. H."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Stěžovatelka se u téhož soudu domáhá určení pravosti své pohledávky v incidenčním řízení vedeném pod sp. zn. 26 Cm 65/2000, ve kterém rovněž rozhoduje JUDr. L. H."},{"sourceRefs":["S0009","S0011","S0012","S0013"],"text":"Dne 27. 10. 2003 vznesla stěžovatelka námitku podjatosti soudkyně, a to z důvodu, že soudkyně jmenovala správce podstaty JUDr. J. F., zamítla návrhy na jeho zproštění, neudělila mu pořádkovou pokutu, a má s ním vztah nadřízenosti; dále že soudkyně má poznatky o věci z konkursního řízení."},{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 19. 2. 2004, č. j. Nco 30/2004-52, rozhodl, že soudkyně JUDr. L. H. není vyloučena z projednávání a rozhodování incidenčního sporu."},{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Stěžovatelka napadla toto usnesení ústavní stížností s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"Nco 30/2004","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Usnesením rozhodl, že soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. L. H. není vyloučena z projednávání a rozhodování incidenčního sporu vedeného pod sp. zn. 26 Cm 65/2000. Důvodem bylo, že okolnosti spočívající v postupu soudce při rozhodování v jiných věcech nemohou být důvodem vyloučení (§ 14 odst. 4 o. s. ř.) a že samotná skutečnost, že tentýž soudce rozhoduje v konkursním řízení i v incidenčním sporu, nezakládá podjatost.","court":"Vrchní soud v Olomouci","decisionDate":"19. 2. 2004"}],"legalQuestions":[{"question":"Zda skutečnost, že tentýž soudce rozhoduje v konkursním řízení a současně v incidenčním sporu vyvolaném tímto konkursem, zakládá důvod pochybností o jeho nepodjatosti, a to zejména s ohledem na vztah mezi konkursním soudcem a správcem podstaty.","sourceRefs":["S0010","S0011","S0012","S0013"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0031","S0032","S0033","S0035"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že vztah mezi konkursním soudcem a správcem podstaty, založený na ustanovení do funkce, dohlédací činnosti, možnosti udělovat pokyny a ukládat sankce, je vztahem funkční závislosti, který je objektivně způsobilý vyvolávat pochybnosti o nepodjatosti soudce v incidenčním řízení, kde správce podstaty vystupuje jako účastník. Proto rozhodnutí Vrchního soudu, že soudkyně není vyloučena, porušilo právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[{"argument":"Stěžovatelka namítá, že soudkyně má nadstandardní vztah ke správci podstaty JUDr. J. F., neboť jej ustanovila do funkce, zamítla návrhy na jeho zproštění a neudělila mu pořádkovou pokutu; dále že soudkyně má poznatky z konkursního řízení, které mohou ovlivnit její rozhodování v incidenčním sporu; a že vztah nadřízenosti a podřízenosti mezi soudkyní a správcem podstaty zakládá pochybnosti o nepodjatosti.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0031","S0032","S0033"],"sourceRefs":["S0011","S0012","S0013"],"importance":"CORE","parties":["P. L., a. s."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že vztah mezi konkursním soudcem a správcem podstaty není neutrální, nýbrž je vztahem funkční závislosti a spolupráce, což je objektivním důvodem pochybností o nepodjatosti soudce v incidenčním řízení, kde je správce podstaty účastníkem."}],"id":"LQ001","raisedBy":["P. L., a. s."],"continuity_era":"old_unchallenged","continuity_sub_variant":"impact_unassessed","continuity_tier":"ai_assessed","continuity_reason":"Dohled soudu nad správcem může ovlivnit posouzení podjatosti.","continuity_assessed_against":"2026-07-09","continuity_counterparts":["99/1963:§338l"],"continuity_old_key":"328/1991:§12","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2,"FOLLOWED":6,"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":2,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0031","S0032","S0033","S0034"],"interpretation":"Vztah mezi konkursním soudcem a správcem podstaty, založený na ustanovení do funkce, dohlédací činnosti, možnosti udělovat pokyny a ukládat sankce, je vztahem funkční závislosti, který je objektivním důvodem pochybností o nepodjatosti soudce v incidenčním řízení vyvolaném týmž konkursem, kde správce podstaty vystupuje jako účastník. Ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. se na tyto případy neuplatní, neboť důvodem vyloučení není postup soudce v jiném řízení, nýbrž jeho vztah k účastníkovi řízení.","regulations":"§ 14 odst. 1 a 4 o. s. ř., § 12 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":3},"continuity_gated":true,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 2. 2004, č. j. Nco 30/2004-52, kterým bylo rozhodnuto, že soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. L. H. není vyloučena z projednávání a rozhodování incidenčního sporu vedeného pod sp. zn. 26 Cm 65/2000.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","right":"Právo na spravedlivý proces (nestranný soud)"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE"},"findings":[{"reason":"Vrchní soud v Olomouci nesprávně posoudil námitku podjatosti soudkyně, neboť vztah mezi konkursním soudcem a správcem podstaty je objektivním důvodem pochybností o nepodjatosti v incidenčním řízení.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0035"],"right":"Právo na spravedlivý proces (nestranný soud) podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"bindingInstructions":["Vrchní soud v Olomouci je povinen při novém rozhodování respektovat právní názor Ústavního soudu, že vztah mezi konkursním soudcem a správcem podstaty je objektivním důvodem pochybností o nepodjatosti soudce v incidenčním řízení."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 2. 2004 č. j. Nco 30/2004-52","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 2. 2004 č. j. Nco 30/2004-52 bylo porušeno základní právo stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod."},{"targetAct":"Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 2. 2004 č. j. Nco 30/2004-52","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 2. 2004 č. j. Nco 30/2004-52 se ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I. ÚS 167/94","sourceRefs":["S0026"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Vyloučení soudce má být založeno již na pochybnosti o jeho nepodjatosti, nikoli na prokázané podjatosti.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1996:1.US.167.94","precedent_source_units":[],"precedent_target_units":["interpretation:900000","legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1996:1.US.167.94"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":30,"REFERENCED":65}},"precedent_superseded_count":3,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":3,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":1,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2004:1.US.370.04","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2004:1.US.370.04"}}