{"document_id":"ECLI:CZ:US:2004:1.US.57.04","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 57/04","ecli":"ECLI:CZ:US:2004:1.US.57.04","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-57-04","decision_date":"2004-08-03","decision_type":"Usnesení","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"REFUSAL","subject":"Odmítnutí ústavní stížnosti proti rozhodnutím obecných soudů ve věci nároku spoluvlastníka na přímé placení nájemného z pronajaté části nemovitosti","legal_sentence":"V předmětné věci je situace specifická. V nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 492/03 ze dne 23. 6. 2004 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen \"Sbírka rozhodnutí\"), svazek 33, nález č. 82] bylo ústavní stížností napadeno pouze neodůvodněné rozhodnutí Nejvyššího soudu a předchozí rozhodnutí obecných soudu napadena nebyla. Ve druhém nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 599/03 (Sbírka rozhodnutí, svazek 34, nález č. 105) byla sice kromě usnesení Nejvyššího soudu napadena i předchozí rozhodnutí obecných soudů, porušení chráněného základního práva bylo však konstatováno nejen v rozhodnutí Nejvyššího soudu, ale i v rozhodnutích soudu prvního stupně i soudu odvolacího. V nyní posuzované věci stěžovatel sice kromě usnesení Nejvyššího soudu napadl i rozsudek odvolacího soudu, leč Ústavní soud dovodil, že vůči němu je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, neboť výklad běžného práva odvolacím soudem nevybočil z mezí ústavnosti. Za této situace by bylo zrušení napadeného usnesení Nejvyššího soudu pro nedostatek jeho odůvodnění rozhodnutím nepřípustně formalistickým, jež by na ústavně konformním rozhodnutí odvolacího soudu nemohlo nic změnit.","metadata_regulation_keys":["99/1963:§132","99/1963:§237","99/1963:§243c","2/1993:čl11","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Odmítnutí ústavní stížnosti proti rozhodnutím obecných soudů ve věci nároku spoluvlastníka na přímé placení nájemného z pronajaté části nemovitosti","facts":[{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Stěžovatel je spolu s J. a M. T. spoluvlastníkem nemovitosti, každý jednou třetinou. Část nemovitosti byla od 4. 5. 1994 pronajata firmě D., s. r. o., která nájemné pravidelně čtvrtletně hradila všem třem spoluvlastníkům shodně ve výši 1/3 z celkové dohodnuté výše nájemného. Dohodou ze dne 17. 12. 1996 bylo nájemné zvýšeno a platby probíhaly stejným způsobem."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Koncem roku 1996 začal stěžovatel na popud nájemce s ostatními spoluvlastníky projednávat pronájem doplňující části nemovitosti. Nájemce bez vědomí stěžovatele uzavřel dne 4. 6. 1997 nájemní smlouvu na doplňující část nemovitosti pouze s oběma dalšími spoluvlastníky. Nájemce odmítá hradit stěžovateli přímou platbu nájemného za jeho majetkový podíl z této doplňující části."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Podle nájemní smlouvy z 4. 6. 1997 činí nájemné v prvním roce 800 000 Kč ročně. Spoluvlastníci si z něj ponechají 700 000 Kč (na každého 350 000 Kč) a stěžovateli jako spoluvlastníkovi jedné ideální třetiny převedou pouze 100 000 Kč. Stěžovateli dosud žádné nájemné na účet převedeno nebylo."},{"sourceRefs":["S0011"],"text":"Stěžovatel se domáhal zaplacení částky 716 146 Kč s příslušenstvím z titulu nájemného, případně náhrady škody nebo bezdůvodného obohacení. Obvodní soud pro Prahu 10 žalobu zamítl s odůvodněním, že nájemní smlouva byla uzavřena platně mezi žalovanou firmou a dvěma bratry stěžovatele, menšinový vlastník je jí vázán a žalovaná není pasivně legitimována."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"13 C 574/98-87","sourceRefs":["S0011"],"outcomeSummary":"Žaloba stěžovatele proti obchodní společnosti D., s. r. o., o zaplacení částky 716 146 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Soud uvedl, že nájemní smlouva na doplňující část nemovitosti ze dne 4. 6. 1997 byla uzavřena mezi žalovanou firmou a dvěma bratry stěžovatele, jedná se o platný právní úkon, menšinový vlastník je jím vázán, a žalovaná není povinna hradit nájemné stěžovateli.","court":"Obvodní soud pro Prahu 10","decisionDate":"21. 8. 2002"},{"fileNumber":"39 Co 21/2003-119","sourceRefs":["S0012"],"outcomeSummary":"Potvrzen rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud uvedl, že spoluvlastníci dvou třetin byli oprávněni uzavřít smlouvu o nájmu doplňující části nemovitosti; souhlas menšinového spoluvlastníka se nevyžaduje. Nájemné bylo sjednáno k placení pronajímatelům, proto žalovaná není povinna hradit nájemné stěžovateli. Není splněna ani podmínka pro náhradu škody nebo bezdůvodné obohacení.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"26. 5. 2003"},{"fileNumber":"28 Cdo 1870/2003-139","sourceRefs":["S0013"],"outcomeSummary":"Dovolání stěžovatele odmítnuto jako nepřípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tím, že podle § 243c odst. 2 o. s. ř. není třeba je odůvodňovat.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"26. 11. 2003"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda postupem a rozhodnutím Městského soudu v Praze došlo k porušení vlastnického práva stěžovatele podle čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.","sourceRefs":["S0006","S0008"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0015","S0016"],"text":"Ústavní soud neshledal porušení čl. 11 Listiny. Odvolací soud věc posoudil správně, jeho argumentace je logická a přesvědčivá. Není dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Výklad běžného práva nevybočil z mezí ústavnosti.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel tvrdí, že jako spoluvlastník jedné třetiny má právo na přímou platbu nájemného odpovídající jeho podílu od nájemce, a že soudy nesprávně posoudily věc, aplikovaly nesprávnou právní normu a porušily jeho vlastnické právo.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0015"],"sourceRefs":["S0008"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel"],"courtExplanation":"Soudy řádně zhodnotily důkazy a aplikovaly právo; námitky jsou pouze nesouhlasem s výkladem podústavního práva, který není svévolný a nedosahuje ústavněprávní roviny."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel"]},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda neodůvodněné usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání porušilo právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.","sourceRefs":["S0006","S0017"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0018","S0019"],"text":"Ústavní soud dovodil, že za situace, kdy odvolací rozhodnutí neporušuje základní práva, není důvod rušit neodůvodněné usnesení Nejvyššího soudu. Ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel"],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 21/2003-119 ze dne 26. 5. 2003, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu o zaplacení částky 716 146 Kč s příslušenstvím.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 1870/2003-139 ze dne 26. 11. 2003, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod","right":"vlastnické právo"},{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["MANIFESTLY_UNFOUNDED"],"reason":"Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť napadená rozhodnutí neporušují základní práva stěžovatele.","sourceRefs":["S0014","S0016","S0019"]},"findings":[{"reason":"Ústavní soud neshledal porušení; námitky jsou pouze nesouhlasem s výkladem podústavního práva, který není svévolný.","regulations":"čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0015","S0016"],"right":"vlastnické právo (čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny)","outcome":"NOT_ASSESSED","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1}},{"reason":"Neodůvodněné usnesení Nejvyššího soudu by za jiných okolností mohlo být problematické, ale vzhledem k ústavní konformitě odvolacího rozhodnutí není důvod k zásahu.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0018","S0019"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"NOT_ASSESSED","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":2},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}]},"dispositionType":"REFUSAL","operativeOrders":[{"targetAct":"rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 21/2003-119 ze dne 26. 5. 2003","kind":"REFUSE","text":"Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 21/2003-119 ze dne 26. 5. 2003 se odmítá."},{"targetAct":"usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 1870/2003-139 ze dne 26. 11. 2003","kind":"REFUSE","text":"Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. 28 Cdo 1870/2003-139 ze dne 26. 11. 2003 se odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I.ÚS 492/03","sourceRefs":["S0017","S0018"],"usage":"DISTINGUISHED","proposition":"V tomto nálezu bylo zrušeno neodůvodněné usnesení Nejvyššího soudu, protože bylo napadeno samostatně a předchozí rozhodnutí nebyla napadena; v nynější věci je situace odlišná, protože odvolací rozhodnutí je ústavně konformní.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2004:1.US.492.03","precedent_source_units":["legal_question:2000","finding:950001"],"precedent_target_units":["finding:950001","legal_question:2000","legal_question:1000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2004:1.US.492.03"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":2,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2004:1.US.57.04","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2004:1.US.57.04"}}