{"document_id":"ECLI:CZ:US:2004:3.US.26.03","court":"usoud","case_number":"III. ÚS 26/03","ecli":"ECLI:CZ:US:2004:3.US.26.03","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-26-03","decision_date":"2004-02-18","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Odepření svědecké výpovědi, byl-li svědek v téže věci pravomocně odsouzen","legal_sentence":"1. Smyslem a účelem ustanovení § 100 odst. 2 trestního řádu je průmět ústavní maximy zákazu donucování k sebeobvinění podle čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod do oblasti práva jednoduchého. 2. Donucování svědka k výpovědi s odvoláním na nepřípustnost jeho opětovného trestního stíhání pro překážku rei iudicatae neobstojí. Výpověď svědka i za uvedených okolností může totiž přinést informace o důkazech, jež by byly s to založit nové právní posouzení předchozí věci, a založit tak důvod k obnově řízení v neprospěch obviněného v již skončeném řízení. Zásada ne bis in idem by tudíž vzhledem k možnosti obnovy řízení, nemluvě pak o možném sebeobvinění ve věci odlišné, nevytvořila bariéru k zákazu donucování k sebeobvinění podle čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod .","metadata_regulation_keys":["141/1961:§100","120/1976:čl14","2/1993:čl37","209/1992:čl6"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Odepření svědecké výpovědi, byl-li svědek v téže věci pravomocně odsouzen","facts":[{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Stěžovatel K. J. byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 4. 2002 uznán vinným z pomoci k trestnému činu zkrácení daně a odsouzen k peněžitému trestu 20 000 Kč; trestní příkaz nabyl právní moci 18. 4. 2002."},{"sourceRefs":["S0007"],"text":"V téže trestní věci byl stíhán spoluobviněný F. H., který podal odpor, a proto bylo nařízeno hlavní líčení, k němuž byl stěžovatel předvolán jako svědek."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Při hlavním líčení dne 29. 7. 2002 se stěžovatel dostavil, po poučení sdělil, že chce využít práva odepřít výpověď, protože by si mohl způsobit trestní stíhání; soud ho poučil o nemožnosti takové alternativy a o možnosti uložení pořádkové pokuty, stěžovatel na svém stanovisku setrval."},{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Obvodní soud pro Prahu 10 následně usnesením uložil stěžovateli pořádkovou pokutu 10 000 Kč podle § 66 odst. 1 tr. řádu s odůvodněním, že si nemůže způsobit trestní stíhání, neboť jeho věc je pravomocně skončena."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"3 T 41/2002","sourceRefs":["S0009"],"outcomeSummary":"Uložil stěžovateli pořádkovou pokutu 10 000 Kč za bezdůvodné odepření svědecké výpovědi.","court":"Obvodní soud pro Prahu 10","decisionDate":"29. 7. 2002"},{"fileNumber":"8 To 439/2002","sourceRefs":["S0010"],"outcomeSummary":"Zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení o pořádkové pokutě; ztotožnil se s názorem, že důvod pro odepření výpovědi nebyl dán.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"13. 11. 2002"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda odepření svědecké výpovědi stěžovatelem bylo důvodné a zda uložení pořádkové pokuty porušilo jeho právo podle čl. 37 odst. 1 Listiny.","sourceRefs":["S0011"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0026","S0027"],"text":"Odepření svědecké výpovědi bylo důvodné; uložení pořádkové pokuty porušilo čl. 37 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Skutečnosti, které by jako svědek uvedl, jsou způsobilé vyvolat obnovu řízení v jeho neprospěch nebo zahájení trestního stíhání proti osobám blízkým.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0022"],"sourceRefs":["S0011"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel K. J."],"courtExplanation":"Donucování svědka k výpovědi s odvoláním na nepřípustnost opětovného trestního stíhání neobstojí, protože výpověď může přinést informace zakládající důvod k obnově řízení."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel K. J."]},{"issueType":"INTERPRETATION_OF_LAW","question":"Zda interpretace § 100 odst. 2 tr. řádu obecnými soudy byla ústavně konformní.","sourceRefs":["S0015","S0016"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0026"],"text":"Interpretace obecných soudů byla ústavně nesouladná; § 100 odst. 2 tr. řádu je třeba vykládat ve světle čl. 37 odst. 1 Listiny.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["COURT"],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0022","S0023"],"interpretation":"Osoba, která byla v téže věci pravomocně odsouzena, může odepřít svědeckou výpověď, pokud by jí hrozilo nebezpečí trestního stíhání, a to i s ohledem na možnost obnovy řízení v její neprospěch nebo stíhání osob blízkých.","regulations":"§ 100 odst. 2 trestního řádu","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":4,"REFERENCED":6}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0009"],"description":"Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 7. 2002 sp. zn. 3 T 41/2002 o uložení pořádkové pokuty","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0010"],"description":"Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2002 sp. zn. 8 To 439/2002 o zamítnutí stížnosti","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo odepřít výpověď pro nebezpečí trestního stíhání"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla včasná a splňovala formální náležitosti.","sourceRefs":["S0005"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy neuznaly důvodnost odepření svědecké výpovědi, čímž porušily zákaz donucování k sebeobvinění.","regulations":"čl. 37 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0026"],"right":"čl. 37 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":4}}]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"usnesení Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2002 sp. zn. 8 To 439/2002 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. července 2002 sp. zn. 3 T 41/2002 se zrušují."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"III. ÚS 149/97","sourceRefs":["S0017"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Právo odepřít výpověď není absolutní, ale svědek může pominout nebezpečné skutečnosti; při posouzení důvodnosti nelze vyžadovat konkrétní údaje, které by ho ohrozily.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1997:3.US.149.97","precedent_source_units":["legal_question:2000"],"precedent_target_units":["legal_sentence:990000","interpretation:900000","legal_question:1000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1997:3.US.149.97"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":5,"REFERENCED":7}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":0,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2004:3.US.26.03","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2004:3.US.26.03"}}