{"document_id":"ECLI:CZ:US:2004:3.US.514.03","court":"usoud","case_number":"III. ÚS 514/03","ecli":"ECLI:CZ:US:2004:3.US.514.03","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-514-03","decision_date":"2004-12-08","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Povinnost odvolacího soudu prověřit námitku duševní choroby obviněného a přerušit trestní stíhání podle § 255 tr. řádu","legal_sentence":"Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů [ čl. 81 , 90 a 91 Ústavy České republiky (dále jen \" Ústava \")], tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není zpravidla oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatelky vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ čl. 83 , čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ]. Z dnes již ustálené judikatury Ústavního soudu potom vyplývá, že naznačené porušení ústavního pořádku nastává rovněž při svévolné aplikaci práva, jíž povětšinou chybí jakékoliv smysluplné odůvodnění ( sp. zn. III. ÚS 173/02 sp. zn. III. ÚS 74/02 sp. zn. III. ÚS 671/02 sp. zn. I. ÚS 733/01 sp. zn. II. ÚS 644/02 sp. zn. IV. ÚS 239/03 - Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 28, nálezy č. 127 a č. 126; svazek 29, nález č. 10; svazek 32, nález č. 26; svazek 33, nález č. 85; svazek 31, nález č. 129 - a další). V kontextu stěžovatelkou uplatněných námitek odvolací soud nedostál postulátu plynoucímu z principu zákazu svévole, v souladu s nímž je shoda mezi deklarovaným právním pravidlem a postupem orgánů veřejné moci nezbytnou podmínkou právního státu založeného na úctě k právům a svobodám člověka a občana ( čl. 1 odst. 1 , čl. 2 odst. 3 , čl. 4 , čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ; čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv svobod).","metadata_regulation_keys":["141/1961:§255","141/1961:§173","141/1961:§2","1/1993:čl1","2/1993:čl36","209/1992:čl6"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Povinnost odvolacího soudu prověřit námitku duševní choroby obviněného a přerušit trestní stíhání podle § 255 tr. řádu","facts":[{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Stěžovatelka B. M. byla rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 12. 2002 uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců se zkušební dobou dvou let."},{"sourceRefs":["S0007","S0013"],"text":"Proti rozsudku podala stěžovatelka odvolání. V jeho doplnění doručeném Krajskému soudu v Praze dne 12. 5. 2003 uvedla, že se nachází v psychiatrické léčebně, a navrhla provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru psychiatrie, neboť již v době spáchání činu nebyla trestně odpovědná."},{"sourceRefs":["S0014","S0015"],"text":"Krajský soud v Praze si vyžádal od psychiatrické léčebny Horní Beřkovice informaci o předpokládaném datu propuštění stěžovatelky, aniž by se dotazoval na povahu jejího onemocnění. Léčebna uvedla předpoklad propuštění do jednoho měsíce."},{"sourceRefs":["S0016","S0017"],"text":"Dne 30. 6. 2003 konal Krajský soud veřejné zasedání o odvolání, a to bez účasti stěžovatelky i její obhájkyně, které se předem omluvily (stěžovatelka pro pracovní neschopnost, obhájkyně pro kolizi). Soud zamítl odvolání a nevyhověl návrhu na znalecké zkoumání duševního stavu."},{"sourceRefs":["S0012","S0018"],"text":"V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že stěžovatelka při výslechu v přípravném řízení dne 5. 4. 2001 uvedla, že se nikdy neléčila na psychiatrii a cítí se zdráva, a že předložené lékařské zprávy z období září 1999 až leden 2000 dokládají změnu psychického stavu až několik měsíců po spáchání činu, takže není důvod pochybovat o její trestní odpovědnosti."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"5 T 14/2002","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Rozsudek, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou trestným činem podvodu a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let.","court":"Okresní soud v Kladně","decisionDate":"12. 12. 2002"},{"fileNumber":"13 To 159/2003","sourceRefs":["S0003","S0004","S0017"],"outcomeSummary":"Usnesení, kterým bylo odvolání stěžovatelky zamítnuto. Soud neprovedl navržený důkaz znaleckým posudkem a nerozhodl o přerušení trestního stíhání.","court":"Krajský soud v Praze","decisionDate":"30. 6. 2003"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda odvolací soud porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy) tím, že neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru psychiatrie a nerozhodl o přerušení trestního stíhání podle § 255 tr. řádu, ačkoli stěžovatelka namítala duševní chorobu vzniklou po spáchání činu.","sourceRefs":["S0005","S0007","S0008"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0022","S0023","S0024","S0025","S0026","S0027"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Odvolací soud nedostál své povinnosti zjistit aktuální skutkový stav ohledně duševní choroby stěžovatelky, ačkoli pochybnost o ní objektivně vyvstala. Podle § 255 tr. řádu měl přerušit trestní stíhání, pokud by se prokázala duševní porucha znemožňující chápat smysl stíhání. Soud tuto povinnost zcela pominul, čímž porušil čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatelka tvrdila, že se u ní objevila závažná duševní porucha, která mohla způsobit nedostatek trestní odpovědnosti již v době činu, a že v důsledku toho mělo být trestní stíhání přerušeno podle § 255 tr. řádu. Navrhla vypracování znaleckého posudku.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0018"],"sourceRefs":["S0007","S0008"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatelka B. M."],"courtExplanation":"Odvolací soud se s námitkou vypořádal konstatováním, že stěžovatelka při výpovědích nedostatečně zdůraznila okolnosti a ke změně psychického stavu došlo až několik měsíců po spáchání činu, takže nebyl důvod k pochybnostem o trestní odpovědnosti."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatelka B. M."],"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0023","S0024","S0025"],"interpretation":"Pokud v odvolacím řízení vyjde najevo, že obviněný není pro duševní poruchu, která nastala až po spáchání činu, schopen chápat smysl trestního stíhání, je odvolací soud povinen ex offo přerušit trestní stíhání a předtím si vyžádat znalecký posudek z oboru psychiatrie; pouhé pochybnosti o duševním stavu zakládají povinnost soudu tuto okolnost řádně prověřit.","regulations":"§ 255 ve spojení s § 173 odst. 1 písm. c) tr. řádu"}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2003 č. j. 13 To 159/2003-222 o zamítnutí odvolání","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","right":"právo na spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla včasná a formálně bezvadná.","sourceRefs":["S0005"]},"findings":[{"reason":"Odvolací soud neprovedl potřebné dokazování k tvrzené duševní chorobě a nerozhodl o přerušení trestního stíhání podle § 255 tr. řádu, čímž porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0027"],"right":"právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["Krajský soud v Praze je povinen znovu projednat odvolání stěžovatelky a při svém rozhodování respektovat právní názor Ústavního soudu, zejména řádně prověřit tvrzení o duševní chorobě a postupovat podle § 255 tr. řádu."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2003 č. j. 13 To 159/2003-222","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. června 2003 č. j. 13 To 159/2003-222 se zrušuje."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"III. ÚS 173/02","sourceRefs":["S0019"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Svévolná aplikace práva, postrádající smysluplné odůvodnění, představuje porušení ústavního pořádku.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2002:3.US.173.02","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":["legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2002:3.US.173.02"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":1,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":0,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2004:3.US.514.03","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2004:3.US.514.03"}}