{"document_id":"ECLI:CZ:US:2004:3.US.569.03","court":"usoud","case_number":"III. ÚS 569/03","ecli":"ECLI:CZ:US:2004:3.US.569.03","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-569-03","decision_date":"2004-06-29","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Opomenutí důkazu v civilním řízení a odmítnutí dovolání na základě později zrušeného ustanovení","legal_sentence":"1. Procesní nástupnictví je odvozeno od nástupnictví hmotněprávního a procesním nástupcem je ten, kdo podle hmotného práva převzal právo nebo povinnost, jež tvoří předmět řízení. Jelikož v předmětné věci plyne vedlejší účastenství obchodní společnosti L., a. s., z podmínek zakotvených v ustanoveních § 63 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve spojení s § 107 občanského soudního řádu a jelikož v této souvislosti nevznikly žádné pochybnosti, Ústavní soud podle § 28 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. a contrario jednal v daném řízení s obchodní společností L., a. s., jako s vedlejším účastníkem, aniž by k této otázce vydal zvláštní usnesení. 2. Ústavní soud v řadě svých nálezů [ sp. zn. III. ÚS 61/94 sp. zn. III. ÚS 95/97 sp. zn. III. ÚS 173/02 - Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen \"Sbírka rozhodnutí\"), svazek 3, nález č. 10; svazek 8, nález č. 76; svazek 28, nález č. 127 - a další] podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. 3. Ústavní soud pravidelně ve svých nálezech zdůrazňuje, že hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod se skládá z několika komponentů ( sp. zn. III. ÚS 102/94 sp. zn. III. ÚS 114/94 sp. zn. III. ÚS 84/94 sp. zn. III. ÚS 142/98 sp. zn. III. ÚS 224/98 - viz Sbírka rozhodnutí, svazek 2, nález č. 61; svazek 3, nálezy č. 9 a 34; svazek 11, nález č. 65; svazek 15, nález č. 98 - a další), přičemž prvním je posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení právního předpisu (což vyplývá z § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů). V případě, v němž je nosným důvodem zásahu orgánu veřejné moci norma jednoduchého práva, kterou pro její rozpor s ústavním pořádkem Ústavní soud již zrušil, jakkoli nejde o navrhovatele podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, nelze dosáhnout ochrany základních práv a svobod jiným způsobem než rozhodnutím podle § 82 zákona č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů.","metadata_regulation_keys":["99/1963:§120","99/1963:§157","99/1963:§212a","1/1993:čl1","2/1993:čl1","2/1993:čl36","2/1993:čl38"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Opomenutí důkazu v civilním řízení a odmítnutí dovolání na základě později zrušeného ustanovení","facts":[{"sourceRefs":["S0003"],"text":"Stěžovatelka (T.-P., s.r.o.) byla účastnicí civilního řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem (sp. zn. 26 Cm 903/97) ve věci zaplacení peněžité částky s příslušenstvím, v němž uplatnila vzájemnou žalobu na náhradu škody."},{"sourceRefs":["S0013"],"text":"V řízení stěžovatelka navrhla provedení důkazu přesně specifikovaným dotazem na firmu v O. a důkazu znalcem; soud prvního stupně důkaz znalcem neprovedl s odůvodněním faktické nerealizovatelnosti, ale na návrh na dotaz na firmu v O. nijak nereagoval a neodůvodnil jeho neprovedení."},{"sourceRefs":["S0005","S0006"],"text":"Krajský soud rozsudkem ze dne 1. 7. 2002 rozhodl o věci, aniž by se vypořádal s tímto důkazním návrhem; stěžovatelka podala odvolání, v němž namítala neprovedení důkazu, ale Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 2. 2003 potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž se námitkou nezabýval s odkazem na § 205a o. s. ř."},{"sourceRefs":["S0005","S0018"],"text":"Stěžovatelka podala dovolání k Nejvyššímu soudu, který je usnesením ze dne 4. 11. 2003 odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 2 o. s. ř.; toto ustanovení bylo později nálezem Pl. ÚS 1/03 zrušeno pro rozpor s ústavním pořádkem."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"26 Cm 903/97","sourceRefs":["S0003","S0013"],"outcomeSummary":"Rozsudek, jímž soud rozhodl o žalobě a vzájemné žalobě, přičemž neprovedl navržený důkaz dotazem na firmu v O. a neodůvodnil to.","court":"Krajský soud v Ústí nad Labem","decisionDate":"2002-07-01"},{"fileNumber":"12 Cmo 267/2002","sourceRefs":["S0003","S0006"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, přičemž se nezabýval námitkou neprovedení důkazu s odkazem na § 205a o. s. ř.","court":"Vrchní soud v Praze","decisionDate":"2003-02-13"},{"fileNumber":"32 Odo 463/2003","sourceRefs":["S0005"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné podle § 243c odst. 2 o. s. ř.","court":"Nejvyšší soud České republiky","decisionDate":"2003-11-04"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda neprovedení navrženého důkazu (dotaz na firmu v O.) a neodůvodnění jeho neprovedení soudy prvního a druhého stupně porušilo právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny.","sourceRefs":["S0012","S0013"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0013","S0016"],"text":"Soud prvního stupně neprovedl navržený důkaz dotazem na firmu v O. a neodůvodnil to, čímž porušil § 120 odst. 1 a § 157 odst. 2 o. s. ř. a tím i čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Odvolací soud tuto vadu nepřezkoumal, čímž rovněž porušil základní práva stěžovatelky.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatelka tvrdila, že neprovedením důkazu jí bylo znemožněno prokázat oprávněnost svého nároku ze vzájemné žaloby, a že soudy tuto vadu nezhojily.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0013","S0016"],"sourceRefs":["S0005"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatelka T.-P., s. r. o."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že soud prvního stupně neprovedl navržený důkaz a neodůvodnil to, čímž porušil § 120 odst. 1 a § 157 odst. 2 o. s. ř. a tím i čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny; odvolací soud tuto vadu nepřezkoumal."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatelka T.-P., s. r. o."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":3,"REFERENCED":13},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false,"precedent_followed_by_superseded_hidden":2},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem podle § 243c odst. 2 o. s. ř., který byl později zrušen nálezem Pl. ÚS 1/03 pro rozpor s ústavním pořádkem, porušilo právo stěžovatelky na spravedlivý proces.","sourceRefs":["S0005","S0018"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0018","S0023"],"text":"Usnesení Nejvyššího soudu trpí vadou založenou protiústavností aplikovaného ustanovení § 243c odst. 2 o. s. ř., jak bylo konstatováno v nálezu Pl. ÚS 1/03. Proto je nutné je zrušit.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatelka T.-P., s. r. o."],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0014","S0016"],"interpretation":"Soud je povinen vypořádat se s každým důkazním návrhem; neprovedení důkazu musí odůvodnit některým ze tří důvodů: irelevance, nezpůsobilost nebo nadbytečnost. Pokud tak neučiní, porušuje právo na spravedlivý proces.","regulations":"čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 120 odst. 1 a § 157 odst. 2 o. s. ř.","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":34,"REFERENCED":65},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":false,"precedent_followed_by_superseded_hidden":2}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 7. 2002 sp. zn. 26 Cm 903/97, jímž bylo rozhodnuto o žalobě a vzájemné žalobě.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2003 sp. zn. 12 Cmo 267/2002, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2003 sp. zn. 32 Odo 463/2003, jímž bylo dovolání odmítnuto.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky, včetně dovolání, a ústavní stížnost je včasná a přípustná.","sourceRefs":["S0015"]},"findings":[{"reason":"Soudy prvního a druhého stupně neprovedly navržený důkaz a neodůvodnily to; Nejvyšší soud odmítl dovolání na základě později zrušeného ustanovení.","regulations":"čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0013","S0016","S0023"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":1,"REFERENCED":14},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2003 sp. zn. 32 Odo 463/2003","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. listopadu 2003 č. j. 32 Odo 463/2003-118 se zrušuje."},{"targetAct":"Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2003 sp. zn. 12 Cmo 267/2002","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. února 2003 č. j. 12 Cmo 267/2002-108 se zrušuje."},{"targetAct":"Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 7. 2002 sp. zn. 26 Cm 903/97","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. července 2002 č. j. 26 Cm 903/97-85 se zrušuje."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"III. ÚS 61/94","sourceRefs":["S0014"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Doktrína opomenutých důkazů: soud je povinen vypořádat se s každým důkazním návrhem a odůvodnit jeho neprovedení.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1995:3.US.61.94","precedent_source_units":["interpretation:900000"],"precedent_target_units":["interpretation:900000","legal_question:1000","legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1995:3.US.61.94"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.463.2003.1","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":2}},"precedent_superseded_count":4,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_followed_by_superseded_hidden":2,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":4,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2004:3.US.569.03","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2004:3.US.569.03"}}