{"document_id":"ECLI:CZ:US:2004:4.US.45.04","court":"usoud","case_number":"IV. ÚS 45/04","ecli":"ECLI:CZ:US:2004:4.US.45.04","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=4-45-04","decision_date":"2004-05-12","decision_type":"Usnesení","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"REFUSAL","subject":"Lhůta pro podání ústavní stížnosti v případě nepřípustného dovolání a posouzení náhrady nákladů řízení","legal_sentence":"Ustanovení § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ani sdělení Ústavního soudu, jež bylo publikováno pod č. 32/2003 Sb. , nic nemůže na opožděnosti podané ústavní stížnosti změnit. Bod druhý uvedeného sdělení, jakož i citované ustanovení zákona o Ústavním soudu , dopadaly a dopadají totiž toliko na případy, v nichž dovolací soud meritorně napadené rozhodnutí přezkoumává, nebo na případy, kdy dovolací soud dovolání bez meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí odmítne jen proto, že neshledává důvod ke svému vlastnímu závěru o tom, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; v posléze v uvedeném případě existuje totiž až do rozhodnutí dovolacího soudu nejistota, zda bude dovolání shledáno přípustným, nebo zda naopak dojde k jeho odmítnutí právě a jen proto, že se Nejvyšší soud jako soud dovolací neztotožní s přesvědčením dovolatele o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce; naopak žádná taková nejistota o výsledku dovolacího řízení z povahy věci není dána tam, kde k odmítnutí dovolání dochází proto, že dovolání je výslovně zákonem považováno za nepřípustné.","metadata_regulation_keys":["182/1993:§72","99/1963:§146","99/1963:§237","99/1963:§239"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Lhůta pro podání ústavní stížnosti v případě nepřípustného dovolání a posouzení náhrady nákladů řízení","facts":[{"sourceRefs":["S0013"],"text":"Po rozvodu manželství stěžovatele soud zrušil společný nájem bytu a výlučnou nájemkyní určil bývalou manželku, která se následně z bytu odstěhovala a zřekla se užívacích práv. Vedlejší účastníci (žalobci) poté podali žalobu na vyklizení bytu proti stěžovateli."},{"sourceRefs":["S0013"],"text":"Okresní soud v Chebu žalobu dvakrát zamítl, avšak Krajský soud v Plzni po odvolání žalobců první zamítavý rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V průběhu druhého odvolacího řízení se stěžovatel z bytu odstěhoval, načež vedlejší účastníci vzali žalobu zpět, ale požadovali náhradu nákladů řízení."},{"sourceRefs":["S0003","S0013"],"text":"Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 11. 2. 2002 sp. zn. 18 Co 45/2002 zastavil řízení a uložil stěžovateli povinnost uhradit náklady řízení před soudy obou stupňů."},{"sourceRefs":["S0003","S0015"],"text":"Stěžovatel podal proti výroku o nákladech dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 12. 2003 sp. zn. 28 Cdo 722/2002 odmítl jako nepřípustné, neboť výrok o náhradě nákladů není rozhodnutím ve věci samé a nelze jej napadnout dovoláním."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"18 Co 45/2002","sourceRefs":["S0003","S0013"],"outcomeSummary":"Usnesením bylo zastaveno řízení a stěžovateli uložena povinnost uhradit náklady řízení před soudy obou stupňů.","court":"Krajský soud v Plzni","decisionDate":"11. 2. 2002"},{"fileNumber":"28 Cdo 722/2002","sourceRefs":["S0003","S0015"],"outcomeSummary":"Dovolání stěžovatele bylo odmítnuto jako nepřípustné, neboť výrok o náhradě nákladů není rozhodnutím ve věci samé a nelze jej napadnout dovoláním.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"18. 12. 2003"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda je ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná, neboť dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení bylo nepřípustné.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0016","S0017","S0018"],"text":"Ústavní soud se ztotožnil se závěrem Nejvyššího soudu o nepřípustnosti dovolání. Dovolání proti výroku o náhradě nákladů není přípustné, a proto je ústavní stížnost v této části zjevně neopodstatněná.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel namítal, že dovolání mělo být věcně posouzeno, a že Nejvyšší soud pochybil, když je odmítl jako nepřípustné.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0016","S0017"],"sourceRefs":["S0014"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel W. K."],"courtExplanation":"Nejvyšší soud správně dovolání odmítl, neboť výrok o náhradě nákladů není rozhodnutím ve věci samé a není napadnutelný dovoláním podle § 237, 238, 238a, 239 o. s. ř."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel W. K."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":4,"REFERENCED":4}},{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Zda byla ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni podána včas, když stěžovatel podal nepřípustné dovolání a lhůta pro podání ústavní stížnosti se neprodlužuje.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0019","S0020","S0021","S0023"],"text":"Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je lhůta 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku. Dovolání proti výroku o nákladech řízení bylo nepřípustné, a proto není posledním procesním prostředkem. Lhůta běžela od doručení usnesení Krajského soudu v Plzni (8. 3. 2002). Ústavní stížnost podaná 4. 2. 2004 je opožděná. Podání nepřípustného dovolání lhůtu neprodlužuje.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel W. K."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":18,"PROCEDURAL_REFERENCE":1,"REFERENCED":7},"arguments_hidden":1},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda délka řízení představuje porušení práva na spravedlivý proces.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0025"],"text":"Ústavní soud se námitkou délky řízení samostatně nezabýval, neboť řízení bylo ukončeno a stěžovatel nenavrhoval žádnou kompenzaci.","outcome":"NOT_ASSESSED"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["stěžovatel W. K."],"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0023"],"interpretation":"Podání nepřípustného dovolání neprodlužuje lhůtu pro podání ústavní stížnosti; lhůta běží od doručení rozhodnutí, proti němuž nebyl přípustný opravný prostředek, a to i v případě, že stěžovatel podal dovolání, které je zákonem výslovně považováno za nepřípustné.","regulations":"§ 72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":19,"PROCEDURAL_REFERENCE":1,"REFERENCED":7}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2002 sp. zn. 18 Co 45/2002, jímž byla stěžovateli uložena povinnost uhradit náklady řízení.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2003 sp. zn. 28 Cdo 722/2002, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatele jako nepřípustné.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 11 Listiny základních práv a svobod","right":"právo vlastnit majetek"},{"regulations":"čl. 36 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"INADMISSIBLE","rejectionGrounds":["TIME_BARRED","MANIFESTLY_UNFOUNDED"],"reason":"Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni byla podána opožděně (lhůta 60 dnů od doručení 8. 3. 2002 uplynula před podáním 4. 2. 2004) a podání nepřípustného dovolání lhůtu neprodloužilo. Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu je zjevně neopodstatněná, neboť Nejvyšší soud správně dovolání odmítl jako nepřípustné.","sourceRefs":["S0012","S0021","S0023","S0018"],"questionAssessments":[{"rejectionGrounds":["TIME_BARRED","MANIFESTLY_UNFOUNDED"],"questionId":"LQ002","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"}]},"findings":[{"reason":"Ústavní stížnost byla odmítnuta pro opožděnost a zjevnou neopodstatněnost, aniž by došlo k meritornímu posouzení namítaných porušení.","regulations":"čl. 36 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0012","S0026"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny) a právo vlastnit majetek (čl. 11 Listiny)","outcome":"NOT_ASSESSED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":16,"PROCEDURAL_REFERENCE":1,"REFERENCED":4}}]},"dispositionType":"REFUSAL","operativeOrders":[{"targetAct":"usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2002 sp. zn. 18 Co 45/2002 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2003 sp. zn. 28 Cdo 722/2002","kind":"REFUSE","text":"Ústavní stížnost se odmítá."}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":18,"PROCEDURAL_REFERENCE":1,"REFERENCED":6}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":0,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2004:4.US.45.04","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2004:4.US.45.04"}}