{"document_id":"ECLI:CZ:US:2004:Pl.US.52.03","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS 52/03","ecli":"ECLI:CZ:US:2004:Pl.US.52.03","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-52-03","decision_date":"2004-10-20","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"REJECTION","subject":"Pravomoc ministerstva zrušit prováděcí vyhlášku po zrušení zákonného zmocnění k jejímu vydání","legal_sentence":"Zákon o Ústavním soudu je z hlediska vymezení účastníků řízení a vedlejších účastníků řízení postaven na zásadě legality, tj. příslušné subjekty získávají takové postavení přímo ze zákona. Ústavní soud proto nemohl do řízení přibrat příslušný odborový svaz jako vedlejšího účastníka řízení. Takovému procesnímu postavení odborové organizace jako zájmového sdružení, v němž se institucionalizují hospodářské a sociální zájmy určité skupiny zaměstnanců, ostatně brání samotná podstata řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů. Je nepochybné, že odborové organizace stejně jako organizace sdružující zaměstnavatele ve specifických oborech hospodářství mají v moderním státě svou nezanedbatelnou roli z hlediska reprezentace a agregace různých zájmů a požadavků, které ne vždy nacházejí platformu v jiných institucích typických pro parlamentní demokracii. Na druhou stranu je však třeba respektovat, že okruh subjektů, které mají ze zákona postavení účastníků či vedlejších účastníků řízení, byl zákonodárcem volen tak, aby do určité míry odrážel principy, na nichž je vystavěn Ústavní pořádek České republiky (tedy především princip demokratické legitimity orgánů státu, princip dělby moci a ochrany menšiny), a aby korespondoval se samotným předmětem řízení (tj. posuzováním souladu právních předpisů s ústavním pořádkem České republiky). Těmto principům odpovídá zákonné vymezení okruhu účastníků a vedlejších účastníků řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů. Rozšiřování účastníků či vedlejších účastníků řízení o jiné subjekty - například politické strany, zájmové skupiny aj. - by bylo v rozporu právě se shora uvedenými principy, na nichž jsou státní moc a politický systém v České republice vystavěny, a jednalo by se o projevy principů, jež jsou typické pro modelově odlišné politické systémy (například neokorporativismus nebo konsociační model demokracie). Státní moc v České republice je založena na určitém konkrétním modelu dělby moci. Jednou z klíčových oblastí, v nichž je princip dělby moci reflektován, je sféra rozdělení normotvorných pravomocí mezi zákonodárnou a výkonnou moc. Podle Ústavního soudu je nutné trvat na rozlišování pravomoci a kompetence. Pravomocí státního orgánu je třeba chápat samotnou realizaci státní moci v příslušné formě (tj. ve formě normotvorné nebo individuálně rozhodovací), zatímco kompetence jsou již zcela konkrétním věcným vymezením otázek realizovaných v procesu výkonu pravomoci. Pod tímto úhlem pohledu je třeba vykládat čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen \" Ústava \"), a to tak, že pravomoc ministerstev a jiných správních úřadů, popřípadě orgánů územní samosprávy, vydávat odvozené sekundární právní předpisy je založena právě již čl. 79 odst. 3 Ústavy . Jedná se o právní normu, která v obecné rovině zakládá pravomoc orgánů exekutivy k tvorbě sekundárních právních norem za podmínky, že realizace této pravomoci je konkretizována v zákoně ve vztahu k určité kompetenci (k určité zákonem vymezené části výkonu státní moci). Pravomoc exekutivy vydávat podzákonné právní normy je založena přímo v Ústavě, nikoliv v úpravě zákonné. Zákonné zmocnění, které odpovídá požadavkům uvedeným v čl. 79 odst. 3 Ústavy , je pak naplněním této pravomoci co do rozsahu a obsahu (kompetence). Důvodem zakotvení této pravomoci přímo v Ústavě je skutečnost, že se jedná o klíčovou otázku dělby moci mezi mocí legislativní a exekutivní v oblasti normotvorné. Dovedeno do důsledku, pokud by normotvorná pravomoc exekutivy byla konstituována toliko zákonem, byla by v přímé dispozici zákonodárce, čímž by moc zákonodárná sama o sobě mohla zasahovat do pravomoci orgánů moci výkonné, například tak, že by takovou pravomoc exekutivě zcela odňala. Koncepce obsažená v Ústavě však počítá s tím, že zákonodárce formou obyčejných zákonů tuto pravomoc nevytváří, naopak mu Ústava pouze svěřuje možnost exekutivu zmocnit v konkrétním případě k její realizaci v podobě konkrétní kompetence. Tuto kompetenci (ve smyslu věcného vymezení otázek realizovaných v procesu výkonu pravomoci) je pak konkrétní exekutivní orgán povinen realizovat na základě a v mezích zákona, který jej k vytvoření sekundární právní normy zmocnil. Principu dělby moci odpovídá, že takové rozhraničení pravomoci stanoví limity jak orgánům moci výkonné, tak moci zákonodárné.","metadata_regulation_keys":["19/1991","2/1969","405/2003","65/1965:§275","74/1994","1/1993:čl79","1/1993:čl2"],"analysis":{"proceedingType":"NORM_CONTROL_REGULATION","subject":"Pravomoc ministerstva zrušit prováděcí vyhlášku po zrušení zákonného zmocnění k jejímu vydání","facts":[{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Vyhláška Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 19/1991 Sb. byla vydána na základě zmocnění v § 148a a § 275 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce."},{"sourceRefs":["S0007","S0008"],"text":"Zákonem č. 74/1994 Sb. byla tato zmocňovací ustanovení zrušena, avšak vyhláška č. 19/1991 Sb. nebyla zákonodárcem výslovně zrušena a zůstala součástí právního řádu."},{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo vyhlášku č. 405/2003 Sb., kterou s účinností od 1. 12. 2003 zrušilo vyhlášku č. 19/1991 Sb."},{"sourceRefs":["S0006","S0011","S0012"],"text":"Skupina 40 poslanců Poslanecké sněmovny podala návrh na zrušení vyhlášky č. 405/2003 Sb. s tvrzením, že ministerstvo nebylo oprávněno ji vydat, neboť v právním řádu neexistuje zákonné zmocnění k vydání takové zrušovací vyhlášky a platný prováděcí předpis lze zrušit pouze zákonem."}],"legalQuestions":[{"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","question":"Zda Ministerstvo práce a sociálních věcí mělo pravomoc zrušit vyhlášku č. 19/1991 Sb. vyhláškou č. 405/2003 Sb. i po zrušení zákonného zmocnění k jejímu vydání.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0058","S0059","S0061"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že Ministerstvo práce a sociálních věcí mělo pravomoc zrušit vyhlášku č. 19/1991 Sb. na základě čl. 79 odst. 3 Ústavy, který zakládá normotvornou pravomoc exekutivy. Zrušení zákonného zmocnění nezbavuje ministerstvo pravomoci k derogaci dřívějšího prováděcího předpisu, neboť tato pravomoc vyplývá přímo z Ústavy a principu dělby moci. Vyhláška č. 19/1991 Sb. byla po zrušení zmocnění sice platná, ale neúčinná, a ministerstvo bylo oprávněno ji formálně zrušit.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"arguments":[{"argument":"Právní řád neobsahuje žádný zákon, který by zmocňoval ministerstvo k vydání zrušovací vyhlášky; platný prováděcí předpis vydaný na základě již neexistujícího zmocnění lze zrušit pouze zákonem.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0041","S0058","S0059"],"sourceRefs":["S0011","S0012"],"importance":"CORE","parties":["skupina 40 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky"],"courtExplanation":"Ústavní soud uvedl, že pravomoc ministerstev vydávat podzákonné předpisy je založena přímo čl. 79 odst. 3 Ústavy, nikoli zákonným zmocněním, a tato pravomoc zahrnuje i možnost zrušit dřívější prováděcí předpis, a to i po zrušení původního zmocnění."}],"id":"LQ001","raisedBy":["skupina 40 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky"],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Zda měl být do řízení přibrán Odborový svaz pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu jako vedlejší účastník.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0031","S0033"],"text":"Ústavní soud odmítl návrh na přibrání odborového svazu jako vedlejšího účastníka, protože zákon o Ústavním soudu takové postavení odborovým organizacím nepřiznává a rozšiřování okruhu účastníků by bylo v rozporu s ústavními principy.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["skupina 40 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky"],"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0041","S0059"],"interpretation":"Ustanovení čl. 79 odst. 3 Ústavy zakládá pravomoc ministerstev a jiných správních úřadů vydávat podzákonné právní předpisy, a to včetně pravomoci tyto předpisy zrušit, a to i po zrušení zákonného zmocnění, na jehož základě byly původně vydány. Tato pravomoc vyplývá přímo z Ústavy a principu dělby moci.","regulations":"čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 405/2003 Sb., kterou se zrušuje vyhláška č. 19/1991 Sb.","type":"REGULATION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 2 odst. 4 Ústavy, čl. 79 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 3 Listiny","right":"Princip dělby moci a zákonného zmocnění k normotvorbě"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Návrh byl podán oprávněnou skupinou poslanců a je přípustný.","sourceRefs":["S0029"],"questionAssessments":[{"questionId":"LQ002","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"}]},"findings":[{"reason":"Ministerstvo mělo pravomoc zrušit vyhlášku č. 19/1991 Sb. na základě čl. 79 odst. 3 Ústavy, a napadená vyhláška č. 405/2003 Sb. není v rozporu s ústavním pořádkem.","regulations":"čl. 79 odst. 3 Ústavy","reasonSourceRefs":["S0058","S0059"],"right":"čl. 79 odst. 3 Ústavy (normotvorná pravomoc exekutivy)","outcome":"NOT_VIOLATED"}]},"dispositionType":"REJECTION","operativeOrders":[{"targetAct":"Vyhláška č. 405/2003 Sb.","kind":"REJECT","text":"Návrh na zrušení vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 405/2003 Sb. se zamítá."},{"targetAct":"Návrh na připuštění vedlejšího účastenství","kind":"REJECT","text":"Návrh na připuštění účasti Odborového svazu pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu jako vedlejšího účastníka se odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 3/2000","sourceRefs":["S0050"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Vypuštěním zmocňujícího zákonného ustanovení nedochází k automatickému zrušení vyhlášky vydané na základě tohoto zmocnění.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2000:Pl.US.3.2000","precedent_source_units":[],"precedent_target_units":["legal_question:4000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2000:Pl.US.3.2000"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":4,"REFERENCED":1}},"precedent_superseded_count":2,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_followed_by_superseded_hidden":1,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":2,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2004:Pl.US.52.03","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2004:Pl.US.52.03"}}