{"document_id":"ECLI:CZ:US:2005:1.US.175.04","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 175/04","ecli":"ECLI:CZ:US:2005:1.US.175.04","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-175-04","decision_date":"2005-11-29","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"PARTLY_GRANTED","subject":"Lhůta pro podání dovolání po účinnosti změny úpravy dovolání","legal_sentence":"Pokud Nejvyšší soud rozhodl, že se ve věci aplikuje původní jednoměsíční lhůta pro podání dovolání, učinil tak plně v rámci své pravomoci nejvyšší soudní instance interpretující podústavní právo a Ústavní soud v zásadě nemá pravomoc jeho právní závěr přehodnocovat. Ústavní soud je však povinen dbát na to, aby při používání procesních norem byly dodržovány základní principy demokratického právního státu. K těmto principům však Nejvyšší soud nepřihlédl dostatečně, pokud odmítl vztáhnout poučovací povinnost odvolacího soudu o možnosti podat dovolání též na řízení, na něž se aplikuje stará procesní úprava, resp. pokud absenci takového poučení nevzal v úvahu a nevyložil ji ve prospěch stěžovatelů. Byť stará procesní úprava vskutku o poučovací povinnosti o možnosti podat dovolání výslovně nehovoří, je analogická aplikace poučovací povinnosti, která nabyla účinnosti 1. 1. 2001, nezbytná pro dosažení potřebné míry právní jistoty účastníků občanského soudního řízení jako základní hodnoty vyplývající z pojmu demokratického právního státu. Ústavní soud dodává, že zvláště za situace, kdy novelizací občanského soudního řádu zákonem č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo od 1. ledna 2001 ke změně lhůty k podání dovolání stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu - přičemž podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu projednají podle dosavadních právních předpisů - nastal komplikovaný právní stav, v němž bylo pro účastníky nesnadné se orientovat. Tím spíše bylo zapotřebí dbát na to, aby byli o lhůtě, ve které je možno podat dovolání, řádně poučeni tak, aby neutrpěli újmu na svých právech. Na to v zásadě upozornil i stěžovatel v ústavní stížnosti. Pro úplnost lze doplnit, že i kdyby taková obecná poučovací povinnost soudu nevyplývala z ustanovení § 5 občanského soudního řádu , je možné ji dovodit z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod , která je součástí ústavního pořádku České republiky, a z čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky . Skutečnost, že tato poučovací povinnost odvolacího soudu byla výslovně vtělena do ustanovení § 240 občanského soudního řádu až novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. s účinností od 1. 1. 2001, není podle názoru Ústavního soudu právně relevantní, neboť označeným zákonem bylo do občanského soudního řádu zařazeno nové ustanovení právě proto, že dřívější znění nemohlo v rovině ústavněprávní již nadále obstát. Ústavní soud, který ve své rozhodovací činnosti upřednostňuje materiální pojetí právního státu a interpretaci právních předpisů z hlediska jejich účelu a smyslu, připomíná - pokud jde o tzv. restituční problematiku - že restitučními zákony se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd; stát a jeho orgány jsou povinny vycházet ze speciální úpravy restitučních zákonů, nelpět na ryze formalistickém přístupu k nim a postupovat podle příslušného restitučního zákona v souladu se zákonnými zájmy osob, jejichž újma má být alespoň částečně kompenzována. V případě, kdy existuje více možností výkladu určitého právního předpisu či některého jeho ustanovení, je třeba přihlížet k účelu právní úpravy, kterým je v případě zákona č. 87/1991 Sb. , o mimosoudních rehabilitacích, nepochybně snaha o zmírnění následků některých majetkových křivd způsobených totalitním státem v rozhodném období. Jsou-li např. k dispozici dva rovnocenné výklady, z nichž jeden je extenzivní a druhý restriktivní, musí soud zvolit ten z nich, jenž odpovídá dalším metodám výkladu, zejména pak úvaze teleologické. Ratio legis restitučních zákonů je alespoň v určité míře napravit následky porušení základních práv vlastníků v době totality. Ústavně konformním výkladem je tedy zpravidla výklad extenzivní; zákon a jeho jednotlivá ustanovení je třeba interpretovat tak, aby jejich aplikací bylo možno dosáhnout účelu, který zákonodárce sledoval. Pokud obecné soudy postupují v souladu se shora vyloženými zásadami, lze stěží dovozovat, že by porušily ústavně zaručená práva ať již osob oprávněných či povinných v konkrétní rozhodované věci.","metadata_regulation_keys":["87/1991:§8","99/1963:§240","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Lhůta pro podání dovolání po účinnosti změny úpravy dovolání","facts":[{"sourceRefs":["S0009"],"text":"V roce 1976 stěžovatelé (JUDr. V. F. a D. F.) uzavřeli s československým státem smlouvu o prodeji rodinného domku a dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemků v K., a to na základě rozhodnutí ONV v Děčíně o přidělení."},{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Dne 14. října 1991 podali manželé prof. Dr. E. G. a Ing. M. G. žalobu o vydání uvedených nemovitostí podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, později změněnou na žalobu o uzavření dohody o vydání věci."},{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 28. 8. 2000 uložil stěžovatelům povinnost uzavřít s žalobcem dohodu o vydání nemovitostí, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelé získali nemovitosti v rozporu s tehdy platnými předpisy a na základě protiprávního zvýhodnění."},{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 9. 5. 2002 potvrdil rozhodnutí okresního soudu, přičemž jako žalobkyni označil Mgr. H. V., která jako dědička převzala nárok po zemřelém prof. G."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"11 C 2105/91","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Uložil stěžovatelům povinnost uzavřít s žalobcem dohodu o vydání specifikovaných nemovitostí.","court":"Okresní soud v Děčíně","decisionDate":"28. 8. 2000"},{"fileNumber":"9 Co 992/2000","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek okresního soudu s tím, že dohodu jsou stěžovatelé povinni uzavřít s Mgr. H. V.","court":"Krajský soud v Ústí nad Labem","decisionDate":"9. 5. 2002"},{"fileNumber":"28 Cdo 2239/2002","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání stěžovatelů jako opožděně podané.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"28. 1. 2004"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda odmítnutí dovolání jako opožděného bez zohlednění poučovací povinnosti odvolacího soudu porušilo právo stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0026"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud konstatoval porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť Nejvyšší soud formalisticky aplikoval starou úpravu a nepřihlédl k tomu, že odvolací soud nepoučil stěžovatele o možnosti podat dovolání a o lhůtě, což v době nejednotné judikatury vedlo k nespravedlivému zkrácení jejich procesních práv.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatelé namítali, že odvolací soud je nepoučil o možnosti podat dovolání a o lhůtě, a že se proto řídili nesprávným poučením; poukázali na § 240 odst. 3 o. s. ř. a na to, že přechodná ustanovení se vztahují jen na projednání, nikoli na podání dovolání.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0021","S0023","S0024"],"sourceRefs":["S0011"],"importance":"CORE","parties":["JUDr. V. F. a D. F."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že Nejvyšší soud měl analogicky aplikovat poučovací povinnost podle § 240 o. s. ř. ve znění od 1. 1. 2001, neboť absence poučení vedla k porušení právní jistoty a práva na spravedlivý proces."}],"id":"LQ001","raisedBy":["JUDr. V. F. a D. F."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda rozhodnutí obecných soudů v restituční věci porušila základní práva stěžovatelů, zejména právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0027","S0028"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Ústavní soud shledal ústavní stížnost v této části zjevně neopodstatněnou, neboť obecné soudy postupovaly v souladu s restitučními zákony a judikaturou, a jejich rozhodnutí nevykazují znaky svévole ani extrémního rozporu s principy spravedlnosti.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["JUDr. V. F. a D. F."],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0021","S0024"],"interpretation":"Poučovací povinnost odvolacího soudu o možnosti podat dovolání a o lhůtě k jeho podání je třeba analogicky aplikovat i na řízení, na která se podle přechodných ustanovení vztahuje stará procesní úprava, neboť absence poučení by vedla k porušení právní jistoty a práva na spravedlivý proces.","regulations":"§ 240 o. s. ř. ve znění zákona č. 30/2000 Sb., čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0008"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004 sp. zn. 28 Cdo 2239/2002, kterým bylo dovolání stěžovatelů odmítnuto jako opožděné.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0007"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 5. 2002 sp. zn. 9 Co 992/2000, kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0006"],"description":"Rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 8. 2000 sp. zn. 11 C 2105/91 a jeho opravné usnesení ze dne 11. 9. 2000, jimiž bylo stěžovatelům uloženo uzavřít dohodu o vydání věci.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"PARTLY_ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["MANIFESTLY_UNFOUNDED"],"reason":"Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu byla přípustná a včasná; ve vztahu k rozhodnutím nižších soudů byla shledána zjevně neopodstatněnou, a proto byla v této části odmítnuta.","sourceRefs":["S0018","S0027"]},"findings":[{"reason":"Nejvyšší soud porušil právo stěžovatelů na spravedlivý proces, když odmítl jejich dovolání jako opožděné, aniž by zohlednil absenci poučovací povinnosti odvolacího soudu a nejednotnost judikatury v otázce lhůty.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0026"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"Ústavní soud se meritorně nezabýval, neboť námitky proti rozhodnutím nižších soudů byly shledány zjevně neopodstatněnými a ochrana práv stěžovatelů je zajištěna zrušením usnesení Nejvyššího soudu.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0027"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"NOT_ASSESSED"}],"bindingInstructions":["Nejvyšší soud je povinen znovu posoudit dovolání stěžovatelů, přičemž musí zohlednit poučovací povinnost odvolacího soudu a případně aplikovat § 240 odst. 3 o. s. ř. ve znění od 1. 1. 2001."]},"dispositionType":"PARTLY_GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004 sp. zn. 28 Cdo 2239/2002","kind":"QUASH_DECISION","text":"I. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2239/2002 se zrušuje."},{"targetAct":"Rozsudek Krajského soudu, rozsudek a usnesení Okresního soudu","kind":"REFUSE","text":"II. Návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 5. 2002 sp. zn. 9 Co 992/2000, rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 8. 2000 sp. zn. 11 C 2105/91 a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 9. 2000 sp. zn. 11 C 2105/91 se odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I. ÚS 574/03","sourceRefs":["S0020"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Poučovací povinnost odvolacího soudu o dovolání je třeba analogicky aplikovat i na řízení podle staré úpravy.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2005:1.US.574.03","precedent_source_units":["legal_question:1000","interpretation:900000"],"precedent_target_units":["interpretation:900000","legal_question:1000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2005:1.US.574.03"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.2239.2002.1","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":2}},"precedent_superseded_count":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":1,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2005:1.US.175.04","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2005:1.US.175.04"}}