{"document_id":"ECLI:CZ:US:2005:1.US.453.03","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 453/03","ecli":"ECLI:CZ:US:2005:1.US.453.03","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-453-03","decision_date":"2005-11-11","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Ochrana osobnosti novináře proti výrokům předsedy vlády o korupci","legal_sentence":"Věcí veřejnou jsou veškeré agendy státních institucí, jakož i činnost osob působících ve veřejném životě, tj. např. činnost politiků místních i celostátních, úředníků, soudců, advokátů, popř. kandidátů či čekatelů na tyto funkce; věcí veřejnou je ovšem i umění včetně novinářských aktivit a showbyznysu a dále vše, co na sebe upoutává veřejnou pozornost. Tyto veřejné záležitosti, resp. veřejná činnost jednotlivých osob mohou být veřejně posuzovány. Při kritice veřejné záležitosti vykonávané veřejně působícími osobami platí z hlediska ústavního presumpce, že jde o kritiku ústavně konformní. Jde o výraz demokratického principu, o výraz participace členů občanské společnosti na věcech veřejných. Přitom presumpcí ústavní konformity je chráněn toliko hodnotící úsudek, nikoli tvrzení faktů, která v míře, v níž sloužila za základ kritiky, musí naopak důkazně prokazovat kritik sám. Dalším obecným pravidlem, které lze dovodit z evropské judikatury, je, že chce-li kdokoliv zveřejnit o jiné osobě informaci difamačního charakteru, nelze jeho počínání považovat za rozumné či legitimní, pokud neprokáže, že měl rozumné důvody pro spoléhání se na pravdivost difamační informace, kterou šířil, a dále pokud prokáže, že podnikl řádné dostupné kroky k ověření pravdivosti takové informace, a to v míře a intenzitě, v níž mu bylo ověření informace přístupné, a konečně, pokud sám neměl důvod nevěřit, že difamační informace je nepravdivá. Zveřejnění takové informace nelze považovat za rozumné i tehdy, pokud si šiřitel informace neověří její pravdivost dotazem u osoby, které se informace týká, a nezveřejní i její stanovisko, s výjimkou nemožnosti takového postupu anebo tam, kde to zjevně nebylo nutné. Důležité pro zvážení legitimního zveřejnění informace je zkoumání motivu zveřejnění. Legitimitu zveřejnění informace nelze dovodit, pokud byla dominantně motivována touhou poškodit difamovanou osobu, pokud šiřitel sám informaci nevěřil anebo pokud ji poskytl bezohledně, aniž by se řádně staral o to, zda je či není pravdivá. Čest je také integrální a důležitou součástí důstojnosti člověka. Formuje rovněž základ mnoha rozhodnutí činěných členy demokratické společnosti, která jsou fundamentální pro její dobré fungování. Čest hraje roli ve vztazích jako např. koho zaměstnavatel zaměstná, resp. pro koho pracovník chce pracovat, je rozhodující při úvaze o tom, kdo má postoupit do vyšších pracovních či funkčních pozic, čest je důležitá pro rozhodnutí o tom, s kým navázat obchodní vztahy nebo komu bude dán hlas v politickém životě. Je-li jednou čest pošpiněna neopodstatněným obviněním vyjádřeným veřejně, a tím spíše v médiích, může být pověst a čest osoby poškozena navždy a zvláště pak v situaci, není-li dána možnost rehabilitace. Pokud taková situace nastane, prohrává jak osoba sama, tak i společnost. A právě proto nelze vycházet z toho, že ochrana pověsti, resp. cti, je záležitostí důležitou pouze pro dotčeného jednotlivce, případně jeho rodinu. Z těchto důvodů je ochranu pověsti, resp. cti, třeba vnímat i jako ochranu veřejného statku. Je proto ve veřejném zájmu, aby čest a pověst osob působících ve veřejném životě nebyla diskutována ve skutkově posunutých rovinách. Jak na poli politiky, tak ve sdělovacích prostředcích volič potřebuje být schopen rozeznat dobro od zla, aby nakonec mohl učinit informovaný výběr ve vztahu k politikovi i k médiím. Základní právo na čest se uplatňuje ve více sférách. Jde o soukromou sféru, sféru společenskou, občanskou a profesionální, přičemž poslední tři lze označit za sociální sféru. V první sféře jde vlastně o ochranu soukromí, v jehož rámci se nepochybně také uplatňuje i právo na čest. Zásadně je věcí každého, co a v jakém rozsahu z této sféry uvolní jako informaci pro okolní svět. Vrstva společenská, občanská a profesionální reflektují sociální povahu základních práv, resp. odrážejí fakt, že jednotlivec žije ve společenství a vstupuje s ostatními jeho členy do komunikace a skrze své chování, ba dokonce skrze své samotné bytí, ovlivňuje ostatní členy společenství.","metadata_regulation_keys":["40/1964:§11","2/1993:čl10"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Ochrana osobnosti novináře proti výrokům předsedy vlády o korupci","facts":[{"sourceRefs":["S0018"],"text":"Stěžovatel I. B., novinář zabývající se ekologickou tématikou, napsal v roce 1999 pro časopis R. článek o jaderné energetice. Po zveřejnění dal souhlas s jeho využitím pro potřeby Č., a. s., bez nároku na honorář."},{"sourceRefs":["S0019"],"text":"Dne 22. 3. 1999 v televizním pořadu Na hraně ekologický aktivista J. B. uvedl, že články stěžovatele tiskne Č., a. s., jako placenou reklamu."},{"sourceRefs":["S0020","S0021"],"text":"Dne 12. 5. 1999 se tehdejší předseda vlády Ing. M. Z. (vedlejší účastník) dotázal generálního ředitele Č., a. s., Ing. Č., zda Č. zaměstnává novináře. Ing. Č. odpověděl, že novináře nezaměstnává, ale pokud pro ně pracují, tak 'na smlouvu'. Následně Ing. Č. vydal pokyn ke zrušení smlouvy se stěžovatelem, aniž by ověřil, zda skutečně existuje."},{"sourceRefs":["S0009","S0024","S0027","S0028","S0029"],"text":"Dne 29. 6. 1999 v Poslanecké sněmovně vedlejší účastník uvedl, že stěžovatel měl důvěrnou smlouvu s Č., a. s., a že to považuje za formu korupce. Dne 30. 6. 1999 v České televizi a 3. 7. 1999 v Radiožurnálu výroky zopakoval a rozvedl. Dne 16. 7. 1999 na tiskové konferenci v Lidovém domě na přímou otázku stěžovatele zopakoval svou verzi událostí."},{"sourceRefs":["S0025","S0026"],"text":"Po prvním výroku (29. 6. 1999) vydal mluvčí Č., a. s., prohlášení, že stěžovatel nebyl nikdy placen, a generální ředitel Č., a. s., se omluvil, že na základě neúplných informací chybně informoval premiéra. Stěžovatel tato dementi a omluvu veřejně odmítl."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"37 C 115/99","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Rozsudkem ze dne 28. 2. 2001 č. j. 37 C 115/99-100 soud prvního stupně vyhověl žalobě stěžovatele a uložil vedlejšímu účastníkovi uveřejnit omluvu a zaplatit 300 000 Kč.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"28. 2. 2001"},{"fileNumber":"1 Co 147/2001","sourceRefs":["S0007","S0062"],"outcomeSummary":"Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu stěžovatele zamítl. Dospěl k závěru, že vedlejší účastník pravdivě reprodukoval informaci od generálního ředitele Č., a. s., a jeho hodnotící soud o korupci je názorem nepodléhajícím důkazu pravdy.","court":"Vrchní soud v Praze","decisionDate":"6. 12. 2001"},{"fileNumber":"28 Cdo 1395/2002","sourceRefs":["S0008","S0011"],"outcomeSummary":"Nejvyšší soud zamítl dovolání stěžovatele podle § 243b odst. 2 o. s. ř. s odůvodněním, že odvolací soud nepochybil v aplikaci § 11 a 13 občanského zákoníku.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"21. 5. 2003"}],"legalQuestions":[{"issueType":"PROCEDURE","question":"Je vedlejší účastník pasivně legitimován v původním sporu o ochranu osobnosti, když výroky pronesl jako předseda vlády?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0030","S0031","S0032"],"text":"Vedlejší účastník jednal ultra vires, neboť vyšetřování a právní hodnocení údajného jednání stěžovatele nespadá do kompetence vlády. Vláda za jeho jednání neodpovídá, a proto je on sám pasivně legitimován jako fyzická osoba.","outcome":"ACCEPTED"},"id":"LQ001","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":2},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Došlo k porušení práva stěžovatele na ochranu cti a dobré pověsti podle čl. 10 odst. 1 Listiny tím, že obecné soudy upřednostnily svobodu projevu vedlejšího účastníka?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0088","S0089","S0090"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Projev vedlejšího účastníka neobstál v testu proporcionality. Vrchní soud ignoroval význam cti a pověsti stěžovatele, nehodnotil závažnost obvinění, zdroj informace, ověření, motiv, tón a okolnosti. Rozhodnutí vrchního soudu a Nejvyššího soudu porušila čl. 10 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Výroky vedlejšího účastníka byly nepravdivé a dehonestující; odvolací soud pochybil, když je považoval za pravdivé jen proto, že vedlejší účastník uvedl zdroj. Stěžovatel namítá, že pouhý odkaz na relevantní osobu nezbavuje odpovědnosti a že soudy měly provést test proporcionality.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0062","S0088","S0089"],"sourceRefs":["S0011"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel I. B."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že vrchní soud nesprávně vyhodnotil výroky jako pravdivé a neaplikoval test proporcionality; projev vedlejšího účastníka neobstál v testu provedeném Ústavním soudem."}],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel I. B."]}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0035","S0054","S0061"],"interpretation":"Při střetu práva na svobodný projev a práva na ochranu cti a dobré pověsti je třeba aplikovat test proporcionality zohledňující závažnost obvinění, povahu informace, zdroj, vynaložené úsilí k ověření, motiv, tón sdělení a okolnosti zveřejnění.","regulations":"čl. 10 odst. 1 a čl. 17 Listiny základních práv a svobod","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"sourceRefs":["S0072","S0076","S0077"],"interpretation":"Informace poskytované ústavními činiteli musí být důkladně prověřeny co do pravdivosti, zejména pokud hrozí difamace jednotlivce. Ústavní činitelé nesmějí zveřejňovat skutková tvrzení, která nejsou řádně ověřena, a to ani s odkazem na zdroj.","regulations":"čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":5,"REFERENCED":2}},{"sourceRefs":["S0037","S0053","S0087"],"interpretation":"Hodnotící soudy (názory) nejsou přístupné důkazu pravdy, ale jejich přiměřenost lze testovat. U osob veřejně činných je třeba posuzovat celkový kontext projevu, nikoli jednotlivé vytržené výroky.","regulations":"čl. 10 odst. 1 a čl. 17 Listiny základních práv a svobod","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":3,"REFERENCED":1},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2001 sp. zn. 1 Co 147/2001 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003 sp. zn. 28 Cdo 1395/2002","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na ochranu cti a dobré pověsti"},{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na soudní ochranu"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost splňovala všechny formální náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu.","sourceRefs":["S0033"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy neposkytly ochranu stěžovatelovu právu a upřednostnily svobodu projevu vedlejšího účastníka, aniž by řádně zvážily všechny okolnosti a aplikovaly test proporcionality.","regulations":"čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0088","S0089"],"right":"právo na ochranu cti a dobré pověsti (čl. 10 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou vázány právním názorem Ústavního soudu a musí znovu rozhodnout s přihlédnutím k testu proporcionality a k tomu, že vedlejší účastník jako předseda vlády měl povinnost ověřit pravdivost informací před jejich zveřejněním."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6.12.2001 sp. zn. 1 Co 147/2001 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.5.2003 sp. zn. 28 Cdo 1395/2002","kind":"FIND_VIOLATION","text":"I. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2001 sp. zn. 1 Co 147/2001 a rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 5. 2003 sp. zn. 28 Cdo 1395/2002 byla porušena základní práva stěžovatele na zachování jeho osobní cti a dobré pověsti, garantovaná čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6.12.2001 sp. zn. 1 Co 147/2001 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.5.2003 sp. zn. 28 Cdo 1395/2002","kind":"QUASH_DECISION","text":"II. Proto se tato rozhodnutí ruší."}],"dissentingOpinions":[{"summary":"S výroky souhlasí, ale zdůrazňuje, že výrok vedlejšího účastníka byl pravdivý pouze formálně (výrokově logicky), nikoli materiálně, a že odpovědnost za zásah do osobnostních práv je objektivní, nevyžaduje zavinění. Výklad vrchního soudu by vedl k nemožnosti domoci se ochrany proti reálně existujícímu zásahu.","judges":["Michaela Židlická"]}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"III. ÚS 28/96","sourceRefs":["S0030","S0031","S0032"],"usage":"DISTINGUISHED","proposition":"Věc se odlišuje od případu, kdy ministr jednal v rámci své kompetence; zde vedlejší účastník jednal ultra vires.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1996:3.US.28.96","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1996:3.US.28.96"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":12,"REFERENCED":7}},"precedent_superseded_count":8,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":1,"precedent_superseded_hidden":8,"arguments_hidden":0,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2005:1.US.453.03","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2005:1.US.453.03"}}