{"document_id":"ECLI:CZ:US:2005:1.US.554.04","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 554/04","ecli":"ECLI:CZ:US:2005:1.US.554.04","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-554-04","decision_date":"2005-03-31","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Nepřiměřená délka trestního řízení a její vliv na proporcionalitu uloženého trestu odnětí svobody","legal_sentence":"Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je zřejmé, že zároveň je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody stěžovatele (čl. 8 odst. 2 Listiny základnách práv a svobod), obecně ústavním pořádkem předvídaný, je v souvislosti s délkou řízení ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Jinak řečeno, je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále pouze za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky. Totiž i zákonem předvídané omezení základních práv je třeba interpretovat ústavně konformním způsobem, tj. mimo jiné tak, aby jejich aplikace obstála v testu proporcionality. Ochrana práva na přiměřenou délku řízení podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen \"Úmluva\"), resp. kompenzace jeho porušení může být dosažena i prostředky, jež jsou vlastní trestnímu právu. Je proto povinností obecných soudů využít všech takových prostředků, které jim trestní právo poskytuje, k tomu, aby vedle práva na osobní svobodu bylo rovněž kompenzováno porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. To vše takovým způsobem, aby byla především zajištěna ochrana základních práv stěžovatele a současně vyloučeno nastoupení mezinárodněprávní odpovědnosti České republiky za porušení závazků plynoucích z Úmluvy. Úvahy obecných soudů o trestu, popřípadě přímo o trestním stíhání v souvislosti s dobou uplynuvší od spáchání činů, resp. s ohledem na délku trestního řízení, musejí být strukturovány do tří rovin. Jednak je to rovina úvah opírajících se o trestněprávní předpisy, dále test proporcionality plynoucí z imperativu právního státu a v něm chápané osobní svobody (rovina ústavní) a nakonec promítnutí délky řízení do případně ukládaného trestu (rovina Úmluvy a mezinárodněprávní odpovědnosti).","metadata_regulation_keys":["140/1961:§23","141/1961:§11","1/1993:čl4","2/1993:čl8","209/1992:čl6"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Nepřiměřená délka trestního řízení a její vliv na proporcionalitu uloženého trestu odnětí svobody","facts":[{"sourceRefs":["S0037"],"text":"Trestní stíhání stěžovatele P. H. bylo zahájeno usnesením vyšetřovatele ze dne 18. 5. 1993 pro skutky spáchané v letech 1991–1992. Řízení pravomocně skončilo až 9. 10. 2003, tedy po více než 10 letech."},{"sourceRefs":["S0038"],"text":"V průběhu řízení došlo k několika dlouhým obdobím nečinnosti orgánů činných v trestním řízení: mezi 4. 5. 1995 a 15. 10. 1997 nebyl proveden žádný procesní úkon (více než 2 roky) a od podání obžaloby (15. 2. 1999) do prvního úkonu soudu (4. 9. 2001) uplynuly další více než 2 roky."},{"sourceRefs":["S0039"],"text":"Stěžovatel se na prodloužení řízení podílel jen minimálně – zmařil jedno hlavní líčení v únoru 2002 a navrhl grafologickou expertizu, která řízení prodloužila o cca 4 měsíce. Jinak s orgány spolupracoval."},{"sourceRefs":["S0007","S0008"],"text":"Krajský soud v Brně uznal stěžovatele vinným trestnými činy podvodu a zpronevěry a uložil mu úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5,5 roku. Vrchní soud v Olomouci rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud následně odmítl dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné."},{"sourceRefs":["S0009","S0010","S0020"],"text":"Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že nepřiměřená délka řízení (přes 10 let) porušila jeho právo na spravedlivý proces a měla by vést k zastavení trestního stíhání. Nejvyšší soud sice připustil průtahy, ale odmítl z nich vyvodit důsledky pro meritum věci."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"46 T 17/2001","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Uznal stěžovatele vinným trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 a zpronevěry podle § 248 odst. 1 a odst. 3 písm. c) tr. zákona a uložil mu úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5,5 roku s výkonem ve věznici s ostrahou.","court":"Krajský soud v Brně","decisionDate":"28. 2. 2003"},{"fileNumber":"1 To 82/2003","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně.","court":"Vrchní soud v Olomouci","decisionDate":"9. 10. 2003"},{"fileNumber":"8 Tdo 358/2004","sourceRefs":["S0003","S0008"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"26. 5. 2004"}],"legalQuestions":[{"question":"Zda nepřiměřená délka trestního řízení sama o sobě zakládá důvod pro zastavení trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř.","sourceRefs":["S0009","S0010"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0029","S0030","S0062"],"text":"Ústavní soud setrval na svém dřívějším názoru, že délka řízení sama o sobě nevede k zastavení trestního stíhání, ale může být zohledněna při ukládání trestu. Odkázal na svá dřívější rozhodnutí (např. II. ÚS 7/03, II. ÚS 32/03) a na judikaturu ESLP, která zastavení stíhání jako kompenzaci nevylučuje, ale ani nevyžaduje.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[{"argument":"Stěžovatel poukázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 1/2002 a 7 Tz 316/2001, v nichž bylo dovozeno, že řízení delší než šest let zakládá rozpor s Úmluvou a může vést k zastavení stíhání. Dále odkázal na judikaturu ESLP (Santos proti Portugalsku) a na čl. 17 Úmluvy.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0020","S0021","S0029","S0030"],"sourceRefs":["S0010","S0011","S0012"],"importance":"CORE","parties":["P. H."],"courtExplanation":"Nejvyšší soud i Ústavní soud dospěly k závěru, že porušení práva na přiměřenou délku řízení nezakládá samo o sobě nepřípustnost trestního stíhání; kompenzace může být poskytnuta jinými prostředky, např. zmírněním trestu."}],"id":"LQ001","raisedBy":["P. H."],"continuity_era":"old_unchallenged","continuity_sub_variant":"assessed","continuity_tier":"ai_assessed","continuity_assessed_against":"2026-07-09","continuity_old_key":"140/1961:§23","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":10,"FOLLOWED":39,"REFERENCED":54},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":10,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"question":"Zda uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5,5 roku byl vzhledem k nepřiměřené délce řízení a dalším okolnostem proporcionálním zásahem do práva na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 2 Listiny.","sourceRefs":["S0031","S0044"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0044","S0045","S0049","S0050"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud provedl test proporcionality a dospěl k závěru, že omezení osobní svobody stěžovatele nepodmíněným trestem odnětí svobody v trvání 5,5 roku bylo vzhledem k délce řízení (přes 10 let), době uplynulé od spáchání činů (12 let), bezúhonnému životu stěžovatele před i po činu a oslabení účelu trestu (individuální i generální prevence) nepřiměřené veřejnému zájmu na potrestání. Došlo k porušení čl. 8 odst. 2 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","id":"LQ002","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":6,"FOLLOWED":33,"REFERENCED":74},"continuity_gated":true,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":6,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0031","S0044","S0055","S0056"],"interpretation":"Při ukládání trestu v trestním řízení, které bylo zatíženo nepřiměřenými průtahy, je třeba zohlednit délku řízení a dobu uplynulou od spáchání činu v rámci testu proporcionality mezi veřejným zájmem na potrestání a právem pachatele na osobní svobodu. Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě může být kompenzováno zmírněním trestu, a to výslovným a měřitelným způsobem.","regulations":"čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, § 23 trestního zákona","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":6,"FOLLOWED":51,"REFERENCED":117},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":6,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004 sp. zn. 8 Tdo 358/2004, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","right":"Právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 8 odst. 2 Listiny","right":"Právo na osobní svobodu"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla shledána přípustnou (§ 75 odst. 1 a contrario zákona o Ústavním soudu), včasnou a splňující ostatní náležitosti.","sourceRefs":["S0026"]},"findings":[{"reason":"Nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5,5 roku byl vzhledem k nepřiměřené délce řízení, době uplynulé od spáchání činů a dalším okolnostem nepřiměřený, čímž došlo k porušení práva na osobní svobodu.","regulations":"čl. 8 odst. 2 Listiny","reasonSourceRefs":["S0049","S0050"],"right":"Právo na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 2 Listiny","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":3,"FOLLOWED":15,"REFERENCED":5},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":3,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}],"bindingInstructions":["Obecné soudy v dalším řízení musejí postupovat tak, aby byla respektována a chráněna jak osobní svoboda stěžovatele, tak dostatečně kompenzováno porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Úvahy o trestu musí být strukturovány do tří rovin: trestněprávní, ústavní (test proporcionality) a mezinárodněprávní (kompenzace délky řízení)."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 358/2004","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Nerespektováním principů obsažených v čl. 1 odst. 1 a čl. 4 Ústavy ČR bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2004 sp. zn. 8 Tdo 358/2004 porušeno základní právo stěžovatele podle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 358/2004","kind":"QUASH_DECISION","text":"Toto usnesení se proto ruší."}],"dissentingOpinions":[{"summary":"Souhlasí s výrokem, ale nesouhlasí s částí odůvodnění, která by mohla naznačovat, že zastavení trestního stíhání je možnou kompenzací. Trvá na tom, že porušení práva na přiměřenou délku řízení samo o sobě nezakládá nepřípustnost trestního stíhání a kompenzace by měla být poskytnuta jinými prostředky, např. zmírněním trestu nebo náhradou škody.","judges":["JUDr. Miloslav Výborný"]}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I.ÚS 5/96, IV.ÚS 358/98, I.ÚS 600/03","sourceRefs":["S0027"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je součástí práva na spravedlivý proces.","resolvedDecisionId":null,"precedent_source_units":[],"precedent_target_units":[]}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":8,"FOLLOWED":49,"REFERENCED":112},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":8,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":22,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_followed_by_superseded_hidden":1,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":22,"arguments_hidden":0,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":1,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2005:1.US.554.04","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2005:1.US.554.04"}}