{"document_id":"ECLI:CZ:US:2005:4.US.276.04","court":"usoud","case_number":"IV. ÚS 276/04","ecli":"ECLI:CZ:US:2005:4.US.276.04","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=4-276-04","decision_date":"2005-08-03","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Posuzování odvolání, jež bylo odůvodněno až po zákonem stanovené lhůtě","legal_sentence":"Obecný účel novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. , spočívající ve zjednodušení a zrychlení trestního řízení, lze považovat za ústavně konformní, ba naplňující regulativní ideu vyjádřenou v základních právech garantujících fair proces, neboť součástí fair procesu je i rychlost řízení. Otázkou však je, zda ustanovení § 249 odst. 1 , § 251 odst. 1 , § 253 odst. 3 a § 254 odst. 1 , 2 a 3 trestního řádu v interpretaci provedené obecnými soudy v této věci nevykročila z obecně vymezeného účelu tak, že neproporcionálně popřela účel, resp. cíl samotného odvolání v trestních věcech, který je rovněž ústavně chráněn. Za účel odvolání je třeba považovat posílení či zvýšení jistoty o tom, že skutek obviněného byl soudem první instance posouzen řádně, a to jak z hlediska dokazování skutkových okolností, tak z hlediska právního posouzení. Odvolání je třeba považovat za právní institut jistící důsledné uplatnění a prosazení principu presumpce neviny, který chrání svobodu jednotlivce a do které lze zasáhnout jen tehdy, jsou-li důvody a způsob, které umožňuje zákon, postaveny najisto. Tento požadavek plyne z interpretace článkem 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod garantované osobní svobody. Přitom pravděpodobnost důvodnosti zásahu do osobní svobody, která by se mohla blížit jistotě o důvodnosti takového zásahu do tohoto statku, který je základním pilířem, z něhož jsou další základní práva odvozena, nelze konstruovat z posouzení věci jedinou soudní instancí, mnohdy jediným soudcem (samosoudcem). Obecné zkušenosti svědčí totiž o omylnosti jednotlivých osob, včetně soudců, a to i v případě, že tyto osoby jsou profesionálně zdatné, jakož i pečlivé. Propadný charakter procesní lhůty není obvyklý, a je-li procesní lhůta zákonodárcem zamýšlena jako lhůta propadná, pak se tato zákonodárcova intence projevuje ve výslovném ustanovení zákona, které stanoví, že navrácení lhůty není přípustné (viz např. konstrukce § 265e odst. 4 trestního řádu o dovolání). Ostatně pokud by zákonodárce skutečně konstruoval propadný charakter lhůty u opravného prostředku, jakým je odvolání, tj. u prostředku, jehož existence je chráněna základním právem (čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, resp. čl. 14 odst. 5 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech), vyvolávala by taková konstrukce ústavněprávní pochybnosti o příliš restriktivním formálním omezení tohoto základního práva. Zákonodárce správně diferencuje co do charakteru lhůt vztahujících se k odvolání z jedné strany a dovolání ze strany druhé. Zatímco totiž dovolání jako opravný prostředek podávaný proti pravomocnému rozhodnutí respektuje při konstrukci lhůty ústavní požadavek právní jistoty a lhůta má skutečně propadný charakter, je třeba při výkladu zákonem stanovené lhůty (jakékoli) vztahující se k odvolání mít stále na paměti účel, který odvolání zcela nezastupitelně plní, jak naznačeno svrchu. V situaci, kdy zdůvodnění odvolání bylo v době rozhodování odvolacího soudu již součástí spisu, také neexistoval jediný rozumný důvod pro odmítnutí odvolání, které by jako nezdůvodněné ztěžovalo, ve smyslu prodlužovalo či znemožňovalo, věcné rozhodnutí o odvolání.","metadata_regulation_keys":["141/1961:§251","120/1976:čl14","2/1993:čl2","2/1993:čl8","209/1992:čl2"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Posuzování odvolání, jež bylo odůvodněno až po zákonem stanovené lhůtě","facts":[{"sourceRefs":["S0017"],"text":"Stěžovatel D. H. byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 10. 2002 uznán vinným trestným činem podvodu a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let."},{"sourceRefs":["S0017","S0020"],"text":"Stěžovatel podal odvolání do protokolu bezprostředně po vyhlášení rozsudku, vymezil je do výroku o vině i trestu."},{"sourceRefs":["S0020"],"text":"Písemné vyhotovení rozsudku bylo doručeno stěžovateli dne 12. 1. 2003, jeho obhájci dne 5. 12. 2002. Dne 17. 3. 2003 obdržel obhájce výzvu k odstranění vad odvolání ve lhůtě 5 dnů. Obhájce předal odůvodnění odvolání k poštovní přepravě dne 3. 4. 2003, soudu prvního stupně bylo doručeno dne 4. 4. 2003."},{"sourceRefs":["S0021"],"text":"Vrchní soud v Praze dne 22. 4. 2003 odvolání stěžovatele odmítl podle § 253 odst. 3 trestního řádu, neboť odůvodnění bylo podáno po uplynutí zákonné pětidenní lhůty."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"28 T 4/2000","sourceRefs":["S0017"],"outcomeSummary":"Stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let.","court":"Krajský soud v Ústí nad Labem","decisionDate":"17. 10. 2002"},{"fileNumber":"9 To 23/03","sourceRefs":["S0018","S0021"],"outcomeSummary":"Odvolání stěžovatele odmítnuto podle § 253 odst. 3 trestního řádu pro nesplnění obsahových náležitostí.","court":"Vrchní soud v Praze","decisionDate":"22. 4. 2003"},{"fileNumber":"5 Tdo 1439/2003","sourceRefs":["S0019"],"outcomeSummary":"Dovolání stěžovatele odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"14. 1. 2004"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda interpretace § 251 odst. 1 tr. ř., podle které soud prvního stupně zasílá výzvu k odstranění vad odvolání pouze obhájci, nikoli obviněnému, a následné odmítnutí odvolání pro opožděné odůvodnění, porušuje právo na odvolání podle čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 a čl. 14 odst. 5 Paktu a právo na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 2 Listiny.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0033","S0035","S0044"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Obecné soudy zcela neodůvodněně braly v úvahu pouze účel novely trestního řádu, tj. zrychlení odvolacího řízení, a zcela opomenuly brát v úvahu konkurující účel odvolání jako prostředku jistícího osobní svobodu. Tím došlo k porušení práva na odvolání a osobní svobody.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel namítal, že výzva k odstranění vad měla být doručena i jemu osobně, nikoli pouze obhájci, čímž bylo porušeno jeho právo na obhajobu a rovnost stran.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0033","S0035","S0044"],"sourceRefs":["S0010","S0011"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel D. H."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že obecné soudy neproporcionálně upřednostnily rychlost řízení před účelem odvolání jako prostředku jistícího osobní svobodu, čímž porušily základní práva stěžovatele."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel D. H."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":4}},{"issueType":"INTERPRETATION_OF_LAW","question":"Zda pětidenní lhůta k odůvodnění odvolání podle § 251 odst. 1 tr. ř. má propadný charakter, a zda odvolací soud měl přihlédnout k odůvodnění podanému po lhůtě, pokud bylo součástí spisu před jeho rozhodnutím.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0041","S0042"],"text":"Lhůta k odůvodnění odvolání není propadná; pokud je odůvodnění podáno před rozhodnutím odvolacího soudu, soud by neměl odvolání odmítnout, neboť by tím byl popřen účel odvolání. Zákonodárce správně diferencuje mezi lhůtami u odvolání a dovolání.","outcome":"ACCEPTED"},"id":"LQ002","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":3,"FOLLOWED":14,"REFERENCED":2},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":3,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"},{"issueType":"INTERPRETATION_OF_LAW","question":"Zda podání obhájce obsahující omluvu za prodlení lze považovat za žádost o navrácení lhůty podle § 61 tr. ř. per analogiam.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0043"],"text":"Úvodní věty podání advokáta lze posoudit jako žádost o navrácení lhůty ve smyslu analogicky aplikovaného § 61 odst. 1 tr. ř. Obecné soudy se touto možností vůbec nezabývaly.","outcome":"ACCEPTED"},"id":"LQ003","raisedBy":["COURT"]}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0042"],"interpretation":"Lhůta k odůvodnění odvolání není propadná; pokud je odůvodnění podáno před rozhodnutím odvolacího soudu, soud by neměl odvolání odmítnout, neboť by tím byl popřen účel odvolání jako prostředku jistícího osobní svobodu.","regulations":"§ 251 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":6,"REFERENCED":1},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"},{"sourceRefs":["S0043"],"interpretation":"Institut navrácení lhůty lze analogicky aplikovat i na lhůtu k odůvodnění odvolání podle § 251 odst. 1 tr. ř.","regulations":"§ 61 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":3}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 4. 2003 sp. zn. 9 To 23/03, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatele.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2004 sp. zn. 5 Tdo 1439/2003, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 14 odst. 5 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech","right":"právo na odvolání v trestních věcech"},{"regulations":"čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na osobní svobodu"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a je způsobilá věcného posouzení.","sourceRefs":["S0023"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy neproporcionálně upřednostnily rychlost řízení před účelem odvolání jako prostředku jistícího osobní svobodu, čímž porušily právo stěžovatele na odvolání.","regulations":"čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7, čl. 14 odst. 5 Paktu","reasonSourceRefs":["S0044","S0045"],"right":"právo na odvolání v trestních věcech (čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7, čl. 14 odst. 5 Paktu)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1}},{"reason":"Obecné soudy neproporcionálně upřednostnily rychlost řízení před účelem odvolání jako prostředku jistícího osobní svobodu, čímž porušily právo stěžovatele na osobní svobodu.","regulations":"čl. 8 odst. 2 Listiny","reasonSourceRefs":["S0044","S0045"],"right":"právo na osobní svobodu (čl. 8 odst. 2 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1}}],"bindingInstructions":["Vrchní soud v Praze je povinen znovu projednat odvolání stěžovatele a rozhodnout o něm věcně, přičemž je vázán právním názorem Ústavního soudu, že odvolání nemělo být odmítnuto pro opožděné odůvodnění."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"kind":"FIND_VIOLATION","text":"Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2004 sp. zn. 5 Tdo 1439/2003 a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 4. 2003 sp. zn. 9 To 23/03 bylo porušeno základní právo stěžovatele garantované čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, resp. čl. 14 odst. 5 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a základní právo stěžovateli garantované čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2004 sp. zn. 5 Tdo 1439/2003 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 4. 2003 sp. zn. 9 To 23/03","kind":"QUASH_DECISION","text":"Proto se tato rozhodnutí zrušují."},{"targetAct":"§ 251 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů","kind":"NORM_PETITION_REJECTED","text":"Návrh na zrušení § 251 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá."}],"dissentingOpinions":[{"summary":"Soudkyně nesouhlasila s výroky I. a II., neboť považovala omezení práva na odvolání za přiměřené. Uvedla, že lhůta k odůvodnění je nezbytná pro zrychlení řízení a že podání obhájce nelze považovat za žádost o navrácení lhůty. Dále uvedla, že stěžovatel zanedbal svá procesní práva, a proto měla být ústavní stížnost odmítnuta.","judges":["Michaela Židlická"]}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"III. ÚS 256/01","sourceRefs":["S0025"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Ústavní soud koriguje rozhodovací činnost obecných soudů, pokud aplikovaná norma jednoduchého práva nabyla neopodstatněně přednost před jinou normou jednoduchého práva sledující jiný ústavně chráněný účel.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2002:3.US.256.01","precedent_source_units":[],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2002:3.US.256.01"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1}},"precedent_superseded_count":6,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":2,"precedent_superseded_hidden":6,"arguments_hidden":0,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2005:4.US.276.04","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2005:4.US.276.04"}}