{"document_id":"ECLI:CZ:US:2005:Pl.US.44.03","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS 44/03","ecli":"ECLI:CZ:US:2005:Pl.US.44.03","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-44-03","decision_date":"2005-04-05","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"NORM_PETITION_REJECTED","subject":"Návrh na zrušení § 212 trestního řádu (předestření výpovědi z přípravného řízení v hlavním líčení) pro rozpor s ústavním pořádkem","legal_sentence":"Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že zásada ústavně konformního výkladu zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení, resp. jiného právního předpisu má přednost před jeho zrušením a že je povinností všech orgánů veřejné moci interpretovat a aplikovat právo se zřetelem na požadavek ochrany základních práv a svobod. Konstatoval, že v situaci, kdy určité ustanovení právního předpisu umožňuje dvě různé interpretace, přičemž jedna z nich je v souladu s ústavními zákony a mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a druhá nikoliv, není dán důvod ke zrušení takového ustanovení. Při jeho aplikaci je úkolem všech státních orgánů interpretovat dané ustanovení ústavně konformním způsobem [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 5/96 Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen \"Sbírka rozhodnutí\"), svazek 6, nález č. 98; vyhlášen pod č. 286/1996 Sb. ; či nález sp. zn. Pl. ÚS 48/95 Sbírka rozhodnutí, svazek 5, nález č. 21; vyhlášen pod č. 121/1996 Sb. ]. V demokratickém právním státě, který je chápán především jako materiální právní stát, totiž nelze připustit užití platného zákonného ustanovení způsobem, který odporuje některé z fundamentálních ústavních zásad. Povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé, konkrétní a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem, i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem, ústavních zásad, ustanovení Listiny základních práv a svobod a závazků plynoucích z mezinárodních smluv. Z mnoha myslitelných výkladů zákona je tedy třeba v každém případě použít pouze takový výklad, který respektuje ústavní principy (je-li takový výklad možný), a ke zrušení ustanovení zákona pro neústavnost přistoupit teprve tehdy, nelze-li dotčené ustanovení použít, aniž by byla ústavnost porušena (princip minimalizace zásahu do pravomoci jiných orgánů veřejné moci). Ustanovení právního předpisu demokratického právního státu musí rovněž splňovat podmínky dostatečné přesnosti, určitosti a předvídatelnosti; nedostatek těchto vlastností ve vztahu ke konkrétnímu zákonnému ustanovení však musí dosáhnout - má-li být považováno za rozporné s požadavkem právní jistoty a s principem právního státu [ čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen \" Ústava \")] - takového stupně, že jeho intenzita vylučuje možnost stanovení normativního obsahu daného ustanovení pomocí obvyklých interpretačních postupů při jeho výkladu (srov. nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/97 Sbírka rozhodnutí, svazek 8, nález č. 91; vyhlášen pod č. 186/1997 Sb. ). Existence napadeného ustanovení § 212 je vždy projevem jedné ze základních zásad trestního řízení souvisejících se samotným účelem trestního řízení v demokratickém právním státě, jímž je upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé spravedlivě potrestáni ( § 1 trestního řádu ); jde o zásadu sledující takový postup orgánů činných v trestním řízení, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí ( § 2 odst. 5 trestního řádu ). Soud je pak v rámci veškerých skutečností, zjištěných řádným způsobem, povinen pečlivě zvážit všechny okolnosti případu jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž je veden nadřazenými ústavními principy a účelem trestního řízení (srov. výše) podle zákona, na základě faktů zjištěných v rámci spravedlivého procesu. Smyslem zkoumaného institutu je proto umožnit co nejvíce se přiblížit stavu věci z hlediska reality, tedy tomu \"co se skutečně stalo\"; tak je nutno i z pohledu ústavněprávního vykládat zásadu zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností podle současného znění § 2 odst. 5 trestního řádu . Napadené ustanovení tedy - vzhledem k uvedenému základnímu principu trestního řízení - slouží k dostatečnému posouzení a objasnění všech relevantních okolností konkrétního případu; zároveň působí v součinnosti s nadřazeným principem, že nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví trestní řád ( § 2 odst. 1 trestního řádu ), a nikoliv v rozporu s ním (srov. též čl. 39 Listiny základních práv a svobod ). Napadený předpis přitom není - jak plyne již z jeho textu (srov. zejména § 212 odst. 2 větu druhou) - v rozporu ani se zásadou, že při rozhodování v hlavním líčení ... smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání provedeny ( § 2 odst. 12 trestního řádu ). Ústavní soud se zabýval i otázkou, zda napadené ustanovení nezakládá nerovnost mezi obviněnými, kteří mají obhájce, ve srovnání s obviněnými, kteří obhájce nemají. Na tuto otázku odpovídá záporně. Ustanovení § 212 trestního řádu , a zásady tohoto nálezu vůbec, totiž platí - vzhledem k povaze věci - i pro případ, kdy obviněný v té které souzené věci obhájce neměl, jestliže mu nebyla poskytnuta možnost, aby byl přítomen výslechu svědka nebo spoluobviněného ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení. Ústavní soud předesílá, že již ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 36/01 uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí, svazek 26, nález č. 80, a publikovaném pod č. 403/2002 Sb. , uvedl, že ústavní zakotvení všeobecné inkorporační normy, a tím překonání dualistické koncepce vztahu práva mezinárodního a práva vnitrostátního (ústavní zákon č. 395/2001 Sb. , kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb. , Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů), nelze interpretovat v tom smyslu, že by přivodilo odstranění referenčního hlediska ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách při posuzování vnitrostátního práva Ústavním soudem, a to i s možnými derogačními důsledky. Rozsah pojmu \"ústavní pořádek\" totiž nelze vyložit toliko s ohledem na doslovné znění čl. 112 odst. 1 Ústavy , nýbrž i se zřetelem k čl. 1 odst. 2 Ústavy . Ústavní soud potvrdil tento svůj závěr i ve své další rozhodovací praxi (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 752/02 Sbírka rozhodnutí, svazek 30, nález č. 54, a sp. zn. Pl. ÚS 44/02 Sbírka rozhodnutí, svazek 30, nález č. 98; vyhlášen pod č. 210/2003 Sb. ).","metadata_regulation_keys":["141/1961:§212","141/1961:§211","141/1961:§158","1/1993:čl10","1/1993:čl96","2/1993:čl37","2/1993:čl39","209/1992:čl6"],"analysis":{"proceedingType":"NORM_CONTROL_STATUTE","subject":"Návrh na zrušení § 212 trestního řádu (předestření výpovědi z přípravného řízení v hlavním líčení) pro rozpor s ústavním pořádkem","facts":[{"sourceRefs":["S0004"],"text":"Okresní soud Plzeň-město projednával trestní stíhání obžalovaného R. Č. pro trestné činy násilí proti skupině obyvatelů, ublížení na zdraví, porušování domovní svobody a vydírání."},{"sourceRefs":["S0004"],"text":"Dne 26. 4. 2002 byl obžalovaný rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město zproštěn všech obžalob."},{"sourceRefs":["S0004"],"text":"Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 21. 8. 2002 sp. zn. 8 To 374/2002 zrušil zprošťující rozsudek a uložil okresnímu soudu, aby poškozené D. K. předestíral její výpovědi z přípravného řízení postupem podle § 212 trestního řádu."},{"sourceRefs":["S0005"],"text":"Okresní soud považoval § 212 trestního řádu za rozporný s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto usnesením ze dne 15. 11. 2002 přerušil trestní stíhání a předložil věc Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení tohoto ustanovení."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"8 T 148/2001","sourceRefs":["S0004"],"outcomeSummary":"zproštění obžaloby pro všechny skutky","court":"Okresní soud Plzeň-město","decisionDate":"26. 4. 2002"},{"fileNumber":"8 To 374/2002","sourceRefs":["S0004"],"outcomeSummary":"zrušení rozsudku a vrácení věci s pokynem k předestření výpovědi poškozené podle § 212 trestního řádu","court":"Krajský soud v Plzni","decisionDate":"21. 8. 2002"}],"legalQuestions":[{"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","question":"Je ustanovení § 212 trestního řádu v rozporu s čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 96 Ústavy a čl. 6 Úmluvy z důvodu nerovného postavení účastníků a porušení práva na spravedlivý proces?","sourceRefs":["S0007","S0030"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0028","S0032","S0033","S0039","S0040"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že § 212 trestního řádu není v rozporu s ústavním pořádkem. Ustanovení lze vyložit ústavně konformně: předestření dřívější výpovědi není plnohodnotným důkazem, ale pouze metodou k posouzení věrohodnosti výpovědi učiněné v hlavním líčení; obě procesní strany mají stejné právo jej iniciovat; předestřený protokol nemůže být podkladem výroku o vině. Tento postup neporušuje zásadu rovnosti účastníků ani právo na spravedlivý proces, neboť svědek vypovídá v hlavním líčení za plné účasti obhajoby a právo obviněného vyslýchat svědky je zachováno. Ústavní soud odkázal na svou dřívější judikaturu o ústavně konformním výkladu (Pl. ÚS 5/96) a na judikaturu ESLP (Kostovski, Delta).","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"arguments":[{"argument":"Ustanovení § 212 umožňuje použít procesně nepoužitelný důkaz (výpověď z přípravného řízení bez přítomnosti obhájce) k posouzení věrohodnosti svědka, čímž zakládá nerovnost mezi obžalovanými a porušuje zásadu rovnosti účastníků řízení. Dále je v rozporu s čl. 6 Úmluvy, protože předestření může být návodnou otázkou a ovlivnit hodnocení viny.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0032","S0033","S0034"],"sourceRefs":["S0007","S0008"],"importance":"CORE","parties":["Okresní soud Plzeň-město"],"courtExplanation":"Ústavní soud konstatoval, že předestření není důkazem, ale metodou posouzení věrohodnosti; obě strany mají stejné právo jej iniciovat; předestřený protokol nemůže být podkladem výroku o vině. Práva obhajoby nejsou porušena, neboť svědek vypovídá v hlavním líčení za plné účasti obhajoby."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Okresní soud Plzeň-město"],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0026","S0027","S0032"],"interpretation":"Ustanovení § 212 trestního řádu upravuje tzv. předestření dřívější výpovědi svědka nebo spoluobviněného z přípravného řízení, které není plnohodnotným důkazem, ale pouze metodou k posouzení věrohodnosti výpovědi učiněné v hlavním líčení; předestřený protokol nemůže být podkladem výroku o vině obviněného, a to ani ve spojení s jinými důkazy.","regulations":"§ 212 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"§ 212 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů","type":"STATUTE"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","right":"rovnost účastníků řízení"},{"regulations":"čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy","right":"právo na spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Návrh podaný okresním soudem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy je přípustný.","sourceRefs":["S0022","S0023"]},"findings":[{"reason":"Ustanovení § 212 tr. řádu nezakládá nerovnost, neboť obě procesní strany mají stejné právo iniciovat předestření a předestřený protokol není důkazem.","regulations":"čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 96 Ústavy","reasonSourceRefs":["S0032","S0033"],"right":"rovnost účastníků řízení","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"reason":"Postup podle § 212 tr. řádu neporušuje právo obviněného vyslýchat svědky, neboť svědek vypovídá v hlavním líčení za účasti obhajoby a předestření slouží pouze k posouzení věrohodnosti.","regulations":"čl. 6 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0039","S0040"],"right":"právo na spravedlivý proces","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}]},"dispositionType":"NORM_PETITION_REJECTED","operativeOrders":[{"targetAct":"§ 212 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů","kind":"REJECT","text":"Návrh se zamítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 5/96","sourceRefs":["S0028"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Zásada ústavně konformního výkladu zákona má přednost před jeho zrušením.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1996:Pl.US.5.96","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1996:Pl.US.5.96"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":3,"REFERENCED":8}},"precedent_superseded_count":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":1,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2005:Pl.US.44.03","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2005:Pl.US.44.03"}}