{"document_id":"ECLI:CZ:US:2005:Pl.US.6.05","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS 6/05","ecli":"ECLI:CZ:US:2005:Pl.US.6.05","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-6-05","decision_date":"2005-12-13","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"NORM_ANNULLED","subject":"Zrušení restituční tečky – propadná lhůta pro uplatnění práva na vydání náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě","legal_sentence":"I. Lhůta prima facie bez dalšího nevykazuje a ani nemůže vykazovat znaky protiústavnosti, tyto pak mohou být dány teprve \"konkrétními okolnostmi\" posuzované věci, jinými slovy, posouzení ústavnosti lhůty je posouzením kontextuálním. Těmito \"konkrétními okolnostmi\", čili hledisky kontextuálního posouzení ústavnosti lhůty dle dosavadní judikatury Ústavního soudu jsou: 1. nepřiměřenost (disproporcionalita) lhůty ve vztahu k ní časově omezené možnosti uplatnění ústavně garantovaného práva (nároku), případně k ní vymezenému časovému úseku omezení subjektivního práva. Z uvedeného pohledu Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/03 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen \"Sbírka rozhodnutí\"), svazek 30, nález č. 109; vyhlášen pod č. 211/2003 Sb. ] zrušil ustanovení § 3 a § 6 zákona č. 290/2002 Sb. , jež představovala nepřiměřené omezení vlastnického práva, porušení čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (za ústavně konformní soud považoval v rozhodovaném kontextu takovou právní úpravu, jež by toto omezení zakládala pouze ve zcela nezbytném časovém rozsahu, kterým lze rozumět toliko minimální časové, a to zřetelně prima facie \"přechodné\" údobí, nikoli ale lhůtu deseti let); 2. svévole zákonodárce při stanovení lhůty (jejím zakotvení anebo zrušení). Ve smyslu tohoto hlediska posuzování ústavnosti lhůty postupoval soud ve věci sp. zn. Pl. ÚS 2/02 (Sbírka rozhodnutí, svazek 32, nález č. 35; vyhlášen pod č. 278/2004 Sb. ), v níž za protiústavní označil zrušení ustanovení § 879c až § 879e občanského zákoníku provedené zákonem č. 229/2001 Sb. , jímž zákonodárce zasáhl do legitimního očekávání přesně vymezeného okruhu subjektů pouhý jeden den před uplynutím lhůty, ve které by došlo k nabytí vlastnického práva, v důsledku čehož subjekty, které jednaly v důvěře v předem státem stanovené podmínky, byly pouhý den před uplynutím zmíněné lhůty konfrontovány se svévolným postupem státu, jejž soud shledal rozporným s čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (a to s odvoláním se na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva v kause Broniowski proti Polsku z r. 2002, Gratzinger a Gratzingerová proti České republice z r. 2002, Zvolský a Zvolská proti České republice z r. 2001); 3. ústavně neakceptovatelná nerovnost dvou skupin subjektů, jež je výsledkem zrušení určité zákonné podmínky uplatnění práva pro její protiústavnost, přičemž se tímto zrušením pro dotčenou skupinu subjektů v důsledku uplynutí lhůt již v důsledku derogace bez dalšího možnost uplatnění práva neotevírá. Vycházeje z takto chápané \"konkrétní okolnosti\", v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 3/94 (Sbírka rozhodnutí, svazek 1, nález č. 38, vyhlášen pod č. 164/1994 Sb. ) a sp. zn. Pl. ÚS 24/97 (Sbírka rozhodnutí, svazek 11, nález č. 62; vyhlášen pod č. 153/1998 Sb. ) Ústavní soud zrušením ustanovení stanovujícího počátek lhůty pro uplatnění restitučního nároku otevřel možnost jejich uplatnění i pro ty oprávněné osoby, jež v důsledku podmínky trvalého pobytu ve lhůtách původních nároky úspěšně uplatnit nemohly. Soud v této souvislosti konstatoval, že \"tyto osoby proto byly fakticky vyloučeny z okruhu oprávněných osob, které se mohly domáhat finanční náhrady, a byly tedy - ve srovnání s jinými oprávněnými osobami - protiústavně znevýhodněny a ocitly se vůči nim v nerovném právním postavení\". II. Lhůty zakotvené v ustanovení § 13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb. , o úpravě majetkových vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 253/2003 Sb. , (dále též \" zákon o půdě \") a ustanovení čl. VI zákona č. 253/2003 Sb. časově omezují uplatnění práva oprávněných osob dle § 11 odst. 2 zákona o půdě na vydání náhradního pozemku, tj. práva, jemuž nesvědčí efektivní procesní prostředek, pročež se z pohledu kritérií kontextuálního posouzení ústavnosti lhůt jedná o svévoli zákonodárce, stojící v rozporu s ústavním principem ochrany oprávněné důvěry občana v právo, jenž je komponentem právního státu ( čl. 1 odst. 1 Ústavy ), v rozhodovaném kontextu pak i v rozporu s principem legitimního očekávaní při uplatňování majetkového práva plynoucího z čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě . A contrario tedy zároveň platí ústavní konformita přiměřenou lhůtou omezené možnosti uplatnění práva oprávněné osoby (restituenta) na vydání náhradního pozemku dle § 11 odst. 2 zákona o půdě , ovšem za podmínky platnosti efektivního procesního prostředku k ochraně tohoto práva. Takový procesní prostředek může být jednak založen výslovným zákonným zakotvením a jemu odpovídající aplikační praxí, anebo může být vyvinut samotnou judikaturou obecných soudů. Předpokladem ústavněprávního akceptování jeho judiciálního založení je určitost vymezení předmětu žaloby, dále ustálení daného procesního prostředku k ochraně práva v rozhodovací praxi soudů a následně pak předvídatelnost jejich rozhodování.","metadata_regulation_keys":["229/1991:§11","229/1991:§13","253/2003:čl6","531/2005","95/1999","1/1993:čl1","2/1993:čl1","209/1992:čl1"],"analysis":{"proceedingType":"NORM_CONTROL_STATUTE","subject":"Zrušení restituční tečky – propadná lhůta pro uplatnění práva na vydání náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě","facts":[{"sourceRefs":["S0009","S0072"],"text":"Zákon č. 229/1991 Sb., o půdě, umožňuje oprávněným osobám (restituentům) domáhat se vydání původních pozemků; pokud to není možné, mají podle § 11 odst. 2 právo na bezúplatný převod jiného pozemku ve vlastnictví státu (náhradní pozemek). Tento nárok je soukromoprávní pohledávkou vůči Pozemkovému fondu ČR."},{"sourceRefs":["S0012"],"text":"Pozemkový fond dlouhodobě neplnil své povinnosti – k 31. 12. 2002 nebylo vypořádáno 44,9 % pravomocně přiznaných nároků na náhradní pozemky. Fond upřednostňoval prodej státní půdy před uspokojováním restitučních nároků a v některých případech převáděl pozemky i osobám, které nebyly oprávněnými osobami."},{"sourceRefs":["S0042","S0043","S0086"],"text":"Zákonem č. 253/2003 Sb. byly do zákona o půdě vloženy § 13 odst. 6 a 7, které stanovily propadnou lhůtu pro uplatnění práva na převod náhradního pozemku: obecně 2 roky od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu (nebo ode dne, kdy nárok mohl být poprvé uplatněn), a pro již existující nároky k 6. 8. 2003 čl. VI zákona č. 253/2003 Sb. stanovil konečný termín 31. 12. 2005. Po uplynutí lhůty právo zaniká a oprávněná osoba má nárok pouze na finanční náhradu v cenách k 24. 6. 1991."},{"sourceRefs":["S0017","S0018","S0019"],"text":"Skupina senátorů a skupina poslanců napadla tato ustanovení u Ústavního soudu s tvrzením, že stát jako dlužník si svévolně zkrátil vlastní povinnost plnit, aniž by oprávněným osobám poskytl účinný procesní prostředek k vymožení nároku. Upozornili, že mnoho restituentů nemohlo nárok uplatnit včas kvůli nečinnosti Fondu nebo nedostatku vhodných pozemků v nabídce."}],"legalQuestions":[{"question":"Zda propadná lhůta pro uplatnění práva na vydání náhradního pozemku podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, stanovená v § 13 odst. 6 a 7 a čl. VI zákona č. 253/2003 Sb., je v souladu s ústavním principem ochrany oprávněné důvěry občana v právo (čl. 1 odst. 1 Ústavy) a s právem na ochranu majetku podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, pokud pro toto právo neexistuje efektivní procesní prostředek k jeho vymožení.","sourceRefs":["S0017","S0019"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0094","S0119"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Ústavní soud konstatoval, že lhůta sama o sobě není protiústavní, ale v kontextu absence efektivního procesního prostředku je svévolná a porušuje čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Pro oprávněné osoby a jejich dědice je proto nutné lhůtu zrušit.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[{"argument":"Napadená ustanovení časově omezují povinnost státu plnit bez ohledu na jeho nečinnost a bez poskytnutí účinného procesního prostředku k vymožení nároku, čímž porušují princip právní jistoty a legitimního očekávání chráněného čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0094","S0119"],"sourceRefs":["S0017","S0019"],"importance":"CORE","parties":["skupina 24 senátorů Senátu Parlamentu České republiky","skupina 57 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že lhůta je protiústavní, protože oprávněné osoby nemají k dispozici efektivní procesní prostředek k vymožení svého práva na náhradní pozemek, což zakládá svévoli zákonodárce a porušení principu právní jistoty a legitimního očekávání."}],"id":"LQ001","raisedBy":["skupina 24 senátorů Senátu Parlamentu České republiky","skupina 57 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":28,"REFERENCED":15},"continuity_gated":true},{"question":"Zda napadená ustanovení zakládají protiústavní nerovnost mezi restituenty, jejichž nárok bude uspokojen, a těmi, kteří uspokojeni nebudou, a mezi cenou náhradního pozemku a výší finanční náhrady.","sourceRefs":["S0015","S0018"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0103"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud uvedl, že princip rovnosti není porušen, protože zákonodárce měl legitimní cíl a prostředky jsou přiměřené. Námitka nerovnosti mezi uspokojenými a neuspokojenými restituenty je však relevantní, ale je řešena v rámci otázky absence efektivního prostředku.","outcome":"NO_VIOLATION"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["skupina 24 senátorů Senátu Parlamentu České republiky","skupina 57 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":9,"REFERENCED":8},"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true},{"question":"Zda derogační důvody (absence efektivního procesního prostředku) dopadají i na postupníky (osoby, na které bylo právo na náhradní pozemek převedeno).","sourceRefs":["S0108"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0111"],"text":"Ústavní soud dovodil, že postupníci si byli vědomi rizik cese, a proto na ně derogační důvody nedopadají; lhůta zůstává v platnosti pro postupníky. Smyslem zákona o půdě je zmírnění křivd původních vlastníků, nikoli ochrana spekulativních nabyvatelů.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"issueType":"INTERPRETATION_OF_LAW","id":"LQ003","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":4,"FOLLOWED":48,"REFERENCED":11},"continuity_gated":true,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":4,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0094"],"interpretation":"Stanovení propadné lhůty pro uplatnění práva na náhradní pozemek podle § 11 odst. 2 zákona o půdě je protiústavní, jestliže oprávněná osoba nemá k dispozici účinný procesní prostředek, kterým by se mohla domoci splnění tohoto práva.","regulations":"§ 13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 253/2003 Sb., a čl. VI zákona č. 253/2003 Sb.","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":31,"REFERENCED":2}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0042","S0043"],"description":"§ 13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 253/2003 Sb., a čl. VI zákona č. 253/2003 Sb.","type":"STATUTE"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě","right":"právo na ochranu majetku a princip právní jistoty"},{"regulations":"čl. 1 Listiny","right":"rovnost v právech"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Návrh byl podán oprávněnými navrhovateli (skupina senátorů a poslanců) a směřuje proti zákonným ustanovením.","sourceRefs":["S0045"]},"findings":[{"reason":"Propadná lhůta bez efektivního procesního prostředku porušuje čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě ve vztahu k oprávněným osobám (původním restituentům) a jejich dědicům.","regulations":"čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě","reasonSourceRefs":["S0119"],"right":"právo na ochranu majetku a princip právní jistoty (čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":8,"REFERENCED":1}},{"reason":"Postupníci si byli vědomi rizik cese, a proto na ně derogační důvody nedopadají; lhůta zůstává v platnosti pro postupníky.","regulations":"čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě","reasonSourceRefs":["S0111"],"right":"právo na ochranu majetku a princip právní jistoty (čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě)","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1}},{"reason":"Rozdíl mezi cenou náhradního pozemku a finanční náhradou je založen na objektivních a rozumných důvodech (symbolická satisfakční funkce finanční náhrady).","regulations":"čl. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0103"],"right":"rovnost v právech (čl. 1 Listiny)","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1}}]},"dispositionType":"NORM_ANNULLED","operativeOrders":[{"targetAct":"§ 13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb. a čl. VI zákona č. 253/2003 Sb. (v rozsahu uvedeném ve výroku)","kind":"ANNUL_NORM","text":"Ustanovení § 13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 253/2003 Sb., a čl. VI zákona č. 253/2003 Sb., pokud se týkají oprávněných osob, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 183/1993 Sb., a jejich dědiců, se zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 33/97","sourceRefs":["S0063"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Smyslem lhůty je snížení neurčitosti v právních vztazích.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1997:Pl.US.33.97","precedent_source_units":[],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1997:Pl.US.33.97"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_continuity_era":"old_unchallenged","legal_sentence_continuity_sub_variant":"assessed","legal_sentence_continuity_tier":"ai_assessed","legal_sentence_continuity_assessed_against":"2026-07-28","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":12,"REFERENCED":15}},"precedent_superseded_count":12,"legal_sentence_continuity_old_key":"40/1964:§879c","precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_followed_by_superseded_hidden":1,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":12,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":3,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2005:Pl.US.6.05","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2005:Pl.US.6.05"}}