{"document_id":"ECLI:CZ:US:2006:1.US.185.05","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 185/05","ecli":"ECLI:CZ:US:2006:1.US.185.05","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-185-05","decision_date":"2006-01-03","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"REJECTION","subject":"Určovací žaloba na vlastnictví nemovitostí a aplikace § 453 odst. 2 občanského zákoníku (opuštění věci) ve vztahu k restitučním předpisům a naléhavému právnímu zájmu","legal_sentence":"1. Dle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS - st. 21/05, publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 477/2005 Sb. , tvrzením vlastnického práva, zejména toho, jež vyžaduje záznam do katastru nemovitostí, v případě absence legitimního očekávání na straně navrhovatele není naplněna preventivní funkce žaloby dle § 80 písm. c) občanského soudního řádu , a tedy není dána ani naléhavost právního zájmu na jejím určení. Žaloby domáhající se určení vlastnického práva na základě zpochybnění skutečností, k nimž došlo hluboko v minulosti, postrádají prvek, který je k jejich projednání nezbytný - naléhavý právní zájem žalobce na určení právního stavu, bez nějž by se vztah žalobce k věci stal nejistým. Vzhledem k tomu, že naléhavý právní zájem na určení nahrazuje u určovacích žalob aktivní legitimaci žalobce, lze konstatovat, že takové žaloby nemohou mít naději na úspěch. V daném případě o to více, že stěžovatelova tvrzení směřují zřetelně k uplatnění titulu restitučního, jenž aplikaci obecných předpisů a užití určovacích žalob vylučuje. Ústavní soud opakovaně, naposledy v citovaném stanovisku konstatoval, že žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučních předpisů. Pokud se tedy stěžovatel prostřednictvím restitučních předpisů vrácení majetku nedomáhal, prostřednictvím určovací žaloby tak může činit pouze za předpokladu, že se nejednalo o restituční titul a při doložení existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Ústavní soud takový zájem dovodit nemohl a pouze z požadavku zajištění listiny, na jejímž základě by bylo možné v katastru nemovitostí vlastnické právo zapsat, nevyplývá. 2. Závěr, že jednání, které nemělo právní účinky v době, kdy bylo (bylo-li vůbec) subjektem tohoto úkonu učiněno, těchto účinků s následky pro něj v okamžiku tohoto jednání nepředvídatelnými nabývá po přijetí nové právní úpravy, je neudržitelný a znamená ve svém důsledku přímý zásah do principu právní jistoty jako základu právního státu vůbec. Takový výklad totiž znamená uplatnění principu retroaktivity, jevu v občanském právu veskrze nežádoucího, a nerespektování obecně uplatňovaných výkladových zásad. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. sám ve svých přechodných ustanoveních stanoví, že pokud není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. dubnem 1964; avšak vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. dubnem 1964 se posuzují podle dosavadních předpisů (§ 498). Na tuto problematiku shodně upozorňuje jeho důvodová zpráva: \"Z důvodů ochrany nabytých práv osnova zásadně nepřipouští, aby se podle jejích ustanovení posuzoval vznik právních vztahů, k němuž došlo za platnosti dřívějšího práva. Zda právní vztah tu je a jaký, posuzuje se u právních vztahů vzniklých před 1. dubnem 1964 podle dřívějšího práva. Podle dřívějších předpisů posuzují se nároky, které vznikly před tímto datem. Zároveň je však nutné, aby se i tyto právní vztahy řídily dnem 1. dubna 1964 jako ty vztahy upravené v osnově, které jsou jim svým obsahem a účelem nejbližší.\". Ústavní soud je toho názoru, že jakkoliv lze použít důkazní prostředky svědčící o chování stěžovatele před rokem 1964, mohou sloužit pouze jako podpůrné doklady pro závěr o tom, zda byl či nebyl stěžovatelem a jeho manželkou učiněn právní úkon směřující k opuštění jim přidělených nemovitostí, který však, pokud měl vyvolat zákonem zamýšlené účinky, mohl nastat až za doby účinnosti právního předpisu, který s ním takové účinky (zánik jejich vlastnického práva a vznik vlastnického práva státu) spojoval. Pokud však má soud za to, že stěžovatel projevil vůli nebýt nadále vlastníkem pozemků (resp. svého vlastnického podílu k nim) před rokem 1964, tedy před účinností zákona č. 40/1964 Sb. , je třeba přistoupit k posouzení účinků takového projevu podle právního předpisu v době projevu platného a účinného. Ač občanský zákoník z roku 1950 výslovně neupravoval opuštění věci v tom smyslu, že by užil slovo \"opuštění\", ani on netrval na tom, že by vůbec nebylo možné na základě jednostranného projevu vůle nebo jiné právní skutečnosti přestat být vlastníkem věci. Jediná možná forma takového projevu však byla zakotvena v institutu vzdání se vlastnického práva ( § 132 občanského zákoníku ). Proto však, aby na základě jednostranného právního úkonu skutečně došlo k zániku vlastnického práva, musely být splněny podmínky dané ustanovením jeho odstavce 2. Nesplněním zákonných podmínek projev vůle učiněný za této právní úpravy nemohl nabýt právní relevance ani poté, co nabyla účinnosti právní úprava jiná.","metadata_regulation_keys":["140/1950","40/1964:§126","40/1964:§453","99/1963:§80","2/1993:čl11","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Určovací žaloba na vlastnictví nemovitostí a aplikace § 453 odst. 2 občanského zákoníku (opuštění věci) ve vztahu k restitučním předpisům a naléhavému právnímu zájmu","facts":[{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Stěžovatel a jeho manželka J. K. nabyli vlastnictví k nemovitostem (pozemky v kat. území P. a S.) přídělem na základě přídělových listin ze dne 3. května 1948 a 13. dubna 1951."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"V roce 1949 stěžovatel sdělil Národnímu pozemkovému fondu, že propouští převážnou část pozemků státu, neboť jeho manželka je nemocná a společně je nemohou obdělávat."},{"sourceRefs":["S0008","S0015"],"text":"V prosinci 1956 byl na MNV v P. pořízen zápis, v němž je uvedeno, že se stěžovatel vzdává pozemků o výměře 7 ha ve prospěch státního statku a ponechává si pouze 0,99 ha; zápis nebyl stěžovatelem podepsán a nedošlo k provedení knihovního pořádku."},{"sourceRefs":["S0008","S0011"],"text":"Od 1. ledna 1957 stěžovatel ani jeho manželka na sporných pozemcích nehospodařili; manželka zemřela v roce 1971 a v dědickém řízení byly předmětem pouze nemovitosti, které stěžovatel měl ve vlastnictví (dům a zahrada), sporné pozemky byly v užívání socialistické organizace."},{"sourceRefs":["S0008","S0015"],"text":"V letech 1982-1983 vydal ONV Domažlice rozhodnutí o přídělu, kterými většinu pozemků přidělil Státnímu statku Domažlice a stěžovateli pouze pozemky, které již měl ve vlastnictví; stěžovatel se proti těmto rozhodnutím nebránil."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"6 C 30/2002","sourceRefs":["S0009"],"outcomeSummary":"Žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že stěžovatel a jeho manželka pozemky opustili a stát je nabyl vydržením.","court":"Okresní soud v Domažlicích","decisionDate":"21. května 2002"},{"fileNumber":"10 Co 495/2002-77","sourceRefs":["S0010"],"outcomeSummary":"Rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Důvodem byl nesprávný právní názor o vydržení státem, neboť stát se nemohl dovolat vydržení.","court":"Krajský soud v Plzni","decisionDate":"30. září 2002"},{"fileNumber":"6 C 196/2003-89","sourceRefs":["S0011"],"outcomeSummary":"Žalobu znovu zamítl. Dovodil, že stěžovatel a jeho manželka pozbyli vlastnictví derelikcí podle § 453 odst. 2 občanského zákoníku, a to i přesto, že k opuštění došlo před účinností tohoto zákona.","court":"Okresní soud v Domažlicích","decisionDate":"21. února 2003"},{"sourceRefs":["S0012"],"outcomeSummary":"K odvolání stěžovatele změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobě v celém rozsahu vyhověl.","court":"Krajský soud v Plzni"},{"fileNumber":"22 Cdo 1562/2003-123","sourceRefs":["S0013"],"outcomeSummary":"Zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení. Důvodem byla vadná identifikace žalovaného a nesprávný právní názor o nemožnosti aplikace § 453 odst. 2 ObčZ; dovolací soud uvedl, že opuštění věci před 1. 4. 1964 může nabýt právní relevance až k tomuto datu.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"9. prosince 2003"},{"fileNumber":"6 C 196/2003-141","sourceRefs":["S0014","S0015"],"outcomeSummary":"Žalobu opět zamítl. Zopakoval závěr o derelikci podle § 453 odst. 2 ObčZ, přičemž se ztotožnil s právním názorem dovolacího soudu.","court":"Okresní soud v Domažlicích","decisionDate":"10. února 2004"},{"fileNumber":"10 Co 207/2004-157","sourceRefs":["S0016"],"outcomeSummary":"Rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a dovolacího soudu.","court":"Krajský soud v Plzni","decisionDate":"6. května 2004"},{"fileNumber":"22 Cdo 2009/2004-178","sourceRefs":["S0017"],"outcomeSummary":"Dovolání odmítl jako nepřípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá zásadní právní význam a stěžovatel neformuloval právní otázku.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"22. února 2005"}],"legalQuestions":[{"question":"Zda právní názor obecných soudů o aplikaci § 453 odst. 2 občanského zákoníku na jednání stěžovatele a jeho manželky před rokem 1964 představuje nepřípustnou retroaktivitu a porušení principu právní jistoty.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0029","S0030","S0031","S0032"],"text":"Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy aplikovaly § 453 odst. 2 občanského zákoníku retroaktivně, neboť jednání stěžovatele a jeho manželky před 1. 4. 1964 posoudily podle pozdější právní úpravy, aniž by zohlednily přechodná ustanovení (§ 498 ObčZ) a zákaz retroaktivity. Skutková zjištění jsou nedostatečná, zejména ve vztahu k manželce stěžovatele, u níž nebyl prokázán animus dereliquendi. Tím došlo k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[{"argument":"Stěžovatel namítal, že jeho jednání před rokem 1964 nemůže být posuzováno podle pozdějšího zákona, neboť by to znamenalo nepřípustnou retroaktivitu. Tvrdil, že z žádného důkazu nevyplynula vůle pozemky opustit.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0029","S0030"],"sourceRefs":["S0004"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel J. K."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že právní závěr obecných soudů o retroaktivním použití § 453 odst. 2 ObčZ je v extrémním rozporu s principem právní jistoty a představuje porušení čl. 36 odst. 1 Listiny."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel J. K."],"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":true,"precedent_relies_on_superseded_indirect":false},{"question":"Zda je dána naléhavost právního zájmu na určení vlastnického práva podle § 80 písm. c) o. s. ř. v situaci, kdy se stěžovatel nedomáhal restituce a od tvrzeného pozbytí vlastnictví uplynulo několik desetiletí.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0020","S0022","S0023","S0024","S0025","S0026","S0027","S0028"],"text":"Ústavní soud uvedl, že určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. plní preventivní funkci, která v daném případě není naplněna, neboť stěžovatel zpochybňuje vlastnické vztahy z doby před více než padesáti lety a nevyužil restituční předpisy. Naléhavý právní zájem není dán, a proto by i přes shledané porušení práva na spravedlivý proces bylo zrušení napadených rozhodnutí akademické. Návrh na zrušení byl zamítnut.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"issueType":"ADMISSIBILITY","arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":1},"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"question":"Zda postup Nejvyššího soudu, který odmítl dovolání pro nepřípustnost s odůvodněním, že stěžovatel neformuloval právní otázku, představuje přepjatý formalismus porušující právo na soudní ochranu.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0034"],"text":"Ústavní soud konstatoval, že Nejvyšší soud svým formalistickým postupem porušil právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"PROCEDURE","arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["stěžovatel J. K."],"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0020","S0022","S0028"],"interpretation":"Určovací žaloba nemůže nahradit restituční nároky; naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva není dán, pokud je zpochybňováno vlastnictví na základě událostí z doby před více než padesáti lety a žalobce nevyužil restituční předpisy.","regulations":"§ 80 písm. c) o. s. ř., § 6 odst. 1 písm. p) zákona č. 229/1991 Sb., § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 87/1991 Sb.","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":1},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"sourceRefs":["S0029","S0031","S0032"],"interpretation":"Pro závěr o opuštění věci je nutné zjistit skutečnou vůli vlastníka věc opustit (animus dereliquendi); samotné neužívání věci, zejména z objektivních důvodů, nestačí. Právní účinky jednání před účinností nového zákona se posuzují podle práva platného v době jednání.","regulations":"§ 453 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., § 132 zákona č. 141/1950 Sb.","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2},"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":true,"precedent_relies_on_superseded_indirect":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 10. 2. 2004 č. j. 6 C 196/2003-141, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2004 č. j. 10 Co 207/2004-157 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2005 č. j. 22 Cdo 2009/2004-178, jimiž byla zamítnuta žaloba na určení vlastnického práva.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 90 odst. 1 a čl. 95 Ústavy","right":"právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 11 Listiny","right":"vlastnické právo"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Stížnost splňuje podmínky předepsané zákonem o Ústavním soudu.","sourceRefs":["S0018"],"questionAssessments":[{"questionId":"LQ002","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"}]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy aplikovaly § 453 odst. 2 ObčZ retroaktivně a bez dostatečných skutkových zjištění, čímž porušily princip právní jistoty a právo na spravedlivý proces. Nejvyšší soud postupoval přepjatě formalisticky při odmítnutí dovolání.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0029","S0030","S0034"],"right":"právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED"}]},"dispositionType":"REJECTION","operativeOrders":[{"kind":"REJECT","text":"Návrh se zamítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS - st. 21/05","sourceRefs":["S0022","S0023","S0028"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Žaloba na určení vlastnického práva nemůže být použita k obcházení restitučních předpisů; naléhavý právní zájem není dán tam, kde se žalobce domáhá určení na základě skutečností z doby před desítkami let.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2005:Pl.US-st.21.05.1","precedent_source_units":["legal_question:2000","interpretation:900000"],"precedent_target_units":["legal_question:1000","legal_sentence:990000","interpretation:900001","interpretation:900000","legal_question:2000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2005:Pl.US-st.21.05.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_continuity_era":"old_unchallenged","legal_sentence_continuity_sub_variant":"impact_unassessed","legal_sentence_continuity_tier":"ai_assessed","legal_sentence_continuity_reason":"Přechodné ustanovení nového občanského zákoníku může ovlivnit posouzení vzniku právních vztahů před účinností, ale dopad na závěr není jednoznačný.","legal_sentence_continuity_assessed_against":"2026-07-09","legal_sentence_continuity_counterparts":["89/2012:§3028","229/1991:§13"],"legal_sentence_continuity_assessment":[{"key":"229/1991:§13","relation":"MAY_AFFECT","reason":"Restituční předpisy vylučují určovací žaloby, ale konkrétní ustanovení o souběhu nároků se závěrem souvisí jen nepřímo."}],"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":1,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":2,"legal_sentence_continuity_old_key":"40/1964:§132","precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":2,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":4,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2006:1.US.185.05","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2006:1.US.185.05"}}