{"document_id":"ECLI:CZ:US:2006:1.US.481.04","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 481/04","ecli":"ECLI:CZ:US:2006:1.US.481.04","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-481-04","decision_date":"2006-10-03","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Výslech anonymního svědka a jeho vliv na spravedlivý proces v trestním řízení","legal_sentence":"Ústavní soud v souvislosti s posuzovaným případem poukazuje na svůj nález ze dne 12. 10. 1994 sp. zn. Pl. ÚS 4/94 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, nález č. 46, vyhlášen pod č. 214/1994 Sb. ), podle kterého smyslem práva na veřejné projednání věci, ve spojení s právem vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, je poskytnout obžalovanému v trestním procesu možnost verifikace důkazů směřujících vůči němu, a to před tváří veřejnosti; tato verifikace v případě svědecké výpovědi obsahuje dva komponenty: prvním je prověření pravdivosti skutkových tvrzení, druhým je potom možnost prověření věrohodnosti svědka. Instituce anonymních svědků tudíž omezuje možnost obžalovaného verifikovat pravdivost vůči němu směřující svědecké výpovědi, protože vylučuje možnost vyjádřit se k osobě svědka a k jeho věrohodnosti. Omezuje tedy jeho právo na obhajobu, je v rozporu s principem kontradiktornosti procesu i s principem rovnosti účastníků. K omezení základních práv či svobod, i když jejich ústavní úprava omezení nepředpokládá, může dojít v případě jejich kolize. Zásadní je v této souvislosti maxima, podle které základní právo či svobodu lze omezit pouze v zájmu jiného základního práva či svobody. V případě závěru o opodstatněnosti priority jednoho ze dvou v kolizi se ocitajících základních práv je nutnou podmínkou konečného rozhodnutí rovněž využití všech možností minimalizace zásahu do druhého z nich. Tento závěr lze odvodit i z ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny, a sice v tom smyslu, že základních práv a svobod musí být šetřeno nejenom při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod, nýbrž analogicky rovněž v případě jejich vzájemné kolize. Za rozhodující kritéria ústavnosti institutu výslechu anonymního svědka dle názoru Ústavního soudu vyjádřeného v jeho judikatuře (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 210/98 či nález sp. zn. III. ÚS 499/04 Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 13, nález č. 33, a svazek 40, nález č. 36) nutno pokládat jednak dodržení zásady subsidiarity (výslech svědka pod utajením má své místo toliko tehdy, nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit jinak), jednak nezbytnost minimalizace omezení práv obhajoby, k němuž při provedení důkazu svědkem pod utajením nepochybně dochází, a to zřetelnou kolizí mezi zásadami řádného a spravedlivého procesu na straně jedné a důvodnou snahou ústavodárce i zákonodárce chránit demokratickou společnost před vzrůstem kriminality a zejména organizovaným zločinem na straně druhé; požadavky proporcionality přitom nutno vztáhnout nejen k činnosti zákonodárné, ale rovněž v neztenčené míře i k oblasti moci soudní; obecný soud je proto povinen ve své rozhodovací činnosti obě v kolizi stojící hodnoty pečlivě zvažovat, a to za přísně restriktivní aplikace ustanovení zákona ( § 55 a § 209 trestního řádu ). Z hlediska posuzované věci je totiž podstatný fakt, že v rámci organizovaného zločinu pravidelně dochází k zastrašování osob, jež mají proti případným pachatelům svědčit, případně k \"odplatám\" za poskytnutí takového svědectví, jež jsou varováním pro další svědky (či osoby, jež by mohly jako svědci připadat v úvahu). Vzhledem k tomu je Ústavní soud názoru, že za okolnost nasvědčující hrozící újmě či jinému závažnému nebezpečí ve smyslu citovaného ustanovení lze považovat i to, že stíhaná trestná činnost může mít na základě konkrétních poznatků souvislost s organizovaným zločinem.","metadata_regulation_keys":["140/1961:§187","140/1961:§188a","141/1961:§209","141/1961:§55","2/1993:čl38","209/1992:čl6"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Výslech anonymního svědka a jeho vliv na spravedlivý proces v trestním řízení","facts":[{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Stěžovatel byl obviněn z prodeje pervitinu osobě s krycím jménem J. S. v přesně nezjištěné době od roku 2001 do 25. 8. 2003."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Policejní vyšetřování zahrnovalo odposlechy telefonních hovorů a sledování, ale nevedlo k přímému odhalení trestné činnosti."},{"sourceRefs":["S0008","S0027"],"text":"Jediný svědek, který vypovídal pod svou identitou (T. L.), uvedl pouze zprostředkované informace a v hlavním líčení svou výpověď odvolal."},{"sourceRefs":["S0030"],"text":"Hlavním důkazem pro odsouzení byla výpověď anonymního svědka J. S.; ostatní důkazy (telefonní hovor, sledování) nebyly přímo usvědčující."},{"sourceRefs":["S0009","S0031"],"text":"Stěžovatel navrhoval výslech svědka Z. H., který nebyl proveden."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"73 T 274/2003","sourceRefs":["S0006","S0011"],"outcomeSummary":"Stěžovatel byl uznán vinným trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných látek a šíření toxikománie a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců.","court":"Okresní soud v Ostravě","decisionDate":"9. 3. 2004"},{"fileNumber":"3 To 336/2004","sourceRefs":["S0006","S0012"],"outcomeSummary":"K odvolání stěžovatele byl zrušen výrok o trestu a nově uložen trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců; ve výroku o vině byl rozsudek potvrzen.","court":"Krajský soud v Ostravě","decisionDate":"24. 5. 2004"},{"fileNumber":"8 Tdo 1347/2004","sourceRefs":["S0013"],"outcomeSummary":"Dovolání stěžovatele bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"24. 11. 2004"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda byly splněny podmínky pro výslech anonymního svědka podle § 55 odst. 2 trestního řádu","sourceRefs":["S0007"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0023","S0024"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Podmínky pro výslech anonymního svědka byly splněny, neboť existovaly konkrétní poznatky o možném organizovaném zločinu a hrozbě pro svědka. Postup orgánů činných v trestním řízení nebyl v rozporu s principem subsidiarity ani minimalizace zásahu do práv obhajoby.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel namítal, že nebyly dány důvody pro utajení totožnosti svědka, neboť nehrozila zřejmá újma ani jiné vážné nebezpečí.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0023","S0024"],"sourceRefs":["S0007"],"importance":"CORE","parties":["P. D."],"courtExplanation":"Ústavní soud neshledal pochybení, neboť trestná činnost mohla souviset s organizovaným zločinem, což odůvodňovalo obavu o bezpečnost svědka."}],"id":"LQ001","raisedBy":["P. D."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda bylo řízení jako celek spravedlivé, když odsouzení bylo založeno převážně na výpovědi anonymního svědka","sourceRefs":["S0007"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0030","S0032","S0033"],"testApplied":"OTHER","text":"V posuzovaném případě byla stěžejní role pro odsouzení přisouzena výpovědi anonymního svědka, zatímco ostatní důkazy (výpověď T. L., záznam telekomunikačního provozu, protokoly o sledování) se ke konkrétnímu skutku přímo nevztahovaly a byly nepostačující. Tím došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["P. D."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":4,"REFERENCED":2},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda neprovedením výslechu svědka Z. H. došlo k porušení práva na spravedlivý proces","sourceRefs":["S0009"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0031"],"text":"Neprovedení výslechu svědka Z. H. nebylo v rozporu s právem na spravedlivý proces, neboť navrhovaný důkaz nebyl relevantní pro skutek, pro který byl stěžovatel stíhán.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["P. D."],"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0025","S0030"],"interpretation":"Výpověď anonymního svědka nemůže být jediným ani převažujícím důkazem pro odsouzení; musí být podpořena dalšími důkazy, které se ke skutku přímo vztahují a jsou dostatečně usvědčující.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, § 55 odst. 2 trestního řádu","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":4,"REFERENCED":2}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 73 T 274/2003 ze dne 9. 3. 2004 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 336/2004 ze dne 24. 5. 2004, jimiž byl stěžovatel odsouzen pro trestné činy nedovolené výroby a držení omamných látek a šíření toxikománie.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy","right":"právo na spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE"},"findings":[{"reason":"Odsouzení bylo založeno převážně na výpovědi anonymního svědka bez dostatečné podpory dalších důkazů, což je v rozporu s principy spravedlivého procesu.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0032","S0033"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":4,"REFERENCED":2},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou vázány právním názorem Ústavního soudu, že odsouzení nemůže být založeno převážně na výpovědi anonymního svědka bez dostatečné podpory dalších důkazů."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 73 T 274/2003 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 336/2004","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2004 sp. zn. 73 T 274/2003 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2004 sp. zn. 3 To 336/2004 se v částech týkajících se stěžovatele P. D. zrušují."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 4/94","sourceRefs":["S0021"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Smyslem práva na veřejné projednání věci je poskytnout obžalovanému možnost verifikace důkazů; instituce anonymních svědků omezuje právo na obhajobu.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1994:Pl.US.4.94","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":["legal_sentence:990000","legal_question:1000","finding:950000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1994:Pl.US.4.94"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":5,"REFERENCED":3}},"precedent_superseded_count":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":1,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2006:1.US.481.04","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2006:1.US.481.04"}}