{"document_id":"ECLI:CZ:US:2006:1.US.50.03","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 50/03","ecli":"ECLI:CZ:US:2006:1.US.50.03","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-50-03","decision_date":"2006-06-13","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Určení vlastnictví k barokním obrazům propadlým státu v celním řízení","legal_sentence":"Z obecného hlediska je úvodem namístě připomenout, že Ústavní soud ve své konstantní judikatuře již mnohokrát prokázal, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům přepjatě formalistický postup v řízení za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zjevné nespravedlnosti. Zdůraznil přitom mimo jiné, že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku, a že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem, i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, nález č. 13, vyhlášen pod č. 63/1997 Sb. , nebo nález sp. zn. Pl. ÚS 19/98 uveřejněn tamtéž, svazek 13, nález č. 19, vyhlášen pod č. 38/1999 Sb. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, neboť v každém z nich je třeba nalézat i právní principy uznávané demokratickými právními státy. Ústavní soud rovněž několikrát uvedl, že z pohledu ústavněprávního je nutno stanovit podmínky, při splnění kterých má nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy za následek porušení základních práv a svobod fyzické či právnické osoby. Ústavní soud spatřuje tyto podmínky zejména v následujících okolnostech: základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá dotčení na základním právu a svobodě (např. nález sp. zn. III. ÚS 150/99 Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 17, nález č. 9). Porušením práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod může rovněž být - pod zorným úhlem shora vysloveného - zejména to, že v hodnocení skutkových zjištění absentuje určitá část faktů, která vyšla v řízení najevo, eventuálně - nebo tím spíše - pokud byla účastníky řízení namítána, leč obecný soud ji v celém souhrnu posuzovaných skutečností právně nezhodnotil, aniž by dostatečným způsobem odůvodnil její irelevantnost. Pokud obecný soud postupuje takto, dopouští se mimo jiné i libovůle, zakázané v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod . Ústavní soud v první řadě konstatuje, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu je postaven především na názoru, že stěžovatel jako žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal svá tvrzení o vlastnictví obrazů k okamžiku, kdy byly zadrženy v celním řízení, a rovněž neprokázal, že v době jejich zadržení je měla společnost A., s. r. o., u sebe neprávem. Rozsudek okresního soudu byl oproti tomu odůvodněn tím, že soud musí respektovat správní rozhodnutí o propadnutí obrazů ve prospěch státu, jež mimo rámec správního soudnictví přezkoumávat nelze. Je proto třeba přisvědčit stěžovateli, že tím - důsledně vzato - došlo k porušení zásady dvojinstančnosti občanského soudního řízení, poněvadž rozhodnutí odvolacího soudu bylo rozhodnutím překvapivým, neboť na změnu jeho argumentace nemohl stěžovatel reagovat. V tomto směru se lze dovolat známé a ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 220/04 Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, nález č. 129, nebo nález sp. zn. II. ÚS 523/02 uveřejněn tamtéž, svazek 29, nález č. 12). Ústavní soud souhlasí s názorem stěžovatele, že každý musí mít v demokratickém právním státě jistotu, že neztratí své vlastnické právo v řízení, jehož účastníkem ani nebyl; také v tomto smyslu se nabízející námitkou nabytí věci od nevlastníka a možným porušením zásady nemo ad alium plus iuris transfere potest quam ipse habet obecné soudy řádně nezabývaly. Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že tzv. opomenuté důkazy, tedy důkazy, jimiž se soud řádně nezabýval, zakládají nepřezkoumatelnost, a tedy i protiústavnost vydaného rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by soud měl na výběr, které důkazy vyhodnotí a které nikoli, resp. o které opře své skutkové závěry a které opomene. To zajisté neznamená, že by byl soud povinen veškerým důkazním návrhům vyhovět (ani není nutno reagovat podrobným a vyčerpávajícím způsobem na všechny návrhy účastníků řízení); pokud jim však soud nevyhoví, musí dostatečným způsobem vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. nepřevzal je za základ svých skutkových zjištění. Ústavní soud závěrem znovu připomíná a shrnuje, že se v dané věci nejedná o problematiku restituční (resp. o nápravu křivd způsobených postupem minulého nedemokratického režimu), jestliže k vydání předmětného celního rozhodnutí o propadnutí věcí (obrazů), které podle názoru obecných soudů založilo vlastnictví státu, nedošlo ani v tzv. rozhodném období, vymezeném restitučními předpisy, ani před 25. 2. 1948, ale až v roce 1997. Proto také na zkoumaný případ nedopadá stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005 sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 39, str. 493, uveřejněno pod č. 477/2005 Sb. ; srov. bod II. výroku tohoto stanoviska).","metadata_regulation_keys":["13/1993:§300","40/1964:§126","71/1967:§14","99/1963:§133","99/1963:§135","99/1963:§132","99/1963:§120","99/1963:§80","2/1993:čl11","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Určení vlastnictví k barokním obrazům propadlým státu v celním řízení","facts":[{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Stěžovatel (K.) byl vlastníkem tří barokních obrazů (Piety, sv. Anny s Pannou Marií a sv. Jáchymem, Smrt sv. Josefa), které byly v 50.-80. letech umístěny v minoritském klášteře v B.; vlastnictví stěžovatele nebylo v té době zpochybněno."},{"sourceRefs":["S0006","S0008"],"text":"Dne 20. 3. 1996 se pracovník firmy A., s. r. o. dostavil na Celní úřad Ruzyně – letiště Praha a podal celní prohlášení; při kontrole bylo zjištěno, že zásilka obsahuje starožitnosti, a celní úřad zboží zadržel."},{"sourceRefs":["S0006","S0008"],"text":"Rozhodnutím Celního úřadu Praha-Holešovice č. j. TO.J-449/96 ze dne 10. 1. 1997, které nabylo právní moci 10. 2. 1997, bylo firmě A. uloženo propadnutí věcí, mj. předmětných tří obrazů, ve prospěch státu; stěžovatel nebyl účastníkem tohoto správního řízení a rozhodnutí mu nebylo doručeno."},{"sourceRefs":["S0008","S0009"],"text":"Stěžovatel se po zjištění, že obrazy jsou deponovány na Státním zámku S. a v H. T., marně domáhal jejich vydání u Ministerstva kultury a správců objektů, a proto podal určovací žalobu na určení vlastnického práva k obrazům."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"14 C 344/2000","sourceRefs":["S0005","S0006"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu na určení vlastnictví s odůvodněním, že je vázán pravomocným správním rozhodnutím o propadnutí obrazů, které nelze v občanském soudním řízení přezkoumávat.","court":"Okresní soud Plzeň-město","decisionDate":"17. 5. 2002"},{"fileNumber":"10 Co 662/2002","sourceRefs":["S0005","S0007"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, avšak s odůvodněním, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno ohledně prokázání vlastnictví k obrazům v době jejich zadržení celním úřadem a neprokázal, že je společnost A., s. r. o. držela neprávem.","court":"Krajský soud v Plzni","decisionDate":"4. 11. 2002"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda obecné soudy porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces a ochranu vlastnictví tím, že považovaly správní rozhodnutí o propadnutí za závazné, aniž by zohlednily, že stěžovatel nebyl jeho účastníkem a že rozhodnutí nebylo řádně doručeno.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0025","S0028"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Obecné soudy porušily zákaz libovůle a právo na spravedlivý proces, když bez dalšího akceptovaly správní rozhodnutí, aniž by zohlednily, že stěžovatel nebyl účastníkem řízení a že rozhodnutí o propadnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem. Tím došlo k porušení čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel nebyl účastníkem celního řízení, rozhodnutí mu nebylo doručeno, a proto nemohlo nabýt právní moci; soud k němu neměl přihlížet. Dále nebyla splněna podmínka § 300 odst. 1 písm. a) celního zákona, protože vlastník (stěžovatel) se deliktu nedopustil.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0025"],"sourceRefs":["S0010"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel K."],"courtExplanation":"Ústavní soud konstatoval, že soudy se řádně nezabývaly námitkou, že stěžovatel nebyl účastníkem řízení, a že vázanost správním rozhodnutím za těchto okolností neobstojí."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel K."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":3},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"PROCEDURE","question":"Zda odvolací soud porušil zásadu dvojinstančnosti a právo na spravedlivý proces tím, že změnil argumentaci oproti soudu prvního stupně (z vázanosti správním rozhodnutím na neunesení důkazního břemene), aniž by stěžovateli umožnil na tuto změnu reagovat.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0024"],"testApplied":"OTHER","text":"Odvolací soud změnil právní hodnocení, aniž by stěžovateli umožnil se k tomu vyjádřit, čímž porušil právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel K."],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"PROCEDURE","question":"Zda obecné soudy porušily právo na spravedlivý proces tím, že neprovedly navržené důkazy (výslech svědků K. a B.) a nedostatečně odůvodnily jejich odmítnutí, a zda tím došlo k opomenutí důkazů.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0027"],"testApplied":"OTHER","text":"Neprovedení navržených důkazů bez dostatečného odůvodnění a následné vytýkání neunesení důkazního břemene představuje porušení práva na spravedlivý proces.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["stěžovatel K."],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":2,"REFERENCED":4},"arguments_hidden":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda požadavek na prokázání vlastnictví k okamžiku zadržení obrazů a neoprávněnosti držby společnosti A. byl v daném historickém kontextu nepřiměřený a porušil právo na ochranu vlastnictví.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0026"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Požadavek na prokázání vlastnictví k okamžiku zadržení a neoprávněnosti držby třetí osoby byl v kontextu historických omezení nakládání s církevním majetkem nepřiměřený a představuje porušení čl. 11 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ004","raisedBy":["stěžovatel K."],"arguments_hidden":1}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0005"],"description":"Rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 17. 5. 2002 sp. zn. 14 C 344/2000","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0005"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2002 sp. zn. 10 Co 662/2002","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 11 odst. 1, 4 Listiny","right":"právo na ochranu vlastnictví"},{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","right":"právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 2 odst. 2 Listiny","right":"zákaz libovůle"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE"},"findings":[{"reason":"Obecné soudy neposkytly ochranu vlastnickému právu stěžovatele, když akceptovaly propadnutí obrazů bez řádného zohlednění jeho práv.","regulations":"čl. 11 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0028"],"right":"právo na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"reason":"Soudy postupovaly formalisticky, změnily argumentaci bez možnosti reakce a neprovedly relevantní důkazy.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0024","S0027"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"reason":"Soudy se řádně nevypořádaly s klíčovými námitkami a aplikovaly právo způsobem, který vedl k nespravedlivému výsledku.","regulations":"čl. 2 odst. 2 Listiny","reasonSourceRefs":["S0028"],"right":"zákaz libovůle (čl. 2 odst. 2 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou povinny znovu projednat věc a při rozhodování zohlednit, že stěžovatel nebyl účastníkem celního řízení, že správní rozhodnutí o propadnutí nemůže být samo o sobě překážkou pro určení vlastnictví, a že je třeba provést navržené důkazy a přihlédnout k historickým okolnostem."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Krajského soudu v Plzni a rozsudek Okresního soudu Plzeň-město","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2002 sp. zn. 10 Co 662/2002 a rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 17. 5. 2002 sp. zn. 14 C 344/2000 se zrušují."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 21/96","sourceRefs":["S0019"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Výklad a aplikace právních předpisů nesmí být přepjatě formalistická, je třeba hledat účel a smysl zákona.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1997:Pl.US.21.96","precedent_source_units":[],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1997:Pl.US.21.96"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":3,"REFERENCED":9},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":3,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":12,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_followed_by_superseded_hidden":1,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":12,"arguments_hidden":3,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2006:1.US.50.03","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2006:1.US.50.03"}}