{"document_id":"ECLI:CZ:US:2006:1.US.671.05","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 671/05","ecli":"ECLI:CZ:US:2006:1.US.671.05","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-671-05","decision_date":"2006-02-22","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Nepřípustnost uložení pořádkové pokuty obviněnému za odmítnutí strpět sejmutí pachové stopy jako donucení k sebeobvinění","legal_sentence":"Ústavní soud dal za pravdu námitce stěžovatele v tom směru, že nemůže být prostřednictvím pokuty nucen k tomu, aby opatřil, resp. svou součinností umožnil opatření důkazu, který by mohl být použit proti němu v trestním řízení; uvedeným postupem by totiž byl nucen k jednání, které je již nutno považovat za sebeobviňování. Ústavní soud ve své judikatuře poukázal na existenci ústavně zaručeného práva nebýt donucován k sebeobvinění, tedy předložit proti sobě důkaz pod donucením [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 29/2000 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 21, nález č. 32, vyhlášen pod č. 236/2001 Sb. ), sp. zn. II. ÚS 118/01 (uveřejněn tamtéž, svazek 29, nález č. 13), sp. zn. III. ÚS 561/04 (uveřejněn tamtéž, svazek 36, nález č. 54), sp. zn. II. ÚS 552/05 (uveřejněn tamtéž, svazek 40, nález č. 12) a další]. V tomto směru se lze dovolat zejména citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 29/2000 podle něhož ústavní garance výše uvedeného práva občana spočívajícího v tom, že není povinen usvědčovat sebe samotného, je namístě hledat především v Listině základních práv a svobod (dále jen \"Listina\"). Z tohoto hlediska je vhodné připomenout čl. 37 odst. 1 Listiny, který stanoví, že každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké. Speciálním ustanovením je v tomto kontextu čl. 40 odst. 4 Listiny, jenž přiznává obviněnému právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven. Speciálním je proto, že se týká obviněného, ne kohokoliv, tedy osoby obviněného, která ze zákona ( § 33 odst. 1 trestního řádu ) povinnost vypovídat nemá, na rozdíl např. od svědků, jichž především se čl. 37 odst. 1 Listiny dotýká. Nad rámec zákazu donucování jiného k sebeobvinění vlastní výpovědí lze zmíněné ústavní právo chápat v širším rozsahu tak, že ani jiné důkazy není nikdo povinen proti sobě poskytovat. V tomto rozsahu je předmětné ústavní právo garantováno čl. 40 odst. 2 Listiny, zakotvujícím presumpci neviny. Z této zásady plyne zásada jiná, a sice in dubio pro reo, zakládající přinejmenším povinnost orgánů činných v trestním řízení dokazovat vinu obviněného, má-li dojít k odsouzení. A contrario pak z této povinnosti vyplývá neexistence povinnosti samotného obviněného se usvědčovat jakýmkoliv způsobem, nejen vlastní výpovědí. Logickým důsledkem bude zákaz jakéhokoliv donucování občana k sebeobvinění. Pomocí stejného logického argumentu je možné dovodit neexistenci povinnosti k sebeobvinění i z čl. 40 odst. 3 Listiny, kde se mimo jiné hovoří o právu osobní obhajoby. Doznání obviněného je v této souvislosti výlučným jeho právem. Ústavní soud v tomto kontextu poukazuje i na relevantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, dle které zákaz nucení k sebeobviňování je součástí čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen \"Úmluva\"). Ve svém rozhodnutí J. B. proti Švýcarsku ze dne 3. 5. 2001 Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že i když to čl. 6 Úmluvy výslovně nezmiňuje, právo zachovat mlčenlivost a právo nepřispívat k vlastnímu obvinění jsou všeobecně uznávané mezinárodní normy, které jsou jádrem pojmu spravedlivého procesu zakotveného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Konkrétně právo nepřispívat k vlastnímu obvinění předpokládá, že se státní orgány snaží svou argumentaci podložit, aniž by používaly důkazní materiály získané donucením nebo pod nátlakem proti vůli \"obviněného\". Tím, že tyto imunity dotyčného chrání před bezprávným donucováním ze strany státních orgánů, přispívají k zabránění justičním omylům a k zajištění výsledku požadovaného čl. 6 Úmluvy (viz Funke proti Francii, 1993, John Murray proti Spojenému království, 1996, Saunders proti Spojenému království, 1996, a Servčs proti Francii, 1997). Reflektuje výše uvedený právní názor a skutečnost, že stěžovateli - v postavení obviněného v trestním řízení - byla uložena pokuta orgánem veřejné moci, protože odmítl součinnost v poskytnutí důkazu, který jej mohl usvědčovat (odmítl tak právě proto, aby proti sobě neposkytl věcný důkaz - sejmutí srovnávací pachové stopy), Ústavní soud dovozuje, že tím byl založen ústavně nepřípustný způsob vynucování součinnosti stěžovatele, a to na základě takové interpretace trestního řádu , která ponechává mimo pozornost výše zmiňované kautely obsažené v Listině a ve výše uvedené mezinárodní smlouvě. Předmětná ustanovení měla být interpretována ústavně konformním způsobem, tj. tak, aby nedocházelo k porušování zákazu sebeobviňování. Uložení pořádkové pokuty tak bylo v dané věci protiústavní, a bylo tedy povinností příslušného státního orgánu toto pochybení napravit zrušením rozhodnutí, jímž byla uložena.","metadata_regulation_keys":["141/1961:§66","141/1961:§114","141/1961:§146a","141/1961:§33","120/1976:čl14","2/1993:čl37","2/1993:čl40","209/1992:čl6"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Nepřípustnost uložení pořádkové pokuty obviněnému za odmítnutí strpět sejmutí pachové stopy jako donucení k sebeobvinění","facts":[{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Stěžovatel byl dne 18. 8. 2005 obviněn ze spáchání trestného činu krádeže a poškozování cizí věci."},{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Policejní orgán jej vyzval, aby strpěl sejmutí pachové stopy za účelem srovnání s pachovou stopou zajištěnou na místě činu, a poučil ho o povinnosti a možnosti uložení pořádkové pokuty."},{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Stěžovatel úkon odmítl strpět."},{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Policejní orgán mu usnesením uložil pořádkovou pokutu ve výši 50 000 Kč podle § 66 odst. 1 trestního řádu."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"ČTS: ORI-2219/800K-7-2005","sourceRefs":["S0003","S0006"],"outcomeSummary":"Uložena pořádková pokuta ve výši 50 000 Kč za odmítnutí strpět sejmutí pachové stopy.","court":"Policejní komisař Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha 1","decisionDate":"31. 8. 2005"},{"fileNumber":"sp. zn. 2ZT 155/2005","sourceRefs":["S0003","S0006"],"outcomeSummary":"Zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení o uložení pořádkové pokuty jako nedůvodná.","court":"Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7","decisionDate":"3. 10. 2005"}],"legalQuestions":[{"issueType":"JURISDICTION","question":"Měl státní zástupce pravomoc rozhodnout o stížnosti proti usnesení policejního orgánu o uložení pořádkové pokuty po novele trestního řádu účinné od 1. 10. 2005?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0011"],"text":"Státní zástupkyně rozhodla o stížnosti dne 3. 10. 2005, ačkoli od 1. 10. 2005 byla podle novely trestního řádu k rozhodování o stížnosti proti usnesení policejního orgánu podle § 66 odst. 1 příslušný soud. Rozhodnutím bez pravomoci došlo k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 36 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"id":"LQ001","raisedBy":["COURT"]},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Je uložení pořádkové pokuty obviněnému za odmítnutí strpět sejmutí pachové stopy v rozporu se zákazem nucení k sebeobvinění?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0012","S0013","S0014","S0015","S0016","S0017"],"text":"Ústavní soud dovodil, že zákaz nucení k sebeobvinění vyplývá z čl. 37 odst. 1, čl. 40 odst. 2, 3 a 4 Listiny, čl. 6 odst. 1, 2 a 3 písm. c) Úmluvy a čl. 14 odst. 3 písm. g) Paktu. Uložení pořádkové pokuty za odmítnutí poskytnout důkaz, který by mohl usvědčovat obviněného, je ústavně nepřípustné. Orgány činné v trestním řízení měly interpretovat § 114 tr. ř. ústavně konformním způsobem.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel namítal, že uložení pořádkové pokuty za odmítnutí strpět sejmutí pachové stopy je v rozporu s právem nebýt nucen k sebeobvinění, neboť by tím poskytl důkaz proti sobě. Odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 255/05.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0012","S0017"],"sourceRefs":["S0006"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel P. S."],"courtExplanation":"Ústavní soud dal za pravdu námitce stěžovatele, že nemůže být prostřednictvím pokuty nucen k opatření důkazu, který by mohl být použit proti němu; uvedený postup by byl nucením k sebeobviňování."}],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel P. S."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":false,"precedent_followed_by_superseded_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0017"],"interpretation":"Uložení pořádkové pokuty obviněnému podle § 66 odst. 1 tr. ř. za odmítnutí strpět sejmutí pachové stopy podle § 114 tr. ř. je v rozporu se zákazem nucení k sebeobvinění, pokud by tím byl obviněný nucen poskytnout důkaz proti sobě. Ustanovení § 114 tr. ř. je třeba vykládat ústavně konformně tak, že neumožňuje vynucovat součinnost obviněného k opatření důkazu, který by jej mohl usvědčit.","regulations":"§ 114 odst. 2 a 3 trestního řádu, § 66 odst. 1 trestního řádu","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":1},"precedent_followed_by_superseded_hidden":1}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení policejního komisaře o uložení pořádkové pokuty ze dne 31. 8. 2005","type":"ADMIN_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení státní zástupkyně o zamítnutí stížnosti ze dne 3. 10. 2005","type":"ADMIN_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 37 odst. 1, čl. 40 odst. 2, 3 a 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1, 2 a 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 14 odst. 3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech","right":"právo nebýt nucen k sebeobvinění"},{"regulations":"čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na zákonného soudce a spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas a přípustná.","sourceRefs":["S0010"]},"findings":[{"reason":"Státní zástupkyně rozhodla o stížnosti bez pravomoci, neboť po novele trestního řádu příslušel k rozhodování soud.","regulations":"čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0011"],"right":"právo na zákonného soudce a spravedlivý proces (čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"Uložení pořádkové pokuty za odmítnutí strpět sejmutí pachové stopy představuje nepřípustné donucení k sebeobvinění.","regulations":"čl. 37 odst. 1, čl. 40 odst. 2, 3 a 4 Listiny, čl. 6 Úmluvy, čl. 14 Paktu","reasonSourceRefs":["S0012","S0017"],"right":"právo nebýt nucen k sebeobvinění (čl. 37 odst. 1, čl. 40 odst. 2, 3 a 4 Listiny, čl. 6 Úmluvy, čl. 14 Paktu)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"OVERRULED":2},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":2,"precedent_superseded_usage":"OVERRULED","precedent_followed_by_superseded_hidden":1}]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Usnesení policejního komisaře a usnesení státní zástupkyně","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení policejního komisaře Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha 1, ze dne 31. 8. 2005 ČTS: ORI-2219/800K-7-2005 a usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 3. 10. 2005 sp. zn. 2 ZT 155/2005 se zrušují."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 29/2000","sourceRefs":["S0013","S0014"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Zákaz nucení k sebeobvinění je ústavně zaručené právo, které brání donucování obviněného k poskytnutí důkazů proti sobě.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.29.2000","precedent_source_units":["legal_question:2000"],"precedent_target_units":["legal_sentence:990000","finding:950001","legal_question:1000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.29.2000"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1}},"precedent_superseded_count":4,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"OVERRULED","precedent_followed_by_superseded_hidden":1,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":4,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2006:1.US.671.05","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2006:1.US.671.05"}}