{"document_id":"ECLI:CZ:US:2006:1.US.85.04","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 85/04","ecli":"ECLI:CZ:US:2006:1.US.85.04","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-85-04","decision_date":"2006-07-13","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Nárok na odškodnění za nezákonné omezení osobní svobody podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy ve světle judikatury ESLP","legal_sentence":"Otázkou nároku na náhradu imateriální újmy jako součásti náhrady škody, jejíž rozsah je v obecné rovině formulován v ustanovení § 442 odst. 1 občanského zákoníku , se Ústavní soud zabýval v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č. 98, vyhlášen pod č. 265/2005 Sb. ). Přitom dospěl k závěru, že současné legislativní pojetí škody jako materiální újmy takový výklad neumožňuje, avšak nevylučuje, aby se jednotlivec domáhal náhrady za nemateriální újmu spočívající v zásahu do osobnostních práv cestou ochrany osobnosti podle § 11 a 13 občanského zákoníku . Z hlediska stávající legislativní úpravy se však jedná o jiný nárok, než je náhrada škody. Tyto závěry vyplývající z nálezu pléna Ústavního soudu je však třeba korigovat v oblasti náhrady škody za předchozí nezákonné omezení osobní svobody, kde je nárok na kompenzaci konstruován nejen v oblasti jednoduchého práva, ale též Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod v čl. 5 odst. 5, který je ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky bezprostředně aplikovatelnou normou ve vnitrostátním právním řádu České republiky a kterého je třeba použít přednostně před zákonem. Bez ohledu na to, jakým způsobem s obsahem institutu náhrady škody pracuje domácí zákonodárce, judikatura obecných soudů i soudu ústavního, případně domácí civilistická doktrína, v oblasti vnitrostátní aplikace Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je třeba vyjít z pojmu náhrady škody tak, jak s ním operují národní evropské ústavní soudy a nejvyšší soudy, z jejichž judikatury vyrůstá i judikatura Evropského soudu pro lidská práva. Pokud jde specificky o deliktní odpovědnost státu za omezení osobní svobody, a tedy vztah domácího deliktního civilního práva a čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je situace v jednotlivých evropských státech taková, že klasická dogmatika civilněprávních institutů ustoupila přímému působení čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který je vykládán národními soudy zcela autonomně. Tento svůj postoj Ústavní soud odůvodňuje i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, který setrvale judikuje, že instituty Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod mohou mít zcela autonomní obsah a rozsah nezávislý na jejich právní kvalifikaci vyplývající z vnitrostátního práva.","metadata_regulation_keys":["140/1961:§60","141/1961:§11","141/1961:§269","160/2006","40/1964:§442","40/1964:§11","40/1964:§13","58/1969:§1","58/1969:§20","82/1998:§31a","1/1993:čl10","2/1993:čl36","209/1992:čl5","209/1992:čl41"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Nárok na odškodnění za nezákonné omezení osobní svobody podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy ve světle judikatury ESLP","facts":[{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Stěžovatel byl v roce 1991 odsouzen k 6 měsícům odnětí svobody podmíněně a v roce 1992 znovu odsouzen k 8 měsícům nepodmíněně za stejný trestný čin vyhýbání se výkonu civilní služby."},{"sourceRefs":["S0008","S0030"],"text":"Na základě druhého odsouzení byl podmíněný trest usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 5. 10. 1992 přeměněn na nepodmíněný a stěžovatel vykonal oba tresty."},{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Druhé odsouzení bylo po opakovaných ústavních stížnostech zrušeno pro porušení zásady ne bis in idem; Nejvyšší soud nakonec stížnosti pro porušení zákona vyhověl a trestní stíhání zastavil."},{"sourceRefs":["S0007","S0012","S0027","S0028"],"text":"Stěžovatel se domáhal náhrady škody za nezákonné omezení osobní svobody, včetně nemateriální újmy a za 6 měsíců vykonaných na základě přeměny trestu; obecné soudy jeho žalobu zamítly."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"14 C 113/2001","sourceRefs":["S0007","S0027","S0028"],"outcomeSummary":"Žaloba na zaplacení 304 356 Kč zamítnuta s odůvodněním, že nárok na nemateriální újmu není dán a že rozhodnutí o přeměně trestu nebylo zrušeno.","court":"Obvodní soud pro Prahu 2","decisionDate":"21. 3. 2002"},{"fileNumber":"22 Co 421/2002","sourceRefs":["S0007","S0027"],"outcomeSummary":"Rozsudek nalézacího soudu potvrzen.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"31. 10. 2002"},{"fileNumber":"25 Cdo 1727/2003","sourceRefs":["S0007","S0029"],"outcomeSummary":"Dovolání částečně zamítnuto (v částce 36 140 Kč) a částečně odmítnuto jako nepřípustné (valorizace a nemateriální újma).","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"25. 11. 2003"}],"legalQuestions":[{"question":"Zda nárok na náhradu nemateriální újmy za nezákonné omezení osobní svobody vyplývá z čl. 5 odst. 5 Úmluvy, a to i přes omezení vnitrostátní úpravy na majetkovou škodu.","sourceRefs":["S0012","S0014"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0044","S0055","S0058","S0059"],"testApplied":"OTHER","text":"Čl. 5 odst. 5 Úmluvy je bezprostředně aplikovatelnou normou, která vyžaduje náhradu jak hmotné, tak nehmotné škody. Obecné soudy byly povinny aplikovat toto ustanovení přednostně před zákonem. Nepřiznáním nemateriální újmy došlo k porušení čl. 5 odst. 5 Úmluvy.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[{"argument":"Stěžovatel namítá, že ESLP přiznal nárok na odškodnění nemateriální újmy ve věci Tsirlis a Kouloumpas proti Řecku a že čl. 5 odst. 5 Úmluvy vyžaduje kompenzaci i nemajetkové újmy.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0044","S0055","S0058"],"sourceRefs":["S0014","S0053"],"importance":"CORE","parties":["J. Ch."],"courtExplanation":"Ústavní soud přisvědčil, že čl. 5 odst. 5 Úmluvy je self-executing a vyžaduje náhradu jak hmotné, tak nehmotné škody."}],"id":"LQ001","raisedBy":["J. Ch."],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":4,"FOLLOWED":9,"REFERENCED":7},"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":4,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false,"precedent_followed_by_superseded_hidden":3},{"question":"Zda usnesení o přeměně podmíněného trestu na nepodmíněný, vydané v přímé souvislosti s později zrušeným odsouzením, je třeba považovat za rozhodnutí obsahově navazující ve smyslu § 269 odst. 2 tr. ř., a tedy zrušené, což zakládá nárok na náhradu škody za výkon trestu.","sourceRefs":["S0012","S0015"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0060","S0061","S0062","S0065"],"testApplied":"OTHER","text":"Usnesení o přeměně trestu je třeba považovat za rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, neboť bylo vydáno v přímé příčinné souvislosti s druhým odsouzením. Opačný výklad by znamenal nedůsledné uplatnění principu ne bis in idem. Nepřiznáním náhrady škody za výkon tohoto trestu došlo k porušení čl. 5 odst. 5 Úmluvy.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"INTERPRETATION_OF_LAW","arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["J. Ch."],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1},"arguments_hidden":2,"continuity_gated":true,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"question":"Zda je ústavní stížnost přípustná a včasná, když Nejvyšší soud rozdělil jednotlivé nároky a část dovolání odmítl jako nepřípustné.","sourceRefs":["S0031"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0031","S0032","S0033"],"text":"Ústavní soud shledal ústavní stížnost přípustnou a včasnou v celém rozsahu, neboť postup Nejvyššího soudu, který rozdělil jednotlivé nároky, je v rozporu s právem na spravedlivý proces a principem předvídatelnosti práva.","outcome":"ACCEPTED"},"issueType":"ADMISSIBILITY","id":"LQ003","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":2},"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"question":"Zda náhrada ušlého výdělku za nezákonné uvěznění podléhá valorizaci s ohledem na změnu kupní síly peněz.","sourceRefs":["S0012","S0013"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0066"],"text":"Ústavní soud se touto otázkou meritorně nezabýval, neboť ji ponechal k rozhodnutí obecným soudům v rámci nového řízení o náhradě imateriální škody.","outcome":"LEFT_OPEN"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[],"id":"LQ004","raisedBy":["J. Ch."],"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0044","S0055","S0058"],"interpretation":"Nárok na odškodnění podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy zahrnuje jak hmotnou, tak nehmotnou újmu, a to bez ohledu na omezení vnitrostátní úpravy na majetkovou škodu; toto ustanovení je bezprostředně aplikovatelné a soudy jsou povinny jej použít přednostně před zákonem.","regulations":"čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"FOLLOWED":7,"REFERENCED":4},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false,"precedent_followed_by_superseded_hidden":3},{"sourceRefs":["S0061","S0062"],"interpretation":"Za rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí ve smyslu § 269 odst. 2 tr. ř. je třeba považovat i rozhodnutí vydaná v jiné trestní věci, pokud byla vydána v přímé příčinné souvislosti s existencí zrušených rozhodnutí a pokud by bez nich nebyla vydána.","regulations":"§ 269 odst. 2 trestního řádu"}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 3. 2002 sp. zn. 14 C 113/2001","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002 sp. zn. 22 Co 421/2002","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. 25 Cdo 1727/2003","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","right":"právo na odškodnění za nezákonné omezení osobní svobody"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost je přípustná a včasná v celém rozsahu, neboť postup Nejvyššího soudu, který rozdělil jednotlivé nároky, je v rozporu s právem na spravedlivý proces a principem předvídatelnosti práva.","sourceRefs":["S0033"],"questionAssessments":[{"questionId":"LQ003","outcome":"ACCEPTED","status":"ADMISSIBLE"}]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy nepřiznaly stěžovateli náhradu nemateriální újmy a náhradu škody za výkon trestu odnětí svobody v délce 6 měsíců, čímž porušily čl. 5 odst. 5 Úmluvy.","regulations":"čl. 5 odst. 5 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0059","S0065"],"right":"právo na odškodnění za nezákonné omezení osobní svobody podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou povinny při novém rozhodování aplikovat čl. 5 odst. 5 Úmluvy přímo a přiznat stěžovateli náhradu nemateriální újmy a náhradu škody za výkon trestu odnětí svobody v délce 6 měsíců, přičemž při stanovení výše náhrady zohlednit i dobu, po kterou byla výplata odpírána, a flagrantní pochybení v předchozím řízení."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. 25 Cdo 1727/2003, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002 sp. zn. 22 Co 421/2002 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 3. 2002 sp. zn. 14 C 113/2001","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. 25 Cdo 1727/2003, Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002 sp. zn. 22 Co 421/2002 a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 3. 2002 sp. zn. 14 C 113/2001 bylo porušeno základní právo stěžovatele zaručené čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod."},{"targetAct":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. 25 Cdo 1727/2003, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002 sp. zn. 22 Co 421/2002 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 3. 2002 sp. zn. 14 C 113/2001","kind":"QUASH_DECISION","text":"Proto se tato rozhodnutí ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I. ÚS 184/96","sourceRefs":["S0009"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Princip ne bis in idem byl porušen dvojím stíháním stěžovatele za stejný skutek.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1997:1.US.184.96","precedent_source_units":["legal_question:1000","legal_question:2000","legal_question:4000"],"precedent_target_units":["legal_question:3000","finding:950000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1997:1.US.184.96"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_continuity_era":"old_unchallenged","legal_sentence_continuity_sub_variant":"assessed","legal_sentence_continuity_tier":"ai_assessed","legal_sentence_continuity_reason":"Nová úprava výslovně zahrnuje nemajetkovou újmu do odčinění újmy na přirozených právech, čímž navazuje na závěr o odděleném nároku.","legal_sentence_continuity_assessed_against":"2026-07-28","legal_sentence_continuity_counterparts":["89/2012:§2956","89/2012:§2951"],"legal_sentence_continuity_assessment":[{"key":"89/2012:§2951","relation":"PRESERVES","reason":"Ustanovení o náhradě škody a odčinění nemajetkové újmy obsahově navazují na starou úpravu."}],"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2,"FOLLOWED":5,"REFERENCED":2},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":2,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":18,"legal_sentence_continuity_old_key":"40/1964:§11","precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_followed_by_superseded_hidden":3,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":18,"arguments_hidden":4,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":4,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2006:1.US.85.04","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2006:1.US.85.04"}}