{"document_id":"ECLI:CZ:US:2006:4.US.137.05","court":"usoud","case_number":"IV. ÚS 137/05","ecli":"ECLI:CZ:US:2006:4.US.137.05","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=4-137-05","decision_date":"2006-03-22","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Posouzení, zda odsouzení stěžovatele pro pomoc k trestnému činu podvodu bylo v souladu s právem na osobní svobodu dle čl. 8 odst. 1 Listiny, zejména zda soudy dostatečně odůvodnily zavinění a respektovaly presumpci neviny","legal_sentence":"Článkem 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se zaručuje každému osobní svoboda. Dle ustanovení čl. 8 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod nesmí být nikdo stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Ustanovení odstavce 2 tak vytváří prostor a zároveň stanoví hranice pro omezení osobní svobody. Zbavením svobody ve smyslu tohoto ustanovení je třeba rozumět odnětí, resp. omezení osobní svobody. Každý zákonem předvídaný zásah do základních práv je třeba odůvodnit tak, aby z odůvodnění vyplýval účel, pro který je základní právo (v daném případě osobní svoboda) omezováno, přičemž účel omezení Listina základních práv a svobod buď u některých základních práv výslovně vymezuje (např. udržení veřejného pořádku, ochrana zdraví, mravnosti, veřejné bezpečnosti), anebo předvídá, že účel omezení vymezí zákonodárce v zákonu, na jehož vydání odkazuje. Přitom ponechává prima facie diskreci při výběru účelů zákonodárci (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2005 sp. zn. IV. ÚS 689/05 Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 39, nález č. 225). To je také případ čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod , který předvídá úpravu účelu omezení osobní svobody zákonem, tj. trestním řádem, při jehož aplikaci soud postupuje v řízení, na jehož konci rozhoduje o vině a trestu obviněného. Při interpretaci a aplikaci základní právo omezujícího zákona je soud povinen postupovat tak, aby minimalizoval zásah do základního práva, a to výběrem, popřípadě výkladem aplikačních podmínek prostředků, které mají vést k naplnění účelu zákonem sledovaného, tj. v případě trestního řádu především ke zjištění trestných činů řádným postupem orgánů činných v trestním řízení. V daném případě jde o ustanovení § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu , která upravují postup při získávání a zejména při hodnocení důkazů. Jako v případě každého omezení základního práva, tak i v tomto případě je třeba trvat na tom, že jednak musí být z odůvodnění napadeného rozhodnutí řádnost postupu seznatelná, a to ve smyslu zdůvodnění aplikovatelnosti ustanovení trestního řádu , na jejichž základě má být osobní svoboda následně omezena v návaznosti na zjištěný skutkový stav. Proces hodnocení důkazů a jeho výsledek musí šetřit základní zásady trestního řízení. Ze zásad hodnocení důkazů ( § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu ) a ze zásady presumpce neviny ( § 2 odst. 2 trestního řádu , resp. čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ) vyplývá, že jsou-li možné dva či více výkladů provedených důkazů, nelze učinit zjištění. které nejvíce zatěžuje obviněného, a to právě s ohledem na presumpci neviny.","metadata_regulation_keys":["140/1961:§250","140/1961:§10","141/1961:§2","563/1991:§7","2/1993:čl40","2/1993:čl8"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Posouzení, zda odsouzení stěžovatele pro pomoc k trestnému činu podvodu bylo v souladu s právem na osobní svobodu dle čl. 8 odst. 1 Listiny, zejména zda soudy dostatečně odůvodnily zavinění a respektovaly presumpci neviny","facts":[{"sourceRefs":["S0013"],"text":"Stěžovatel MUDr. D. H. působil jako vrchní ředitel PZ pro Středočeský kraj. Hlavní pachatelé M. Ř. a B. ovládli záložnu a od počátku roku 1999 do konce roku 1999 prováděli podvodné operace, při nichž vylákali od nejméně 2 930 členů záložny částku nejméně 276 159 000 Kč, přičemž prostředky vyváděli na spřízněné společnosti."},{"sourceRefs":["S0012","S0029"],"text":"Dne 1. 11. 1999 stěžovatel v postavení krátkodobě kooptovaného předsedy představenstva udělil M. Ř. generální plnou moc ke všem hmotně právním úkonům týkajícím se činnosti záložny, včetně provádění jakýchkoli finančních operací."},{"sourceRefs":["S0012","S0018"],"text":"Stěžovatel dále inicioval založení tzv. trezorové jistiny, která měla zakrývat manka na pokladnách poboček, a sám opakovanými výběry podporoval nezákonné stahování finančních prostředků ve prospěch M. Ř."},{"sourceRefs":["S0008","S0009","S0039"],"text":"Stěžovatel setrvale namítal, že o podvodné podstatě fungování záložny nevěděl, že jeho jednání (udělení plné moci a iniciativa k trezorové jistině) bylo motivováno snahou zavést kontrolu a řád do chaotické činnosti záložny, a že podvod neodhalili ani odborníci ze státního dohledu ani lidé s přístupem k účetnictví."},{"sourceRefs":["S0024","S0025","S0040"],"text":"Stěžovatel podmínil svou kooptaci do funkce předsedy představenstva provedením auditu a inventarizace; když záložna tyto podmínky nesplnila, kooptaci dne 8. 11. 1999 odmítl. Přesto soudy považovaly udělení plné moci za platné a stěžovatele za předsedu představenstva."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"2 T 11/2001","sourceRefs":["S0012","S0014"],"outcomeSummary":"Stěžovatel uznán vinným pomocí k trestnému činu podvodu (§ 10 odst. 1 písm. c) k § 250 odst. 1 a 4 tr. zák.) za to, že udělil plnou moc, inicioval trezorovou jistinu a podporoval výběry. Odsouzen k dvouletému trestu odnětí svobody podmíněně odloženému na dva roky a k zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu na dva roky.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"20. 12. 2002"},{"fileNumber":"5 To 32/03","sourceRefs":["S0016","S0017","S0018"],"outcomeSummary":"K odvolání stěžovatele a dalších zrušil výrok o trestu a nově uložil stěžovateli pětiletý trest odnětí svobody a zákaz činnosti na šest let, dále uložil povinnost nahradit škodu společně a nerozdílně. Potvrdil výrok o vině s odůvodněním, že stěžovatel z titulu svých funkcí musel vědět o podvodné podstatě záložny.","court":"Vrchní soud v Praze","decisionDate":"22. 1. 2004"},{"fileNumber":"11 Tdo 1108/2004","sourceRefs":["S0019"],"outcomeSummary":"Dovolání stěžovatele odmítl. Částečně pro neodpovídání dovolacím důvodům (porušení obžalovací zásady), částečně jako zjevně neopodstatněné a částečně jako důvodné, ale bez zásadního významu. Uzavřel, že stěžovatel věděl o podvodném jednání a svým jednáním pomáhal.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"30. 9. 2004"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda postupem a rozhodnutím obecných soudů došlo k porušení čl. 8 odst. 1 Listiny (právo na osobní svobodu) v důsledku nedostatečného odůvodnění zavinění stěžovatele a svévolného hodnocení důkazů, zejména pokud soudy nevyvrátily obhajobu, že stěžovatel o podvodné podstatě záložny nevěděl.","sourceRefs":["S0008","S0039"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0039","S0040","S0041","S0042","S0044"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Ústavní soud shledal, že odůvodnění rozsudku Vrchního soudu a navazujícího usnesení Nejvyššího soudu trpí extrémním rozporem mezi provedenými důkazy a závěrem o vině. Soudy neodůvodnily, proč stěžovatel musel vědět o podvodné podstatě záložny, a nevypořádaly se s jeho obhajobou. Tím došlo k porušení čl. 8 odst. 1 Listiny, neboť omezení osobní svobody nebylo založeno na řádně zjištěném skutkovém stavu a respektování presumpce neviny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel namítal, že závěr o úmyslné pomoci není v souladu s důkazy; soudy neuvedly, jak souvisí udělení plné moci a iniciativa k trezorové jistině se způsobenou škodou a jak z nich vyplývá zavinění. Poukázal na nálezy ÚS (III. ÚS 597/99, III. ÚS 575/01) o nutnosti důsledného uplatňování odpovědnosti za zavinění.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0039","S0040","S0044"],"sourceRefs":["S0008"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel MUDr. D. H."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že odůvodnění rozsudku Vrchního soudu neobsahuje konkrétní důkazy, z nichž by vyplývalo úmyslné zavinění; stěžejní námitka obhajoby (že podvod neodhalili ani odborníci) zůstala nevypořádána."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel MUDr. D. H."],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1},"arguments_hidden":2,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"PROCEDURE","question":"Zda Nejvyšší soud pochybil, když se věcně nezabýval námitkami porušení obžalovací zásady a zásady totožnosti skutku, ačkoli tyto námitky byly podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.","sourceRefs":["S0009","S0019"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0045","S0046"],"text":"Ústavní soud se touto otázkou blíže nezabýval, neboť shledal porušení čl. 8 odst. 1 Listiny již v předchozí otázce. Uvedl však, že Nejvyšší soud pokračoval v porušení základního práva, když se námitkami nezabýval.","outcome":"LEFT_OPEN"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel MUDr. D. H."],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0036","S0037","S0038","S0042"],"interpretation":"Při omezení osobní svobody v trestním řízení musí být z odůvodnění rozhodnutí seznatelný řádný postup při získávání a hodnocení důkazů; soud je povinen minimalizovat zásah do základního práva a respektovat zásadu presumpce neviny, přičemž při možnosti více výkladů důkazů nelze učinit zjištění nejvíce zatěžující obviněného.","regulations":"čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":2},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"sourceRefs":["S0038","S0041","S0042"],"interpretation":"Z těchto ustanovení vyplývá povinnost soudu přesvědčivě a logicky propojit shromážděné důkazy se závěrem o vině; pokud obhajoba nabízí alternativní výklad důkazů, který není vyvrácen, nelze bez dalšího dospět k závěru o úmyslném zavinění.","regulations":"§ 2 odst. 5 a 6 trestního řádu","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004 sp. zn. 11 Tdo 1108/2004, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2004 č. j. 5 To 32/03-43683, kterým byl stěžovatel odsouzen pro pomoc k trestnému činu podvodu","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na osobní svobodu"},{"regulations":"čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 3 Listiny; čl. 6 odst. 1, 2, 3 písm. a) Úmluvy","right":"právo na soudní ochranu a spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas a splňovala formální náležitosti; nebyla shledána žádná překážka přípustnosti.","sourceRefs":["S0006"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy nedostatečně odůvodnily zavinění stěžovatele a nevypořádaly se s jeho obhajobou, čímž došlo k porušení práva na osobní svobodu.","regulations":"čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0039","S0040","S0044"],"right":"právo na osobní svobodu dle čl. 8 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"bindingInstructions":["Vrchní soud v Praze je v dalším řízení povinen zhojit konstatované vady, zejména řádně odůvodnit zavinění stěžovatele a vypořádat se s jeho obhajobou; případně může věc vrátit Městskému soudu v Praze."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu a rozsudek Vrchního soudu v Praze","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004 sp. zn. 11 Tdo 1108/2004 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2004 č. j. 5 To 32/03-43683 se ve vztahu ke stěžovateli ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"I. ÚS 55/04","sourceRefs":["S0045"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Dovolací soud není zproštěn povinnosti zabývat se námitkami porušení základních práv ani odkazem na mimořádnost dovolacího řízení.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2004:1.US.55.04","precedent_source_units":["legal_question:2000"],"precedent_target_units":["legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2004:1.US.55.04"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.1108.2004.1","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"REFERENCED":1}},"precedent_superseded_count":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":1,"arguments_hidden":3,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2006:4.US.137.05","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2006:4.US.137.05"}}