{"document_id":"ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.30.04","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS 30/04","ecli":"ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.30.04","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-30-04","decision_date":"2006-03-14","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"NORM_PETITION_REJECTED","subject":"Poplatky z prodlení při neplacení nájemného – ústavnost § 697 občanského zákoníku","legal_sentence":"Obsah ústavního principu rovnosti vyložil Ústavní soud v řadě svých nálezů. Ztotožnil se v nich s chápáním ústavního principu rovnosti, jak byl vyjádřen již Ústavním soudem ČSFR ( sp. zn. Pl. ÚS 22/92 Sbírka usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR, 1992, nález č. 11), který konstatoval, že \"Je věcí státu, aby v zájmu zabezpečení svých funkcí rozhodl, že určité skupině poskytne méně výhod než jiné. Ani zde však nesmí postupovat zcela libovolně... Pokud zákon určuje prospěch jedné skupiny a zároveň tím stanoví neúměrné povinnosti jiné, může se tak stát pouze s odvoláním na veřejné hodnoty.\". Ústavní soud tím odmítl absolutní chápání principu rovnosti; dále konstatoval, že rovnost občanů nelze chápat jako kategorii abstraktní, nýbrž jako rovnost relativní, jak ji mají na mysli všechny moderní ústavy . Obsah principu rovnosti tím posunul do oblasti ústavněprávní akceptovatelnosti hledisek odlišování subjektů a práv. Hledisko první přitom spatřuje ve vyloučení libovůle; hledisko druhé vyplývá z právního názoru, vyjádřeného v nálezu ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 4/95 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 29, str. 209; vyhlášen pod č. 168/1995 Sb. ), v němž se uvádí: \"nerovnost v sociálních vztazích, má-li se dotknout základních lidských práv, musí dosáhnout intenzity, zpochybňující, alespoň v určitém směru, již samu podstatu rovnosti. To se zpravidla děje tehdy, je-li s porušením rovnosti spojeno i porušení jiného základního práva, např. práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny, některého z politických práv podle čl. 17 a násl. Listiny apod.\". Hlediskem druhým při posuzování protiústavnosti právního předpisu, údajně zakládajícího nerovnost, je tedy tímto založené dotčení některého jiného základního práva nebo svobody (pozn.: shrnutí těchto svých závěrů provedl Ústavní soud s odkazem na své konkrétní nálezy, např. ve věci sp. zn. Pl. ÚS 33/96 Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8, nález č. 67, str. 170-171; vyhlášen pod č. 185/1997 Sb. ). Rozdíl v sankcích postihující strany nájemního poměru - jenž v podstatě spočívá u pronajímatele v povinnosti platit úrok z prodlení a u nájemce v povinnosti platit poplatek z prodlení, resp. následná možnost stanovit prováděcím předpisem v různé výši úroky z prodlení a poplatek z prodlení - protiústavnost nezakládá. Určitý rozdíl ve výši těchto sankcí či rozdílný způsob jejich výpočtu je přitom ve zkoumané věci racionálně zdůvodnitelný nejen z hlediska principu rovnosti, nýbrž i z hlediska principu proporcionality. Právní úprava vztahu pronajímatele a nájemce bytu vůbec je totiž v současné době vychýlena ve prospěch nájemce (institut chráněného nájmu, faktické regulace nájemného apod.). Existence svým způsobem diferencovaného přístupu k subjektům nájemního vztahu stanovením odlišných právních prostředků stabilizujících právní vztah jako takový je proto možná. Zatímco pronajímatel svou primární povinnost (přenechání bytu do užívání) plní, nájemce svou povinnost (užívání bytu za nájemné) nikoli; poplatek z prodlení jako sankci za prodlení s placením nájmu proto nelze bez dalšího srovnávat se sankcí vůči pronajímateli spojenou např. s vrácením přeplatku na nájemném, tedy s úrokem z prodlení, neboť tato povinnost pronajímatele má povahu vedlejší a není základním prvkem nájemního vztahu. Ústavní soud je proto přesvědčen, že zakotvením napadeného speciálního ustanovení § 697 do občanského zákoníku nedošlo k libovolnému postupu zákonodárce a že uvedená zákonná úprava, jež potenciálně umožňuje zvýhodnit následným podzákonným předpisem jednu kategorii účastníků právního vztahu oproti kategorii druhé, nevede ani k porušení ústavního principu rovnosti ani k porušení zásady proporcionality. Uvedené závěry nejsou proto v nesouladu s nálezem sp. zn. Pl. ÚS 15/02 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 29, nález č. 11; vyhlášen pod č. 40/2003 Sb. ). Ústavní soud zde mimo jiné vyslovil, že určitá zákonná úprava, jež zvýhodňuje jednu skupinu či kategorii osob oproti jiným, nemůže být sama o sobě bez dalšího označena za porušení principu rovnosti. Zákonodárce má určitý prostor k úvaze, zda takové preferenční zacházení zakotví. Musí přitom dbát o to, aby zvýhodňující přístup byl založen na objektivních a rozumných důvodech (legitimní cíl zákonodárce) a aby mezi tímto cílem a prostředky k jeho dosažení (právní výhody) existoval vztah přiměřenosti.","metadata_regulation_keys":["142/1994:§1","163/2005:§1","40/1964:§697","40/1964:§517","1/1993:čl79","2/1993:čl1"],"analysis":{"proceedingType":"NORM_CONTROL_STATUTE","subject":"Poplatky z prodlení při neplacení nájemného – ústavnost § 697 občanského zákoníku","facts":[{"sourceRefs":["S0004"],"text":"Okresní soud v Chebu projednává pod sp. zn. 15 C 127/2004 spor o zaplacení nájemného a poplatku z prodlení mezi pronajímatelem (město A.) a nájemkyní J. Z."},{"sourceRefs":["S0005"],"text":"Podle § 697 obč. zákoníku je nájemce v prodlení s nájemným povinen platit poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile denně (více než 91 % ročně), zatímco pronajímatel v prodlení s vrácením přeplatku platí jen úrok z prodlení (v době podání návrhu cca 2 % ročně)."},{"sourceRefs":["S0004","S0005"],"text":"Okresní soud dospěl k závěru, že tato úprava zakládá nerovnost mezi účastníky nájemního vztahu v rozporu s čl. 1 Listiny, a podal návrh na zrušení § 697 obč. zákoníku."}],"legalQuestions":[{"question":"Je ustanovení § 697 občanského zákoníku, které pro prodlení nájemce s placením nájemného stanoví poplatek z prodlení, zatímco pro prodlení pronajímatele s peněžitým plněním platí obecný úrok z prodlení, v rozporu s principem rovnosti podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0021","S0024"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené ustanovení § 697 obč. zákoníku není v rozporu s principem rovnosti. Rozdíl v sankcích (poplatek z prodlení vs. úrok z prodlení) je racionálně zdůvodnitelný specifickou povahou nájemního vztahu, který je asymetrický a v němž je nájemce jinak zvýhodněn. Poplatek z prodlení slouží jako nástroj stabilizace vztahu a nejedná se o libovůli zákonodárce. Případná disproporce ve výši sankcí je dána až prováděcím předpisem, nikoli samotným zákonem. Ustanovení § 697 proto není protiústavní.","outcome":"NO_VIOLATION"},"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","arguments":[{"argument":"Ustanovení § 697 obč. zákoníku zakládá nerovnost, protože za srovnatelné prodlení (neplacení peněžité částky) postihuje nájemce výrazně vyšší sankcí (poplatek z prodlení 2,5 promile denně) než pronajímatele (úrok z prodlení cca 2 % ročně). Tato nerovnost není odůvodněna objektivními a rozumnými důvody.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0021"],"sourceRefs":["S0005"],"importance":"CORE","parties":["Okresní soud v Chebu"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že rozdíl v sankcích je racionálně zdůvodnitelný specifickou povahou nájemního vztahu, který je asymetrický a v němž je nájemce jinak zvýhodněn (chráněný nájem, regulace nájemného). Poplatek z prodlení slouží jako stabilizátor vztahu a nelze jej srovnávat s úrokem z prodlení za vrácení přeplatku, který je vedlejší povinností."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Okresní soud v Chebu"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":4,"REFERENCED":2},"arguments_hidden":2,"continuity_gated":true},{"question":"Může Ústavní soud při posuzování ústavnosti § 697 obč. zákoníku přihlédnout k tvrzené nerovnosti vyplývající z rozdílné výše poplatku z prodlení a úroku z prodlení stanovené prováděcím předpisem (nařízení vlády č. 142/1994 Sb.)?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0019"],"text":"Ústavní soud je vázán petitem návrhu a může posuzovat pouze soulad napadeného zákonného ustanovení s ústavním pořádkem. Případná neústavnost prováděcího předpisu nemůže sama o sobě sloužit jako důvod ke zrušení zákona. Rozdíl ve výši sankcí je důsledkem prováděcího předpisu, nikoli napadeného ustanovení. Proto nelze z tvrzené nerovnosti v prováděcím předpisu dovozovat protiústavnost § 697 obč. zákoníku.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"issueType":"ADMISSIBILITY","id":"LQ002","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":3,"REFERENCED":2},"continuity_gated":true}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0017"],"description":"§ 697 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů","type":"STATUTE"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na rovnost (čl. 1 Listiny)"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","questionAssessments":[{"questionId":"LQ002","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"}]},"findings":[{"reason":"Ustanovení § 697 obč. zákoníku není v rozporu s principem rovnosti, neboť rozdíl v sankcích je racionálně zdůvodnitelný specifickou povahou nájemního vztahu.","regulations":"čl. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0024"],"right":"čl. 1 Listiny","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1}}]},"dispositionType":"NORM_PETITION_REJECTED","operativeOrders":[{"targetAct":"§ 697 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník","kind":"REJECT","text":"Návrh se zamítá."}],"dissentingOpinions":[{"summary":"Soudci vyjádřili politování, že nelze posoudit věc v kontextu s jiným řízením (Pl. ÚS 20/05), a připojili se k odlišnému stanovisku Jiřího Nykodýma.","judges":["Stanislav Balík","Vlasta Formánková"]},{"summary":"Soudce Nykodým trvá na názoru, že celá úprava nájmu bytů je protiústavní, ale izolovaně § 697 není protiústavní, protože nerovnost vzniká až prováděcím předpisem. Návrh měl být odmítnut jako zjevně neopodstatněný.","judges":["Jiří Nykodým"]},{"summary":"Soudkyně Wagnerová souhlasí s odlišným stanoviskem k Pl. ÚS 20/05 a má za to, že poplatek z prodlení by měl být předmětem smluvní dohody, nikoli kogentní úpravy. Nehlasovala pro zrušení, protože by to zhoršilo postavení pronajímatelů.","judges":["Eliška Wagnerová"]}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 15/02 (40/2003 Sb.)","sourceRefs":["S0022"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Zákonodárce má prostor pro preferenční zacházení, pokud je založeno na objektivních a rozumných důvodech a je přiměřené.","resolvedDecisionId":null}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_continuity_era":"old_unchallenged","legal_sentence_continuity_sub_variant":"assessed","legal_sentence_continuity_tier":"ai_assessed","legal_sentence_continuity_assessed_against":"2026-07-28","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":1}},"legal_sentence_continuity_old_key":"40/1964:§697","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":2,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.30.04","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.30.04"}}