{"document_id":"ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.5.05","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS 5/05","ecli":"ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.5.05","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-5-05","decision_date":"2006-04-04","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"NORM_PETITION_REJECTED","subject":"Ústavnost bezplatného převodu bytových jednotek z bytového družstva na členy v případě konkursu družstva","legal_sentence":"Podle § 68 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů platí, že nebyl-li návrh odmítnut a nevzniknou-li v průběhu řízení důvody zastavení řízení, je Ústavní soud povinen návrh projednat a rozhodnout o něm i bez dalších návrhů. Pro tento druh řízení před Ústavním soudem tedy platí zásada oficiality a s možností zpětvzetí návrhu na zahájení řízení navrhovatelem a zastavením řízení z tohoto důvodu zákon vůbec nepočítá. Právně účinné vzetí návrhu zpět zná zákon o Ústavním soudu jen u ústavní stížnosti (§ 77) a dále v případech uvedených v § 110 a 123. Tomu odpovídá i ustálená praxe Ústavního soudu. Vrchní soud v Praze doložil, že ve věci vedené před ním pod sp. zn. 15 Cmo 1058/2004 byla žaloba vzata zpět, takže bude nutno zrušit rozsudek soudu prvního stupně a zastavit řízení; dovodil, že již tedy nejsou splněny podmínky vymezené v § 109 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu . Vrchní soud v Praze tedy přestal být oprávněným navrhovatelem, neboť návrhem napadená ustanovení zákona o vlastnictví bytů v souvislosti se svou rozhodovací činností již nebude aplikovat (srov. § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ). Proto bylo nutno návrh ve vztahu k tomuto navrhovateli odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu ]. V daném případě však nastala specifická situace, neboť na základě shora uvedených návrhů na zrušení stejných ustanovení zákona o vlastnictví bytů vstoupil již dříve do řízení Městský soud v Praze jako vedlejší účastník podle § 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu . Poté, co z výše popsaného důvodu ve vztahu k Městskému soudu v Praze zmíněná překážka litispendence odpadla, stal se tento soud navrhovatelem a účastníkem řízení v dané věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 5/05 . Podle přesvědčení Ústavního soudu je tento závěr nutný, byť již byly návrhy dvou senátů Městského soudu v Praze odmítnuty pro překážku litispendence jako nepřípustné. Jen takový výklad totiž odpovídá - v uvedené specifické situaci - materiálnímu pohledu na právo, neboť od Ústavního soudu se právem očekává, že o zásadní sporné otázce, která vyplývá z návrhů obecných soudů [viz např. str. 4 tohoto textu (pozn. red.: závěr části I odůvodnění nálezu)], rozhodne s konečnou platností věcně. Plénum Ústavního soudu neshledává žádného důvodu odchýlit se od již dříve vyjádřených závěrů obsažených v odůvodnění senátního nálezu sp. zn. III. ÚS 258/03 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, nález č. 66), byť senát rozhodoval o konkrétní ústavní stížnosti. V citovaném nálezu Ústavní soud vyslovil, jaký je ústavně konformní výklad i těchto ustanovení; názoru navrhovatele o údajné nedůvodné preferenci jedné skupiny věřitelů (a diskriminačním důsledkům takové interpretace vůči skupině druhé) tedy Ústavní soud nepřiznal relevanci. Platí-li totiž v takových případech pravidlo, že členové družstva za splnění jistých podmínek disponují právním nárokem na bezplatný převod bytové jednotky z vlastnictví družstva do vlastnictví svého a že bezplatnost takového převodu není projevem svobodné vůle dlužníka, nýbrž je dána ex lege, potom je výklad, jaký zaujal Ústavní soud ve věci sp. zn. III. ÚS 258/03 ve svém celku (ústící ve svých důsledcích v závěr, že takto nabytý majetek nelze užít k uspokojení pohledávek jiných konkursních věřitelů) v podstatě dán povahou věci samé (argumentum intrinsecum). Z ústavněprávního hlediska obecně platí, že z mnoha myslitelných výkladů zákona je třeba vždy použít takový, který respektuje ústavní principy, a ke zrušení zákona pro neústavnost přistoupit teprve tehdy, nelze-li dotčené ustanovení použít, aniž by byla porušena ústavnost. K tomu však v souzené věci nedochází. Lze však uvést ještě argument jiný ve prospěch shora uvedených závěrů. Zkoumaný případ je totiž specifický tím, že po podání návrhu na zrušení napadených ustanovení zákona o vlastnictví bytů došlo k legislativnímu vývoji, jestliže zákonodárce - podle svých vlastních slov - \"způsobem plně konformním s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 6. května 2004, sp. zn. III ÚS 258/03 , výslovně právně upravil princip kontinuity právních nároků fyzických osob - členů družstva, vyplývajících z napadených ustanovení zákona č. 72/1994 Sb. , pokud jde o trvání těchto právních nároků i způsob jejich vypořádání konkursním správcem.\". Jednalo se o zákon ze dne 28. dubna 2005 č. 179/2005 Sb. , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zrušení Fondu národního majetku České republiky. V části dvacáté deváté tohoto zákona je novelizován zákon o konkursu a vyrovnání tak, že se v § 27 doplňuje odstavec 7, který zní: \"Správce je při zpeněžování podstaty vázán zákonným předkupním právem a právy nájemců podle zvláštního zákona8). Byty a nebytové prostory ve vlastnictví bytového družstva, nakládání s nimiž je omezeno právem fyzických osob - členů družstva, které jsou nájemci bytů či nebytových prostor, na výlučné nabytí vlastnictví těchto bytů či nebytových prostor podle § 23 odst. 1 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb. , o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů, musí správce nejprve nabídnout k bezplatnému převodu osobám oprávněným k výlučnému nabytí vlastnictví za podmínek stanovených zvláštním zákonem9).\". Lze říci, že tato novelizace znamená legislativní trend, který proti správnosti navrhovatelova názoru zjevně směřuje. Ostatně, jestliže je správce konkursní podstaty - podle uvedené novely - povinen nabídnout příslušným subjektům bezplatný převod bytu, tím spíše lze usuzovat, že by nebylo možné zahrnout do konkursní podstaty ani ty byty, k jejichž bezplatnému převodu na členy družstva smlouvou mezi úpadcem (družstvem) a členem družstva skutečně došlo.","metadata_regulation_keys":["182/1993:§68","182/1993:§67","182/1993:§43","182/1993:§35","328/1991:§15","328/1991:§27","513/1991:§265","72/1994:§23","72/1994:§24","1/1993:čl89","1/1993:čl87","2/1993:čl11"],"analysis":{"proceedingType":"NORM_CONTROL_STATUTE","subject":"Ústavnost bezplatného převodu bytových jednotek z bytového družstva na členy v případě konkursu družstva","facts":[{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Bytové družstvo K. s. Ř. se dostalo do úpadku a byl na něj prohlášen konkurs."},{"sourceRefs":["S0007","S0009"],"text":"Před prohlášením konkursu družstvo převedlo bytové jednotky na své členy podle §23 a §24 zákona o vlastnictví bytů, a to bezplatně."},{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Správce konkursní podstaty zahrnul tyto bytové jednotky do soupisu konkursní podstaty."},{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Člen družstva Ing. P. K. podal excindační žalobu na vyloučení jednotky ze soupisu, ale Městský soud v Praze žalobu zamítl s odůvodněním, že vlastníkem zůstal úpadce."},{"sourceRefs":["S0008","S0009"],"text":"Vrchní soud v Praze jako odvolací soud při posuzování odvolání dospěl k názoru, že napadená ustanovení zákona o vlastnictví bytů mohou být protiústavní, a proto přerušil řízení a podal návrh na jejich zrušení k Ústavnímu soudu."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"20 Cm 262/2000-28","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu na vyloučení bytové jednotky ze soupisu konkursní podstaty s odůvodněním, že v důsledku prohlášení konkursu došlo k přerušení řízení o vkladu vlastnického práva a vlastníkem zůstal úpadce.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"9. ledna 2004"}],"legalQuestions":[{"question":"Jsou ustanovení §23 odst.2 a 3 a §24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod, protože umožňují bezplatný převod bytových jednotek z bytového družstva v úpadku na členy družstva na úkor ostatních konkursních věřitelů?","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0047","S0051","S0059","S0060"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud neshledal rozpor napadených ustanovení s čl. 11 Listiny. Bezplatný převod bytové jednotky podle §23 a §24 zákona o vlastnictví bytů je dán ex lege, a proto na něj nelze aplikovat ustanovení o neúčinnosti právních úkonů v konkursu. Tento výklad je ústavně konformní a byl potvrzen i následnou legislativní úpravou (zákon č. 179/2005 Sb.).","outcome":"NO_VIOLATION"},"issueType":"NORM_CONSTITUTIONALITY","arguments":[{"argument":"Napadená ustanovení umožňují dlužníku v úpadku bezplatně převádět majetek na členy družstva ke škodě věřitelů, čímž zakládají ústavně neakceptovatelnou nerovnost konkursních věřitelů a porušují čl. 11 Listiny.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0044","S0050","S0051"],"sourceRefs":["S0009","S0010"],"importance":"CORE","parties":["Vrchní soud v Praze"],"courtExplanation":"Bezplatnost převodu je dána ex lege, nikoliv projevem svobodné vůle dlužníka, a proto se nejedná o neúčinný právní úkon ve smyslu §15 odst.1 písm.c) zákona o konkursu a vyrovnání. Výklad navrhovatele by vedl k popření zákonného nároku členů družstva."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Vrchní soud v Praze","Městský soud v Praze"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":3},"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0050","S0051"],"interpretation":"Bezplatný převod bytové jednotky z vlastnictví bytového družstva do vlastnictví člena družstva podle těchto ustanovení je dán přímo zákonem (ex lege), nikoliv projevem svobodné vůle dlužníka. Z tohoto důvodu nelze na takový převod aplikovat ustanovení §15 odst.1 písm.c) zákona o konkursu a vyrovnání o neúčinnosti bezplatných právních úkonů, a to ani v případě úpadku družstva.","regulations":"§23 odst.2 a 3 a §24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":2},"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0028","S0029","S0030","S0031"],"description":"§23 odst.2 a 3 a §24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů","type":"STATUTE"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 11 Listiny základních práv a svobod","right":"právo vlastnit majetek (čl. 11 Listiny)"}]},"admissibility":{"overallStatus":"PARTLY_ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["UNAUTHORIZED_PETITIONER"],"reason":"Návrh Vrchního soudu v Praze byl odmítnut, protože po zpětvzetí původního návrhu přestal být oprávněným navrhovatelem. Návrhy Městského soudu v Praze byly posouzeny meritorně.","sourceRefs":["S0025","S0026"]},"findings":[{"reason":"Napadená ustanovení nejsou v rozporu s čl. 11 Listiny, neboť bezplatný převod je dán ex lege a nejde o svévolné zkrácení věřitelů.","regulations":"čl. 11 Listiny","reasonSourceRefs":["S0060"],"right":"čl. 11 Listiny","outcome":"NOT_VIOLATED"}]},"dispositionType":"NORM_PETITION_REJECTED","operativeOrders":[{"targetAct":"návrh Vrchního soudu v Praze","kind":"REFUSE","text":"Návrh Vrchního soudu v Praze se odmítá."},{"targetAct":"návrhy Městského soudu v Praze","kind":"REJECT","text":"Návrhy Městského soudu v Praze se zamítají."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"III. ÚS 258/03","sourceRefs":["S0047","S0050"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Bezplatný převod bytové jednotky podle §23 a §24 zákona o vlastnictví bytů je dán ex lege, a proto na něj nelze aplikovat §15 odst.1 písm.c) zákona o konkursu a vyrovnání.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2004:3.US.258.03","precedent_source_units":["legal_question:1000","interpretation:900000"],"precedent_target_units":["legal_question:2000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2004:3.US.258.03"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_continuity_era":"old_unchallenged","legal_sentence_continuity_sub_variant":"assessed","legal_sentence_continuity_tier":"ai_assessed","legal_sentence_continuity_reason":"Ustanovení § 68 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zůstalo obsahově shodné, závěr o oficialitě řízení je přenositelný.","legal_sentence_continuity_assessed_against":"2026-08-07","legal_sentence_continuity_counterparts":["182/1993:§69"],"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1}},"legal_sentence_continuity_old_key":"72/1994:§109","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":0,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":0,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":2,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.5.05","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.5.05"}}