{"document_id":"ECLI:CZ:US:2007:1.US.544.06.1","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 544/06","ecli":"ECLI:CZ:US:2007:1.US.544.06.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-544-06_1","decision_date":"2007-12-03","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Ochrana dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci v horizontálním právním vztahu – nabytí dědictví","legal_sentence":"Důvěra jednotlivce v rozhodovací činnost orgánů státu, ať už jde o rozhodování orgánů moci zákonodárné, výkonné či soudní, je jedním ze základních atributů právního státu. Snaha o nastolení stavu, kdy jednotlivec může důvěřovat v akty státu a v jejich věcnou správnost, je základním předpokladem fungování materiálního právního státu. Jinak řečeno, podstatou uplatňování veřejné moci v demokratickém právním státu ( čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky ) je princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci a ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci, ať už v individuálním případě plynou přímo z normativního právního aktu nebo z aktu aplikace práva. Princip dobré víry působí bezprostředně v rovině subjektivního základního práva jako jeho ochrana, v rovině objektivní se pak projevuje jako princip presumpce správnosti aktu veřejné moci. Z ústavněprávních hledisek je stěží akceptovatelné, pokud státní orgán při výkonu veřejné moci autoritativně přezkoumá a osvědčí určité skutečnosti, čímž vyvolá v jednotlivci dobrou víru ve správnost těchto skutečností a v samotný akt státu, a následně jednotlivce sankcionuje za to, že tyto skutečnosti mocensky aprobované státem v předchozím aktu jsou nesprávné. V nyní projednávaném případě však nepůsobí ochrana dobré víry, resp. důvěry v akty státu ze strany stěžovatele zcela izolovaně, neboť je zde - s ohledem na to, že jde o posouzení horizontálního soukromoprávního vztahu - vyvažována ochranou legitimního očekávání vedlejšího účastníka, požívajícího ústavněprávní ochrany podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Pokud obecné soudy působení dobré víry stěžovatele, resp. jeho důvěry v akt státu přehlédly a rozhodly o jeho povinnosti uhradit žalovanou částku vedlejšímu účastníkovi navzdory tomu, že předchozí usnesení o dědictví potvrdilo jeho vlastnické právo k těmto prostředkům, porušily v konečném důsledku jeho vlastnické právo garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod .","metadata_regulation_keys":["40/1964:§470","1/1993:čl1","2/1993:čl11","2/1993:čl36","209/1992:čl1"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Ochrana dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci v horizontálním právním vztahu – nabytí dědictví","facts":[{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Stěžovatel a jeho příbuzní zdědili na základě závěti majetek po JUDr. V. H. Dědictví projednal Obvodní soud pro Prahu 10 prostřednictvím soudní komisařky, notářky JUDr. Jaroslavy Voclové. Nabytí dědictví bylo potvrzeno usnesením ze dne 29. 4. 2002 sp. zn. 27 D 343/2001. Stěžovatel nebyl aktivní při zjišťování aktiv ani způsobu projednání dědictví."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Dopisem ze dne 5. 5. 2003 se na stěžovatele obrátil vedlejší účastník s výzvou k zaplacení částky 242 202 Kč s tvrzením, že tato částka z dědictví po JUDr. H. patří jemu. Mělo se jednat o depozitum, které JUDr. H. jako advokát – právní zástupce zesnulého JUDr. A. Š., jehož dědicem byl vedlejší účastník – měl po skončení dědického řízení po JUDr. Š. vyplatit."},{"sourceRefs":["S0009","S0010","S0011"],"text":"Vedlejší účastník podal žalobu. Tvrdil, že JUDr. H. obdržel od Dopravního podniku hl. m. Prahy částku 383 231,30 Kč, kterou uložil na svou vkladní knížku, a že po jeho smrti byla tato částka zahrnuta do aktiv dědictví po JUDr. H. Stěžovatel namítal promlčení nároku, neboť závazek vznikl již v roce 1999. Obecné soudy však námitku promlčení odmítly s odůvodněním, že ústní dohoda o odložení splatnosti uzavřená u notářky dne 23. 5. 2000 představovala privativní novaci, která přerušila běh promlčecí doby."},{"sourceRefs":["S0019","S0024"],"text":"Stěžovatel od počátku řízení namítal, že dědictví nabyl v dobré víře na základě pravomocného usnesení o dědictví a že o existenci závazku vůči vedlejšímu účastníkovi nevěděl. Obecné soudy se touto námitkou nezabývaly a soustředily se výlučně na otázku promlčení."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"4 C 7/2004","sourceRefs":["S0003"],"outcomeSummary":"Rozsudkem uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi žalovanou částku 242 202 Kč.","court":"Okresní soud ve Strakonicích","decisionDate":"24. 5. 2004"},{"fileNumber":"5 Co 1569/2004","sourceRefs":["S0003","S0029","S0033"],"outcomeSummary":"Rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 44 972,95 Kč; ve zbytku žalobu zamítl.","court":"Krajský soud v Českých Budějovicích","decisionDate":"19. 11. 2004"},{"fileNumber":"33 Odo 335/2005","sourceRefs":["S0003","S0011"],"outcomeSummary":"Dovolání stěžovatele zamítl; potvrdil rozsudek krajského soudu.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"22. 6. 2006"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda obecné soudy porušily vlastnické právo stěžovatele podle čl. 11 odst. 1 Listiny tím, že při rozhodování o jeho povinnosti uhradit vedlejšímu účastníkovi žalovanou částku nevážily ochranu jeho dobré víry v usnesení o dědictví, které potvrdilo jeho vlastnické právo k předmětné částce.","sourceRefs":["S0021","S0024"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0021","S0024","S0028","S0029"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud provedl vážení mezi ochranou dobré víry stěžovatele a legitimním očekáváním vedlejšího účastníka. Dospěl k závěru, že převažuje ochrana dobré víry stěžovatele, který o existenci pohledávky nevěděl a nemohl situaci ovlivnit, zatímco vedlejší účastník měl možnost svou pohledávku přihlásit do dědického řízení. Obecné soudy proto porušily čl. 11 odst. 1 Listiny. Současně Ústavní soud uvedl, že aplikace § 470 občanského zákoníku (odpovědnost dědiců za dluhy zůstavitele) byla v daném případě zcela nepřípadná, neboť předmětné prostředky neměly tvořit součást dědictví po JUDr. H.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel namítal, že dědictví nabyl v dobré víře na základě pravomocného usnesení o dědictví, že o existenci závazku nevěděl a že obecné soudy tuto námitku přehlédly.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0024"],"sourceRefs":["S0019","S0024"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel"],"courtExplanation":"Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy se soustředily výlučně na otázku promlčení a zcela přehlédly námitku stěžovatele stran jeho dobré víry v akt státu, čímž zatížily svá rozhodnutí neústavností."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel"]}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0022","S0023"],"interpretation":"Důvěra jednotlivce v akty veřejné moci a ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná těmito akty je základním atributem právního státu a působí i v soukromoprávních vztazích; obecné soudy jsou povinny tuto dobrou víru zohlednit při rozhodování o vlastnickém právu.","regulations":"čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 odst. 1 Ústavy","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":3,"FOLLOWED":6,"REFERENCED":6},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":3,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 24.5.2004 č.j. 4 C 7/2004-60, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19.11.2004 č.j. 5 Co 1569/2004-117 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.6.2006 č.j. 33 Odo 335/2005-136, jimiž byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku z dědictví.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"vlastnické právo"},{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","right":"právo na soudní ochranu a spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas a je přípustná.","sourceRefs":["S0006"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy nevážily ochranu dobré víry stěžovatele v usnesení o dědictví, čímž porušily jeho vlastnické právo.","regulations":"čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0028"],"right":"vlastnické právo dle čl. 11 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"}]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"výše uvedená rozhodnutí","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 6. 2006 č. j. 33 Odo 335/2005-136, rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 11. 2004 č. j. 5 Co 1569/2004-117 a rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 24. 5. 2004 č. j. 4 C 7/2004-60 bylo porušeno základní právo stěžovatele vlastnit majetek garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"výše uvedená rozhodnutí","kind":"QUASH_DECISION","text":"Tato rozhodnutí se ruší."}],"dissentingOpinions":[{"summary":"Nesouhlasí s tím, že ochrana dobré víry převážila nad vlastnickým právem vedlejšího účastníka; domnívá se, že stěžovatel nebyl skutečným vlastníkem a že nárok vedlejšího účastníka na vydání bezdůvodného obohacení byl po právu, s výjimkou částky 44 972,95 Kč.","judges":["Ivana Janů"]}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"IV. ÚS 150/01","sourceRefs":["S0022"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci a ochrana nabytých práv.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2003:4.US.150.01","precedent_source_units":["interpretation:900000"],"precedent_target_units":["legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2003:4.US.150.01"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":4,"FOLLOWED":7,"REFERENCED":6},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":4,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":9,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":1,"precedent_superseded_hidden":9,"arguments_hidden":0,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2007:1.US.544.06.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2007:1.US.544.06.1"}}