{"document_id":"ECLI:CZ:US:2007:1.US.677.03.1","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 677/03","ecli":"ECLI:CZ:US:2007:1.US.677.03.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-677-03_1","decision_date":"2007-10-09","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Použití výpovědi obviněného poskytnuté před zahájením trestního stíhání jako listinného důkazu a porušení zásady nemo tenetur se ipsum accusare","legal_sentence":"Jádrem ústavní stížnosti je stěžovatelova námitka, že soud prvního stupně použil jako listinné důkazy jeho vysvětlení podané před finančním úřadem, čímž porušil jeho právo na spravedlivý proces, protože obcházel pravidla stanovená pro výpověď obžalovaného. Ze soudního spisu pak vyplývá, že stěžovatel, stejně jako svědek - další odsouzený, odmítl v trestním řízení vypovídat. Ústavní soud této námitce přisvědčil. V předmětné věci je relevantní ustanovení čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod , v němž je stanoveno, že \"obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven\". Podobně též ustanovení čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod obsahuje právo každého \"odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké\". Toto pravidlo, umožňující obviněnému neusvědčovat svou výpovědí sám sebe, bylo do českého ústavního pořádku, podobně jako do ústavních předpisů mnoha vyspělých demokratických států, zavedeno po vzoru Pátého dodatku americké ústavy z roku 1791 a je pokládáno za součást tzv. Bill of Rights. Doslovný text tohoto ustanovení (\"no person shall ... be compelled in any criminal case to be a witness against himself\" - \"nikdo nesmí být v trestní věci donucován k tomu, aby vystupoval jako svědek proti sobě\") byl původně interpretován v úzkém slova smyslu tak, že zákaz donucení se vztahuje pouze k výslechu obviněného nebo k jiné slovní komunikaci s obviněným. Teprve v dalším vývoji judikatury v USA a v evropských zemích došlo k rozšíření interpretace tohoto ustanovení tak, že obviněný nesmí být donucován nejen k výpovědi, ale ani k jinému aktivnímu jednání, jímž by přispíval k obstarání důkazů proti sobě. V právní nauce je toto pravidlo vyjádřeno latinskou formulí \"nemo tenetur se ipsum accusare\" - \"nikdo není povinen sám sebe obviňovat\" [blíže k vymezení tohoto pravidla srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 655/06 ze dne 23. 5. 2007; odlišné stanovisko soudce Jana Musila (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 45, nález č. 89)]. Posuzováním uvedeného základního principu trestního procesu se mnohokrát zabýval i Evropský soud pro lidská práva (dále jen \"ESLP\"). Pravidlo \"nemo tenetur se ipsum accusare\" není sice obsaženo v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen \"Úmluva\"), avšak judikatura ESLP v několika judikátech dovodila, že nerespektování tohoto pravidla může porušit právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 6 Úmluvy. Případy, v nichž ESLP konstatoval porušení Úmluvy, se vesměs týkaly věcí, v nichž byl obviněný donucován k aktivnímu jednání majícímu povahu sebeusvědčování. V předmětné věci jak stěžovatel, tak i svědek odmítli vypovídat jak v přípravném řízení, tak i v hlavním líčení (č. l. 150). Soud prvního stupně v hlavním líčení provedl jako důkaz čtení materiálu, který byl se stěžovatelem sepsán před finančním úřadem. Uvedený postup soudu prvního stupně lze ve smyslu výše uvedené zásady \"nemo tenetur se ipsum accusare\" považovat za porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces. Bylo by možné odhlédnout od tohoto zásahu do stěžovatelova práva mlčet jen v případě - jak lze vyvozovat z judikatury ESLP - pokud by závěr o spáchání trestného činu byl dostatečně podložen jinými provedenými důkazy. To však ani ze spisu, ani z napadených rozhodnutí dostatečně průkazně vyvodit nelze.","metadata_regulation_keys":["141/1961:§207","337/1992:§16","2/1993:čl37","2/1993:čl40","209/1992:čl6"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Použití výpovědi obviněného poskytnuté před zahájením trestního stíhání jako listinného důkazu a porušení zásady nemo tenetur se ipsum accusare","facts":[{"sourceRefs":["S0015"],"text":"Stěžovatel uplatnil u Finančního úřadu pro Prahu 10 nadměrný odpočet DPH za třetí čtvrtletí 2000 ve výši 44 866 Kč za zboží, které měl odebrat od odsouzeného K. J., avšak zboží neodebral a faktury neuhradil. Dále uplatnil u České pojišťovny nárok na pojistné plnění za odcizené počítače, které mu nebyly dodány."},{"sourceRefs":["S0007","S0022"],"text":"Před zahájením trestního stíhání podal stěžovatel vysvětlení k těmto skutečnostem u Finančního úřadu pro Prahu 10."},{"sourceRefs":["S0019","S0022"],"text":"V trestním řízení stěžovatel i svědek K. J. odmítli vypovídat jak v přípravném řízení, tak v hlavním líčení."},{"sourceRefs":["S0022"],"text":"Soud prvního stupně v hlavním líčení provedl jako listinný důkaz čtení materiálu o vysvětlení stěžovatele před Finančním úřadem."},{"sourceRefs":["S0007"],"text":"Stěžovatel namítal, že použití tohoto důkazu obchází zákon a porušuje jeho právo na spravedlivý proces, neboť nebyl poučen v souladu s trestním řádem."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"3 T 41/2002","sourceRefs":["S0005","S0015"],"outcomeSummary":"Stěžovatel uznán vinným pokusem trestného činu zkrácení daně podle § 8 odst. 1 k § 148 odst. 2 tr. zákona a trestným činem pojistného podvodu podle § 250 odst. 1 a 3 tr. zákona; odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody 1 rok s podmíněným odkladem na 2 roky, peněžitému trestu 50 000 Kč a náhradě škody České pojišťovně.","court":"Obvodní soud pro Prahu 10","decisionDate":"29. 7. 2002"},{"fileNumber":"8 To 439/2002","sourceRefs":["S0005","S0016"],"outcomeSummary":"Odvolání stěžovatele zamítnuto; soud uvedl, že v řízení nebyla porušena ustanovení o náležitém objasnění věci ani právo na obhajobu, a použití vysvětlení před finančním úřadem jako listinného důkazu bylo v pořádku.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"25. 11. 2002"},{"fileNumber":"3 Tdo 853/2003","sourceRefs":["S0005","S0017"],"outcomeSummary":"Dovolání stěžovatele odmítnuto jako zjevně neopodstatněné; soud se zabýval námitkou nesprávné právní kvalifikace a dospěl k závěru, že výklad § 148 tr. zákona je správný.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"21. 8. 2003"}],"legalQuestions":[{"question":"Zda použití vysvětlení obviněného poskytnutého před finančním úřadem jako listinného důkazu v trestním řízení, přestože obviněný v řízení odepřel výpověď, porušuje právo na spravedlivý proces a zásadu nemo tenetur se ipsum accusare.","sourceRefs":["S0007","S0019"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0020","S0021","S0022","S0023"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud konstatoval, že použití vysvětlení stěžovatele před finančním úřadem jako důkazu, přestože stěžovatel v trestním řízení odepřel výpověď, porušilo zásadu nemo tenetur se ipsum accusare a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Tento zásah by bylo možné ospravedlnit pouze tehdy, pokud by závěr o vině byl dostatečně podložen jinými důkazy, což v dané věci nebylo prokázáno. Soud odkázal na judikaturu ESLP (Saunders proti Spojenému království) a vlastní nález III. ÚS 655/06.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[{"argument":"Použití vysvětlení podaného před finančním úřadem jako listinného důkazu obchází zákon, neboť trestní řád stanoví přesná pravidla pro výpověď obviněného; stěžovatel nebyl před poskytnutím vysvětlení poučen v souladu s trestním řádem.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0020","S0022"],"sourceRefs":["S0007"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel F. H."],"courtExplanation":"Ústavní soud přisvědčil, že použití vysvětlení bylo v rozporu s právem mlčet a zásadou nemo tenetur."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel F. H."],"continuity_era":"old_unchallenged","continuity_sub_variant":"assessed","continuity_tier":"ai_assessed","continuity_reason":"Ustanovení o úředním záznamu z vysvětlení je obsahově shodné s dnešní úpravou.","continuity_assessed_against":"2026-07-09","continuity_counterparts":["141/1961:§158"],"continuity_old_key":"140/1961:§148","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":true,"precedent_relies_on_superseded_indirect":false},{"question":"Zda právní kvalifikace jednání jako pokusu trestného činu zkrácení daně podle § 148 odst. 2 tr. zákona byla správná, když výše uplatněného nadměrného odpočtu DPH činila 44 866 Kč.","sourceRefs":["S0009","S0017"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0026"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud shledal, že výklad ustanovení § 148 tr. zákona provedený Nejvyšším soudem je ústavně konformní a neporušuje právo na spravedlivý proces. Stěžovatelova námitka nesprávné právní kvalifikace nebyla důvodná.","outcome":"NO_VIOLATION"},"issueType":"INTERPRETATION_OF_LAW","arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel F. H."],"arguments_hidden":2,"continuity_gated":true}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0020","S0021"],"interpretation":"Zásada nemo tenetur se ipsum accusare brání použití výpovědi obviněného získané před zahájením trestního stíhání v mimosoudním řízení pod hrozbou sankce, pokud obviněný v trestním řízení odepře výpověď, ledaže by závěr o vině byl dostatečně podložen jinými důkazy.","regulations":"čl. 40 odst. 4 Listiny, čl. 37 odst. 1 Listiny, čl. 6 Úmluvy","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"REFERENCED":1},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":true,"precedent_relies_on_superseded_indirect":false},{"sourceRefs":["S0017"],"interpretation":"Pro trestný čin vylákání výhody na povinných platbách podle § 148 odst. 2 tr. zákona se nevyžaduje, aby se tak stalo ve větším rozsahu, ale je třeba posoudit stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, přičemž rozsah vylákané výhody by měl být alespoň částečně srovnatelný s rozsahem zkrácení podle § 148 odst. 1.","regulations":"§ 148 odst. 2 tr. zákona"}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 439/2002 ze dne 25. 11. 2002","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 853/2003 ze dne 21. 8. 2003","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 8 odst. 2 Listiny","right":"právo na osobní svobodu"},{"regulations":"čl. 36 a násl. Listiny","right":"právo na spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas a přípustná.","sourceRefs":["S0005"]},"findings":[{"reason":"Použitím vysvětlení stěžovatele před finančním úřadem jako důkazu, přestože stěžovatel v trestním řízení odepřel výpověď, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a zásada nemo tenetur.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0023"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"},{"reason":"V důsledku porušení práva na spravedlivý proces došlo i k porušení práva na osobní svobodu.","regulations":"čl. 8 odst. 2 Listiny","reasonSourceRefs":["S0023"],"right":"právo na osobní svobodu (čl. 8 odst. 2 Listiny)","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"Námitka nesprávné právní kvalifikace nebyla shledána důvodnou, výklad dovolacího soudu byl ústavně konformní.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0026"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"NOT_VIOLATED"}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou vázány právním názorem Ústavního soudu, že použití vysvětlení stěžovatele před finančním úřadem jako důkazu bylo v rozporu s právem na spravedlivý proces a zásadou nemo tenetur."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 439/2002","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 439/2002 ze dne 25. 11. 2002 se zrušuje."},{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 3 Tdo 853/2003","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 3 Tdo 853/2003 ze dne 21. 8. 2003 se zrušuje."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"III. ÚS 655/06","sourceRefs":["S0020"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Zásada nemo tenetur se ipsum accusare je součástí ústavního pořádku a brání donucování obviněného k aktivnímu jednání, jímž by přispíval k obstarání důkazů proti sobě.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2007:3.US.655.06.1","precedent_source_units":["legal_question:1000","interpretation:900000"],"precedent_target_units":["legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2007:3.US.655.06.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.853.2003.1","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"REFERENCED":1}},"precedent_superseded_count":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":1,"precedent_superseded_hidden":1,"arguments_hidden":3,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":1,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2007:1.US.677.03.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2007:1.US.677.03.1"}}